1 Úvod

Tímto provoláním v listopadových dnech roku 1989, které bylo jedním z mnoha kroků vedoucích ke znovuvzkříšení organizace Ligy lesní moudrosti, se českoslovenští woodcrafteři přihlásili oficiálně k dění v občanské společnosti. Po dlouhých desetiletích strávených na pomezí ilegality, stejně jako desítky obdobně perzekuovaných hnutí, i představitelé zdejšího woodcraftu vnímali překotnost tehdejších událostí, vedoucích k tak dlouho očekávanému pádu komunistického režimu, který po několik generací dusil jejich činnost.

Osud woodcraftu, který se na počátku 20. století stal vzorem při vzniku skautingu, zůstal s tímto hnutím, i když po většinu doby spíše v jeho stínu, neodmyslitelně spojen. Stejně jakou skauting měl za sebou podobně pohnutou minulost. Násilně přerušená činnost nacisty a poté více než čtyřicetiletý zápas o přežití, rozdrobený do desítek nesourodých uskupení ve stínu komunistické nadvlády. Nyní však v období celospolečenské euforie, kterou s sebou přinášely události sametové revoluce, se i českoslovenští woodcrafteři zapojili do rekonstrukce svého hnutí a začali podnikat bezprostřední kroky směřující k jeho obnově.

V mnoha ohledech to byl proces komplikovanější, než se z počátku někteří aktéři domnívali. Nebyla to přímá a jednoduchá cesta k jejich vytčenému cíli. Byla sice naplněná spoustou radosti a pocitů zadostiučinění z vykonané práce, ale stejně tak byla plná zklamání, rozčarování a smutku ze vzájemného nepochopení. Nyní však s odstupem času je zřejmé, a možná jediné důležité, že to byla cesta správná a úspěšná.

Výše lakonicky popsané nastartování procesu obnovy woodcrafterského hnutí po roce 1989 se stalo stěžejním tématem této práce. V ní se pokusím nejen detailně z historiografického pohledu zmapovat samotný akt obnovy Ligy lesní moudrosti, ke kterému došlo mezi podzimem 1989 a jarem 1990, ale také události a okolnosti, jejž mu předcházely a ty, které na něj navázaly v dalších letech.

Z tohoto pohledu budou představeny aktivity jednotlivých skupin a osob sympatizujících v různých rovinách s woodcrafterskými idejemi, jenž v 80. letech vytvořily širokou platformu vzájemně kooperujícího společenství, ve kterém byly položeny základy pro následnou snahu o znovuobnovení tohoto hnutí v Československu. Dále budu detailně popisovat uvedený proces, jednotlivé události a klíčové osobnosti, které za tímto bezprostředně stály, ti také tvoří velkou část narátorů, jejž se zúčastnili tohoto výzkumu. Dalším tématem bude reflexe prvních porevolučních let a etablování woodcrafterského hnutí v rámci svobodné společnosti, s tím také související komplikace, které překotnost oněch letech přinášela.

V rámci zmíněných, zejména časově vymezených, bloků bude třeba vyrovnat se s řadou dílčích tematických okruhů. Jedná se například o zhodnocení vyváženosti těchto procesů v rámci Československa. Jaké tyto děje přinášely změny do každodenního fungování v rámci jednotlivých oddílů a kmenů, ale i do života jednotlivců. Co vyvolávalo zásadní ideové rozepře mezi jednotlivými názorovými proudy, na které lze rozdělit tehdejší woodcraftery. V neposlední řadě se práce pokusí podat reflexi na následný vývoj a současný stav woodcrafterského hnutí pohledem zmíněných osobností s odstupem téměř třech dekád, to vše v kontextu jejich tehdejších představ a ideálů. Výše zmíněné analyzované okruhy jsou zasazeny do období zásadního sociologicko-politického předělu a tím je nabytí "Svobody", které se československým občanům na počátku 90. let dostalo. Právě prizmatem získaných svobod a s tím spojeného uvolnění, ke kterému docházelo ve všech sférách tehdejší společnosti, se pokusím na děje ve woodcrafterském hnutí nahlédnout. Tento bezesporu pozitivní společenský trend s sebou přinesl také řadu nových nelehkých výzev, se kterými se muselo toto společenství vyrovnat a v mnoha ohledech se pod jeho tlakem modifikovat. Prvek svobodného prostředí byl důležitý zejména ve vztahu k proměnám činnosti jednotlivých oddílů a při snahách o nalezení sjednocující platformy, která měla představovat oporu pro tehdy vznikající Ligu lesní moudrosti.

Abych mohl zodpovědně nalézt odpovědi na vytčené tematické okruhy, bude třeba v úvodu práce detailněji popsat celou přibližně stoletou historii tohoto hnutí a to zejména v Československu. Tento krok nepovažuji za samoúčelný, neboť nejde jen o zasazení problematiky do širšího historického rámce, ale také je to důležité pro pochopení některých narativů a myšlenkových schémat, které v rámci dané komunity panovaly. Právě v mnohdy pohnuté historii československého woodcraftu lze nalézt zdroje mezigeneračních sporů, které proces obnovy na počátku 90. let ovlivnily. Stejně tak bude důležité pokusit se definovat tuto specifickou volnočasovou subkulturu, která přestože si vždy zakládala na široké platformě a k jejím ideálům se hlásí skauti, trampové a obecně lidé milující pobyt v přírodě v nejrůznějších podobách, se nikdy nestala masovou organizací a po celou její historii počet členů osciloval od několika stovek po necelé dva tisíce.

Práce bude odpovědi na tyto otázky hledat primárně orálněhistorickým výzkumem realizovaným mezi tehdejšími představiteli zmíněných procesů a komparací těchto informací s konvenčním pramenným materiálem, převážně písemnostmi osobního charakteru. Pomocí zmíněných metod (orální historie a pramenného historiografického výzkumu) si tato práce klade za cíl zmapovat nejnovější období tohoto hnutí na pozadí významného historického předělu, který byl spojen s pádem komunistického režimu. Vzhledem k tomu, že woodcrafterské společenství reprezentované zejména Ligou lesní moudrosti nepředstavovalo v našich zemích žádné masové hnutí, je toto téma tuzemskou historiografií prakticky nedotčeno. I z tohoto důvodu považuji za přínosné přispět k poznání tohoto volnočasového hnutí, které, minimálně v ideové rovině, ovlivnilo několik generací lidí, jejž vyznávají návrat k harmonickému soužití s přírodou a preferují nekonzumní styl života.

¹ Úryvek z otevřeného dopisu Františka Kožíška a Daniela Hoffmanna adresovaného československé veřejnosti ze dne 23. 11. 1989. Soukromá sbírka Tomáše Studenovského.