Diplomky, bakalářky

František Kožíšek

Protokol o rozhovoru

Kontakt a reference na pana Františka Kožíška jsem získal v průběhu rozhovorů s předchozími narátory. Do té doby jsem jej znal pouze jako stěžejní osobnost z dob obnovy LLM a také prostřednictvím jeho knih a článků pojednávajících o historii woodcrafterského hnutí. Od počátku této práce bylo zřejmé, že rozhovor právě s Františkem Kožíškem bude představovat zcela nezastupitelnou část orálněhistorické části výzkumu. Na tuto skutečnost poukazovali i ostatní narátoři. Narátora jsem kontaktoval pomocí emailu a ten obratem s účastí souhlasil. Jisté komplikace vznikly ohledně domluvy termínu setkání, vzhledem k velké profesní vytíženosti narátora. Nutno ovšem dodat, že díky tomu se mi k tomuto rozhovoru přistupovalo mnohem lépe, jelikož jsem již za sebou měl více než desítku jiných setkání a byl jsem poměrně detailně seznámen s podrobnostmi, které v dané době ve woodcrafterské komunitě panovaly.

Setkání se uskutečnilo v narátorově pracovně, před započetím nahrávání si narátor nechal vysvětlit cíl projektu a konkretizoval okruhy, které by z jeho strany měly zaznít. Zde se projevilo jeho celoživotní povolání vědce, kdy se k celému rozhovoru snažil přistoupit velmi exaktně a systematicky. Tento jeho přístup se podařilo eliminovat vysvětlením podstaty "životopisného vyprávění", což vedlo k jeho uvolnění a víceméně spontánnímu vyprávění. Rozhovor byl silně tematicky laděn směrem k problematice nastíněného výzkumného zájmu, neakcentoval příliš rodinné a profesní souvislosti narátorova života, avšak byl velmi přínosný k zodpovězení otázek spjatých s touto prací. I přes tento fakt zůstala řada témat otevřena pro následné setkání. V závěru rozhovoru jsem si ofotil některé z materiálů, na které narátor při rozhovoru odkazoval a následně jsme si dohodli termín dalšího sezení.

V Praze 9. 4. 2018

Termín druhého setkání jsme měli s narátorem dohodnutý z prvního setkání a uskutečnilo se opět na pracovišti narátora ve výzkumném ústavu vinohradské nemocnice. Před započetím rozhovoru jsme krátce hovořili o historiografické práci jeho známého, jenž byla předmětem naší poslední emailové komunikace. Poté jsem se narátora doptával na některé souvislosti, které byly sice spojeny s tématem, ale sloužily spíše pro mou lepší orientaci, a proto nebyly záměrně nahrávány.

V rozhovoru samotném byly probírány další doplňující skutečnosti, které vyplynuly z prvního setkání, případně to byly okruhy témat, se kterými konfrontuji všechny narátory. Během rozhovoru narátor opět hovořil velmi rozvážně s důrazem na precizní formulaci svých myšlenek. Pro podporu svého vzpomínání měl opět narátor připravenu řadu osobních dokumentů, ve kterých vyhledával konkrétní data a souvislosti.

V závěru rozhovoru mi jako dalšího potenciálního narátora doporučil svou manželku, která předmětné události prožívala v jeho blízkosti a na řadu skutečností by mohla poskytnout další náhled. Před rozloučením jsme si dohodnuli další emailový kontakt a prodiskutování zařazení narátorovy manželky do projektu.

V Praze 24. 4. 2018

Karta narátora: František Kožíšek - Biminiji

Příjmení, jméno narátora	František Kožíšek
Příjmení, jméno tazatele	Roman Faů
Informovaný souhlas	Ano
Kontakt:	xxxxxxxxxx
Projekt:	Diplomová práce - Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989

Biogram

Klíčová slova

Bílý Wampum - Woodcraft - Liga lesní moudrosti - Obnova - náčelnictvo - Historie

Základní údaje o 1. rozhovoru (životopisné vyprávění)

Datum pořízení rozhovoru	9. 4. 2018
Místo rozhovoru	pracoviště narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:37:14
Důležité okolnosti rozhovoru

Kondenzovaný rozhovor

Své vyprávění začíná narátor líčením svého dětství s odkazem, že nikdy neprošel žádným turistickým oddílem. Později však na gymnáziu zakládá s kamarády trampskou osadu - Santeken. Od těchto dob lze datovat jeho intenzivní sepětí s přírodou a trampingem (jezdí na Ameriku, Křivoklátsko a následně na Kokořínsko), které ho později přivedlo až k idejím woodcraftu. V roce 1981 se seznamuje s KLM od Zapletala.

"Toto mě oslovilo, já byl ve věku toho hledajícího teenagera, mě nadchla ta idea toho sebevzdělávání." (00:06:30)

"Já byl tím hybatelem, né, že bych hned tvrdil, že ten tramping je blbej, že bychom mohli své působení rozšířit i na tu lesní moudrost." (00:06:50)

"Jsem si říkal, že by bylo dobrý nějak obnovit tu zpřetrženou tradici, jsem se nějak dozvěděl, že před i po druhé světové válce tady ta Liga existovala, a myslel jsem, že by bylo dobré na to nějak navázat, aby ta krásná myšlenka se dostala nějak na světlo" (00:08:40)

Přesouvají se s kmenem na Brdy. Na podzim 1982 se v rámci ekologické brigády (Ivan Makásek) na Brdech seznamují s členy kmene Mawaden, se kterými v dalších měsících vyvíjejí intenzivní činnost. Následně se zde díky tomu seznamuje s Wanblitankou - Danielem Hofmanem.

"Jsme ho pozvali na náš sněm, on tam přijel, tam si vzal slovo a přednesl tam velmi plamenný projev, který v podstatě znamenal konec našeho kmene, protože polovička nadšeně vstoupila do jeho Bílého Wampumu a druhá polovička se vrátila zpátky k trampingu a o woodcraftu už nechtěla nikdy nic slyšet." (00:17:20)

"On dokázal velmi silně rozdělovat lidi, tam prostě buď jste ho fascinovaně následovali nebo jste ho nemohli vystát, tam prakticky střední cesta neexistovala." (00:18:35)

Začíná silná orientace na indiánství, impulz nedokáže identifikovat, táboření v co nejprostším stylu. Ortodoxní návrat k Setonovým kořenům woodcraftu.

"Protože tehdy jsme nějak uvěřili, že to, co se tady vyvinulo, není šťastný, že ta původní idea se zkreslila a že záchrana spočívá v návratu k tý ortodoxii." (00:22:50)

Nicméně dochází k rozporům (direktivní vedení kmene) mezi narátorem a Wanblim a dochází k jeho odchodu (následují ho postupně ostatní vysokoškoláci) z Bílého Wampumu (dále čte "vylučovací dopis" 00:26:00)

"Tam bylo několik velmi nešťastných osudů, kdy ten, kdo nebyl Wanblitankův oblíbenec, tak skončil někde na okraji, nebo byl vyhozen, jeden příběh skončil tragicky sebevraždou, to bylo skutečně drsný" (00:29:10)

Nadále se věnují woodcraftu v rámci ČSOP, narátor se intenzivně věnuje historii woodcrafterského hnutí, díky čemuž se opět sbližuje s Wanblitankou, kterého zásobuje exkluzivními materiály z archivů a soukromých knihoven.

"Tak jsme spolu nějak koexistovali až do tý revoluce, protože jsme si od sebe drželi nějaký odstup, já jsem nebyl pod tím jeho vlivem těch jeho šílených nápadů každodenních a já jsem zase nepodrýval jeho autoritu tím, že jsem vystupoval s nějakým opozičním názorem, takže to fungovalo." (00:33:30)

Seznamují se s okruhem starších woodcrafterů (podrobně popisuje, jak kuriózně a náročně se dopracoval ke kontaktu na ně 00:35:40 - 00:38:00), do té doby naprostá izolace. Odkazuje na jejich velkou opatrnost při prvních kontaktech. Intenzivní přátelství se Zdeňkem Teichmanem - Atahualpou. V této době ještě nedochází k ideovým rozporům (touha poznat prvorepublikový woodcraft x tolerované nadšené mládí).

Na Kiwendotě se seznamuje s Loganem.

"Začali jsme se scházet Wanblitanka, já, Logan a Willy a v podstatě jsme si kápli do noty." (00:41:00)

Dohodli se, že jakmile vznikne třetí ryze woodcrafterský kmen, obnoví LLM. Ke stávajícímu Bílému Wampumu a kmeni Lenapy se připojuje nově založený kmen Čej - Ka - Leška, v jehož čele stojí právě Biminiji, a tímto je tento formální požadavek naplněn. Od poválečných woodcrafterů (Hehun, Mahykan) získávají původní odznaky z tohoto období, které plánují rozdávat na woodcrafterských sněmech, vybraným jedincům jakožto znamení příslušnosti k obnovené LLM.

Další významnou úlohu sehrál Ladislav Novák - Letící sokol, který byl ohniskem činnosti v okolí Sušice, ostatní starší woodcrafteři byli spíše opatrní. (00:48:20)

Velkou akcí bylo výročí Jaroslava Seiferta v Bechyni (sborník Hrstka vzpomínek), popisuje komplikace spojené s touto akcí a zájem ze strany tehdejších úřadů.

"...Tak jsme tam položili věnec na tom hřbitově a potom byly nějaký krátký proslovy, pak jsme šli do místní hospody, kde jsme měli zamluvený salonek, tam za mnou přišel Ivan Makásek, že ho cestou na záchod zastavil výčepní a říká – pánové, nevím, co tady děláte, ale dejte si pozor, jsou tady dva tajní z Tábora a dohlížejí na vás." (00:52:30)

Následuje vyprávění, jak absolvoval výslech ohledně svých aktivit. (00:52:30 - 00:56:40)

"Ti starší nebyli tím hybatelem, tam bych si opravdu troufl říci, že tím hlavním hybatelem jsme byli ta čtverka, Wanblitanka, Logan, Willy a já a plus každej měl kolem sebe nějaký kamarády, kteří občas přiložili ruku k dílu... já vím, že tady běžela paralelně další řada činností, třeba Neskenon, který byl tradiční, ale když vypichuji ty aktivity, který přímo vedly k obnově Ligy, tak ti ostatní v podstatě roli nehráli... na tom taky se podepsal Wanblitanka, který selektoval, kdo je a není pravý woodcrafter a kdo se mu nelíbil, tak do vybraného kruhu neměl přístup. (00:58:10)

Dále se věnuje předpokládanému modelu ilegálního fungování, nebyla tendence vytvářet pevnou strukturu. Fungovat mělo sdružení woodcrafterských kmenů na volné bázi, obavy z režimu nebyly nějak přehnané.

"My jsme byli mladý, žádnou perzekucí jsme si nikdo neprošli, Wanblitanka neměl co ztratit, já už jsem pracoval, na výslechy jsme nechodili, my jsme se nebáli prohlásit tu Ligu veřejně v rámci tehdejších možností." (01:03:00)

Líčí, jak v roce 1982 zařídili vysílání o Setonovi v Hlasu Ameriky (viz BV 1/1990). (01:30:30 - 01:05:20)

Následuje popis listopadových dnů a následných aktivit, kdy se snaží shromáždit příznivce woodcraftu (inzeráty - Svobodné slovo, Lidová demokracie, příprava Albertova) "Přípravný výbor" - Biminiji, Logan a Wanblitanka, později Hudžin.

"Původně to bylo plánovaný na srpen, kdy měl Seton 130. výročí, ale teď jsme to chtěli všechno uspíšit a už jsme to vlastně nepojali hlavně jako oslavu Setona, ale spíš setkání těch, kdo mají o woodcraft zájem." (01:10:40)

Vzniká návrh stanov (převážně dílem Biminijiho), konzultace s právníkem Petrem Kužvartem, následuje registrace na MV. (01:11:00 - 01:16:00)

Citace z deníku: "10. května 1990 byla v době od 7:45 do 8:00 na MV zaregistrována Liga lesní moudrosti - The woodcraft League of Czechoslovakia" "Čili zřejmě jsem tam šel hned ráno před prací..." (01:16:40)

Následuje 1. číslo BV, ustavující sněm a začíná fungovat náčelnictvo (přidává se za poválečné woodcraftery Hukwim, a lidé z Bílého Wampumu Machpia, Hechakapa a Tapi z Brna.

"Byla to taková překotná doba, kdy se všechno tvořilo na koleně."

Líčí jednání se SSM (Ujčák) a další jednání na úřadech. (01:21:50)

Závěrečnou pasáž věnuje sporům mezi jím x Wanblitankou a Hukwimem x Tapi, chybějící koncepce, monopol Bílého Wampumu v ÚROP, oboustranná kritičnost, která vyvrcholila narátorovým odchodem z LLM (viz jeho dopis).

"Viděl jsem, že se to ubírá nedemokratickým směrem, že to Wanblitanka hodlá ovládat stejně, jako ovládal Wampum." (01:33:50)

Základní údaje o 2. rozhovoru (interview)

Datum pořízení rozhovoru	24. 4. 2018
Místo rozhovoru	pracoviště narátora
Forma záznamu	Audio
Délka rozhovoru	01:24:57
Důležité okolnosti rozhovoru	rozhovoru 1x přerušeno telefonátem

Kondenzovaný rozhovor

Ve druhém rozhovoru jsme se s narátorem vrátili k některým nedokončeným tématům z předchozího setkání. V první části se narátor věnoval soužití poválečné generace woodcrafterů s generací nastupující, do které patřil právě i narátor. V období konce 80. let žádné spory nezaznamenal.

"Oni koukali na ty mladý vděčně, že tam někdo tu pochodeň nese dál a my jim zase projevovali náležitou úctu." (00:03:15)

a ideologické rozepře vznikly až následně v porevolučním období.

"Když se začala ta Liga obnovovat, tak ti staří měli pocit, že je to společenství bude víc oprašovat a stavět na nějaký piedestal za jejich zásluhy, ale tehdy v tom překotném dění na to nebylo moc času anebo nebyla chuť." (00:05:30)

"Wanbli si myslel, že ty staří už žádný woodcraft nedělají, tak nás nebudou poučovat... A těm starším zase chyběla sebereflexe, že si měli uvědomit, že někdo se do toho nadšeně dal, že toho má plný zuby roztlačit tu káru, tak by měli být tolerantnější" (00:07:25)

Dalším zásadním ohniskem sporu byl fakt, že poválečná generace woodcrafterů striktně vyznávala vysoké morální hodnoty, což samozřejmě společenství v okolí Bílého Wampumu nesplňovalo.

Dále zde byla otázka osoby Jaroslava Seiferta (zásluhy x vzor x vzpomínky x Wanblitanka - muž dneška) (00:09:10)

"Oni měli svoji představu a najednou zjistili, že jsou v organizaci, kterou znali ze svého mládí a ta se najednou ubírala úplně jinou cestou." (00:11:30)

Skutečnost, že se poválečná generace aktivněji nezapojila do obnovy LLM, narátor vysvětluje několika fakty. Jednak si po mnoha desetiletích nesvobody chtěli i v pokročilém věku splnit své cestovatelské sny a případně profesní ambice. Měli většinou zaběhlé životy a rodiny, proto neměli chuť se pouštět do takto časově náročného projektu. V neposlední řadě někteří z nich neměli čisté svědomí z dob svého angažmá ve strukturách KSČ. To vše podpořeno skutečností, že se tohoto úkolu aktivně chopil někdo jiný.

Dále se narátor vyjadřoval k osobě Ivana Makáska - proč tehdy nebyl v nejužším vedení.

"On měl spoustu aktivit a částečně byl u všeho, ale pořádně nikde, takže snad ani neměl ambici nebo potřebu být v tom centru, prosazoval ten svůj skautsko-woodcrafterský ekumenismus a my jsme se chtěli vymezovat vůči skautům, což s jeho osobou nekorespondovalo." (00:17:10)

"My vás ctíme jako naše bratrance, ale nepleťte to dohromady, my nejsme skauti a budeme se vymezovat." (00:34:20)

"Mě vlastně ani nenapadlo ho oslovovat, jsem viděl, že se angažuje všude kolem." (00:19:05)

Nicméně například přípravný výbor na obnovu Ligy se v počátcích scházel díky I. M. v klubovně Taraxaca. A v následném období fungování LLM Ivan Makásek ovlivňoval opoziční platformou v podobě Wampumu Neskenonu, kterou zaštítil.

"On to taky sledoval a nesouhlasil s tím, jak se to vyvíjí v tý Lize, tak nabízel prostor pro kritiku v tom časopisu." (00:22:00)

V další části je narátor tázán na československý formát vzniklé woodcrafterské organizace. Poukazuje na silný pragocentrický model ve vedení LLM, nicméně co se týče zastoupení kmenů, tak to bylo relativně rovnoměrné (na Slovensku centra tvořily Bratislava a Poprad).

"To dění ve vedení, to byl jistý pragocentrismus, to by ani jinak nešlo, ty lidi jsme neznali, abychom jim svěřili nějaký pravomoci v rozhodování a taky jsme si chtěli udržet vliv na to další směřování." (00:24:50)

Krátce zmiňuje existenci MSLW.

"My jsme na ně koukali jako na nějaký trampský sdružení, který zneužívá jméno Setona." (00:29:00)

Poté navazuje tematikou širší mezinárodní spolupráce, zejména fází prvotního navazování kontaktů. Konstatuje rozčarování po zjištění, že československý woodcraft je v podstatě fenoménem, který v této době již nemá ve světě obdoby.

"Uvědomili jsme si, že jsme sami." (00:41:50)

"Je to svébytný sociologický fenomén, co v český duši rezonuje v těchto přírodních aktivitách, od chataření počínaje přes ten tramping." (00:43:00)

To spojuje, s výjimečností, kterou československému woodcrafterskému hnutí vtiskl Seifert. (ani skauting, ani tramping, uchvácení v mládí - nesli to v sobě) (00:43:30)

A také se zakonzervováním společnosti v období nesvobody - stejně jako tramping.

(Po revoluci nafukující se bublina - trempink nezmizel, pouze se rozprostřel.)

Další část věnuje fenoménu nabyté svobody, kterou společnost po listopadu 1989 získala. Mezi klady řadí možnost se sdružit do oficiální organizace, legalizovat svůj status, materiálně se zabezpečit, oficiálně se prezentovat a získávat další příznivce. Oficiálně pracovat s mládeží, což s sebou nese vážnost v očích veřejnosti. Možnost demokraticky diskutovat o dalším směřování a cílech hnutí. Mohla vzniknout široká platforma (přestože v tomto období nevznikla).

Naopak mezi "zápory" počítá dramatický nárůst možností trávení volného času, což samozřejmě zvýšilo konkurenci při získávání nových příznivců. Ztrátu výlučnosti a jmenovatele "společného nepřítele". Současně s sebou možnost demokratické diskuze přinesla diverzitu názorů a rozvolnění nastavených mantinelů, ve kterých se mělo hnutí ideologicky udržet.

"Báli jsme se, aby to nebylo takový neurčitý, že už to nebude ničím zajímavý a nikoho to neosloví... nasadili jsme takovou laťku, že jsme tím odradili i nějaký určitě kvalitní členy, ale v tý době jsme z tý ortodoxie nechtěli uhnout."

V závěru narátor pojednává o paralele mezi LLM a Indian Corralem, přestože si tyto organizace byly velmi blízké (zejména trávení volného času v indiánském stylu) a řada členů působila v obou, ideově neměli spolu nic společného a každá měla své specifické zaměření.