Seton a hnutí woodcraftu v Anglii

Roku 1937 byla v Bonnu vydaná kniha Heinze Reichlinga: Ernest Thompson Seton a hnutí Woodcraft v Anglii. Její podstatou je filologie – porovnání německého výrazu Jugendbewegung – hnutí mládeže – s anglickým Youth Movement a vysvětlení základních rozdílů těchto výrazů v Německu a v Anglii. Jako příklad byla zvolena anglická hnutí vycházející ze Setonova woodcraftu, která se však zásadně odklonila od jeho původního systému i obsahu. Podle časového odštěpení to jsou: Order of Woodcraft Chivalry (1915/16), Kibbo Kift the Woodcraft Kindred (1919) a Woodcraft Folk (1925). S příznačnou německou důkladností autor podrobně vysvětluje v čem se tato hnutí zásadně liší od Setonova Woodcraftu. Proto nemohl postupovat jinak než, že napřed velmi podrobně vysvětlil podstatu woodcraftu jako výchovného systému pro mládež a rovněž tak prvního velkého výchovného systému mládeže v Anglii, jakým bylo hnutí Boy Scout a Girl Guide. Důkladnost této práce potvrzuje seznam použité literatury, který je i pro budoucí studia v těchto směrech základním zdrojem. Určený rozsah referátů dnešní konference podmínil značné zjednodušení textů. Podrobnější pojednání bylo uveřejněno v Hlasateli Wahpetonu č.3, roč.1998. Kniha H. Rechlinga je v knižním fondu Národní knihovny ČR.

Order of Woodcraft Chivalry (Řád vudkrafterského rytířství). Skauting měl od svých prvních počátků jasná pravidla disciplíny, prvky autoritativního vedení dospělými. Pečlivě propracovaný výchovný systém neměl všeobecnou oblibu, nespokojenci začali hledat vlastní cesty. První se odštěpila skupina studentů. Otec jednoho z nich Ernest Westlake navrhl nový výchovný systém, který sice více využíval prvky Setonova vudkraftu, nežli skauting, ale po výchovné stránce upřednostňoval nové poznatky psychologie o vývoji dítěte podle tzv. rekapitulační teorie, kterou E. Westlake ještě doplnil biogenetickým zákonem E. Haeckela, vycházejícího z Darwinovy evoluční teorie, mírně doplněné Freudovou psychoanalýzou. Westlake dále tvrdil, že Setonovo pojetí woodcraftu má v sobě prvky středověkého rytířství, což včlenil do názvu svého nového hnutí, které v souhrnu charakterizoval jako hnutí výchovné, více vycházející z anglosaské tradice. Výrazy jako kmen, sněm nahrazuje staroanglickými thyng, folksmoot a dalšími. Zachoval význam ohně, jako symbolu Velkého Ducha. Hodnocení dosáhnutých výsledků podle různých činností bylo stvrzeno „poctami“, které se dělily na >pocty získané<, individuální činností a na >pocty udělované<, za činnost přínosnou pro hnutí, nebo společnost. Sem také patřilo obřadné udělování lesních jmen. Setonův woodcraft charakterizoval jako hnutí rekreační (viz Vatru, roč.7/1929). Westlake se také snažil o vytvoření nového filozoficko-náboženského světonázoru, spojujícího křesťanství a rytířství se starořeckým kultem Dionýsa (bůh vína a veselí). Později, když mnoho vědců rekapitulační teorii odmítalo, tak bylo její striktní používání zmírněno požadavkem “tato teorie má výchově ukázat pouze určité vhodné postupy“. Hlavní výchovné zásady O.W.C. se uplatňovaly v dlouhodobých táborech nazývaných Forest Camp, podle našeho pojetí Lesní školy. O.W.C. měl v třicátých letech minulého století také vlastní školu: The Forest School for evolutionary education. Dříve, než se její činnost v plném rozsahu uplatnila, E. Westlake r. 1922 zemřel. Na přelomu dvacátých a třicátých let, v období hospodářské krize, O.W.C. provozoval pro mladistvé nezaměstnané Grith Fyrd Camp (starogermánské výrazy, v angličtině to mělo ekvivalent Pozitivní milice míru). Hlavním posláním táborů bylo umožnit různé druhy činností, aby si mladí lidé nezvykli zahálet. Touto činností se postupně začal hlouběji zajímat o sociální problémy, což jeho syn Aubrey T. Westlake vyjádřil koncem třicátých let minulého století názorem: „(…)pokud se neuskuteční hospodářská svoboda, nelze dosáhnout svobody kulturní“.

Kibbo Kift, the Woodraft Kindred. Roku 1920 John Hargrave (White Fox – Bílá Liška), člen náčelnictva Boy Scouts – pověřený zaváděním woodcrafterských zkušeností do skautské činnosti (hlavně pozorování přírody, táboření a všech dalších dovedností pro život v přírodě) založil vlastní hnutí. Nazval ho podle starobylého anglogermánského výrazu, který lze přeložit jako kmenové woodcrafterské příbuzenství. Pokusil se v něm skloubit prvky Setonova woodcraftu a zkušenosti O.W.C. Přesto, že při své kritice skautingu odmítal jeho jasný řád a vůdcovský princip, tak v Kibo Kift postupně vůdcovský princip prosazoval, což vedlo k odchodu jeho nejbližších spolupracovníků. V poměrně krátké době přesunul svoje aktivity na řešení hospodářských a politických problémů, přetransformoval Kibbo Kift na hnutí tzv. Zelených košil, které úzce spolupracovalo s odbory. V průběhu 2. Světové války, anebo krátce po ní, hnutí zaniklo.

Woodcraft Folk byl založen roku 1925 skupinou socialistů, kteří opustili Kibbo Kift. Byli to především mladí dělníci. Základem organizace byly místní skupiny (svazek), sdružené do okrsků, scházejících se jednou ročně na sněmu zvaném Althing, který volil nové vedení a řešil nové základní ideové a programové záležitosti. Hlavními požadavky činnosti byl rozvoj tělesné zdatnosti, poznávání přírody, poznávání světových dějin (z hlediska marxismu), spolupráce s pacifistickými organizacemi. Všechna tato hlavní činnost měla být uskutečňovaná zejména v táborech. Woodcraft Folk byl v Anglii před válkou počtem členů nejsilnější organizací vycházející z původních myšlenek ETS. Činnost hnutí hradily ze značné části odbory a politická strana Labour Party. O činnosti W. F. po válce nejsou zprávy, ale hnutí bylo zajisté ještě také značně rozšířené, co naznačuje příručka The Woodcraft Way od W. Rawsona, darovaná v r. 1969 Haroldem W. Kingem Mahykanovi.