4. Závěr

Tato práce se pokouší primárně zmapovat vývoj československého woodcrafterského hnutí v období pádu komunistického režimu a prvních let demokracie v naší společnosti. Jedná se o období vděčné z pohledu historie, sociologie, politologie, antropologie a dalších oborů, jelikož během relativně krátkého časového úseku došlo k dramatickému obratu v řadě segmentů společnosti. Současně však toto období zůstává v mnoha ohledech neprobádáno, to je příkladem i zmíněného tématu předkládané práce. Pakliže se historií woodcrafterského hnutí někdo v minulosti zabýval, jednalo se vždy o zkoumání jeho kořenů, ať již amerických nebo tuzemských. Právě deficit informací o tomto nedávném období, kdy se uvedená organizace znovu nadechla k životu, zájem o jejich shromáždění a uspořádání do přehledného celku, díky kterému by bylo možno toto období popsat, to byly prvotní pohnutky, jenž vedly k započetí této práce. Uvedená absence zdrojů, ale i poměrně široký a přátelsky naladěný okruh potenciálních pamětníků byly zase důvody, které toto téma učinily z mého pohledu vhodné pro zpracování metodou orální historie.

Na počátku práce jsem stál před rozhodnutím, zda se v tomto období a s ním spojené transformaci věnovat spíše obnově hnutí jako celku anebo tento přerod sledovat optikou nějaké dílčí skupiny, na které bych mohl detailněji popsat jednotlivé aspekty uvedené proměny. Volba nakonec byla ovlivněna osobami narátorů, které se podařilo získat ke spolupráci. Vzhledem k faktu, že se jednalo prakticky o všechny klíčové osobnosti spojené s tímto procesem, rozhodl jsem se mu věnovat v jeho obecnější rovině v kontextu zaměřeném na události a proměnu volného woodcrafterského hnutí do podoby oficiální organizace v podobě Ligy lesní moudrosti.

V úvodu empirické části stručně shrnuji historii celého hnutí, jak z pohledu jeho počátků v USA, tak následný vývoj na našem území, což považuji za důležité pro zasazení mnou zkoumaného období do kontextu celkového vývoje této volnočasové subkultury a pochopení její odlišnosti, ale i totožných prvků s obdobnými společenstvími, zejména trampy, skauty a euroindiány. Díky tomu se podařilo identifikovat některé klíčové jevy a fenomény, které jsou s tímto hnutím spojeny po celou dobu jeho existence a sehrály svou roli i v předmětném období, kterým se zabývá tento text.

Následně se práce poměrně obšírně věnuje období 70. a 80. let, tedy době, která bezprostředně předcházela avizované transformaci hnutí. Poznatky shromážděné v této kapitole lze dle mého názoru interpretovat v několika rovinách. Jednak popis tehdejších aktivit demonstruje provázanost woodcraftu s řadou dalších přírodu preferujících volnočasových proudů, v rámci kterých dokázal v tomto období úspěšně přečkat a současně je vnitřně obohacovat. To dokazuje i sílu jeho myšlenek, které si jednotlivé skupiny uzpůsobily do řady specifických forem, nicméně původní Setonovo poslání dokázaly uchovat pro další generace. Současně výčet a popis těchto nejrůznějších proudů, praktikujících woodcrafterské činnosti, sloužil k definování stěžejních podmínek, procesů a uskupení, které poskytly nezbytné zázemí pro obnovu organizace, jakmile to vnější podmínky umožnily. V tomto ohledu považuji za stěžejní zejména široké společenství, které své aktivity navázalo na Brdské pohoří a v rámci něhož se vyprofilovala silná skupina mladých zapálených příznivců E. T. Setona. Ta poté, co se dokázala propojit s původními členy poválečné LČSW, čímž dostala podporu v podobě historické tradice a sounáležitosti s původním hnutím, začala činit kroky vedoucí ke znovuobnovení této organizace. To vše bylo šťastnou shodou událostí podpořeno destrukcí komunistického zřízení a demokratizací naší společnosti.

Poté následuje část věnovaná období mezi jarem 1989 - létem 1990, tedy době klíčové pro formální obnovení LLM. Zde se chronologicky věnuji konkrétním událostem, které předcházely samotnému vzkříšení této organizace po téměř čtyřech desetiletích. Nejprve se jednalo o aktivity spojené s přípravou na ustanovení jakéhosi poloilegálního společenství příznivců woodcraftu, posléze však díky pádu komunismu bylo možno přistoupit i k formálnímu obnovení. Byl vytvořen přípravný výbor, který avizoval záměr obnovit LLM širší veřejnosti a započal organizovat administrativní kroky s tímto aktem spojené (příprava stanov, jednání s úřady veřejné správy apod.). Tyto přípravy vyvrcholily prvním velkým setkáním příznivců E. T. Setona v březnu 1990 u příležitosti jeho 130. výročí narození. Zde bylo definitivně v širokém plénu potvrzeno rozhodnutí během několika měsíců tento sen několika woodcrafterských generací realizovat. Úředně se tak stalo 10. května 1990, fakticky na slavnostním obnovujícím sněmu LLM na počátku června téhož roku.

Poté se věnuji prvnímu období novodobé existence LLM. Pokouší se definovat základní těžkosti, se kterými se muselo tehdejší vedení organizace vyrovnat a poukazuje na spory, jenž vznikly v rovině mezigenerační, ale též na úrovni příznivců euroindiánství versus jiných alternativních variant pobytů v přírodě. To bylo spojeno s otázkou, nakolik otevřít celou organizaci širšímu spektru potenciálních příznivců a nakolik zůstat specifickým ortodoxním společenstvím. I přes uvedené osobní rozepře, které se projevovaly v mnoha rovinách a aspektech, se v tomto období podařilo nastartovat chod organizace, etablovat ji na poli tuzemských volnočasových hnutí, získat fungující členskou základnu, která vytvořila silné zázemí a umožnila rozvoj v dalších letech. Zejména díky tomu byla umožněna kontinuita v chodu LLM i po rozpadu klíčového triumvirátu (Kupka/Hoffmann/Kožíšek) a zásadní personální obměně ve vedení organizace na konci tohoto období.

Závěrečná stať se pokouší postihnout proměnu tohoto hnutí optikou získané svobody po roce 1989. Porovnává období tzv. normalizace a následné demokratizace v kontextu toho, jak tyto odlišné společenské epochy ovlivňovaly nejen úzkou komunitu woodcrafterů, ale i další jim podobná společenství. Nejprve se věnuji letům "nesvobody", která paradoxně v mnoha ohledech stmelovala toto uskupení. Woodcrafterské hnutí se tak zařadilo mezi jeden z tehdejších ostrůvků svobody, vypůjčím-li si tento termín, v rámci nějž se seskupilo společenství osob, které vyznávaly hluboké mravní a etické hodnoty. Toto společenství lidí povýšilo "pouhý" únik od reality všedních normalizačních dnů (na rozdíl od některých jiných volnočasových subkultur) na výchovu sebe sama, ale i svého okolí směrem k lepší a uvědomělejší občanské společnosti, čím i oni svou nepatrnou měrou přispěli k demokratizačnímu procesu, jenž na počátku 90. let minulého století v Československu proběhl.

Před samotnými woodcraftery však díky tomu vyvstaly úkoly nové. Jednak bylo třeba legitimizovat svou platformu, což bylo spojeno s pokusem o sjednocení mnoha názorových proudů, které spolu sice dokázaly dobře koexistovat pod zastřešující myšlenkou woodcraftu v izolaci na pomezí ilegality, avšak proces etablování do oficiální organizace s sebou přinášel netušené těžkosti. Důležitějším faktorem však zůstávala otázka, jak woodcraft, jako sto let starý ideový směr obstojí na přelomu milénia, v době, kdy celá společnost prožívala překotný vývoj a podobné organizace byly postaveny před existenční otázky.

To, že i přes mnohé bolestné kapitoly v hledání správné cesty, je woodcraft prozatím hnutím životaschopným, dokládá setrvalý nárůst jeho členské základny a neutuchající nadšení nových a nových generací následovníků E. T. Setona. Snad i tato práce dokáže přispět k poznání nedávné historie našeho woodcrafterského hnutí, díky čemuž se možná jeho novodobí příznivci vyvarují opakování chyb, kterých se jejich předchůdci tak rádi a často dopouštěli. Protože i tak na tuto nejmladší generaci woodcrafterů čeká v 21. století nelehká výzva, obstát s ideály "očistného primitivismu" v dnešní hi-tech konzumní společnosti je úkol nelehký, ne-li přímo nemožný. Před více než sto lety stála na počátku zrození woodcraftu nespokojenost s úpadkem churavějící "civilizace bílého muže", avšak málokdy v jeho historii byly tyto ideály aktuálnější než v dnešní přetechnizované době. Právě z těchto důvodů bych rád svou práci zakončil přáním všem současným, ale i budoucím nositelům myšlenek Ernesta Thompsona Setona, mírně parafrázovaným zvoláním kmene Bílý Wampum.

"Zapalte ohně na vyhaslých pláních země české..."