3. Empirická část

Dříve než přistoupím k samotnému tématu této práce, považuji za vhodné nastínit historii woodcrafterského hnutí. To činím ze dvou důvodů, jednak tento popis vývoje a představení nejvýznačnějších osobností vytváří ucelený tematický rámec, do kterého je mnou popisovaná část československých woodcrafterských dějin zasazena. Dále pak některé z událostí woodcrafterské minulosti rezonovaly ještě i v období, které je těžištěm této práce.56

3.1. Historie woodcraftu ve světě

Woodcrafterské ideje, které byly formulovány na počátku 20. století, jistě nebyly něčím zcela novým a objevným. V novověkých dějinách můžeme nalézt řadu příkladů a filozofických, či etických výchovných proudů, které preferovaly podobné hodnoty a principy jako později woodcraft. Zejména romantismus, který se odrážel ve filozofii, sociologii a pedagogice, nasměroval požadavky na morální vlastnosti, osobní rozvoj a harmonickou výchovu jedince podobným směrem jako propagátoři woodcraftu, či případně skautingu. Za jisté průkopníky woodcraftu, byť nevědomé, v některých ohledech, můžeme označit osobnosti, jako byl J. A. Komenský, Jean-Jacques Rousseau, John Ruskin, Henry David Thoreau57 a další myslitelé, kteří volali po návratu k přírodě a výchově v přirozenosti.

Vznik, vývoj a ve své době rozmach hnutí Woodcraftu - Lesní moudrosti úzce souvisí s osobností Ernesta Thompsona Setona. 58 Ernest Thompson Seton se narodil 14. srpna 1860 ve skotském městečku South Shieldes do rodiny lodního obchodníka. Ten byl vůči své rodině velmi přísný a necitelný. Opakem byla jeho matka, na kterou byl po dobu svého dětství silně fixován. Ernest vyrůstal ve velmi rigidním prostředí prosyceném věroukou presbyteriánské církve. Odpor ke kruté výchově ze strany otce a katechismu církevní školy se u něj zhmotnil v přilnutí k přírodě a s tím mnohdy spojených útěcích z domova.59

V letech 1879-1881 studoval malířství v Londýně na Královské akademii. Poté následuje období, které zásadně ovlivnilo jeho další životní směřování. Byla jím jeho cesta po pláních Severní Ameriky, kterou uskutečnil z důvodu svého studia zoologie a ornitologie. Zde se však setkal s původními obyvateli těchto prérijních oblastí a byl fascinován jejich stylem života. V tomto období se zrodily první myšlenky na založení výchovného hnutí, jenž do svého programu absorbuje to nejlepší z praktického, ale i duchovního života prérijních indiánů. Několik dalších let se Seton živil jako přírodovědec, malíř, ale třeba i nájemný honák nebo lovec vlků. V této době začal psát sérii povídek o zvířatech a životě v divočině, které byly inspirovány převážně jeho vlastními zážitky. Tyto povídky zaznamenaly v USA obrovský úspěch a předurčily tak další Setonovu profesní dráhu jakožto spisovatele a bojovníka za zachování mizejícího amerického pokladu - neporušené divočiny.60

Právě vědomí zkázy původního přírodního dědictví a mizející kultura amerických indiánů, zapříčiněná rozmachem moderní civilizace stále více zhmotňuje Setonovy myšlenky na založení woodcraftu, tedy myšlenkového výchovného směru, kterým chtěl oslovit nejen Ameriku, ale celou civilizaci "Bílého muže" a zmírnit tak neblahé důsledky jejího překotného a bezohledného industriálního rozvoje.61

V roce 1901 začal Seton své teze ohledně nového výchovného směru publikovat v časopise Ladies Home Journal, zejména jeho na etapy vydávaný román Dva divoši, který se později ve Státech stal bestsellerem, byl v podtextu beletristicky poutavého díla přímým návodem, jak vést mládež k praktickému woodcraftu. Na základě úspěchu tohoto díla a Setonova apelu byly po celých Státech zakládány "kmeny woodcrafterských indiánů".62

V roce 1906 se Seton setkal s britským armádním důstojníkem Robertem Badenem-Powellem, se kterým se rozhodl woodcrafterský výchovný model přenést a rozšířit do britského impéria. Zde však pod Baden-Powellovým vedením dostal podstatně odlišné, militantně laděné prvky, kromě výchovy mládeže v prostém duchu uprostřed přírody, tak nabral tento britský model zcela jiný směr a vznikl - Skauting, 63 který se v dlouhodobém horizontu stal mnohem masovější organizací a woodcraft již navždy zůstal v jeho stínu. Přestože z počátku Seton doufal v soužití obou směrů pod hlavičkou společné organizace, během několika málo let však převládly neshody, které v roce 1916 vyvrcholily založením americké Ligy lesní moudrosti.

Na počátku 20. let minulého století díky Setonově osobnímu nasazení (přednášky, publikační činnost, boj za práva indiánů atd.) zažilo woodcrafterské hnutí svůj největší rozkvět a to nejen v USA, ale sesterské woodcrafterské organizace vznikají i v Evropě. V tuto dobu však celý civilizovaný svět zažíval nezastavitelný technologický boom a s tím související posun v myšlení lidí, který se již neslučoval se Setonovým programem uvědomělého primitivismu při pobytu v přírodě, s napodobováním života rasy, která byla nenávratně zatlačena do špíny několika rezervací, s programem osobního růstu každého jednotlivce cestou sebezapření a vlastního přičinění. Tyto programy, tolik zvučné a přitažlivé v době, kdy vrcholil kult pionýrské minulosti Ameriky, nyní již postrádaly přitažlivost.

I přes tento nerovný boj s dramatickou proměnou společnosti nepřestával Seton neúnavně propagovat woodcrafterské ideje a pracoval ve prospěch této organizace. Mimo to se po celý zbytek života intenzivně věnoval literární a přírodovědné činnosti, díky čemuž zanechal mnoho desítek knih a stovky drobnějších článků. 64 Svou literární kariéru, ale také svůj celoživotní boj proti úpadku, který světu přináší rozmach euroatlantické civilizace, zhmotňuje v roce 1936 ve svém vrcholném filozoficky laděném díle Poselství rudého muže. 65

Přestože na sklonku Setonova života měla americká Liga lesní moudrosti 80 000 členů a další tisíce přívrženců na evropském kontinentě, 66 po jeho smrti 23. října 1946, jako by se rychle vytrácela pevná půda pod nohama woodcraftu v Americe. V 50. a 60. letech jeho myšlenky na americkém kontinentě přežívají již jen díky sesterskému hnutí Boys Scout of America. V dalších letech přestává americká Liga lesní moudrosti prakticky existovat, ač formálně nebyla nikdy zrušena. Stejný osud v průběhu 20. století potkal téměř všechny woodcrafterské organizace, které díky Setonově entuziasmu vznikly ve své době prakticky po celém světě. 67 Z tohoto pohledu je tak v podstatě poslední výspou původního ortodoxního woodcraftu na světě právě naše země. To, proč tomu tak je a jak tento stav ovlivnilo téměř pět dekád totalitních režimů, kdy woodcraft v Československu musel bojovat o své přežití, je zamyšlením do další části textu.

3.2. Historie woodcraftu v Československu

V českých zemích, respektive tou dobou ještě v Rakousko-Uherském mocnářství, byl bezprostředním předchůdcem woodcraftu a skautingu spolek Wandervogel, který zde působil již od 19. století.68 Myšlenky skautingu a woodcraftu se zde objevují kolem roku 1911 a v tuto dobu, stejně jako za oceánem, nejsou od sebe oddělovány a existují spolu v symbióze. V českých zemích se pro tento nový výchovný proud vžilo společné označení Junák, které později zůstalo doménou československých skautů.

Mezi propagátory tohoto hnutí u nás může obecně označit řadu tehdejších středoškolských profesorů, kteří v prvcích skautingu a woodcraftu spatřovali vítaný doplněk jejich pedagogické činnosti. Mezi nejvýznačnější potom patřil A. B. Svojsík - průkopník československého skautingu a Miloš Seifert 69 - zakladatel tuzemského woodcrafterského hnutí. Ten v roce 1913 založil první woodcrafterský kmen na našem území - Děti Živěny. S ním se připojil k nově vzniklé Junácké Obci Psohlavců. Psohlavci pracovali na základě metod Baden-Powella i E. T. Setona, ale přizpůsobeným domácím poměrům. Činnost byla motivována staroslovanskou mytologií a tradicí, stejně jako indiánským primitivismem, důraz se kladl na pobyt v přírodě a lásku k ní, spolu s tím však i na vlastenecké cítění a službu českému národu, v té době ještě pod rakouskou nadvládou.70

Woodcrafterská a výchovná činnost naplno propukla po konci 1. světové války se vznikem samostatného Československa. Nejen, že se zlepšilo materiální zabezpečení obyvatel, jehož tristní stav před tím komplikoval jakékoliv volnočasové aktivity, ale také mohly být intenzivně oprášeny slovanské a národní hodnoty, které byly stěžejními vzory tehdejších woodcrafterů, na rozdíl od Setonem nabízených původních obyvatel amerického kontinentu. I přes tento poněkud modifikovaný systém činnosti vstoupili Psohlavci na počátku 20. let do jednání s Woodcraft League of America a 12. 2. 1922 založili její sesterskou organizaci Ligu lesní moudrosti - The Woodcraft League of Czechoslovakia.71 Krátce na to však v LLM vznikl první závažný konflikt, když zde došlo k rozštěpení na "apolitické" křídlo (reprezentované právě M. Seifertem) a levicově orientovanou skupinu woodcrafterů.72 Levicový proud postupně nabyl v LLM převahu a M. Seifert byl zbaven funkce náčelníka. V reakci na to vystoupil spolu s dalšími členy LLM a distancoval se od dalšího dění v ní. Poté inicioval vznik nové woodcrafterské organizace (Klub přátel woodcraftu, později Liga pro výchovu přírodou "Moudrost Lesa").

Následovalo zřejmě nejhektičtější období v dějinách československého woodcraftu, toto hnutí bylo zmítáno různými spory a ideovým hledáním sama sebe. Kromě zastánců "amerického" Setonova pojetí zde byl silný akcent na slovanskou tradici, ale objevily se i názory, že romantický woodcraft a svět indiánů je minulost a nastupuje svět strojů a dělníků. Oproti přírodnímu woodcraftu tak byl postaven průmyslový futuristický "machinecraft". Ani woodcrafterské hnutí nebylo ušetřeno tehdejších silně politicky polarizovaných tendencí ve společnosti.73 Přes tyto divoké názorové turbulence však ve vedení LLM nakonec převládly apoliticky naladěné osobnosti, které opět navázaly kontakt se Seifertem a spolu s jeho organizací založili Ligu čs. woodcrafterů (LČSW), která již organizačně vydržela po dalších 20 let až do přerušení své existence na počátku komunistické nadvlády.

I přes toto zdánlivé sjednocení stále existovaly v LČSW dva ideové proudy.74 První byl zastoupený tzv. "Waldenskou školou", jejímiž propagátory byli slovenští a brněnští vysokoškolští studenti v čele s místonáčelníkem Viliamem Valovičem – Manokim, která se snažila o důsledné následování amerického Setonova vzoru, které později přerostlo až v "indiancraft". Druhý ideový směr vytvořilo sdružení samechovských táborníků,75 které propagovalo umírněný woodcraft se zaměřením na slovanské vzory. V čele stála starší generace woodcrafterů sdružených okolo kmene Bílý Slunovrat Míly Vavrdy - Minehahy a manželů Bukovanských.76 Seifert nedokázal tuto situaci zklidnit, a proto se opět stáhnul do ústraní, což otevřelo pole pro radikálně založenou skupinu okolo V. Valoviče, díky tomu celý spor gradoval a ještě více rozdělil tehdejší woodcraftery na příznivce "indiancraftu" a na propagátory "slovanských tradic implementovaných do tuzemské woodcrafterské činnosti".77

Výraznou vzpruhu dostalo československé woodcrafterské hnutí v podobě několikadenní návštěvy E. T. Setona v roce 1936. Ten s tuzemskými woodcraftery uspořádal řadu setkání, ale stejně tak se těšil i zájmu širší veřejnosti, pro kterou uspořádal několik přednášek.78

V roce 1939 československé woodcraftery, stejně jako celý náš národ, dramaticky zasáhla nacistická okupace a vzápětí 2. světová válka. Ani v tomto temném období však jejich činnost neustala. Organizace oficiálně fungovala pod hlavičkou "sportovního klubu" a po jejím zákazu v roce 1944 v plné ilegalitě. Řady woodcrafterů samozřejmě prořídly jejich angažováním se v odboji, nasazením na nucené práce v Říši nebo uvězněním v koncentračních táborech. V roce 1941 také po těžké nemoci zemřel v Bechyni M. Seifert.

Po osvobození Československa LČSW opět zahájila plně svou činnost a chod se pomalu navracel do předválečných kolejí. Rozvoj organizace byl však záhy znovu zasažen po uchopení moci komunisty v únoru 1948, ti postupně začínali likvidovat všechny organizace, které nebyly plně loajální vládní politice. V roce 1949 byl založen Československý svaz mládeže (ČSM), který měl sloučit veškeré dosavadní mládežnické organizace a pracovat pod přímým dohledem KSČ. V letech 1950-1951 proběhlo ještě několik táborů v původním woodcrafterském duchu, avšak v roce 1951 byla LČSW "dobrovolně" rozpuštěna,79 její majetek byl zabaven ve prospěch ČSM a pro československý woodcraft v podobě oficiální organizace nastal bezmála 40letý půst.80

Po tomto zániku zastřešující organizace woodcrafterská činnost přežívá v nejrůznějších nesourodých uskupeních a pamětníci prvorepublikové woodcrafterské školy působí v řadě oddílů působících pod hlavičkou ČSM. S přicházejícím uvolněním poměrů v druhé polovině 60. let se jejich aktivity začínají opět konsolidovat a v období Pražského jara je připravována plnohodnotná obnova LLM.81 Většina kmenů a oddílů praktikujících woodcrafterskou činnost se poté přesouvá pod záštitu České tábornické unie, kde fungují až do počátku 70. let, než je i tato organizace režimem zakázána.

V období tzv. normalizace byly myšlenky woodcraftu neseny jednotlivci, úzkými kroužky přátel, rodinami a tam, kde zůstaly jakožto nosná součást oddílového programu, musely být pečlivě tajeny pod rouškou činnosti v povolených organizacích.82 V tuto dobu se pro myšlenky woodcraftu podařilo neočekávaně nadchnout nové zájemce, z řad mládeže, kteří neměli žádné vazby na původní woodcraftery, když na počátku 70. let nakladatelství Olympia vydává sérii Setonových povídek a jeho praktickou příručku pro kmenovou woodcrafterskou činnost - Knihu lesní moudrosti.83 To znovu oživilo woodcrafterské ideje u tehdy nejmladší generace a vyústilo formováním řady skupin hlásících se k těmto ideálům. V 80. letech se tyto jednotlivé skupiny začínají provazovat, zprvu náhodně při realizaci společných akcí, dochází ke kontaktům na prvorepublikové woodcraftery a s částečným uvolňováním poměrů jsou opět oživeny myšlenky na obnovu společné organizace. Přípravy na ilegální ustanovení LLM předbíhají události sametové revoluce v listopadu 1989. Liga je poté administrativně obnovena 10. května 1990 a formálně toto obnovení potvrzeno na ustavujícím sněmu 2. června téhož roku. Poté následuje, již téměř 30leté (tedy v její historii nejdelší) fungování československé a po rozdělení republiky české LLM.

3.3. "Normalizace" - čas přežívání, čas vzkříšení

Dříve, než přistoupím k samotnému procesu obnovy LLM, pokusím se detailněji nastínit situaci 70. a 80. let, tedy tzv. normalizace, z pohledu tuzemského woodcrafterského hnutí. Popsat tento stav je zcela zásadní, jelikož to byl jeden z klíčových faktorů, který ještě v období komunistické nadvlády motivoval některé jedince k práci na obnově této organizace. Cílem této kapitoly je tedy identifikovat společenství, jež umožnila v tomto období přežití myšlenek woodcraftu a vytvořila tak podmínky pro jejich následnou transformaci do podoby oficiální organizace.

S příchodem tzv. normalizace, společně s pohřbením nadějí, které do československé společnosti přinesl proces Pražského jara, vyhasly i touhy zdejších woodcrafterů znovu se otevřeně přihlásit k myšlenkám E. T. Setona. Woodcrafterská činnost nadále byla nucena zůstat skryta pod rouškou některé z komunisty tolerovaných a kontrolovaných organizací.84 Zde byla nevědomky položena jedna z příčin stavu, že nejsilněji se woodcrafterská komunita začala aktivizovat v oblasti Prahy85 a v době obnovy organizace hrála tato lokalita zcela dominantní roli. Byla zde totiž největší koncentrace takovýchto organizací, v rámci kterých bylo možné relativně anonymně praktikovat woodcrafterský program.

"Doména Prahy to asi musela být, protože na tý vesnici na tebe bylo brzy vidět, když jsi dělal něco mimořádnýho."86

"Já jsem tu partu zakládal s tím, že ty děti budu učit přírodu, ale když jsem se prokecl o indiánech a o týpí, tak to bylo jasný… Takže z původně zamýšlenýho přírodovědeckýho kroužku se stal woodcrafterský kmen, to prostě jinak nešlo."87

"Mě si takhle jednou zavolal vedoucí toho Domu pionýrů a mládeže, kde jsme měli ten ochranářskej oddíl, a povídá, že bychom měli zajít na pivo, tak jsme si jedno, dvě dali a on: "Hele kluci, já přesně vím, co vy tady děláte, to není žádný poznávání kytiček, to je normální woodcraft, ale nebojte, dokud to půjde tak vás přikryju…" 88

V této době, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, patrně uniknul režimní cenzuře počin nakladatelství Olympia, kterému se podařilo vydat soubor Setonových povídek a v překladu Miloše Zapletala jeho obsáhlou publikaci návodů na praktickou kmenovou činnost - Knihu lesní moudrosti. Téměř třicet tisíc výtisků89 se dostalo do rukou tehdejší mládeže a nadchlo pro myšlenky pobytu v přírodě v duchu lesní moudrosti zcela novou generaci, která by dost možná k woodcraftu nikdy cestu nenašla a spokojila by se s trávením volného času v rámci trampské komunity.90 Z řad této dorůstající mládeže se začalo rodit specifické společenství woodcrafterských kmenů,91 které z počátku neměly mezi sebou žádnou vazbu, ani povědomí o generaci svých předchůdců. Kromě toho samozřejmě dílčí prvky woodcraftu, mnohdy nevědomky, byly využívány pro obohacení činnosti trampů, skautů a nejrůznějších dětských oddílů.

Dříve, než se budu podrobněji věnovat této mladé "nástupnické" generaci, je třeba zmínit aktivity původních woodcrafterů a také představit jedno zcela svébytné společenství, které tvořilo významné ohnisko woodcraftu v období tzv. normalizace, i když jej v podmínkách nesvobody modifikovalo do poněkud specifické podoby.

3.3.1. Midewiwin

V následující kapitole se pokusím stručně představit společenství (Midewiwin92), které během téměř 40 let své existence ovlivnilo desítky oddílů prostřednictvím svých specifických rituálů a tradic. Jeho činnost nesla po celou dobu pečeť určitých tabu, která přitahovala nezasvěcené. Odkrýt je znamenalo těžké provinění a jedinci, kteří chtěli Midewiwinskou myšlenku zavést v jiném oddíle, neměli právě jednoduchou situaci. Přesto odlesky mateřského kmene Neskenon, odkud vše vzešlo, postupně dopadaly na další kmeny, které původní myšlenku dále rozvíjely, až nabyla silného hnutí. Téměř dvě desítky kmenů se časem sdružily do společenství Midewiwinu a další se nechaly inspirovat jeho programem.93 Toto společenství v období tzv. normalizace představovalo nejmasovější koncentraci woodcrafterské činnosti v Československu.

Počátky tohoto společenství jsou spjaty se vznikem 3. oddílu ilegálního skautského střediska Psohlavci Neskenom v polovině 60. let. V jeho čele stanul Ivan Makásek - Hiawatha, který vtiskl tomuto skautskému oddílu zcela originální ráz, jenž v průběhu dalších let oslovil řadu podobných oddílů. Činnost Neskenonu byla silně ovlivněna Makáskovým hlubokým zájmem o kulturu severoamerických indiánů, na rozdíl však od Setona a obecné woodcrafterské preference prérijních indiánů, to byli indiáni "Lesní".94 Kultura tohoto etnika posloužila jako základ pro oddílový život, který byl prodchnut nejrůznějšími specifickými zvyky, obřady a v mnoha ohledech i tajemnem, což se ukázalo jako výborný motivační faktor pro tehdejší dospívající chlapce, kteří tvořili osazenstvo oddílu.95 V tomto (stále skautském) oddíle se tak mísila kombinace Setonova woodcraftu, převzaté, ale i smyšlené prvky ze života lesních indiánů a částečně také tradiční skautská činnost, čímž vznikl poněkud specificky modifikovaný woodcrafterský proud. Ten zejména v období tzv. normalizace obohatil zdejší výchovnou činnost práce s mládeží o řadu dnes již tradičních prvků. Kromě zmíněného systému nejrůznějších rituálů a obřadů96 přinesl Neskekon do české kotliny i ryze praktické dovednosti, jako nejvýznačnější bych uvedl dnes již tradiční "woodcrafterskou" hru lacrosse.97

V průběhu let, spolu s tím, jak odrůstali jeho členové, se z Neskenonu oddělilo několik skupin a jednotlivců, kteří stáli za založením vlastních oddílů, v jejich podání již spíše woodcrafterských kmenů.98 Přestože byla činnost těchto kmenů stále předmětem jistého tajemství, v dalším období se díky nejrůznějším vazbám, přátelstvím a společným akcím, jí byla inspirována řada dalších oddílů, které se tak vydaly na woodcraftersko-neskenonskou stezku.99

Tyto oddíly a kmeny se později sdružily ve volné společenství Midewiwin, které kromě jednotící ohnivecké tradice pořádalo několikrát do roka společná setkání, jejichž vyvrcholením byly tzv. "Velké hry".

Přestože zejména v 80. letech společenství Midewiwinu zažilo obrovský rozmach, jeho příznivci se dají počítat na stovky a představuje v podstatě jakousi stínovou Ligu lesní moudrosti, v době její obnovy nesehrálo stěžejní úlohu. Důvodů k tomu je hned několik. Řada uskupení vstoupila ještě na konci roku 1989 do obnovené skautské organizace.

"Byla velká potřeba se spojit s ostatními... patřit do nějakého většího celku, protože to nám vadilo ta roztříštěnost, když jsme před tím dva, tři oddíly udělaly nějakou společnou akci, tak už jsme se bály, aby to neprasklo. Chyběla nám taková nějaká ta sounáležitost a to hned v těch prvních listopadových dnech bylo jasný, že se někam přidáme… Pak teda Liga pomalu obnovovala svoji činnost a rychle obnovovali svoji činnost skauti, tak jsme se dali ke skautům."100

Některé stěžejní osobnosti tohoto spolku viděly v nastalé společenské změně možnost opustit jeho "provizorium", které vzniklo v podstatě normalizačním okleštěním možnosti práce s mládeží.

"Čiksika, který byl bezesporu v tý době jednou z hlavních osobností Midewiwinu, tak ten nám řekl, že ta indiánská činnost byla zástěrka skautingu a že teď se muže dělat ten opravdovej skauting, čímž nás vlastně všechny naštval, protože my jsme necejtili, že jsme dělali jenom nějakou náhražkovou činnost, neměli jsme názor, že to bylo něco, co jenom suplovalo skauting."101

A konečně stěžejní osobnosti, které se v klíčový okamžik sdružily za účelem obnovy LLM, nepocházely z tohoto společenství a všichni byli zastánci spíše tradičního woodcrafterského pojetí.

"Wanblitanka ten se s nima rovnou odmítal bavit, podle něj ten woodcraft strašně patlali…"102

V porevolučním období se tedy část midewiwinského společenství navrátila do skautské organizace,103 část kmenů byla absorbována LLM a někteří další zůstali nezávislí nebo případně preferovaly jinou volnočasovou organizaci. Přestože po pádu komunismu již ztratilo svou výjimečnost a punc exkluzivity, stále si do dnešních dnů část oddílů a kmenů udrželo tradice, jež v období tzv. normalizace dokázaly sjednotit a vdechnout programovou náplň na bázi woodcrafterské činnosti širokému spektru skupin pracujících s mládeží.

Neskenon, který stál u zrodu této specifické modifikace woodcraftu, skončil svou existenci po 40 letech činnosti v roce 2003. Celou jeho historii a částečně i počátky midewiwinského společenství popisuje duchovní otec tohoto všeho - Ivan Makásek ve své trilogii věnované Neskenonu a Midewiwinu.104

3.3.2. Centra woodcraftu v období "normalizace"

V tehdejším Československu lze identifikovat několik proudů a uskupení na sobě nezávislých vyznavačů woodcraftu, kteří umožnili jeho "přežití" do doby, než byla možná oficiální restaurace hnutí do podoby obnovené LLM. Kromě, v předchozí kapitole zmíněného, společenství Midewiwinu, bych pro tyto účely definoval další čtyři směry. Nutno podotknout, že v rámci nich se rozhodně nenacházeli pouze woodcrafteři, ale spíše to byla široce otevřená společenství osob milujících pobyt v přírodě. Stejně tak jednotliví woodcrafteři se mnohdy volně pohybovali napříč těmito skupinami.

V nejobecnější rovině myšlenky woodcraftu přežívaly, povětšinou nevědomě, v komunitě československých trampů. Tramping, sám o sobě v mnoha ohledech výjimečný fenomén "úniků do přírody", poskytl azyl odrostlým skautům, volnomyšlenkářům, environmentálně založeným jedincům, woodcrafterům a dalším. Tato široce definovaná komunita zahrnovala skupinky "mániček" jedoucích do první hospody za město i nejryzejší milovníky přírody, pro které únik do lesů bylo jediné smysluplné trávení volného času v období komunistické nesvobody. Woodcrafterské ideje a fragmenty tohoto hnutí lze v trampské komunitě spatřit v mnoha aspektech.105 Stejně tak řada woodcrafterů se ke svému silnému sepětí s přírodou dostala v mládí právě skrze tramping a většina z nich si náklonnost k tomuto hnutí zachovala po celý život.

Zejména v některých regionech bylo trampské hnutí prakticky jedinou komunitou, v níž odkaz prvorepublikového woodcraftu přežil období nacistické a komunistické diktatury.106 To byl případ zejména Slovenska a některých lokalit na Moravě.

"Idea woodcraftu přežívala pouze mezi trampama v té oblasti, což ale pramenilo z toho, že základ trampského hnutí na Ostravsku byly poválečný woodcrafterský kmeny… Ale žádný materiály moc nebyly, takže to přežívalo spíše v té ideové rovině, ale předáváno to bylo spíše tou orální tradicí."107

"Přijelo tam pár těch slovenských woodcrafterů, v podstatě to byly trampský osady, který se rozhodly, že budou dělat ten woodcraft. Ten tramping tam byl takovej opravdovější než ten českej."108

To, že tramping mohl poskytnout zázemí (mimo jiné) woodcrafterským myšlenkám, spočívalo v jeho několika přednostech, které byly zejména v období komunistických represí vůči režimu neloajálním sdružením zcela klíčové. Přestože se jednalo o celospolečensky masové hnutí, nebylo nikde centralizováno ani organizováno, což prakticky neumožňovalo orgánům komunistického aparátu jeho účinnou eliminaci a kontrolu. Režim sice nárazově přistupoval k drobným represím,109 nicméně jako celek musel trampské hnutí tolerovat. Díky své otevřenosti a široce pojaté platformě tak tramping v tomto inkriminovaném období poskytl zázemí vyznavačům woodcraftu a umožnil, aby v rámci jednotlivých aktivit mohli své ideje šířit napříč touto komunitou. Zřejmě nejintenzivněji se tato symbióza mezi woodcraftem a trampingem rozvíjela v Brdském pohoří v 70. a 80. letech. Zde našly své zázemí desítky trampských osad a tyto lesy byly protkány nespočtem kempů, stejně tak se zde pohybovaly nově vznikající woodcrafterské kmeny, ochranářské skupiny a ilegální skautské oddíly.110 Výraznou úlohu zde opět sehrál Ivan Makásek, který byl, kromě zmíněného Neskenonu, hybatelem řady (zejména ekologických a ochranářských) akcí právě v lokalitě Brd.111 Co se týče význačných akcí pořádaných zde primárně woodcrafterskou komunitou, stojí za zmínku např. Bílou nocí,112 Kiwendota,113 Lacrosová liga, Atletické hry atd.

"Co bylo důležitý, co bylo zázračný, že Brdy fungovaly jako místo, kde se ty lidi potkávali, kde se to všechno protínalo, spojovalo, že jsme o sobě věděli... bylo zajímavý, že se tehdy nekonaly žádný tajný srazy, my jsme nedělali nějaký ilegální ohně woodcrafterů, my jsme se prostě znali... bylo úžasný, jak si lidi předávali informace, znalosti, jak se to všechno propojovalo a všechno to směřovalo k těm 80. letům, ve kterých už to víc gradovalo. Jako nedá se říct, že bychom něco cejtili, že se něco stane, se asi všichni shodneme, že jsme si mysleli, že ten blbej režim už je tady navždy, ale ty myšlenky se nějak koncentrovaly a víc se jako zaměřovaly k nějakýmu cíli, takže v porovnání s těma 70. letama to všechno nabíralo na rychlosti a na hloubce."114

Význam aktivit navázaný na tramping v oblasti Brd pro budoucí obnovení LLM spatřuji zejména ve vytvoření širokého společenství přátel a komunikačních kanálů, ve kterém bylo umožněno sdružení se podobně zaměřených osobností a skupin. Následný vývoj při samotné obnově LLM a to, že klíčové postavy tohoto procesu vzešly právě z uvedeného společenství, to jen dokazuje.

Další významnou subkulturou, která na našem území byla s woodcraftem vždy bytostně spojena, jsou tzv. "Euroindiáni", případně "Indiancraft" nebo "Indian hobby". Jedná se o společenství osob, které svůj volný čas, ale mnohdy i způsob každodenního života přibližují stylu, jakým žili původní obyvatelé Ameriky. Účastní se stylových táboření, ideálně pouze s vybavením odpovídajícím vybranému kmeni. Vyrábějí předměty dle původních indiánských vzorů, což je pro mnohé z nich i výnosný způsob podnikání,115 a obecně se zajímají o kulturu, obřady a život116 severoamerických indiánů.117

Cílem této práce však není tato subkultura, přestože spolu s woodcraftery mají mnoho společného. Pokud bych se měl pokusit definovat základní rozdíl mezi oběma společenstvími, pak by to bylo zřejmě tvrzením, že woodcrafteři využívají "indiánské motivace a stylové táboření" jako cestu k osobnímu rozvoji a podpoření malebnosti při pobytu v přírodě. Naopak pro euroindiány je dogmatické a co nejvěrnější napodobování cílem a vrcholem jejich činnosti.118 Vzhledem k faktu, že vzor severoamerického indiána byl s woodcraftem spojen od jeho počátku a dodnes je v LLM velké procento kmenů preferujících "umírněné euroindiánství", je zřejmé, proč k sobě obě hnutí měla vždy blízko a řada jedinců byla a je příznivcem obou z nich.

Z těchto důvodů se i komunita československých euroindiánů v období komunismu stala přirozeně útočištěm některých z woodcrafterů, a současně díky tomu se někteří z euroindiánů stali woodcraftery. Svou roli zde sehrál i fakt, že toto společenství represivní složky komunistického aparátu neuměly uchopit, a proto zůstávalo částečně mimo jejich pozornost.

"Tady měli trochu obezličku v těch indiánech, to bylo v Americe utlačovaný etnikum a ten režim nevěděl, jak se k tomu postavit."119

Fascinace severoamerickými indiány na našem území sice sahá daleko před zrod woodcraftu,120 přesto teprve ve 20. století zažívá po jeho boku skutečný rozmach. A naopak, stejně jako zmíněný tramping, znamenalo euroindiánství v mládí pro řadu woodcrafterů odrazový můstek, či nastínění cesty jejich dalšího směřování.121 V období tzv. normalizace tak toto společenství absorbovalo do svého středu část roztroušené woodcrafterské komunity. Rovněž však vygenerovalo několik osobností zcela nových, které později sehrály klíčovou roli při obnově LLM, ale také stály u následných sporů ohledně jejího dalšího směřování.

V 70. letech začaly pracovat první skupinky mladých lidí, kteří se programově zajímaly o severoamerické indiány, ty tak můžeme označit za první české "hobbysty" v dnešním slova smyslu, např. Severní Šajeni z Liberecka (1974), M. Ekstein a pražští Oglalové (1979). V této době shánění informací publikovaných především na západě bylo díky železné oponě velmi problematické a tak každý nový střípek byl ceněnou relikvií, některé knihy kolovaly v cyklostylovaných i ručně opisovaných kopiích. V roce 1980 zorganizoval J. Šimberský (Pes) a J. Sokolíček (Vlk) "Setkání na Severu", jako první z později tradičních sešlostí takovýchto skupinek, které umožňovalo výměnu informací, zprostředkování kontaktů i možnost společně tábořit ve stylu prérijních indiánů z druhé poloviny 18. století.122

V rámci této komunity vznikl v roce 1980 kmen Bílý Wampum včele s Danielem Hoffmannem - Wanblitankou. Společenství a zejména jeho lídr byli natolik výjimeční, kontroverzní, charismatičtí i rozporuplní, že pojednání o nich by vydalo na mnoho stran.123 Z pohledu euroindiánské komunity během několika málo let začal Bílý Wampum nekompromisně udávat směr tuzemského hobbysmu a zejména díky jeho ortodoxii a nasazení patřili čeští euroindiáni na počátku 90. let ke světové špičce v tomto oboru.124 Po revoluci v 90. letech Bílý Wampum suverénně ovládl evropský a později i americký trh s indiánskými výrobky, což mu spolu s ekonomickým ziskem přineslo i hluboké rozpory a rozklad dlouholetých přátelských vazeb.

"Nastal zásadní zlom ve vývoji BW. Indiánský kolorit, který byl do této doby pouhou formou, se stal cílem a hlavním smyslem činnosti. Indiánská malebnost a životní styl hnány do absurdnosti, hra na rezervační indiány, odklon od woodcraftu…"125

Kromě toho hned po pádu komunismu stál tento kmen u zrodu tuzemské hobbystické organizace "Indian Corral". I přes svůj nečekaný rozpad v roce 1995 a s tím spojené pohnuté osudy řady jeho členů, zanechal Bílý Wampum nesmazatelnou stopu uvnitř tuzemského euroindiánského hnutí, která je patrná dodnes.

Kromě zmíněné dominance na poli euroindiánství byli však členové Bílého Wampumu a především jeho klíčová osobnost Daniel Hoffman přesvědčenými woodcraftery. Stejně intenzivně jako ve své době dokázali strhnout a motivovat většinu euroindiánské komunity, působili na přelomu 80. a 90. let uvnitř woodcrafterského hnutí, byli jedním ze zásadních hybatelů dění a obnova LLM, v podobě, jak tehdy proběhla, by bez tohoto kmene nebyla myslitelná.

"… je třeba objektivně říct, že ta Liga na tom Bílým Wampumu stála, to byla jediná akceschopná jednotka, která byla schopná zorganizovat tehdy jakoukoliv akci, to bylo všechno v jejich režii. Těm Liga rozhodně vděčí za rozjezd…"126

Jejich silnou fixaci a euroindiánství zde rozvádím z toho důvodu, že sehrálo zásadní roli při ideových sporech, jejž štěpily woodcrafterské společenství a byly tak odvrácenou stranou mince k obrovskému přínosu a entuziasmu, kterým Bílý Wampum přispěl v počátcích fungování obnovené LLM.

"Byla to prostě masírka, indiánská masírka. Lidé, kteří prostě nebyli tímhle směrem zaměření, tak prostě odešli. Tam se to vyvinulo tak, že ti, co byli víc na ty indiány, tak těm zanedlouho se ta Liga začala jevit jako málo indiánská. Zas na druhou stranu tam byli druzí, těm se zdála moc indiánská, ti všichni odcházeli a do toho ještě vstoupily osobní spory."127

Relativně uzavřenou skupinou nositelů ideálů Lesní moudrosti z období prvorepublikových a poválečných československých organizací byli původní woodcrafteři z tohoto období,128 kteří tvořili relativně malé, ale o to intenzivnější ohnisko woodcraftu v období tzv. normalizace. Tito pamětníci byli zpočátku ke svému okolí značně nepřístupnou komunitou a vzhledem ke svému již pokročilému věku praktikovali woodcraft spíše ve filozofické než v praktické rovině.

"Staří woodcrafteři se scházeli několikrát do roka na tradičních místech, ať už to byl Samechov, Walden na Novém Hrozenkově, chaty v Jizerských horách apod. To bylo od počátku 70. let až do toho 89. To propojení, z jejich pohledu s mládeží, bylo složitější. Je nutný si uvědomit, že to byli lidi, co měli za sebou 1. světovou válku, 2. světovou válku, stalinismus, normalizaci, prostě byli opatrný."129

K oživení jejich činnosti přispěl na počátku 70. let Miloslav Vavrda, který po neúspěšných přípravách na obnovení LLM v roce 1968 inicioval znovupropojení bývalých členů. Ti se začali občasně scházet na tradičních místech prvorepublikového woodcraftu a také pořádat rodinné tábory na Šumavě. Mimo to pořádaly tzv. "bytové přednášky" a v malé míře mezi sebou šířili nejrůznější tiskoviny mající vztah k původnímu woodcrafterskému hnutí. Přestože v době obnovy samotné LLM většina této generace nesehrála významnější úlohu a postavila se spíše do opoziční a kritické role,130 právě v období tzv. normalizace představovala důležitou nositelku původních československých woodcrafterských tradic.131 Díky tomu mohli tito pamětníci, po navázání kontaktu s představiteli nastupující nové generace vyznavačů woodcraftu, posloužit jako zdroj inspirace a vědomostí o československém woodcraftu a sehráli tak důležitou úlohu při hledání jejich identity a identifikaci s tímto hnutím.

"Začali jsme chápat, že to, co děláme, má svoji minulost někde hluboko v historii a díky nim jsme se dozvěděli obrovskou spoustu věcí a začalo nám to dávat ještě větší smysl. Kdo tam sehrál obrovskou roli, byl Ivan Makásek Hiawatha, on v tý době dával program a inspiraci obrovskému množství lidí. My jsme byli mladý kluci, kteří to ještě neměli úplně srovnaný v hlavě a Ivan díky tomu, co psal a vydával a lidi samozřejmě kolem něj, tak nás jako dotvořil v tomhle smyslu."132

"To bylo krásný období, kdy já jsem čerpal z těhle starých woodcrafterů a jsem rád, že jsem to mohl zažít, tam vládlo úžasný nadšení, kdy všichni měli pocit, že budeme mít stejný cíl."133

Právě kontakty mezi generací původních woodcrafterů a mladých nadšenců pro myšlenky woodcraftu, kteří se rekrutovali z pomezí trampingu, euroindiánů a midewiwinských kmenů, považuji za stěžejní akcelerátor procesů, které na konci 80. let směřovaly přímo k obnově Ligy lesní moudrosti. Tyto kontakty nevznikaly lehce, nejprve se jednalo o opatrné setkávání jednotlivců, poté celých skupin, až vznikla tradice společných sněmů.

Stěžejní úlohu v tomto provázání generací sehrál Vladimír Oborský - Wabimato,134 který vypátral kontakty na některé z představitelů těchto starších woodcrafterů a získal si jejich důvěru svou samizdatovou publikační činností vztahující se právě k historii předválečného woodcraftu. Díky němu se do tohoto společenství dostal i jeho dlouholetý přítel Martin Kupka - Logan, který později s Petrem Vilhelmem - Willym, začal s těmito starými woodcraftery udržovat intenzivní kontakty a postupně je seznamoval se stále širším okruhem svých, pro woodcraft nadšených vrstevníků.135

"Oni koukali na ty mladý vděčně, že tam někdo tu pochodeň nese dál a my jim zase projevovali náležitou úctu."136

"Oni nás vnímali jako nadšence, celkem radostně v nás viděli nějakou další nastupující generaci, ochotně nám předávali své vědomosti o historii woodcraftu a spíš to byli jakoby mentoři... ty spory se objevily až po založení Ligy, když viděli, že ta Liga spěje do ortodoxního Setonovského woodcraftu."137

Na toto prostředí se, nezávisle na výše uvedených, navázal přes svůj zájem o woodcrafterskou historii prostřednictvím Zdeňka Teichmana - Atahualpy František Kožíšek - Biminiji. Ten byl v tomto období v intenzivním kontaktu s Bílým Wampumem a celé společenství stojící za budoucím obnovením LLM tak začalo dostávat konkrétní obrysy.

3.4. Obnovení Ligy lesní moudrosti

V předchozí kapitole jsem se snažil nastínit, jak široké spektrum aktivit, skupin a jedinců stálo za uchováním woodcrafterských myšlenek v období komunistické nadvlády. V další části, aniž bych snad chtěl snižovat něčí význam, se již budu věnovat relativně úzké skupince osob, které bezprostředně stály za samotnou obnovou LLM na přelomu 80. a 90. let.138

Během překrývajících se aktivit zmíněného široce otevřeného společenství woodcrafterů, trampů, skautů, ochránců přírody, euroindiánů a dalších, dochází k seznámení se klíčové čtveřice osobností, které sjednotila idea obnovy woodcrafterské organizace a které tento svůj cíl v následném období rovněž realizovaly. Na jedné straně stojí Martin Kupka - Logan a jeho dlouholetý přítel Petr Vilhelm - Willy. Ti mimo jiné pořádali každoroční woodcrafterskou (nicméně spřátelené veřejnosti otevřenou) akci Kiwendota - Memoriál E. T. Setona. Jejího 7. ročníku, na podzim roku 1985, se účastnil František Kožíšek - Biminiji a na něj navázané společenství Bílého Wampumu139 v čele s Danielem Hoffmannem - Wanblitankou. Spojení této čtveřice se pro další vývoj ukázalo jako klíčové.

"Ti starší nebyli tím hybatelem, tam bych si opravdu troufl říci, že tím hlavním hybatelem jsme byli ta čtverka, Wanblitanka, Logan, Willy a já a plus každej měl kolem sebe nějaký kamarády, kteří občas přiložili ruku k dílu... já vím, že tady běžela paralelně další řada činností, třeba Neskenon, který byl tradiční, ale když vypichuji ty aktivity, který přímo vedly k obnově Ligy, tak ti ostatní v podstatě roli nehráli... na tom taky se podepsal Wanblitanka, který selektoval, kdo je a není pravý woodcrafter a kdo se mu nelíbil, tak do vybranýho kruhu neměl přístup."140

"Ta stará poválečná generace woodcrafterů, ty jenom přihlíželi, protože ty už neměli ani fyzicky na něco podobnýho a v tu dobu se prostě k nám nepřimotal nikdo další."141

Jednotnost tato čtveřice nacházela zejména ve svém ortodoxním přístupu v chápání woodcraftu. Zde se obracela ke kořenům hnutí, jak je nastínil zakladatel E. T. Seton a naopak zavrhovala prvorepublikovou československou modifikaci, kdy byl woodcraft založený spíše na národních a slovanských vzorech.142 Tento postoj je předzvěstí budoucích sporů, které následně v obnovené LLM vypuknou.

"Ten konflikt byl vlastně mezigenerační, jak to bylo všechno nový, tak to byl hroznej fofr, jim podle mě vůbec nedošlo, že ta generace, na kterou chtějí navazovat, že by si nejdřív o ní měli něco zjistit. Oni měli pocit, že to mají naštudovaný líp z těch knih, protože oni četli, ta parta kolem Bílého Wampumu a další, v angličtině, měli informace de facto rovnou od zdroje. Kdežto ta před a poválečná generace se od toho Setona přece jenom šoupla spíš k těm Slovanům a tak prostě vznikly ty konflikty."143

Nicméně v tomto období jejich postoj sloužil spíše ke sjednocení oné mladší generace a původní woodcraftery prozatím jejich "radikálnost" nechává klidnými a mnohdy jim i imponuje.

"Přiznávám se, že se mi postoj mladých vyznavačů lesní moudrosti líbí - je vidět, jak jsou nadšení, jak tím doslova žijí. Přestože v jejich slovech cítím až přílišnou ortodoxii se sklonem k sektářství. Je v tom i kus apoštolského ducha, chtěli by poznané světlo roznášet dalším lidem, zdá se jim, že ti staří jsou již unavení, laxní, spíše jen vzpomínají, než skutečně žijí."144

Díky tomu i přes tyto názorové diference zůstávala v tomto období woodcrafterská komunita jednotná. Tomu přispíval i fakt, že uvedené společenství hodlalo, z důvodu tradice, navázat na kontinuitu poválečné ČSLW, o čemž padly první zmínky na velkém výročním sněmu Bílého Wampumu, kterého se zúčastnilo mimo Bílý Wampum a Loganův kmen Lenapa asi na 60 pozvaných hostů z řad woodcrafterského společenství.145

V následných letních a podzimních měsících roku 1989 začíná uvedená čtveřice uskutečňovat první kroky, které měly směřovat po takřka čtyřech dekádách k obnovení československé woodcrafterské organizace, v tehdejších podmínkách samozřejmě na neoficiální bázi.

"Všechno to tak nějak plynulo do toho momentu, kdy jsme si řekli, možná neuvědoměle, že to prostě budeme my, kdo do toho půjde na ostro… Pamatuju, že někdy v září 89, tedy dva měsíce před listopadem, jsme se Já, Wanblitanka, Biminiji a Willy sešli na Karláku v hospodě a tam jsme natvrdo mluvili o tom, že ilegálně obnovíme Ligu, netušili jsme, že za dva měsíce to rupne, že to bude možný a tam jsme si řekli na závěr toho povídání, že si dáváme navzájem 24 hodin na rozhodnutí, protože jsme to vnímali jako riziko."146

"Pro některý lidi je k nepochopení, když slyší, že ještě měsíc před sametovou revolucí lidi nevěřili, že by mohl režim padnout a my jsme tomu taky nevěřili, takže ten nápad obnovit Ligu byl čistě nadšeneckej, s tím, že jsme neměli moc plán, jak to řídit."147

"Chtěli jsme založit podzemní hnutí v podstatě, který by spolu nějak volně spolupracovalo, ale ta doba už byla uvolněná, proto jsme se taky k tomu rozhodli, protože jsme podvědomě cítili, že to jde."148

Prvním, a jakýmsi průzkumným, počinem v tomto ohledu mělo být uspořádání literárního semináře o díle a životě E. T. Setona v následujícím roce, na který připadalo 130. výročí jeho narození. Předpokládali, že uspořádání takovéto akce nevzbudí přílišnou pozornost úřadů a současně se na ní shromáždí dostatečný okruh příznivců E. T. Setona, kteří doposud stáli mimo jim známé společenství, případně byli z různých koutů Československa a kontakt s nimi byl při tehdejších možnostech komplikovaný. Ironií osudu byla skutečnost, že zprávy o plánování této poloilegální akce rozesílal Martin Kupka širšímu okruhu pražských woodcrafterů 17. 11. 1989.149

Následné události společenského převratu, pád komunismu a nabytá svoboda však všechny předchozí úvahy postavily do zcela nového světla a položily před dotčené aktéry nové výzvy. Byl sestaven "Přípravný výbor pro obnovu LLM",150 pokračovaly přípravy zmíněného semináře (které však byly urychleny) a byla řešena agenda nutná pro spuštění oficiálního chodu organizace. Tyto přípravy se zpočátku nesly ve znamení mladického nadšení a zápalu pro myšlenky woodcraftu, což mnohdy působilo komplikace a nebýt pomoci některých woodcrafterů z původní generace, jistě by během několika měsíců LLM vzniknout nemohla.

"To byla šťastná kombinace, Wanbli dokázal lidi zblbnout, zapálit a zdvihnout z těch židlí, Logan byl takový garant vědomostí, zdroj solidnosti a Biminiji byl neuvěřitelně praktický. Pak tam byli kluci z Bílýho Wampumu a já, který jsme pomáhali, kde jsme mohli a ještě se zapojil Hudžin s Lídou, který pomáhali s úředničinou, později to pak dělal Hukwim."151

"To období obnovování Ligy bylo něco neuvěřitelnýho, protože to bylo něco, na co jsme léta čekali a možná díky tomu, že tam bylo tolik energie a nadšení, tak to vedlo k tomu, že Já, Biminiji a Wanbli jsme se sešli jenom z pragmatických důvodů… Ten étos toho obnovování Ligy byl tak silný, že my tři jsme si mohli rozumět jenom dočasně, že to jako vyvážilo, to mě na tom přijde nejúžasnější."152

Původní uskupení zformované kolem zmíněné čtveřice mladých woodcrafterů se muselo, kromě ryze pragmatických záležitostí, vypořádat i se způsobem, jakým se chtějí prezentovat vůči ostatním woodcrafterům, ale i směrem k zájemcům o hnutí z řad širší veřejnosti. V tomto ohledu působila kontroverzně zejména osobnost Daniela Hoffmanna, ten byl stěžejním ideovým vůdcem a hybatelem aktivit směřujících k obnově LLM, současně však žil velmi nekonvenčním způsobem života, který v mnoha ohledech nebyl příkladným vzorem woodcrafterských ideálů.

"S úsměvem vzpomínám, jak na jednom setkání v té době Wanbli říká "No a kdo bude náčelník?" Já říkám "No Ty přece, kdo jiný by to měl být?" "Já? Se na mě, prosím tě, podívej, zkrachovalá mánička, zaměstnanec pohřebního ústavu, to by nešlo, to uděláme seriozně, Ty Logane, ty to budeš…"153

Na konci roku 1989 dávají woodcrafteři o sobě poprvé vědět širší veřejnosti v podobě inzerce v tehdejších periodicích.

"Liga lesní moudrosti se přidává k organizacím, které obnovují svoji činnost. Stoupenci woodcraftu, kteří se hlásí k myšlence Setonovy lesní moudrosti, se mohou obrátit na adresu…"154

Díky tomu se podařilo kontaktovat přibližně tucet dalších kmenů a několik desítek jednotlivců.155 I přesto zůstávala řada příznivců woodcraftu, zejména ze vzdálenějších koutů republiky, kteří o aktivitách spojených s formováním woodcrafterské organizace neměli nejmenší ponětí.

"Nevěděli jsme, že vzniká Liga, chyběly informace... to už bylo po tom semináři, ale o tom se nic nevědělo, žádný informace neprobublaly... Nevěděli jsme o podobných organizacích, nebyly pořádně komunikační kanály."156

V centru dění však události nezadržitelně spěly k prvnímu velkému oficiálnímu setkání woodcrafterů, a sice ke zmíněnému semináři věnovanému životě a dílu E. T. Setona. Zmíněné setkání bylo původně zamýšleno jako mapující krok k vytvoření přehledu o příznivcích woodcraftu v Československu, jejichž část by byla vtažena do neoficiální woodcrafterské organizace. Datum tohoto setkání bylo plánováno na počátek srpna roku 1990, aby korespondovalo se 130. výročím narození E. T. Setona. Pád komunismu však přípravy na něj podstatně akceleroval a rovněž dovolil jeho obsah učinit daleko otevřenějším. Nyní již nebyly na programu pouze přednášky pojednávající o zakladateli woodcraftu, ale velká část diskuze měla být věnována praktickým otázkám spojených s obnovovanou LLM.

Termín byl zvolen na 17. března 1990 a zázemí pro něj poskytla posluchárna kliniky rehabilitačního lékařství na pražském Albertově. Projevený zájem překonal všechna očekávání organizátorů, na akci se sjelo přibližně 150 účastníků,157 kteří si vyslechli několikahodinový připravený program158 a následně se mnozí z nich zapojili do další diskuze. V té se představili zástupci přibližně dvaceti kmenů a jednotlivců reprezentujících různé oblasti a směry woodcrafterské činnosti a následně byla řešena budoucí podoba LLM. Byl představen návrh stanov a dohodnut termín velkého ligového sněmu, kde bude LLM slavnostně obnovena. Překvapivý zájem a velký úspěch celé akce, který tehdejší organizátoři zmiňují, dle mého názoru dokazuje výše uváděnou roztříštěnost woodcrafterských skupin a to, že se sympatizanti s woodcrafterskými ideály pohybovali napříč nejrůznějšími uskupeními. Stejně tak lze na tomto faktu demonstrovat velmi komplikované možnosti komunikace mezi obdobně naladěnými jedinci v období tzv. normalizace. To způsobilo izolovanost, která mohla být prolomena až po pádu komunismu. Přestože uvedený počet 150 účastníků nepůsobí nikterak impozantně, v očích tehdejších woodcrafterů se jednalo o nečekaně velkou skupinu osob, které v předešlém období působily paralelně vedle sebe a až do tohoto setkání o sobě vzájemně téměř nevěděly.

I přes veskrze pozitivní dojmy, kterými se hemží zápisy z tehdejších kronik, pochvalnými články v novinách159 a jsou uchovány ve vzpomínkách pamětníků dodnes, již tehdy se objevily první známky nevole nad silnou inklinací nově vznikající LLM na euroindiánství.160 Ty lze nalézt v dobové korespondenci vážící se k této akci, která proběhla v komunitě prvorepublikových woodcrafterů,161 ale například i demonstrativním odchodem Miloše Zapletala162 ze sálu krátce po zahájení samotného semináře.

"Do dneška mě mrzí, pamatuju si, jak Miloš Zapletal seděl naproti na ochozu, chvilku se díval na ty kluky z Bílýho Wampumu, zvedl se a snad po dvaceti minutách odešel, do dneška jsem neměl příležitost si s ním o tom promluvit."163

Tyto drobné náznaky disharmonie však tehdejší protagonisté upozaďovali a své konání v jarních měsících roku 1990 plně směřovali k vytoužené obnově jejich organizace. V měsíci květnu vychází provizorní první číslo Bizoního Větru,164 které (kromě článků o E. T. Setonovi a stručné historii woodcraftu) reflektuje zejména práci přípravného výboru, podává reportáž z uskutečněného setkání na Albertově a řeší konkrétní organizační záležitosti spojené s nadcházející obnovou LLM. Dále proběhla finální příprava stanov,165 které byly nezbytné pro formální registraci na úřadech. V této části bych rád vyzdvihl nedoceněný přínos Františka Kožíška, který stál za vyřízením většiny oficiálních formalit a byl klíčovou osobou při jednání se složkami tehdejší státní správy. Na jeho organizační úloze a osobním nasazení v těchto ohledech se ve svých vzpomínkách shoduje většina zainteresovaných narátorů.

"10. května 1990 byla v době od 7:45 do 8:00 na MV zaregistrována Liga lesní moudrosti - The woodcraft League of Czechoslovakia. Pod registrační značkou VSP/1-168/90-R."166

Tímto prozaickým osobním svědectvím je zaznamenáno splnění touhy několika woodcrafterských generací, které se od počátku 50. let nemohly veřejně přihlásit ke svému hnutí. Tento administrativní krok však musel být nejprve zpečetěn na slavnostním sněmu, který se konal první červnový víkend roku 1990 u "Bobřího jezera" poblíž Skleného nad Oslavou.

"Stojím na kraji lesa a přemýšlím. Dole pode mnou vyrůstá na louce jedno tee-pee za druhým. Kolik uplynulo vody v řekách, kolik mraků přelétlo nad našimi hlavami, kolik cest jsme prochodili, kolik myšlenek protrpěli, než jsme dospěli sem?"167

Na toto tábořiště uprostřed lesů na českomoravské vysočině se sjelo 21 kmenů a mnoho dalších "osamělých" příznivců myšlenek woodcraftu. Páteční den byl ve znamení seznamování se a příprav na sobotní večerní sněm, ke kterému vše směřovalo. Sobotu strávili zástupci kmenů a jednotlivých skupin rozděleni do různých pracovních sekcí,168 kde řešili řadu praktických otázek spojených s plnohodnotným rozběhnutím organizace. Večer vše vrcholilo slavnostním sněmem. Po úvodních rituálech a obřadech, typických pro tato woodcrafterská setkání, přednesl úvodní proslov Martin Kupka - kandidát na náčelníka. Poté Zdeněk Laita - Hudžin vzpomenul všech, kteří se tohoto slavnostního dne nedočkali.169 Dále se ujal slova Jiří Novák - Hukwim, nejstarší z přítomných a místonáčelník původní LČSW v době jejího zrušení, ten slavnostně prohlásil Ligu lesní moudrosti opět za obnovenou. Následovaly volby do náčelnictva, jehož členové se rekrutovali zejména z osobností, jež se v posledních měsících nejintenzivněji zapojily do dění v rámci příprav na tento okamžik.170 Krátce před půlnocí 2. 6. 1990 byl tento slavnostní a historický okamžik ukončen.

"Přestává pršet, končí sněm, všichni se tiše rozcházejí do týpí a lesních přístřešků, ale oheň stále plápolá. Je půlnoc, za pár okamžiků začne nový den, první den obnovené Ligy. Lidé se začnou rozjíždět do všech směrů, aby světlo sněmovního ohně, který uchovávají ve svých srdcích, šířili dál a dál…"171

"Vysvitlo slunce. Nálada v táboře je povznášející. Před týpím Bílého Wampumu se znovu objevuje indiánský buben, za několik minut již tábor tančí. Nad námi vlaje vlajka radosti…"172

Takto idylicky působí toto setkání po letech ze stránek dobových kronik a ligového časopisu. Pravda je však taková, že se této události zúčastnila rozmanitá směsice nejrůznějších proudů a najít společnou řeč bylo velmi obtížné a v tomto okamžiku prakticky nemožné. Formování celé organizace stálo znovu na počátku hledání vlastní identity. Řada uskupení a proudů chtěla ovlivnit následný vývoj jim blízkým směrem. Vyskytly se rozpory mezi euroindiány a umírněnějšími woodcraftery, případně mezi generací prvorepublikovou a nástupnickou, což bude popsáno v další části práce. Dále se zde objevily skupiny, pro které byl woodcraft pouze doplňkem jejich činnosti a chtěly si zachovat velkou míru autonomie a vlastních specifik, která je programově naplňovala v období předcházející činnosti. Rovněž se tehdejší účastníci tohoto prvního setkání nedokázali shodnout na praktických záležitostech ohledně struktury řízení organizace, jejího ekonomického provozu a míry ideového zasahování do programu jednotlivých skupin. Tyto rozpory byly předzvěstí následných sporů, které provázely první léta existence novodobé LLM. Na tomto prvotním setkání, stejně jako v následujících letech sehrála důležitou úlohu jistá nekompromisnost nově vzniklého vedení LLM. Přestože jeho dogmatický přístup byl mnohdy zdrojem kritiky, pravě díky němu se podařilo překlenout toto počáteční období a rozběhnout činnost organizace v rámci jasně nastavených mantinelů. To z dlouhodobého pohledu považuji jako stěžejní krok, protože jen díky tomu se LLM v samotných počátcích nerozpadla pod vlivem rozepří jednotlivých názorových proudů a zájmových skupin.

"Celý den tam probíhaly nekonečné diskuze... byly tam různé silné skupiny MSLW,173 Zálesák - Brno, Midewiwin, Bílý Wampum a každý měl samozřejmě různé představy… Tam byli skauti, indiáni, trampové, lidi, co si to pletli s new age, ale i třeba ti, co to chtěli ekonomicky využít, třeba lidi, co lovili duše pro Herbalive."174

I přes nesourodost jednotlivých uskupení lze od této chvíle tedy hovořit o LLM, jako o oficiální volnočasové organizaci, která započala svou nejnovější epochu.

3.5. Liga lesní moudrosti v první polovině 90. let

V závěrečné části historiografického popisu tuzemského woodcrafterského hnutí se budu věnovat prvnímu porevolučnímu období, pro které bylo charakteristické hledání vlastní identity, doprovázené poměrně vyostřenými spory mezi jednotlivými názorovými frakcemi.

"Nastalo pak období, řekněme dalších tří let, který bylo docela drsný, musely se omílat hrany, takže spousta lidí odešla, ale dneska vím, že to jinak nešlo, protože ty lidi měli nejrůznější představy... chtěli jsme si pohlídat, že se to nerozplyne do nějakého paskvilu, po 42 let nebylo na co navazovat."175

Jedna z prvních otázek, která v počátcích obnovené organizace vyvstala, byl spor o to, zda organizace bude řízená centralizovaně nebo jestli navíc vzniknou regionální samosprávné celky, které budou tvořit prostředníka ústředního vedení pro danou oblast. Zastáncem prvního modelu bylo stávající vedení, zatímco druhou variantu prosazovaly skupiny zejména ze vzdálenějších koutů republiky, které kritizovaly jistou "pragocentričnost" celého uspořádání.

"To dění ve vedení, to byl jistý pragocentrismus, to by ani jinak nešlo, ty lidi jsme neznali, abychom jim svěřili nějaký pravomoci v rozhodování, a taky jsme si chtěli udržet vliv na to další směřování."176

Nejvýrazněji v tomto ohledu působila tzv. Moravskoslezská Liga woodcraftu (později přejmenovaná na Moravskoslezský Woodcrafter), jenž požadovala, aby vedení LLM zajišťovalo pouze ideologický, případně metodický servis a ekonomická či formální správa regionu byla ponechána lokálním organizacím jejího typu. To pramenilo z koncepce vedení této organizace a její fixaci na materiální stránku věci.177

"František Vyhňák měl svoji představu o woodcraftu, zase trošičku jinou... se chtěl uklidit ze Svazarmu, kterej to měl nahnutý, tak uvažoval, co by bylo nejlepší, no a říkal na tohlento by mohl někdo slyšet… a v podstatě mu to vyšlo."178

"Tahle organizace způsobila to, že woodcraft hodně zdiskreditovala... Prostě organizace založená vyloženě za účelem dojení dotací ze státní kasy."179

Daleko intenzivnější spory se však v následujících letech odehrály v oblasti, jak moc ortodoxně by se měla LLM vracet k původnímu Setonově woodcraftu, s tím byl spojen tlak na euroindiánství, případně jestli navázat na tradici prvorepublikové LČSW, a tím zůstat široce otevřen i nejrůznějším trampským skupinám hlásícím se k lesní moudrosti. Tento ideový střet byl primárně reprezentován mezigenerační rozkolem woodcrafterské komunity.180 Na jedné straně stáli lidé, kteří v posledním období byli zásadními hybateli celého dění, zde nejradikálněji vystupoval Daniel Hoffmann, který byl značně kontroverzní osobnost, nicméně uměl si získat řadu příznivců. V opozici vůči nim se nacházela část generace prvorepublikových woodcrafterů, kteří nesouhlasili s nastaveným směřování LLM.

"Když se začala ta Liga obnovovat, tak ti staří měli pocit, že je to společenství bude víc oprašovat a stavět na nějaký piedestal za jejich zásluhy, ale tehdy v tom překotném dění na to nebylo moc času anebo nebyla chuť."181

"Wanbli si myslel, že ty staří už žádný Woodcraft nedělají, tak nás nebudou poučovat... A těm starším zase chyběla sebereflexe, že si měli uvědomit, že někdo se do toho nadšeně dal, že toho má plný zuby roztlačit tu káru, tak by měli být tolerantnější."182

"Nová generace nedokázala dostatečně diplomaticky vyjít s tou generací původní, která byla orientovaná na tu slovanskou tradici. Oni dělali 60 let woodcraft a najednou někdo o dvě generace mladší jim do toho takhle radikálně vlítne."183

Celou situaci rovněž komplikovalo, že nové vedení soustředěné kolem Logana a Wanblitanky se přihlásilo k odkazu Valovičovi "Waldenské školy" z 30. let, tedy opoziční platformy k té, jenž zastávali v oněch dobách zmínění pamětníci.184 Problémem těchto sporů nebylo jen rozdílné chápání poslání woodcrafterského hnutí, ale také to, že tato kritika zaznívala pouze zpovzdálí a zmínění "zasloužilí" woodcrafteři se nijak konstruktivně nezapojili do chodu organizace.185 To lze přičíst samozřejmě jejich pokročilému věku, ale také nově získaným možnostem, které přinesl pád komunismu, a tito lidé si pochopitelně chtěli na sklonku svých životů plnit sny o cestování a dalších aktivitách, které jim byly prakticky celý život upírány. Současně zaznívají názory, že řada osob z této generace se angažovala, díky svému tehdejšímu prokomunistickému nadšení v poválečném období, na rozbití LČSW.

"Mezi nima byli právě ti, kteří tenkrát tu Ligu rozpustili, a to nikdo tenkrát tuhle informaci otevřeně neřekl, protože Liga neskončila, že by byla zakázaná, ale že ji prostě sami rozpustili a to mi přijde jako největší, nejostudnější čin, jaký kdo mohl v historii Ligy udělat... a já si myslím, že měli černé svědomí, proto se drželi zpátky."186

Ať už byly příčiny jejich kritického a současně nezúčastněného postoje jakékoliv, vyústil tento stav do situace, kdy se k těmto kritikům přidalo poměrně značné množství podporovatelů, kteří nebyli z nejrůznějších důvodů spokojeni se stavem a woodcrafterské organizace. Mezi představitele této opozice lze zařadit zejména tzv. "Atahualpovu skupinu",187 později například Libora Pechu - Norka samotáře, jejichž výhrady jsou detailně rozepsány v obsáhlé korespondenci, kterou si adresovali sobě navzájem, ale i do rukou tehdejšího náčelnictva.188 Zde lze narazit na kritiku přílišné inklinace k euroindiánství, nedocenění představitelů původní LČSW - zejména M. Seiferta, autoritářské vedení celé organizace a povýšené vystupování členů kmene Bílý Wampum na ligových akcích atd.189 Vzájemné nepochopení a narůstající rozpory vyústily v letech 1991-1992 odchodem některých z těchto prvorepublikových woodcrafterů a řady dalších členů z řad LLM.

"My jsme to stavěli vlastně na zelený louce a jeden z důvodů, proč se to tak vyvíjelo, bylo, že to začneme od základů od toho Setona... to byl takovej mazec, že některý lidi z toho prostě bohužel odlítli... a lidi, kterým se to nelíbilo, prostě šli... byli to možná kvalitní lidi v nějakých ohledech, ale neoslovil je ten náš model a nešlo to jinak."190

V této době se ke zmíněným opozičním kruhům přidává i ikona veškerého dění v okolí Prahy z dob tzv. normalizace Ivan Makásek.191 Vzhledem k faktu, že tito kritici hledali cestu, jak systematicky vyjadřovat své názory, přichází právě Ivan Makásek s myšlenkou periodika, které by bylo jakousi opoziční platformou k ligovému Bizonímu větru. K tomuto účelu měl posloužit již po léta vydávaný oddílový časopis Wampum Neskenonu. Ten se díky Makáskově ekologické nadaci NIKA dařilo šířit napříč tehdejší woodcraftersko/skautskou komunitou. Na jeho stránkách se tak v následujících letech192 objevuje řada kritických polemik s děním a směřováním LLM.193

"Za všechno, co bylo tady v Praze v 70. a 80. letech, jsme vděčili Ivanu Makáskovi, on byl středobod všeho a kolem něj to všechno lítalo, ale pak když jsme mu nabízeli, aby nám dělal činovníka pro ekologii, tak to odmítl, že není zvyklý "hrát druhý housle". Takže on to hned na počátku odmítl se toho vedení účastnit... a obávám se, že Wampum Neskenonu byla jeho opozice a jakási napoleonská válka, on tam dal prostor kritikům pro vyřizování účtů."194

"Udělali jsme Wampum Neskenonu, který jsme vydávali pro tuhletu skautskou a woodcrafterskou komunitu. No, a když už vznikla tahle opoziční platforma, tak tam bylo možný jít s nějakým tím bebíčkem."195

Jednu z hlavních příčin těchto sporů lze spatřit v komplikované osobě Daniela Hoffmana. Na jedné straně obrovské organizační schopnosti, nehynoucí zásluhy o pozvednutí woodcrafterského hnutí a značné nasazení ve prospěch chodu LLM mělo svou odvrácenou tvář v podobě jeho autoritářského a dogmatického vystupování. Výstižnější, než pokoušet se o charakteristiku jeho osoby,196 bude, pokud uvedu několik málo fragmentů z uskutečněných rozhovorů týkajících se jeho osoby.

"Wanblitanka byl nejvýraznější, ale současně nejkontroverznější... Měl úžasný dar řeči a uměl lidi nadchnout a přesvědčit, krásně se s ním diskutovalo, ovšem jenom do té doby, než měl člověk s ním nějaký konflikt... Bohužel neměl srovnaný sociální cítění, šel si za svým cílem a přitom šíleně tlačil na všechny lidi okolo... On dokázal sebrat kluky z ulice a z těch feťáků, nádeníků a hrobařů udělat výkladní skříň Ligy, ale museli být submisivní, silný osobnosti odcházeli, to byl případ třeba Biminijiho, on potřeboval 100% respekt, jinak prostě s lidmi okolo nevyšel."197

"My jsme ho pozvali na náš sněm, on tam přijel, vzal si slovo a přednesl tam velmi plamenný projev, který v podstatě znamenal konec našeho kmene, protože polovička nadšeně vstoupila do jeho Bílého Wampumu a druhá polovička se vrátila zpátky k trampingu a o woodcraftu už nechtěla nikdy nic slyšet... On dokázal velmi silně rozdělovat lidi, prostě buď jste ho fascinovaně následovali nebo jste ho nemohli vystát, tam prakticky střední cesta neexistovala."198

"Wanbli se uměl vcítit do nejprostších lidí a dát jim program, ale současně hned si uvědomil, jak moc za ním jdou a že to bude jeho vojsko... no a takhle on to chtěl udělat i s tou Ligou, což se samozřejmě spoustě lidem nelíbilo."199

"Myslím si, že ta generace starých woodcrafterů, jeden z důvodů, proč nemohli Wanblitanku vystát, byl ten, že měl úspěch... on řekl dvě věty, nasadil nějaký obličej a lidi šli za ním... On měl neskutečný charisma, i pro nás."200

Přestože je význam této složité osobnosti československého woodcraftu dnes poněkud opomíjen a nejmladší generace současných woodcrafterů jej mnohdy ani nezná.201 Byl jednou z neodmyslitelných postav 80. let a 90. let tuzemského woodcrafterského, ale i euroindiánského hnutí. Celá řada dnes běžně přijímaných "tradičních" záležitostí je jeho výtvorem vzniklým za účelem obohacení malebnosti těchto volnočasových hnutí. Podrobnější studie zabývající se tímto "enfant terrible" českého (nejen) woodcraftu tak prozatím čeká na své zpracování.

Vážný rozkol, po necelém roce a půl fungování organizace, zasáhl i samotné nejužší vedení LLM, když po zpočátku banálním, avšak necitelně řešeném sporu202 opustil jeho řady jeden z klíčových protagonistů předchozích let - František Kožíšek. Ten se na dlouhá léta203 zcela stáhl z dění na woodcrafterské scéně, pouze občasně publikoval články zabývající se historií předválečného woodcraftu ve zmíněném Wampumu Neskenonu.

I přes tyto osobní neshody se podařilo úspěšně rozběhnout chod organizace a poskytnout tak nezbytné zázemí jednotlivým woodcrafterským kmenům. LLM, díky tehdy relativně štědré dotační politice ze strany státu,204 ekonomicky sílila a dařilo se jí ideologicky vymezit vůči skautům205 a dalším organizacím, díky čemuž získala svou jednoznačnou identitu. Vznikla řada nových projektů, ale současně se zdařilo do programu integrovat původní woodcrafterské akce z dob tzv. normalizace nebo tradiční záležitosti z období LČSW.206 Do tohoto období také spadá nastartování pozitivního trendu setrvalého vzestupu členstva, který s drobnými výkyvy trvá v podstatě do dnešních dnů.

Samostatnou kapitolou této doby je zahraniční spolupráce a navázání kontaktů se sesterskými organizacemi, o které se tehdejší náčelnictvo LLM pokoušelo. Tyto aktivity započaly již na konci 80. let, kdy se František Kožíšek207 pokoušel navázat zmíněné kontakty. Již od těchto pokusů však byl konfrontován se skutečností, že žádná celosvětová woodcrafterská organizace neexistuje, což porevoluční pokusy jen potvrdily. Za Setonova života vznikla po celém světě řada skupin hlásících se k myšlenkám woodcraftu, nicméně mnohé z nich se programově natolik odchýlily, že i samotný zakladatel hnutí je jakožto woodcrafterské nepovažoval. Oficiálního uznání z jeho strany se dostalo pouze americké Lize lesní moudrosti, tehdejší československé, irské, jugoslávské a anglickému řádu lesního rytířstva (Order of Woodcraft Chivalry). Mateřská Woodcraft League of America se po Setonově smrti rozpadla na řadu menších organizací a ty v podstatě ztratily woodcrafterský charakter. I přes zpočátku nadějnou korespondenci208 museli tuzemští woodcrafteři záhy konstatovat, že vývoj ve zmíněných zemích tyto organizace zcela modifikoval, případně zanikly zcela a ve svém snažení jsou patrně jedinými nositeli Setonových ideálů na světě.

"Takže ta spolupráce se rozběhla takhle slibně, ale všechno to bylo vlastně na korespondenční úrovni, jediný aktivní kontakt jsme měli s OWC,209 kam jsme v 94 vyrazili na jejich letní tábor... on to ani letní tábor nebyl, vzhledem k tomu, kam se za ta desetiletí posunuli, to byl normální autokempink, my jsme tam působili v podstatě jako misionáři, protože jsme tam přivezli ten ortodoxní woodcraft, který oni už dávno zapomněli."210

"To samý tábor Woodcrafter Rangers v Kalifornii, Waštewin211 to líčila jako otřesnej ROH tábor s bazénama a tenisovejma kurtama a na ní se tam dívali jako na zjevení z minulého století, když jim tam postavila týpí."212

Tento ojedinělý československý vývoj (respektive ustrnutí v něm) byl dán souběhem několika faktorů. Nejprve prvorepublikové woodcrafterské hnutí ve své době dokázalo, při hledání vlastní cesty, modifikovat americkou předlohu a učinit ji tak životaschopnější v tuzemských podmínkách, což umožnilo hluboké zakořenění těchto myšlenek a jejich přežití až do dnešních dnů. Dále zde sehrálo významnou roli sepjetí woodcraftu s trampingem, tedy ve stěžejním období celospolečensky rozšířeným fenoménem, v rámci kterého si woodcrafterské ideály udržely své specifické postavení. Paradoxně pozitivní podíl na tomto stavu můžeme přičíst i desetiletím společenské nesvobody, která částečně zakonzervovala možný vývoj, při kterém se jiné woodcrafterské organizace (např. ve zmíněné Anglii nebo USA) přizpůsobovaly svobodné konzumní společnosti. Jeden z narátorů, ze svého pohledu botanika, tuto skutečnost přirovnal k vojenskému prostoru, kam nikdo nesmí, a kde se díky tomu daří nejvzácnějším rostlinným druhům, které v běžně přístupné krajině nelze nalézt. Ať již poměr zmíněných faktorů byl jakýkoliv, ve výsledku způsobil, že na počátku 90. let se v Československu probouzela k životu organizace, které se jako jediné na světě podařilo uchovat původní ráz a nepodlehnout dramatickým přeměnám, ke kterým docházelo téměř ve všech odvětvích společnosti.

Podobně neblahý osud postihl vzápětí nově vzniklou Ligu lesnej múdrosti. Slovenská část LLM, na rozdíl od prvorepublikového období, představovala pouze marginální složku, která tento rozvod způsobený dělením Československa nebyla schopná absorbovat.213

"Hned po tom rozjezdu jsme měli tři nebo čtyři slovenské kmeny, takže to vypadalo docela slibně, nicméně tomu zlomilo vaz to rozdělení, to je příklad, jak to na konkrétní lidi dopadlo tohle politický rozhodnutí, oni to nerozdýchali, slovenská Liga sice vznikla, ale to už byla labutí píseň."214

Ani tato osamocenost však tuzemské woodcraftery neodradila (ba možná naopak je posílila) v jejich snažení a v první polovině 90. let dokázali svou organizaci plně etablovat v rámci místních volnočasových hnutí. Na přelomu let 1993/1994 však přišla první opravdu vážná krize, která vedení celé organizace na čas paralyzovala.215 Za doposud nevyjasněných okolností byl vyloučen Daniel Hoffmann z kmene Bílý Wampum.216 To pro Ligu znamenalo ztrátu této silné výkonné jednotky, která zaštitovala po organizační, logistické, materiální a manuální stránce většinu tehdejších akcí, mimo to byla jakousi výkladní skříní ligové inklinace k euroindiánství. Rovněž pod vlivem tohoto a dalších eskalujících sporů se z dění v LLM stáhl i Daniel Hoffmann, kterého tato skutečnost nepochybně silně zasáhla. Tím vedení LLM ztratilo další silnou a výraznou osobnost, která navíc byla přímým reprezentantem a duchovním otcem dosavadního vývoje organizace. Z původního složení tak zůstal osamocený Martin Kupka, kterému v tomto období přispěchali na pomoc někteří ze starší generace woodcrafterů,217 přestože doposud se k jeho vedení stavěli většinou kriticky. Na následujícím sněmu došlo k radikální obměně náčelnictva218 a nastává nové období fungování LLM, ve kterém bylo částečně ustoupeno z dogmatického přístupu a celá organizace se tak poněkud více otevřela širší veřejnosti, což bylo pravděpodobně klíčové pro její rozvoj v následujících letech. Následný vývoj po roce 1995 však již není předmětem této práce.

3.6. Vliv svobody na transformaci woodcrafterského hnutí po roce 1989

Posledním tématem, kterému bych se rád věnoval při shrnutí historie woodcrafterského hnutí na přelomu 80. a 90. let, je stručné popsání proměn, které přinesla nabytá svoboda219 spojená s pádem komunistického režimu. Respektive touto optikou budu porovnávat období konce tzv. normalizace s prvními porevolučními lety, to vše demonstrované na takto úzce ohraničeném společenství.220 V rámci terénní části práce se podařilo zachytit několik obecně reflektovaných jevů, které transformaci woodcrafterského hnutí v inkriminovaném období provázely, ty se pokusím v následující části textu shrnout a pojmenovat.

V těchto úvahách vycházím z konceptu Miroslava Vaňka (a kolektivu autorů), který byl nastíněn v práci Ostrůvky svobody: kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Zde je předložen, na příkladech nejrůznějších uskupení, fenomén "uzavírání se", na základě společných zájmů a hodnot do komunit nějakým způsobem vyhraněným vůči většinové normalizační společnosti. Společenství woodcrafterů prolínající se s trampy, ochranáři přírody, euroindiány a podobně zcela jistě splňovalo takovouto definici skupiny lidí hledající unik před šedí normalizačního života. To koneckonců dokládají ve svých rozhovorech nevědomky i samotní narátoři této práce. Záměrem této kapitoly, kterou bych rád navázal na takto představenou tezi o vymezování se určitých skupin obyvatel,221 je popis proměn oněch "ostrůvků svobody" ve chvíli, kdy ustoupí pomyslné "moře nesvobody".222

Na začátku těchto úvah je tedy nutné vrátit se zpět do období 70. a 80. let, kdy woodcrafterské společenství bylo rozmělněno mezi širokou komunitu lidí vyznávající "útěk do přírody" v jeho nejrůznějších podobách. Tyto aktivity sice probíhaly ve stínu komunistické nadvlády a pod hrozbou nejrůznějších represí, ale současně je toto období označováno "zlatou érou" trampingu (tedy i obdobných aktivit do něj částečně spadajících). Celé generace tehdejších trampů, woodcrafterů, ochránců přírody a ilegálních skautů v mnoha ohledech na tuto dobu s nostalgií vzpomínají, zvláště v kontextu ztráty exkluzivity, která jejich hnutí potkala v období porevolučním.

"Já úplně považuju to období 75-85 za nejfantastičtější období života, to byly prostě dennodenně nový informace, potkával jsem lidi jako Makásek, Kazatel, Honza Šolc, z toho se nedalo vystoupit, to bylo V.I.P. prostředí."223

"Později zmizely takový ty oázy, který nás držely. To byl třeba důvod, proč já jsem neemigroval, protože jsem tady měl spoustu koníčků."224

Výjimečnost, kterou uvedená hnutí nabízela, spočívala hned v několika faktorech. Svou úlohu zde samozřejmě sehrála absence širší škály možností trávení volného času. V tehdejších podmínkách dorůstající mládež měla skutečně poskromnu alternativ smysluplného vyplnění mimoškolních aktivit, není proto divu, že například právě tramping (případně jeho "hlubší" varianty) přilákal do svých řad mnoho příznivců. To vše bylo podpořeno "příchutí zakázaného ovoce", i když samozřejmě hrozící represe se nedaly srovnat s dobou počátků komunistického režimu v Československu, což ale možná byla právě ta správná esence "bezpečného nebezpečí", kterou bylo ochotno podstupovat relativně široké spektrum osob. Tento faktor odporu vůči režimu byl bezesporu rovněž silným jednotícím prvkem, který daným společenstvím přinášel pocit sounáležitosti.

"Dělat woodcraft bylo do jistý doby méně nebezpečný než třeba skauting, protože ty policajti to prostě neznali, ale když pak začal režimu vadit i tramping, tak ty woodcrafteři do toho samozřejmě taky spadli."225

"Jsme nebyli v oddíle žádný hrdinové, jsme si akorát říkali, že největší škodu režimu uděláme, když budeme vychovávat slušný lidi... což taky není málo."226

Lze tedy konstatovat, že jakýmsi vedlejším nezamýšleným produktem komunistického omezování občanských svobod byl vznik takovýchto uskupení, do kterých byli lidé vháněni díky nemožnosti jiného smysluplného trávení volného času a současně tato uskupení nabízela pocit sounáležitosti s nějakou filozofií, disponovala ve svém středu silnými osobnostmi, které se mohly stát pro ostatní v určitých ohledech vzory a současně poskytovala participaci na jisté formě rezistence vůči vládnoucímu režimu. V případě, jakým bylo například zmíněné woodcrafterské hnutí, zde byl benefit dále v tom, že nabízelo celoživotní cestu rozvoje osobnosti a nebylo tedy limitováno pouze orientací na určitou věkovou skupinu. Nicméně je zřejmé, že v tomto období si členové oněch hnutí takovýchto souvislostí neuvědomovali a toužebně doufali ve změnu tehdejších poměrů.

Ta přišla s pádem komunistického režimu a na počátku 90. let se tak tato uskupení mohla nadšeně vrhnout do nových výzev, které před ně nabytá svoboda postavila. V případě woodcrafterů to byl například proces institucionalizace hnutí a s tím spojené administrativní a legislativní procesy (na rozdíl třeba od trampingu a dalších nevázaných hnutí, které nadále mohly působit na "živelné" bázi, což byla v zásadě jejich podstata). Tento krok s sebou přinášel řadu doposud netušených komplikací. Jednak kladl nároky na vybudování řídicího aparátu,227 to nejen, že bylo pro dotyčné náročné z pohledu zásahů do jejich osobních a profesních životů, ale rovněž některé jejich kroky přirozeně vyvolávaly kritiku ostatních členů, což celé hnutí štěpilo na příznivce a odpůrce jednotlivých směrů a s tím byly i sekundárně spojeny různé tlaky na změny těchto postů, jenž danou situaci dále vyhrocovaly. Tedy problémy, které v období normalizační stísněnosti a poloilegálního působení vůbec nebyly na pořadu dne. Dále tento prvek oficiálního působení částečně modifikoval i činnost celé organizace, jednotlivé kmeny (zejména ty pracující s dětmi) byly zatíženy řadou administrativy, jejich činnost musela být přizpůsobena čerpání různých dotací a částečně se tak vytratil duch spontánního neorganizovaného hnutí, což samo o sobě vedlo ke ztrátě228 některých jeho příznivců.

"Ty Slováci odešli, protože chtěli dělat ten woodcraft tak nějak opravdověji, jak byli zvyklí z toho trampingu a tyhle ouřednický věci je znechutily."229

Další aspekt, se kterým se museli v porevolučním období woodcrafteři (a jim podobná hnutí a organizace) vyrovnat, byl dramatický nárůst aktivit a možností trávení volného času a s tím spojený "konkurenční boj" o získání nových přívrženců a nabídnutí atraktivního programu. To do konkrétně woodcrafterského hnutí přineslo opět spory230 ohledně míry, jak moc zůstat ortodoxním úzkoprofilovým hnutím, případně nakolik se otevřít širší veřejnosti i za cenu ztráty některých jedinečných specifik. Ještě více však tento nárůst možností a získaná svoboda v oblasti seberealizace zasáhla tato hnutí na poli vedoucích oddílů a lídrů jednotlivých kolektivů.

"...vedoucí se jako věnovali oddílu, ale potom záhy začali podnikat, protože zatímco za první republiky dělali vedoucí hlavně učitelé, tak v těch 70. a 80. letech bylo hodně nadšených vedoucích, což byli lidi s podnikatelským duchem, který nemohli podnikat, tak tu svou energii realizovali v oddíle."231

"Dramaticky vzrostla možnost lidí se angažovat ve volnočasových aktivitách, ale zase dramaticky lidi přišli o čas. Dřív se každý odpoledne zvedl v tom svým zaměstnání a mohl se jít věnovat tomu oddílu, dneska je mnohem větší tlak v zaměstnání a když chcete něco dokázat, tak se tomu musíte adekvátně věnovat..."232

"Revoluce přesměrovala celou řadu věcí jinam... sympatie se vytratily, už to spoustu lidí nezajímalo, vrhli se na to zlatokopectví."233

Tyto nové možnosti a to, jak se jich kdo chopil, přinesly postupem doby i do řad woodcrafterů výrazné ekonomické a sociální diference, které nutně zpřetrhaly některé původní vazby. Právě nárůst možností seberealizace, s nimi spojené ekonomické aspekty a pocity odcizení v rámci jednotlivých skupin, způsobené narůstajícím sociálním vzdalováním se, považuji na základě vyslechnutých svědectví za nejvýraznější negativní aspekt, který zapříčinil rozkol mnohých přátelství. To zajisté nebyl případ jen woodcrafterů, ale analogické příklady by bylo možné nalézt u řady obdobných společenství, která po roce 1989 byla konfrontována se zmíněnými jevy.

"Silné schopné osobnosti, které se realizovaly v té péči o kmeny, tak najednou ty své schopnosti začaly realizovat v podnikání a najednou jeden byl náměstek primátora, druhej někde na ministerstvu a třetí dál měl sotva na ten vlak na Dobříš, to se pak blbě jezdí spolu na vandr."234

"Nebo třeba Bílý Wampum najednou mohl vycestovat do Spojených států a tam obsadil všechny ty trhy s indiánskýma výrobkama, protože byl nejmíň o třídu úplně jinde než kdokoliv jiný. Najednou ty hrobníci a kluci z ulice měli peněz, že nevěděli, co s nima, a to je taky vzápětí zničilo."235

"Já jsem ztratil určitý kamarády přesně tímhle. Jsem potkal třeba kamaráda, se kterým jsem jezdil dlouhá léta na Brdy a říkám, že by jsme zase mohli udělat něco trampskýho, někam vyjet na vandr a on mi říká hele, to už pro mě není, já jsem spíš teď na ty expedice Nepál, Tibet. To, co bylo, bylo, usárnu už jsem prodal, to je pryč."236

I přes tyto ztráty v řadách přátel hodnotí narátoři nastalý společenský předěl pochopitelně veskrze pozitivně. Uvědomují si však, že tím nastala nová společenská éra, která přinesla dynamický rozvoj celé společnosti a v mnoha ohledech překonala jim důvěrný svět jejich dospívání a mládí, který již pro další generace nebyl tak lákavý a jedinečný jako pro ně samotné. Spolu s tím vysněná svoboda (a s ní spojená zodpovědnost za další vývoj) přinesla do jejich hnutí řadu sporů a vzájemných nepochopení.

"Proměna byla spíše v těch praktických věcech, do té doby se lidi napůl tajně scházeli a měli nějakýho toho vnějšího nepřítele a posilovalo je to latentně, některý věci držely, který potom vyhřezly na povrch... po tom 90. se ty lidi mohli začít svobodně vyjadřovat, mohli publikovat, mohli se propojovat a vtom najednou na sebe ty lidi začali narážet, takže ta nabytá svoboda umožnila lidem se volně rozletět, ale současně si u toho rozbili hlavy."237

Viděno touto optikou je zajímavé si uvědomit, jak paradoxně v jistých aspektech nenáviděný komunistický režim woodcrafterské hnutí posiloval a sjednocoval a naopak, jak vysněná svoboda jeho rozvoj komplikovala a v řadě otázek toto společenství rozdělovala. Stěžejní však zůstává, že navzdory uvedeným sporům, komplikacím při transformaci hnutí v oficiální organizaci, dynamickému rozvoji společenské poptávky a nabídky na poli volnočasových aktivit, bylo několika generacím československých woodcrafterů na počátku 90. let umožněno splnit si sen o znovuobnovení vlastní organizace se všemi pozitivy,238 které s sebou svobodná společnost přináší. I přes komplikace uvedené v této práci se tak podařilo obnovit specifické volnočasové hnutí a jeho fungování úspěšně etablovat do naší společnosti na přelomu 20. a 21. století. Díky tomu současná Liga lesní moudrosti představuje, přestože pro relativně úzkou skupinu příznivců, netradiční a v dnešní konzumně laděné společnosti velmi zajímavou alternativu trávení volného času spojenou s harmonickým rozvojem osobnosti. Tento pozitivní vývoj je zachycen i v tvrzení jednotlivých narátorů, když se shodují, že jsou současným stavem organizace mile překvapeni a to i navzdory jejich tehdejším idealistickým představám. Jako úspěch zdůrazňují zejména skutečnost, že si woodcrafterské hnutí dokázalo udržet svůj původní ráz i v období překotného společenského vývoje, který se v porevolučním období odehrál.

---

⁵⁶ Samotní narátoři k těmto událostem ve svých rozhovorech odkazují, proto je dle mého názoru důležité v rámci komplexnosti práce, alespoň stručnou historii hnutí představit.
⁵⁷ Jeho dílo Walden - život v lesích silně rezonuje v symbolické rovině i v československém woodcrafterském hnutí (Walden = např. název jednoho z předních pražských kmenů, místo jednoho z ligových tábořišť u Skleného nad Oslavou, název nakladatelství se zálesáckou literaturou).
⁵⁸ Biogram Setonovy osobnosti, jeho literární, ale i malířské, přírodovědné a pedagogické dílo by vydalo na několik takovýchto prací, čehož důkazem je řada knih zabývajících se touto osobností. Proto v rámci této studie jej pouze krátce představím.
⁵⁹ Toto období je beletristicky popsáno v jednom z jeho nejznámějších románů - Dva divoši.
⁶⁰ O životě E. T. S. více například ANDERSON, H. Allen. Náčelník: Ernest Thompson Seton a mizející Západ. Praha 2012. Nebo též na stránkách LLM (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=seton_seton) cit. 10. 5. 2018.
⁶¹ Takto ambiciózní a v podstatě nereálný cíl vznikl kombinací dvou faktorů. Jednak zde byl jeho abnormálně silný vztah k přírodě a její ochraně. Zadruhé byl Seton povzbuzen narůstajícím ohlasem a publicitou jeho literárních děl, a proto se zřejmě domníval, že dokáže svými myšlenkami oslovit a nadchnout širokou veřejnost.
⁶² Během prvního roku (1902-1903) jich vzniká více než 60. (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=seton_seton) cit 10. 5. 2018.
⁶³ Plukovník R. Baden-Powell v Anglii zakládá organizaci Boy Scouts Association of Great Britain (1908). Ačkoliv Baden-Powell využíval prvků ze Setonova způsobu výchovy, dal svým skautům uniformu a snažil se z nich vychovat nejen dobré občany, ale i připravit zdatné a schopné vojáky a budoucí důstojníky koloniálního vojska britského impéria.
⁶⁴ Detailní přehled nabízí například KUPKA, Martin. Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady. Vyškov 2012
⁶⁵ SETON, Ernest Thompson. Poselství rudého muže. Praha, Chvojkovo nakladatelství 1997.
⁶⁶ KUPKA, Martin. Vliv osobnosti E. T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraft. In sborník semináře k 150. výročí narození E. T. Setona, Praha 17. 11. 2010, s. 5
⁶⁷ Pokud některé z nich přece jen přežily do dnešních dnů, jejich zaměření se od původních myšlenek dramaticky odklonilo a činnost z původního návratu k přírodě se smrsklo na "pouhé" rodinné sešlosti, auto-kempování a podobné, od kořenů woodcraftu odlišné, aktivity. Takovým příkladem může být osud a současná činnost organizace anglického Řádu woodcrafterského rytířstva (Order of Woodcraft Chivalery).
⁶⁸ Více o tomto hnutí viz např. BŘEČKA, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno, Junák 1999.
69 Miloš Seifert (1887-1941) - Woowotanna, byl středoškolský pedagog, spisovatel, přírodovědec, překladatel, filozof, vyznavač zdravého životního stylu, pacifista a ekolog - v jeho případě se tyto hodnoty realizovaly v podobě woodcraftu. Miloš Seifert po celý svůj dospělý život neúnavně propagoval toto hnutí, stál za založením prvních kmenů v Československu a taktéž je duchovním otcem československé Ligy lesní moudrosti, kde se stal jejím prvním náčelníkem. Komplexní zpracování života této klíčové osobnosti československého woodcrafterského hnutí přináší monografie STUDENOVSKÝ, Tomáš. Rebel s hlavou v oblacích: Miloš Seifert (1887-1941): život a dílo. Praha, Liga lesní moudrosti 2017.
⁷⁰ Více o počátcích československého woodcraftu např. KOŽÍŠEK, František. Kniha o woodcraftu: [sborník článků a úvah kolektivu autorů o vzniku, významu a perspektivách woodcraftu - lesní moudrosti]. Katowice, Biblioteczka Walden 1995.
⁷¹ Původní název zněl Zálesácká Liga Československá, nicméně o rok později byl změněn, aby korespondoval s ostatními woodcrafterskými organizacemi v dalších zemích. V tuto dobu čítala LLM necelých 600 členů. (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=historie_cswoodcraft&lan=cs) cit. 11. 5. 2018.
⁷² Kteří byli ovlivněni myšlenkami Johna G. Hargravea, anglického spisovatele a zakladatele organizace Kibbo Kift Kindred, který zdůrazňoval potřebu radikální změny celé společnosti s odkazem na sociální problémy.
⁷³ Více opět KOŽÍŠEK, František. Kniha o woodcraftu: [sborník článků a úvah kolektivu autorů o vzniku, významu a perspektivách woodcraftu - lesní moudrosti]. Katowice, Biblioteczka Walden 1995. nebo též PECHA, Libor. Woodcraft: lesní moudrost a lesní bratrstvo. Praha 2007.
⁷⁴ Toto ideové rozdělení ze 30. let je důležité i pro vývoj při porevoluční obnově LLM, jelikož poválečná generace woodcrafterů (tedy té, o níž pojednává tato kapitola) v mnoha ohledech zažívala déjà vu při sporech ohledně dalšího směřování nově obnovené LLM.
⁷⁵ Tábořiště na Samechově (louka poblíž řeky Sázavy přibližně 40 km jihovýchodně od Prahy) se stalo v průběhu let kultovním woodcrafterským místem a zejména v 80. letech jedním z center, kde se propojovala poválečná generace woodcrafterů s těmito idejemi okouzlenou mládeží, jejž se poté chopila obnovy LLM.
⁷⁶ (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=historie_cswoodcraft) cit. 11. 5. 2018.
⁷⁷ Toto rozdělení zůstává v myslích tehdejší generace po celý jejich život a je jednou z třecích ploch, která se objevuje na počátku 90. let, když je opět ideová orientace Ligy na pořadu dne.
⁷⁸ Jeho pobyt v Československu je detailně zmapován v monografii KOŽÍŠEK, František. Seton v Praze. Praha, Liga lesní moudrosti 2006.
⁷⁹ Tento okamžik je doposud nevyjasněným mementem tuzemských woodcrafterských dějin. Není spolehlivě popsána úloha některých tehdejších woodcrafterů na tomto oficiálním ukončení činnosti organizace. Je zřejmé, že mnozí z nich byli levicového smýšlení nebo přímo členy KSČ a zůstává tedy otázkou, jak dalece se v tomto kroku aktivně angažovali. Toto dobrovolné rozpuštění organizace bylo později při znovuobnově LLM příčinou vzájemných invektiv mezi některými woodcraftery, zvláště z řad pamětníků.
⁸⁰ Tuto část historie (1911-1948) československého woodcrafterského hnutí podrobně mapují zejména výše uvedené tituly: Kniha o woodcraftu, Rebel s hlavou v oblacích, Woodcraft, Seton v Praze a také řada textů na oficiálních stránkách LLL (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=historie_cswoodcraft) cit. 7. 5. 2018. Pro potřeby této práce byl učiněn pouze stručný výtah za účelem uvedení kontextu pro následující kapitoly.
⁸¹ V červenci 1968 je Mílou Vavrdou podán návrh na registraci na Ministerstvu vnitra, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy je však opět stažen, a proto na rozdíl od skautské organizace (které se to podařilo alespoň na krátký časový úsek) k obnově fakticky v tomto období nedošlo.
⁸² např. Československý svaz tělovýchovy, Československý svaz ochránců přírody, Svazarm, Dům dětí a mládeže a mnohdy i samotný Pionýr.
⁸³ SETON, Ernest Thompson. Kniha lesní moudrosti. Přeložil Miloš ZAPLETAL. Praha, Olympia 1970.
⁸⁴ Viz závěr předchozí kapitoly.
⁸⁵ V případě Slovenska v oblasti Bratislavy
⁸⁶ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 14. 3. 2018
⁸⁷ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
⁸⁸ Tamtéž.
⁸⁹ KOŽÍŠEK, František. Z naší historie. In Woodcraft: časopis Ligy lesní moudrosti. Praha, Liga lesní moudrosti 1/2015.
⁹⁰ Zcela zásadní význam této knihy pro jejich další směřování a příklon k idejím woodcraftu spontánně zmínila při rozhovorech většina narátorů.
⁹¹ Např. Tuscarora *1972, Netnokwa *1974, Mawaden *1974, Huroni *1978, Hledači - Konestoga *1980, Tussilago *1984, Bílý Wampum *1980 atd.
⁹² Inspirováno tajným léčitelsko - šamanským spolkem kmene Odžibvejů.
⁹³ STUDENOVSKÝ, Tomáš. Odlesky Midewiwinu, Soukromý sborník autora, 2015.
⁹⁴ Např. Irokézové, Huroni, Mohavkové, Senekové atd. Měli poněkud odlišné kmenové uspořádání, ale i způsob života na rozdíl od indiánů žijících na prérií.
⁹⁵ Detailně o tomto fenoménu pojednává Jiří Macek ve své závěrečné práci u příležitosti skautských vůdcovských zkoušek. MACEK, Jiří. Náhradní motivace v činnosti skautských oddílů v minulých letech, kapitola 6. Soukromý archiv autora, 1990.
⁹⁶ Základy tohoto systému "ohnivecké" tradice, která v některých woodcrafterských kmenech přetrvala dodnes, byly nastíněny v díle MAKÁSEK, Ivan. Kult ohně: obřady Neskenonu a R. K. Shawnee. Praha 1969.
⁹⁷ Později právě lacrosové turnaje pořádané v rámci "Brdské lacrosové ligy" se staly jedním z míst setkávání a seznamování sympatizantů woodcraftu.
⁹⁸ Zejména Šavani a Tuscarora
⁹⁹ Např. Devadesátka, Huroni, Alcatraz, Meherin, Cherokee, Ishi, Konestoga, Tussilago, Oswego, Sihasapa, Shawondasee, Šavani ze Zábřeha, Mazaskazi wanča, Sacagawea, Motolové a další. Jejich podrobnou historii nabízejí zmíněné Odlesky Neskenonu.
¹⁰⁰ Jiří Macek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 5. 2. 2018
¹⁰¹ Josef Bláha, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 29. 3. 2018
¹⁰² František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 24. 4. 2018
¹⁰³ Někteří jen dočasně a poté přešli do později vzniklé LLM.
¹⁰⁴ MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu 1957-1968, 2003. MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu: [1968-1983. 1. díl]. 2004., MAKÁSEK, Ivan. Kluci z Neskenonu a lidé z Mide: cesta ekumenického skautingu (1984-1990. 2. díl). 2006.
¹⁰⁵ Například symbol woodcrafterského hnutí - bílý kulatý štít s modrými rohy se stal neoficiálním znakem československých trampů a v mnoha různých modifikacích byl znakem řady osad a trampských uskupení. Stejně prvky woodcrafterského zákona a zásad přijaly do svých "kodexů" morálky nejrůznější trampské skupiny.
¹⁰⁶ Způsobeno to bylo zejména tím, že mnoho trampů se rekrutovalo z rozpadlých nebo zakázaných woodcrafterských kmenů.
¹⁰⁷ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 7. 3. 2018
¹⁰⁸ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 14. 3. 2018
¹⁰⁹ Obtěžující opakované kontroly příslušníky SNB, krátkodobé zadržování osob, likvidace kempů a osad atd.
¹¹⁰ Intenzita těchto aktivit byla umocněna bezprostřední blízkostí hlavního města, tedy počtem takto se angažujících osob.
¹¹¹ Nejrozsáhlejší byla pravděpodobně akce "Aqua", kdy se několik stovek dobrovolníků zapojilo do dlouhodobého mapování brdských studánek, pramenů a vodních toků.
¹¹² Každoroční únorový noční pochod přes Brdy z Jinců na Zbraslav.
¹¹³ Tradiční velká hra pro woodcrafterské, skautské a trampské skupiny, kdy byly sérií úkolů prověřovány jejich fyzické, tábornické, ale i vědomostní dovednosti.
¹¹⁴ Martin Logan, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹¹⁵ V tomto ohledu dosáhla česká euroindiánská škola absolutní světové špičky a v mnohých světových muzeích jsou k nalezení repliky a restaurované věci z dílen tuzemských euroindiánů.
¹¹⁶ Například významný český lingvista Jan Ulrich dokázal zrekonstruovat a následně oživit původní lakotský jazyk v rámci dnešní lakotské komunity, to vše díky své zálibě v euroindiánství.
¹¹⁷ Více informací o této subkultuře je k nalezení na jejích oficiálních stránkách https://www.indiancorral.cz, případně v poslední době se jí zabývala poměrně komplexně ve své diplomové práci TELENSKÁ, Jana. Euroindiáni: modely způsobů života. FHS UK, Praha 2012. Nebo BRIDGES, Eliška. Indiánská subkultura v České republice FHS UK, Praha 2017.
¹¹⁸ Woodcraft je tedy spíše filozofický a výchovný směr, kdežto indiancraft má blíže k fenoménu "Living history", "Reenactingu" apod.
¹¹⁹ Josef Bláha, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 29. 3. 2018
¹²⁰ Romantismus změnil obraz barbarského polozvířete v ušlechtilého divocha. Longfellowovy básně, Cooperovy a Mayovy knihy pak inspirovaly české skladatele, malíře a spisovatele, jako např. A. Dvořáka, M. Alše či J. V. Sládka. Nelze pominout ani vliv "bufalobilek" a jiných šestákových románů.
¹²¹ Podrobně o této symbióze woodcraftu a euroindiánství pojednává JEHLIČKA, Petr. Indians of Bohemia: The Spell of Woodcraft on Czech Society 1912-2006. Oxford 2008.
¹²² Více o historii indian hobby na našem území k nalezení na (https://www.woodcraft.cz/index.php?right=historie_indianiVcs) cit 7. 5. 2018.
¹²³ Úlohou Bílého Wampumu v období obnovy LLM se budu zabývat v následujícím textu.
¹²⁴ Toto tvrzení platí do dnešních dnů a mnozí potomci původních obyvatel Ameriky se jezdí fascinovaně dívat na původní život svého národa do českých lesů.
¹²⁵ Úryvek z deníku Františka Kožíška, srpen 1987.
¹²⁶ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
¹²⁷ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 9. 2. 2018
¹²⁸ Viz kapitola 3.2.
¹²⁹ Josef Bláha, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 29. 3. 2018
¹³⁰ Důvody a příčiny tohoto stavu budou dále v práci popsány.
¹³¹ Mnohé z těchto osobností byly přímými pamětníky Miloše Seiferta. Např. Miloslav Vavrda - Minehava, Zdeněk Teichman - Atahualpa, Jiří Novák - Hukwin, Zdeněk Laita - Hudžin, Karel Langer - Juraj, Ladislav Rusek - Šaman a další.
¹³² Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹³³ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
¹³⁴ V 70. letech významná osobnost nastupující generace československého woodcraftu, později se však angažoval spíše v disidentském prostředí a byl jedním ze signatářů Charty 77.
¹³⁵ Probíhají společná setkání a táboření (Samechov, "Bobří hrad" u Skleného nad Oslavou, Kepelský potok atd.)
¹³⁶ František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 24. 4. 2018
¹³⁷ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹³⁸ V této části práce již budu nucen více se odvolávat na informace získané orálněhistorickým výzkumem, jelikož tato fáze woodcrafterské historie není prakticky nikde zachycena. (Výjimku tvoří několik málo útržkovitých článků v časopisech Bizoní Vítr, Woodcraft a Wampum Neskenonu.)
¹³⁹ František Kožíšek byl krátce členem kmene Bílý Wampum, nicméně po vzájemných neshodách ohledně jeho dogmatického vedení řady BW opouští. I přesto zůstává s nimi v intenzivním kontaktu a spolupracuje s Danielem Hoffmanem na řadě tehdejších akcí.
¹⁴⁰ František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 9. 4. 2018
¹⁴¹ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹⁴² V tomto ohledu na sebe poprvé upozorňují otevřeným dopisem woodcrafterské komunitě ze dne 25. 5. 1988, ve kterém varují před ztrátou identity společenství, návratu k původním tradičním prvkům hnutí a kritizují jeho nejrůznější modifikace (např. Midewiwinské hnutí). Sbírka LLM.
¹⁴³ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 27. 2. 2018
¹⁴⁴ Úryvek z dopisu Miloše Zapletala 13. 6. 1988 (mimo jiné autora překladu zmiňované Knihy lesní moudrosti). Soukromá sbírka Petra Vilhelma.
¹⁴⁵ Setkání se uskutečnilo 22. 4. 1989 na Brdech. Kronika Bílého Wampumu 1987-1990, soukromá sbírka Ivy Hoffmannové.
¹⁴⁶ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹⁴⁷ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹⁴⁸ Tamtéž
¹⁴⁹ Dopis ohledně příprav na uspořádání semináře o životě a díle E. T. Setonova. Kupka, 17. 11. 1989. Soukromá sbírka Jiřího Macka.
¹⁵⁰ Vzniká na začátku prosince 1989 ve složení Kožíšek, Hoffmann, Kupka a v lednu 1990 je rozšířen o dva bývalé členy ČSLW Zdeňka Laitu - Hudžina a jeho ženu Lídu. Své útočiště nalezl díky Ivanu Makáskovi v klubovně oddílu ČSOP Taraxacum ve Spálené ul. v Praze.
¹⁵¹ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 14. 3. 2018
¹⁵² Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹⁵³ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹⁵⁴ Svobodné slovo 7. 12. 1989. Obdobné výzvy a upozornění byly tehdy otištěny i v dalších dnech v jiných periodicích, např. 13. 12. 1989 Lidová demokracie.
¹⁵⁵ KOŽÍŠEK, František. Z naší historie. In Woodcraft: časopis Ligy lesní moudrosti. Praha, Liga lesní moudrosti 1/2015.
¹⁵⁶ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 7. 3. 2018
¹⁵⁷ Mimo okruh organizátorů a jejich nejbližších woodcrafterských přátel.
¹⁵⁸ Přehled životopisných dat (Martin Kupka). 2. Literární dílo (Jaromír Průša). 3. Přínos na poli přírodovědném (Martin Kupka). 4. Seton malíř (H. Patočková). 5. Seton jako znalec a přítel severoamerických indiánů (Daniel Hoffmann). 6. Dějiny čs. woodcraftu (Zdeněk Laita). 7. Návštěva Setona v Praze (Z. Pouba a M. Stárek). 8. Idea woodcraftu (František Kožíšek). Dále se konal doprovodný program v podobě ukázek indiánské kultury, četba ze Setonových knih a předsálí bylo ověnčeno výstavou kronik, deníků a fotografií z období ilegálního woodcraftu.
¹⁵⁹ Zřejmě nejobsáhlejší reportáž vyšla díky Liboru Pechovi v Hanáckých novinách 29. 3. 1990. Soukromá sbírka Františka Kožíška.
¹⁶⁰ Prezentovanou zejména členy Bílého Wampumu.
¹⁶¹ Konkrétně se jednalo o dopisy vzniklé v dubnu-květnu 1990 mezi Zdeňkem Teichmanem, Karlem Langerem a Ladislavem Ruskem. Soukromá sbírka Tomáše Studenovského.
¹⁶² Tato osobnost československého skautingu, spisovatel a publicista byl zejména v období normalizace významnou ikonou boje za přetrvání skautských a woodcrafterských ideálů.
¹⁶³ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
¹⁶⁴ Organizačně se na jeho vzniku podílel zejména Petr Vilhelm.
¹⁶⁵ Ty byly dílem Františka Kožíška a jeho přítele právníka Petra Kužvarta.
¹⁶⁶ Záznam z deníku Františka Kožíška ze dne 10. 5. 1990.
¹⁶⁸ Podle svého odborného zaměření a preferencí.
¹⁶⁹ Na jejich počest tehdy Tazi - členka kmene Bílý Wampum zazpívala lakotskou píseň mrtvých prý natolik sugestivně, že ještě po letech na to přítomní vzpomínají s "mrazením v zádech".
¹⁷⁰ Náčelník - Martin Kupka (Logan), Ohnivec - Daniel Hoffmann (Wanblitanka), Hospodář Jiří Novák - (Hukwim), Jednatel - František Kožíšek (Biminiji), Vedoucí sekce pro mládež - Iva Synáková (Tapi), Vůdce lesní školy - Martin Mokoš (Mahpia), Předseda poradního sboru - Zdeněk Laita (Hudžin), Předseda rady orlích per - Zdeněk Rendl (Hechakapa), Písmák - Petr Vilhelm (Willy). Bizoní vítr: časopis vydávaný Ligou lesní moudrosti Praha: Liga lesní moudrosti 2/1990.
¹⁷¹ Úryvek z článku o ustavujícím sněmu LLM. in Bizoní vítr: časopis vydávaný Ligou lesní moudrosti Praha: Liga lesní moudrosti 2/1990.
¹⁷² Závěrečný úryvek ze zápisu pojednávajícím o obnovujícím sněmu v kronice LLM.
¹⁷³ Moravskoslezská Liga woodcraftu.
¹⁷⁴ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 7. 3. 2018
¹⁷⁵ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹⁷⁶ František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 24. 4. 2018
¹⁷⁷ Organizace vzniklá již v dubnu 1990 nezávisle na LLM. Po několika marných pokusech o provázání obou organizací a utvrzení se ve vzájemných diametrálních rozdílech v přístupu k woodcrafterské myšlence fungují obě organizace nezávisle na sobě. V průběhu let se však Moravskoslezský Woodcrafter potýká s trvalou stagnací svého členstva, až v roce 2005 neslavně ukončuje svoji činnost s několikamilionovými dluhy. I přes svou relativní bezvýznamnost dokázal napáchat řadu škod na dobrém jménu woodcraftu, minimálně v regionu, kde působil.
¹⁷⁸ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 9. 2. 2018
¹⁷⁹ Tamtéž.
¹⁸⁰ Ale i v rámci nastupující generace woodcrafterů se ozývaly hlasy, které požadovaly umírněnost a otevřenost hnutí širokému spektru volnočasových skupin. V tomto kontextu šlo spíše o to, jak moc klást vysoké nároky (nastavené především Bílým Wampumem) zejména na různé turistické a nevyhraněné dětské oddíly.
¹⁸¹ František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 24. 4. 2018
¹⁸² Tamtéž.
¹⁸³ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
¹⁸⁴ Viz kapitola 3.2.
¹⁸⁵ Výjimku tvořili zmínění Jiří Novák, Zdeněk Laita, Lída Laitová a později například Milouš Stárek - Mahykan, Karel Doleček - Sejc a Bedřich Homola - Osamělý Bobr, kteří se v různých obdobích aktivně podíleli na vedení LLM na nejrůznějších postech. Přesto i oni byli často kritičtí k mladší, v mnoha odhledech nezkušené, generaci.
¹⁸⁶ Aleš Kapica, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 9. 2. 2018
¹⁸⁷ Např. Zdeněk Teichman, Karel Langer a Ladislav Rusek.
¹⁸⁸ Přibližně stovka dopisů uchovaných ve sbírce LLM a částečně také v soukromé sbírce Tomáše Studenovského.
¹⁸⁹ Komplexně jsou tyto výtky zpracovány v kritickém spise Libora Pechy - Kritická analýza vedení LLM v letech 1990-1994, sbírka LLM. Současně se mnohé z těchto tezí nachází v jeho obsáhlém díle PECHA, Libor. Woodcraft: lesní moudrost a lesní bratrstvo. Praha, 2007.
¹⁹⁰ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹⁹¹ V rámci rozhovorů jsem se snažil objasnit důvody, proč tato osobnost nesehrála významnější úlohu v době obnovy LLM a případně, proč později nezastávala nějakou z funkcí v jejím vedení. Přestože názory, respektive výklad těchto příčin se mezi jednotlivými narátory poněkud lišil, lze konstatovat, že zde sehrálo úlohu jakési opomenutí a také nedostatek diplomacie na straně skupiny, která se chopila zmíněného dění a současně zde byla částečně uražená ješitnost na straně Ivana Makáska. Díky tomu se jejich cesty nenávratně rozešly již na samém počátku.
¹⁹² Nejintenzivněji mezi lety 1992-1994.
¹⁹³ Wampum Neskenonu sehrál významnou úlohu například při tzv. "irokézské aféře". Jednalo se o zveřejnění několika výzev potomků tohoto amerického indiánského kmene, kteří se ohradili proti obchodování s napodobeninami výrobků jejich původní kultury. To samozřejmě nepřímo směřovalo v našich podmínkách na členy kmene Bílý Wampum a další tuzemské euroindiány, kteří s tímto tou dobou již úspěšně obchodovali.
¹⁹⁴ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
¹⁹⁵ Ivan Makásek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 22. 3. 2018
¹⁹⁶ Tu předkládá velmi emotivně jeden z jeho nejbližších vrstevníků - František Kožíšek v článku u příležitosti jeho nenadálé smrti in Wampum neskenonu: pro skauty a woodcraftery. 4/2002.
¹⁹⁷ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
¹⁹⁸ František Kožíšek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 9. 4. 2018
¹⁹⁹ Ivan Makásek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 22. 3. 2018
²⁰⁰ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 2. 3. 2018
²⁰¹ Za což může pravděpodobně jeho předčasné úmrtí již v 39 letech.
²⁰² Opět zde výraznou úlohu sehrál právě Daniel Hoffmann.
²⁰³ Přibližně od roku 2005 se sporadicky opět účastní některých ligových akcí.
²⁰⁴ Stát v 90. letech přerozděloval mezi nové mládežnické a volnočasové organizace obrovský majetek zaniklých organizací typu: SSM, Svazarm, Domy pionýrů a mládeže apod.
²⁰⁵ Tento proces byl poměrně obtížný, neboť řada skautských oddílů používala poměrně běžně prvky spojené s woodcraftem a tehdejší vedení LLM stálo značné úsilí mezi oběma organizacemi vytyčit jasné mantinely. Tyto snahy jsou zachyceny v korespondenci mezi čelními představiteli LLM a Skauta - Junáka z let 1990- 1991, sbírka LLM.
²⁰⁶ Nejvýznačnější je pravděpodobně obnova tzv. "Lesních škol - Čotokev", tedy pravidelně pořádaných seminářů, pobytů v přírodě a turistických expedic zaměřených na systematické vzdělávání dorůstající woodcrafterské mládeže, která by v následném období měla převzít roli vedoucích oddílů a kmenů.
²⁰⁷ V 90. letech poté jeho úlohu v tomto směru přebírá Martin Kupka.
²⁰⁸ V podstatě její kompletní sbírka se nachází u Martina Kupky, ta čítá několik stovek dopisů počínaje lety 1988, které činovníci LLM oficiálně, ale i soukromě, zaslali nejrůznějším organizacím spojeným s dědictvím woodcraftu v jejich zemích.
²⁰⁹ Order of Woodcraft Chivalry. (http://www.orderofwoodcraftchivalry.org.uk/) cit. 17. 5. 2018
²¹⁰ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
²¹¹ Radka Skopupilová
²¹² Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
²¹³ V současné době na Slovensku existuje několik jednotlivců a kmenů praktikujících woodcraft, převážně na pomezí euroindiánství. Stejně tak některé jeho prvky přežívají v komunitě místních trempů, ta však čelí, stejně jako v Čechách, tlaku a atraktivitě, nepřebernému množství nových alternativ trávení volného času.
²¹⁴ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
²¹⁵ Zde se projevila výhoda, že fungování jednotlivých kmenů a oddílů bylo poměrně nezávislé, ty měly svůj bohatý a zaběhnutý program, proto většina řadových členů tyto události nějak významněji nepocítila.
²¹⁶ Údajně zde měly sehrát svou roli rozpory ohledně ekonomické stránky obchodu s euroindiánskými výrobky a současně vyhřezly některé milostné a vztahové záležitosti. Nicméně i po dlouhých letech je toto téma mezi většinou bývalých členů Bílého Wampumu tabu, o kterém se nehovoří. Samotný Bílý Wampum tuto ztrátu svého lídra přečkal jen o několik měsíců a vzápětí se definitivně rozpadl.
²¹⁷ Zejména Milouš Stárek - následný náčelník LLM nebo Karel Doleček.
²¹⁸ Martin Kupka se stahuje do pozadí, nicméně i přesto více než dalších dvacet let zůstává aktivní v práci pro tuto organizaci a stojí za řadou uskutečněných projektů.
²¹⁹ Pro účely této kapitoly mám na mysli zejména svobodu společenskou a politickou. To znamená především svobodnou společnost, svobodu pohybu, slova nebo shromažďování bez nátlaku či překážek, především ze strany státu. Tak, jak ji definoval v jejím "negativním" vymezení například BERLIN, Isaiah. Dva pojmy svobody. In Současná politická filosofie: sborník textů anglosaských autorů 20. století. Praha 1999.
²²⁰ Přesto řada jevů, které následně budu popisovat, jsou zcela jistě platné i pro většinu podobných hnutí, ať již se jedná o "živelný" tramping nebo nejrůznější dětské a volnočasové organizace.
²²¹ V případě uvedené studie mládeže.
²²² Přestože si uvědomuji, že jde o téma mnohem komplexnější. V mém případě se jedná spíše o doplnění tématu, které bylo částečně zmiňováno samotnými narátory při jejich úvahách nad porevolučním vývojem woodcrafterského hnutí.
²²³ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 2. 2018
²²⁴ Jiří Macek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 19. 2. 2018
²²⁵ Ivan Makásek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 22. 3. 2018
²²⁶ Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
²²⁷ V případě LLM se jednalo o zcela dobrovolnickou a nehonorovanou práci.
²²⁸ Respektive k přesunutí se zpět na nezávislou bázi činnosti mimo struktury LLM.
²²⁹ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 2. 2018
²³⁰ Ty jsou popisovány v předchozí kapitole.
²³¹ Jiří Macek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 5. 2. 2018
²³² Jiří Červinka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 21. 3. 2018
²³³ Ivan Makásek, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 22. 3. 2018
²³⁴ Josef Bláha, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 29. 3. 2018
²³⁵ Tamtéž.
²³⁶ Petr Vilhelm, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 14. 3. 2018
²³⁷ Martin Kupka, rozhovor v rámci projektu Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989, 10. 4. 2018
²³⁸ V tomto ohledu je jistě škoda, že tuzemští woodcrafteři nemají v zahraničí adekvátního partnera a nemohou tak kooperovat v rámci širšího hnutí, což je obrovská devíza například skautů v podobě jejich "Jamboree" apod.