Ivan Makásek
Protokol o rozhovoru
Projekt: Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989
Narátor: Ivan Makásek
Tazatel: Roman Faů
Místo konání rozhovoru: Praha - čínské bistro
Datum konání rozhovoru: 22. 3. 2018
1. rozhovor - životopisné vyprávění (02:14:58)
Narátora jsem osobně znal z dob svého mládí, kdy jsem absolvoval několik outdoorových akcí, kterých se narátor také zúčastnil. Kontakt na něj byl veřejně dostupný
na několika internetových fórech věnujících se pobytu v přírodě. O spolupráci na projektu jsem jej požádal pomocí emailu, ve kterém jsem mu vysvětlil detaily a zaměřené
plánované práce a také roli jeho osoby a význam rozhovoru s ním.
Rozhovor se uskutečnil po poněkud komplikované několikaměsíční emailové komunikaci. Tato skutečnost byla způsobena narátorovou velkou vytížeností a také faktem,
že podobných rozhovorů realizoval již velké množství a mnohdy nebyly z pohledu narátora publikovány s adekvátní pečlivostí. Přes tuto negativní zkušenost se však předem hlouběji
nezajímal o zaměření projektu. K setkání došlo poblíž narátorova bydliště, kde mne plánoval zavést do jeho oblíbené kavárny, ta však byla mimořádně zavřená a proto jsme
nahrávání uskutečnili v nedalekém čínském bistru, kde byl nakonec překvapivě velký klid a soukromí.
Před začátkem rozhovoru si narátor nechal podrobně vysvětlit konkrétní zaměření mé práce a odkazoval na řadu podobných rozhovorů, článků a knih, kde se zmíněné
problematiky již dotkl. Zde se projevila skutečnost, že pan Ivan Makásek je v komunitě trampů, skautů a junáků skutečnou "celebritou" a v uplynulých cca 50 letech stál u řady
aktivit spojených těmito hnutími. Jistou komplikací samotné realizace byla neuvěřitelná narátorova výřečnost spojená s přeskakováním mezi jednotlivými tématy. Trvalo přibližně
hodinu, než se podařilo započít samotné nahrávání. I při rozhovoru narátor často měnil téma a řetězcem různých asociací se dokázal "přesunovat" (mnohdy chaoticky) v rámci
svého bohatého života mezi jeho jednotlivými etapami. Z tohoto důvodu bylo narátora nutné často vracet k původním okruhům otázek. Dalším specifikem tohoto setkání bylo to,
že narátor odmítl rozhovory dělit na životní příběh (s odkazem na řadu knih a článků, kde lze většinu nalézt) a preferoval přistoupit rovnou k polo-strukturované části rozhovoru.
Paradoxně v tomto formátu často odbíhal právě k tématům patřícím spíše do "životního příběhu".
Celkově bylo narátorovo vyprávění velmi zajímavé, i přes fakt, že se často odchýlilo od konkrétního výzkumného záměru. To je však pochopitelné s ohledem na
obrovský narátorův životní záběr a množství aktivit, kterých se zúčastnil. Po skončení nahrávání (bylo ukončeno z důvodu značného odchýlení od tématu) narátor v podstatě
kontinuálně pokračoval ve svém vyprávění ještě přibližně 30 minut a setkání bylo ukončeno z mého popudu, jelikož jsem ten večer již byl v časové tísni. V závěru jsme se
dohodli na dalším setkání, bude-li po analýze nahrávky zapotřebí něco doplnit. Případně narátor nabídl zodpovědět dotazy telefonicky nebo emailem.
V Praze 23. 2. 2018
Karta narátora: Ivan Makásek - Hiawatha
Příjmení, jméno narátora |
Ivan Makásek |
Příjmení, jméno tazatele |
Roman Faů |
Informovaný souhlas |
Ano |
Kontakt: |
xxxxxxxxxx |
Projekt: |
Diplomová práce - Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989 |
Biogram
Ivan Makásek (1944) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a profesně pracoval v oblasti ochrany přírody (v letech 2003-2005 i jako poradce premiéra
ČR). Založil a vedl ochranářský časopis Nika (a stejnojmennou nadaci) a také časopis pro skauty a woodcraftery - Wampum Neskenonu. Za komunistické totality založil skautský
roverský kmen, který připravoval obnovu Junáka. V jeho období "objevil" Neskenon hru lakros (1967) a v průběhu dalších let o ni obohatil český undergroundový skauting. Na jaře
1968 se pak zapojil do obnovy skautské organizace. V roce 1972 přišel s projektem táboření v týpí. O dva roky později založil ochranářskou skupinu TARAXACUM, do které
se ukryly skautské oddíly Neskenon, Pětka a jejich trampští sympatizanti.
Deset let pracoval jako profesionální ochránce přírody, posléze jako ekologický novinář. Doktorát obhájil na katedře nižších rostlin v roce 1986. Byl šéfredaktorem
oficiálního časopisu ČSOP Nika a neoficiálního časopisu Wampum Neskenonu. Jeho pisatelská produkce začala shrnutím neskenonského svérázu do almanachu Stezkou
Neskenonu (1968), který pak vydávali vždy po třech letech i další náčelníci. Napsal Kult ohně (1967), Službu (1969), Wagamedův wampum (1971), Táboříme v týpí (1972),
Šamanův wampum (1973), Lakros - sport českých skautů a trampů (1996), Poselství Svatojánských proudů (2001), trilogii: Kluci z Dakoty (2003), Kluci z Neskenonu (2004)
a třetí díl Kluci z Neskenonu a lidé z Midé, který napsal v důchodu až roku 2007.
Profesionální kariéru zakončil jako ekologický poradce předsedy vlády v letech 2005–2006, kdy odešel do důchodu, který zahájil výpravou do Kanady. Navštívil Yukon
a Britskou Kolumbii. Poznatků z cesty využil k napsání dalších tří knih: Stále vztyčují totemy (2008), Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku (2010), Indiáni Britské
Kolumbie strpěli Olympiádu (2011). Ty vydal vlastním nákladem.
Je autorem řady knih pro mládež a populárně naučných knih o kultuře severoamerických indiánů.
Klíčová slova
Ochrana přírody - Woodcraft - Junák - Nika - Neskenom - Skautský ekumenismus
Základní údaje o 1. rozhovoru (životopisné vyprávění)
Datum pořízení rozhovoru |
22. 3. 2018 |
Místo rozhovoru |
Praha - čínské bistro |
Forma záznamu |
Audio |
Délka rozhovoru |
02:14:58 |
Důležité okolnosti rozhovoru |
Občasné vyrušení obsluhou, 1x telefonát narátora |
Kondenzovaný rozhovor
Vzhledem k požadavku narátora, aby bylo rovnou přistoupeno k interview (viz protokol o rozhovoru) směřovala má první otázka na stručné shrnutí jeho životního
příběhu. Svou oddílovou činnost započal v legendárním skautském oddílu Hoši od bobří řeky, který v této době byl stále pod vedením J. Foglara. Dále narátor shrnuje svá angažmá
v různých skautských oddílech a také jeho aktivity při obnově Junáka v roce 1968.
V další části popisuje své působení v Neskenonu, který jako skautský oddíl praktikoval řadu woodcrafterských prvků, zde se poprvé objevuje autorem propagovaný
přístup "Junáckého ekumenismu". (více viz například 7. generace 6/2016)
"Já budu vždycky ten, který bude říkat, že obě hnutí se narodily ve stejné kolíbce... že z obou se má vzít to pozitivní a nosné." (00:08:30)
Dále hovoří o oddílech, které (mimo Midewiwinu) praktikovaly woodcrafterské prvky již v období tzv. normalizace (JILM, Čeplagani, Bílý orel).
Dělat woodcraft bylo do jistý doby méně nebezpečný než třeba skauting, protože ty policajti to prostě neznali, ale když pak začal režimu vadit i tramping, tak ty woodcrafteři
do toho samozřejmě taky spadli." (01:57:30)
Poté se dostává k ideovým rozporům v rámci LLM, k čemuž se v průběhu rozhovoru několikrát vrací (zejména kritizuje přístup mladé generace ke skupině
poválečných woodcrafterů - zastoupeno odkazem na Seiferta).
"Stará generace měla své představy pramenící z toho, co znali a pokud jde o Junák, tak tam jich bylo tolik, že ty mladý neměli šanci, kdežto v Lize to ty mladý strhli." (00:30:10)
"Hlavně se hádali o dědictví nad Seifertem a ta mladá generace o tom věděla prd." (00:33:20)
"Vznik Ligy byl akcí nové generace, já třeba osobně jsem byl woodcrafter a necítil jsem potřebu se jít někam zapisovat."
"Já jsem byl v bytě u Atahualpů a byl tam třeba i Rusek a z nich to úplně tryskalo, oni se chtěli angažovat, oni třeba dohodili přes švýcarský spolek MELIDU veliký obnos peněz na
propagaci Seiferta, jenže to se někde prošustrovalo a tam to šlo do ztracena." (01:04:20)
"Od toho jeho sebevědomí (Wanblitanka) se odvíjel ten jeho hegemonismus a i pokud by byl býval Logan ochotný poslouchat starý pardály, tak Wanbli by je poslal do háje." (01:47:10)
"Wanbli se uměl vcítit do nejprostších lidí a dát jim program, ale současně hned si uvědomil, jak moc za ním jdou a že to bude jeho vojsko... no a takhle on to chtěl udělat
i s tou Ligou, což se samozřejmě spoustě lidem nelíbilo." (01:36:00)
"Došlo k napětí mezi námi a tím tehdejším vedením Ligy, protože my jsme měli přímo signály a články o tom, jak Irokézové dbají na své tradice, a jak žárlí na to, když někdo
obchoduje s imitací jejich výrobků. A my jsme prostě nepokrytě dali najevo, že Bílý Wampum s těmahle výrobkama kšeftuje a Wanbli se tím docela úspěšně živil... no a tím
jsme upadli do kladby." (01:48:30)
Dále rozebírá okolnosti o komplikované cestě Midewiwinu do LLM.
"Lákali Midewiwin do Ligy, ale nechtěli jim uznat jejich orlí pera, takže si nadělali nepřátele a prostě ta politika prostupuje všechno a i v takovýmhle titěrným hnutí si nelze
počínat radikálně jako vládce všehomíra." (00:38:05)
Vzniká pod narátorovým vedením Wampum Neskenonu, který slouží jako opoziční alternativa k Bizonímu větru. Současně zde zaznívají kritické hlasy a názory woodcrafterů
nespokojených se směřováním LLM. (Atahualpa, Norek Samotář, Rusek atd.)
"Udělali jsme Wampum Neskenonu, který jsme vydávali pro tuhle skautskou a woodcrafterskou komunitu. No a když už vznikla tahle opoziční platforma, tak tam bylo
možný jít s nějakým tím bebíčkem." (00:31:15)
Dále vysvětluje důvody, proč se on osobně neangažoval ve vedení LLM, ale nebyl ani jejím členem (podobné viz druhý rozhovor s Petrem Vilhelmem), ale i své známosti
s woodcrafterským undergroundem v předrevolučním období (pochody k Seifertově hrobu, pamětní deska v Sušici) (00:41:00 - 00:53:00)
Další části rozhovoru jsou věnovány spíše problematice skautingu a ekologickým aktivitám, kterým se narátor věnoval.
Poté jsem se narátora dotázal na jeho názor na stěžejní osobnosti (Logan, Wanblitanka, Biminiji, Willy), které stály u obnovy LLM. Zde se věnoval spíše popisu
jejich morálních vlastností a velký prostor také věnoval jejich vztahu k jeho samotné osobě. Narátor zmíněné rozdělil do dvojic, které si byly v mnoha ohledech blízké (Logan -
Willy a Wanblitanka - Biminiji), nicméně vzápětí na řadě případů definoval jejich odlišné mentální založení a přístup k životu.
Posledním tématem je pokus o reflexi fenoménu svobody, co woodcrafterskému hnutí dala. Zde Narátor hovoří poněkud neuspořádaně a přeskakuje mezi jednotlivými sub-
tématy. Nejprve se věnuje skautům a jejich přizpůsobení se novým společenským poměrům (skauti - noví oleandři). Poté se věnuje problematice Moravskoslezského
woodcraftera.
"Oni si v podstatě z woodcraftu chtěli udělat moderní dojnou krávu." (01:52:20)
V závěru rozhovoru se zamýšlí nad paralelou mezi woodcraftem, chartisty, církví a zejména ekologickými hnutími, ve kterých se osobně angažoval a které po revoluci
ztratily svou atraktivitu.
"Revoluce přesměrovala celou řadu věcí jinam... sympatie se vytratily, už to spoustu lidí nezajímalo, vrhli se na to zlatokopectví." (02:02:10)