1 Vznik a vývoj ligy lesní moudrosti

Cílem první kapitoly je seznámit čtenáře s hnutím Liga lesní moudrosti (dále jen LLM), determinovat historické kořeny a vymezit LLM v období společného vývoje s dalšími organizacemi, obzvláště skautingu. Čtenář je seznámen s nejdůležitějšími postavami světového i českého woodcraftu – E. T. Setonem a Milošem Seifertem. Obdobně je popsán vývoj ve světovém a českém historickém kontextu. Nelze jasně oddělit životy Setona a Seiferta od vývoje woodcraftu v Americe a v Čechách, proto jsou na vhodných místech v jednotlivých podkapitolách odkazy na podkapitoly jiné.

1.1 K významným osobnostem v oblasti LLM

1.1.1 K životu Ernsta Thompsna Setona a jeho přínosu pro LLM

Život a dílo E. T. Setona jsou klíčové pro vznik filozofie woodcraftu a realizaci hnutí LLM. Ke správnému porozumění pedagogickým a filozofickým aspektům v programu a struktuře hnutí je třeba se seznámit s klíčovými událostmi Setonova života, které ovlivnily jeho psychologicko-pedagogický vývoj.

Seton se narodil 14. srpna 1860 jako Ernest Evan Thompson (rodové jméno Thompson si přidal až později) v severovýchodní Anglii. Navzdory tomu je dnes spíše spojován s Kanadou a Amerikou, kam se v pěti letech přestěhoval (Anderson 2012). Vyrůstal v náboženské rodině s přísným otcem. Seton ve své zpovědi Duch lesů popsal svoji výchovu jasně: „Obsahem mé prvé náboženské výchovy bylo, že vše lidské je zlé a zrozeno z ďábla. (Seton 1922, s. 15). Útlak svobodného projevu jeho povahy ze strany otce vyústil v Setonovu potřebu svobodného pohybu a myšlení. Začaly se projevovat jeho komplexy z pronásledování a izolace. Proto se později rozhodl podobně komplikovaným dětem nabídnout smysluplný program (Anderson 2012).

Aby unikl z nevlídného domácího prostředí, začal se vydávat na toulky přírodou. Chvíle svobody mu umožňovaly nerušeně studovat a zkoumat všechny aspekty biosféry. Své cesty barvitě vylíčil v knize Dva divoši (Two Little Savages) která se později spolu s Knihou lesní moudrosti (Book of Woodcraft and Indian Lore) stala stěžejním dílem při tvorbě programu woodcraftu (Kupka 2010).

V letech 1879–1881 studoval na Královské akademii v Londýně, kteréžto období považoval za začátek nové epochy ve svém životě. Zde dostal prostor ke studiu živočichů a doplnil si tak znalosti, které mu chyběly. Po návratu do Kanady se vydal na pláně Manitoby, kde se věnoval ornitologii. Došlo k jeho prvnímu setkání s indiánem Časkou a začaly vznikat první myšlenky woodcraftu (Anderson 2012). Z jeho pozorování vzniklo několik děl, které ovšem kvůli své antropomorfičnosti byly přijaty ve vědeckých kruzích až o několik let později poté, co jako lovec vlků sepsal příběh Lobo, král údolí Currumpaw (1898). Tato povídka vzbudila velký ohlas u čtenářů a Seton se tak stal známým autorem uznávaným i ve vědeckých kruzích a zakladatelem nového literárního žánru ekologické povídky (Doubrava 2014). Mezi 10 prvním a druhým spisovatelským obdobím se v roce 1891 vrátil do Paříže, aby se prosadil jako malíř. Jeho první plátno Spící vlk (1891) bylo velmi úspěšné, avšak kontroverzností svého dalšího díla Triumf vlků (1893) si definitivně uzavřel vstup do uměleckých kruhů (Andreson 2012).

Setonův neočekávaný literární úspěch negativně ovlivnil jeho zdraví. Proto v roce 1900 koupil pozemky tří farem, kde nechal vystavět dům a sjednocené pozemky pojmenoval Wyndygoul. Následující rok se stal zlomovým pro hnutí woodcraft. Seton se potýkal s místními vandaly, kteří mu ničili pozemky. Místo toho, aby je nahlásil na policii, nabídl jim, že mohou strávit velikonoční prázdniny v jeho indiánské vesnici, kterou na svých pozemcích skutečně vystavěl (Anderson 2012). Předpokládá se, že to mu dalo jedinečnou příležitost v praxi aplikovat do té doby teoretické myšlenky woodcraftu.

Místním problematickým chlapcům nabídl program pro trávení času. Jednalo se o život v indiánské vesničce, táboření, vyprávění příběhů, což chlapce zaujalo. V souladu s jednou ze zásad woodcraftu (viz 2.3) – samospráva pod vedením dospělých – si chlapci druhý den táboření ze svých řad zvolili náčelníka, strážce wampumu (pokladníka), zapisovatele a další. Sám sebe Seton jmenoval do role medicinmana, který měl úlohu dospělého dozoru. Vznikl první woodcrafterský kmen Modré volavky (Kožíšek 1995a).

Své poznatky a postupy začal Seton publikovat v časopise Ladies Home Journal. Následně začala vycházet již zmiňovaná kniha Dva divoši a pro doplnění a strukturalizaci programu sepsal také knihu Svitek březové kůry (Birch Bark Roll). Na základě publikovaných prací postupně vzniklo šedesát woodcrafterských kmenů. Popularita Setonova hnutí se rozšířila i do světa. Tomuto tématu je věnovaná samostatná podkapitola 1.3. Další roky života Seton zasvětil svému výchovnému hnutí. Po krátkém fungování společně s Boy Scouts se začal plně věnovat propagaci hnutí LLM, výchově v duchu woodcraftu a literárně-umělecké tvorbě (Anderson 2012).

V roce 1930 se přestěhoval z atlantického pobřeží USA a začal budovat nový domov poblíž Santa Fe v Novém Mexiku. Díky tomu vznikla Seton’s Village a Seton Institute (College of Indian Wisdom), která měla sloužit ke vzdělávání a osvětě. Nadále pořádal přednáškové turné (v roce 1936 navštívil i Prahu) a věnoval se rozšiřování myšlenek woodcraftu (Kožíšek 1995a). Zemřel 23. října 1946, ale jeho odkaz v podobě myšlenek woodcraftu, literární tvorby a Setons’s Village je i nadále udržován.

1.1.2 K životu Miloše Seiferta a jeho přínosu pro LLM

Miloš Seifert byl objevitel a nejznámější šiřitel Setonova díla i výchovného programu. Seifertova Zálesácká liga československá byla pravděpodobně jednou z prvních v Evropě (Čmolík, Steiniger 1976). Začal prvky výchovy v duchu lesní moudrosti začleňovat do své výuky a mimoškolní činnosti. České prostředí myšlenky woodcraftu specificky modifikovalo (Kožíšek 2010). Alespoň částečná znalost života a díla M. Seiferta umožňuje lepší porozumění situaci woodcraftu v Čechách.

Seifert se narodil 8. ledna 1887 v Sušici. Oba jeho rodiče byli pedagogové; v této tradici pokračoval on i všichni tři starší sourozenci. Českou vyšší reálku v Praze dokončil v roce 1905 s vyznamenáním. Pak rok studoval obor technické chemie na české vysoké škole technické v Praze a další tři roky strávil na české Karlo-Ferdinadově univerzitě. V roce 1909 nastoupil svou učitelkou dráhu. Vyučovat mohl přírodopis, matematiku, fyziku a později i zeměpis (Vavrda 1932).

Na rozdíl od Setona, bylo Sefertovo mládí klidné. Upozorňovat na sebe začal až když jako mladý suplement vystupoval proti konvencím. Již v roce 1910 začal překládat (např. první překlad díla J. Ruskina Tomu poslednímu nebo T. Carlyle O lidské povaze Nejen z těchto knih čerpal ideje a velmi brzy začal kritizovat své starší kolegy – pedagogy – i celý školský systém. Seifert svůj postoj k soudobému školství vyjádřil jasně: „Máme mnoho, nadmíru škol, ale nemáme výchovy a tragické následky toho jeví se dnes všude. Ve světě vládne hrubost, právo silnějšího, války finanční, války zbraněmi...“ (1929, s. 8).

Řešení problémů ve školství začal hledat v Ruskinovi, Thoreauovi či Setonovy. Udržoval konverzaci i s tuzemskými tzv. pokusnými školami a dětskými zařízeními (např. Volná škola práce v Kladně, Dům dětství v Křensku) a snažil se tak vytvořit ideální výchovný směr (Kožíšek 2010).

Ve školním roce 1911/1912 V Berouně pořádal Seifert soukromé botanické výlety s klubem přátel přírody. Nejdříve ještě ve spolupráci s Milošem Maixnerem založil junácký oddíl. Činnost klubu se brzy stala pravidelnou a v létě proběhlo společné táboření, kdy bylo postaveno první týpí na území Čech (Kožíšek 1993). V následujícím školním roce se Seifert oficiálně přihlásil k myšlenkám Setona a vznikl první český woodcrafterský kmen Děti Živěny (Kožíšek 1995b).

V roce 1913 sepsal Seifert Kapesní knihu českých junáků která se stala výchozí literaturou pro mnohé vznikající oddíly. Ty spolu postupně začaly spolupracovat a v roce 1915 byla založena Obec psohlavců Další vývoj organizace se těsně prolínal s Obcí československých skautů a byl ovlivněn poválečnou politikou (Vavrda 1979). Více podrobností je uvedeno v podkapitole 1.4.

V období první světové války začal Seifert vypracovávat ideál tzv. nového člověka, který komentoval slovy: „Neprovedeme-li v Evropě myšlenkový obrat, revoluci, přijdou války znova a znova, a doby míru budou zase jen přípravami k nim. (Seifert, 1929, s. 12). Tento myšlenkový obrat spatřoval v oproštění se od učení se strohým teoriím a návratu k junáctví (Seifert, 1929).

V roce 1920 Seifert vydal knihu Přírodou a životem k čistému lidství kde sepsal svoji filozofii výchovy a zároveň tak vytvořil kostru fungování organizace, doplněnou o praktické rady a poznatky z oblasti přírodovědy. Vznikla tak originální česká verze Setonovy Knihy lesní moudrosti Následujícího roku se Seifert stal náčelníkem Zálesácké ligy československé vzniklé z Obce psohlavců (Kožíšek 1995b).

V letech 1921–1925 se Seifert velmi aktivně věnoval spisovatelské a překladatelské činnosti a dal tak vzniknou podstatné části prvorepublikové woodcrafterské literatury (Kožíšek 1995b).

V roce 1923 kvůli vnitřním neshodám rezignoval na post náčelníka Zálesácké ligy československé a snažil se s několika příznivci založit obdobnou organizaci, která by lépe splňovala jeho představy. To se mu sice podařilo, ale o pár let později sloučil svoji novou organizaci s původní Zálesáckou ligou (přejmenovanou na LLM), protože existence dvou paralelních organizací neměla budoucnost (Koudela 1927).

Od roku 1930 se Seifert pomalu stahoval do pozadí, i když nadále vykonával v LLM čestnou funkci strážce totemu. V roce 1936 se dočkal osobního setkání se Setonem, se kterým si několik let dopisoval. Sám Seifert si do Setona a jeho díla promítal všechny své místy až radikální názory a od osobního setkání čekal ujištění o správnosti svého jednání (Kožíšek 2006). Tyto Seifertovy postoje byly zdrojem mnohých rozporů mezi starou a novou generací woodcfaterů. Poslední léta Seifertova života byla poznamenána politickými spory a těžkou nemocí, které podlehl 3. prosince 1941 v Bechyni. Posmrtně začal být Seifertův přínos pro český skauting, tábornictví i woodcraft mnohem více uznáván (Kožíšek 2010).

1.2 K mezníkům ve vývoji LLM

1.2.1 Vývoj woodcraftu ve světě

Tato podkapitola vymezuje a ujasňuje historii a vývoj hnutí ve světovém kontextu. Některé etapy vývoje (např. pokus o sloučení se skautskými organizacemi) probíhaly v Čechách podobně jako ve světě, jen s několikaletým odstupem.

Ideové počátky hnutí se pravděpodobně začaly formovat v době, kdy bylo Setonovy 25 let. Až po dalších deseti letech – v době, kdy díky úspěšnému prodeji knih měl dostatek finančních prostředků – se definitivně rozhodl realizovat svoji vizi woodrcrafterské aktivity ve volné přírodě jako nejlepší školy lidství (Kožíšek, Barber 1995). Nejprve zamýšlel vydat slovník woodcraftu, ale nakonec začal přispívat do „chlapeckého sloupku“ v Ladies‘ Home Journal Záměrem bylo inspirovat mládež a podněcovat zájem o woodcraft, což se povedlo.

Sedmi vydanými články Seton položil základy hnutí Seton Indians které do roku 1910 bylo prvním a největším hnutím americké mládeže. Program byl nejdříve zaměřen hlavně na pobyt a přežití v přírodě, ale aby se předešlo sezónnosti, byl v roce 1909 doplněn o činnosti vhodné pro město (Anderson, 2012). Setonovy myšlenky měly v Americe rychlý úspěch, a proto se je snažil rozšířit i do světa. V roce 1904 se vydal na přednáškové turné do Anglie, ale brzy pochopil, že bez místních podporovatelů nemá hnutí šanci se prosadit. Proto navázal spolupráci s Robertem Baden-Powellem, který založil v Anglii vlastní organizaci Boy Scouts. Touto spoluprací se idea táboření a poznávání přírody promítla i do skautingu (Pecha 1993). Baden-Powellova organizace měla velký ohlas a v roce 1910 se dostala i do USA, kde vytvořila konkurenci Woodcraft Indians. Seton viděl ve spolupráci obou skupin budoucnost. Proto se začal angažovat v založení Boy Scouts of America (dále BSA) a v roce 1910 se stal prvním náčelníkem (Chief Scout skautské organizace. Na tomto postu setrval pět let (Kožíšek, Barber 1995).

Díky popularitě Setonovy osobnosti se řada již existujících woodcrafterských kmenů transformovala v první skautské družiny. Viděl v BSA základnu, která umožní krystalizaci budoucích woodcrafterů. Věřil, že koexistence obou hnutí v rámci jedné organizace je možná, ale záhy přišel na to, že není. Jeho demokraticko-filozofický model nebyl tak progresivní jako hierarchický model Baden-Powella, a tudíž došlo k ideologickým rozporům s dalšími spoluzakladateli BSA Jamesem E. Westem a Danielem Carterem Beardem (Anderson 2012).

Seton tedy z čela BSA odešel a v přímé reakci na tyto neshody se vrátil ke své původní koncepci Woodcraft League of America (dále WLA) která oficiálně vznikla roku 1915 jako výchovný program otevřený dětem ve věku 9 až 94 let. Od této chvíle šel Seton svou vlastní cestou, program woodcraftu přesně odrážel jeho ideály a touhy. Poprvé byl zaveden oficiální program pro dívky a objevily se snahy o vytvoření programu pro všechny věkové skupiny (Kožíšek, Barber 1995).

WLA zaznamenávala nárůst členů; v roce 1938 měla již osmdesát tisíc (Kopecká 2005). Seton se snažil podporovat činnost ligy jak vydáváním nových knih, tak pořádáním přednáškových turné. Centrum organizace bylo stále na tábořišti Setonovy farmy ve státě Conneciticut. Když se Seton přesunul do Nového Mexika, aby se usadil, přemístil tam centrum WLA. V nově vybudované Seton Village se měli vychovávat především mladí vůdci. Ale Seton a jeho College of Wisdom sloužilo hlavně jako obrodné hnutí amerických indiánů (Anderson 2012).

Na začátku druhé světové války byl woodcraft v USA ještě poměrně rozšířen. Pořádaly se tábory a aktivně se pracovalo s dětmi. Ovšem během války se omezila možnost cestování (Seton nemohl cestovat po kmenech a pořádat přednášky) i možnost vydávat knihy. Seton Village se dostala do velmi špatného stavu a sám Seton již neměl dostatek sil na práci (Anderson 2012). Po válce se snažil opět veřejně pracovat, ale roku 1946 zemřel.

V roce 1948 vyšlo ještě jedno reevidované vydání Svitku březové kůry ale hnutí se pomalu rozpadalo. Bez Setona chybělo WLA vedení, možnost vzdělávat nové vůdce a nenašel se nikdo, kdo by Setona v roli náčelníka nahradil. Některé skupiny pokračovaly ve woodcrafterském programu ještě v 50. letech, ale účast byla stále menší. V roce 1953 byla WLA oficiálně rozpuštěna (Anderson 2012). Po rozpadu WLA se prvky woodcrafterské činnosti neinvazivně začlenily do činnosti mnoha amerických mládežnických organizací.

V 90. letech se v Seton Village obnovila iniciativa, kterou podpořil znovuobjevený zájem o Setonův woodcraft v Česku a Kanadě. V roce 1993 byla na podporu Setonova díla založena nadace Ernest Thompson Seton Foundation která sdružuje znalce Setonova díla a pokračovatele woodcraftu z celého světa. Snaží se o udržování objektů v Seton Village a o obnovu woodcrafterského hnutí v Severní Americe (History of Woodcraft Movement) 2.

1.2.2 Vývoj woodcraftu v Čechách

Seznámení se s vývojem hnutí v českém kontextu je důležité, protože historické a další faktory působící na vývoj hnutí měly a mají vliv na vznik českých modifikací v původní Setonově filozofii. Na počátku 20. století se výchovná hnutí podobného zaměření (především ještě skauting) prolínaly a vytvořily tak specificky českou syntézu označovanou pojmem junáctví. Proto je raná historie woodcraftu velmi těsně spojená se skautingem (Kožíšek 1995b).

V prvním desetiletí 20. století bylo možné zaznamenat pokusy o zavádění nových forem přirozené dětské výchovy. Rozhodující zlom nastal v roce 1911, kdy se Svojsík stal aktivním propagátorem myšlenky skautingu (Kožíšek 1995b). Tato doba byla typická svou nevyhraněností a většina oddílů fungovala neorganizovaně.

Do té chvíle byl Seton v Čechách známý jen jako spisovatel; díky Svojsíkovi se do povědomí obyvatel začal dostávat i jako pedagog a tvůrce amerického skautingu. Hned v letech 1912–1913 se začali objevovat zájemci, kteří viděli rozdíl mezi skautingem Setonovým americkým a Baden-Powellovým anglickým (Kožíšek 1995b).

Vedle Miloše Seiferta se směrem k setonovskému skautingu přiklonil i pražský pedagog Jan Hořejší, který roku 1913 založil spolek Psohlavci Díky známosti obou pedagogů navázaly oddíly spolupráci a postupně začaly vznikat další podobné setonovsky orientované skupiny. Ty se v roce 1915 sešly na sněmu ve Zbirohu a založily první českou woodcrafterskou organizaci Obec Psohlavců Nejednalo se o striktně organizovanou skupinu, ale o spojení více samostatných jednotek. Seifert se svými příznivci představoval vyhraněný setonovský směr (srov. Kožíšek 1995, Vavrda 1932).

V pozdějším období první světové války utrpěla Obec Psohlavců znatelné ztráty na členské základně, a i její činnost byla omezena, všem nikdy nebyla úplně zastavena. Se vznikem samostatné ČSR se organizace přejmenovala na Děti svobody a spolu s dalšími organizacemi vstoupila v červnu 1919 do Svazu skautů RČS (Kožíšek 1995b). Jednalo se o neúspěšný pokus o sjednocení všech organizací s podobným programem, protože již na konci roku Děti svobody ze Svazu vystoupily.

V roce 1920 se Seifert snažil o sjednocení roztříštěných psohlaveckých skupin a přijetí společného programu. Téhož roku začal pracovat na knize Přírodou a k čistému lidství, programové odsouzení skautingu v úvodu knihy však znamenalo počátek sporů mezi českými skauty a woodcraftery. Pro Psohlavce to bylo jasné vykročení Setonovým směrem. V roce 1921 navázal Seifert písemný styk se Setonem a Psohlavci se stali členy The Woodcraft League of America.

Po vzoru americké ligy sjezd Psohlavců 1. 11. 1921 schválil nové stanovy a zavedl systém činů. Brzy došlo k dalším vnitřním rozporům a k rozštěpení Psohlavců První část se připojila zpět ke Svazu skautů druhá část, po vybídnutí ze strany Setona, založila pod vedením Seiferta Zálesáckou ligu československou. V létě roku 1922 proběhlo první táboření ve Svatojánské dolině v Nízkých Tatrách. Toto místo se v letech 1927–1938 stalo významným centrem československého woodcraftu (Kožíšek 1995b).

Na jarním sněmu v Berouně 1923 byl přijat nový název organizace – Liga lesní moudrosti (The Woodcraft League of Czechoslovakia). Pod vlivem politického dění se znovu začaly profilovat dva proudy – apolitický (dodržující tradice setonovského woodcraftu, s představitelem Seifertem) a levicový – ovlivněný myšlenkami J. G. Hargravea přidávajícího do tradičního woodcraftu myšlenky socialismu (Čmolík, Steiniger 1976).

V říjnu 1924 Seifert sám LLM opustil, aby se pokusil o založení nové woodcrafterské organizace, která by splňovala jeho představy. Původní LLM byla nadále levicově orientovaná a pracovala podle Seifertem předložených příruček, avšak i tak se v roce 1926 odštěpila další část členů zakládající ISAW – Internacionální socialistickou asociaci woodcrafterskou (Koudela 1927). Přežívající původní organizace LLM pravidelně fungovala a měla solidní členskou základnu.

Odchodem Seiferta z LLM se vyčlenila nová větev Liga pro výchovu přírodou – moudrost lesa, která se pevně držela Setonových myšlenek. Sídlem její činnosti se stalo tábořiště Walden (Nízké Tatry). V roce 1928 došlo ke spojení dvou paralelně fungujících organizací LLM a Ligy pro výchovu přírodou. Byl přijat název Liga československých woodcrafterů a náčelníkem se opět stal Miloš Seifert. Nadále pokračující vnitroorganizační boje pravicových a levicových zastánců měla vyřešit návštěva Setona roku 1936, ale jeho vize tolerance a apolitičnosti se nesetkala u československých woodcrafterů s odezvou (Kožíšek 2006). Teprve až válka vedla k přehodnocení starých sporů a po ní nastala shoda.

V období druhé světové války, existence Československé socialistické republiky i sovětské okupace woodcrafteři přežívali v ilegalitě či asimilovaní v jiných (legálních) organizacích. V době uvolnění režimu chvíli působili legálně. Po celou dobu probíhaly skrývané tábory na Malém Waldenu (Sklené nad Oslavou) i další činnost (Kožíšek 1995b).

Zvrat nastal po roce 1989. Byl vytvořen přípravný woodcrafterský tým a hned rok na to 2.6.1990, bylo na sněmu ve Skleném nad Oslavou odsouhlaseno znovuobnovení LLM, která bude navazovat na myšlenky Setona i Seiferta. Náčelníkem byl zvolen Martin Kupka – Logan. Dnes česká Liga lesní moudrosti představuje největší organizaci udržující myšlenky Setona. Náčelníkem je Filip Chmel, členskou základnu dle interních zdrojů (Registr orlích per) tvoří 1400 aktivních členů a toto číslo neustále narůstá.

---

² Dostupné z: etsetoninstitute.org/history-of-the-woodcraft-movement/ [cit. 10.02.2017]