3 Pedagogicko-psychologické aspekty woodcraftu

Poslední teoreticky zaměřená kapitola shrnuje hlavní výchovné prostředky, kterými výchova v duchu lesní moudrosti disponuje. Některé z hlavních zásady woodcraftu popsaných v podkapitole 2.3 jsou začleněny do pedagogicko-psychologického kontextu, a dochází tak k propojení jednotlivých teoretických složek.

3.1 Cíle a prostředky výchovy

Výchova v duchu lesní moudrosti spadá do volnočasových pedagogických aktivit. Aby bylo pedagogické působení efektivní, je třeba mít stanovené cíle, které pomohou udávat směr činnosti. Hlavními cíli LLM je formování člověka vysoké lidské úrovně, který je schopný přebývat v přírodě jen s nejnutnější výbavou (srov. Kopecká 2002, Porsch a kol. 2011). V souladu s indiánskou symbolikou čísla čtyři (viz 2.2) i prostředky výchovy tvoří čtyři hlavní pilíře – táboření a pobyt v přírodě, harmonický rozvoj osobnosti, woodcrafterský zákon a woodcrafterské společenství. Výchova se uskutečňuje hlavně prostřednictvím společného života v přírodě a společných aktivit během roku. Zdrojem výchovného působení je přijetí zákonů lesní moudrosti a jejich dodržování i mimo dobu společné činnosti. Specifický pro LLM je propracovaný program pro děti, dospívající i dospělé. K výchově dochází průběžně, neorganizovaně, ale náčelník má nezastupitelnou roli jako vůdčí osobnost i vzor. Dochází k učení nápodobou od starších členů, takže se stoupajícím věkem mladší členové přirozeně vědí, jaké místo v systému kmene zaujímají; mohou také odhadnout, jaké místo jim bude patřit v dalším vývoji (Černá 1998). Schéma 1 (příloha 3) shrnuje a názorně představuje systém woodcrafterské výchovy.

3.2 Systém orlích per

Systém orlích per (OP) představuje výchovný nástroj zdůrazňující všestranný rozvoj jedince. Orlí pera Seton zavedl jako nesoutěživé zkoušky, kdy jediným protivníkem člověka je opět on sám. Dochází tedy k potírání tvorby vysoce konkurenčního prostředí, které je typické pro dnešní dobu (Dahms, Hazellrigg 2012). Zároveň Svitek březové kůry nabízí okolo sedmi set činů a odpovídající počet velkých činů. Tím nabízí výběr z velkého množství, kde si každá individuální osobnost vybere náplň dle svých zájmů a směřování. Činy jsou rozděleny do čtyř skupin (po vzoru čtyř světel) podle zaměření. Činy z prvního světla (krása) jsou zaměřené na rozvoj tělesné zdatnosti, fyzické výkony, cestování. Činy z druhého světla (pravda) jsou zaměřené na rozvoj vědomostí a rozumových vlastností. Činy třetího světla (síla) podporují rozvoj estetiky, zručnosti. Činy ze čtvrtého světla (láska) rozvíjejí sociální cítění, pomoc a službu druhým. (Svitek březové kůry, 2013). Podstatou plnění činů není jen získávání odměn, ale hlavně prohlubovaní znalostí a schopností každého jedince (Porsch a kol. 2011). Woodcraft se pro mnoho členů stává celoživotní cestou; takto strukturovaný systém OP je jedním z mnoha nástrojů umožňujících právě celoživotní seberozvoj.

Z hlediska věku jsou orlí pera členěna do třech kategorií a podle toho jsou upraveny i podmínky pro získávání jednotlivých činů (ukázka OP stupňovaného dle věku viz příloha 4). Nejmladší Lóže skřítků (LS) je určená pro děti do 9 let. První Zápisník korálkových činů (ekvivalent Svitku březové kůry) vyšel v roce 2006. Ke zjednodušení činů došlo proto, aby i nejmladší členové mohli sbírat pocty za činy přiměřené jejich věku. Za každý splněný čin dostanou symbolický korálek. Druhou věkovou skupinu tvoří Malá lóže (ML) určená pro členy do 15 let. Členové nad 15 let již tvoří Velkou lóži (VL) a mohou tak plnit i velké činy. Podmínky pro získání velkých činů jsou nejobtížnější a vyžadují mnohdy dlouhodobou systematickou přípravu. Hranice mezi lóžemi nejsou ostře dané. Pokud je člen dostatečně psychicky vyspělý na přechod mezi lóžemi, není třeba čekat na dosažení věku (obzvláště u LS a ML). Při přechodu mezi LS a ML nelze převádět splněné činy, ale činy uznané v ML již zůstávají. Při přechodu mezi LS a ML dále dochází k slavnostnímu přehození šerpy poct (viz 2.4). Dosažení 15 let při přechodu do VL je obecně uznávaný zvyk. Přechodový rituál z ML do VL se liší mezi kmeny, ale vždy je na šerpu v oblasti prsou přišit červený kruh (Svitek březové kůry, 2013).

Při plnění orlích per platí následující zásady. Všudypřítomné nepsané pravidlo poctivé hry nechává na každém, aby plnil činy poctivě. Pokud někdo podává nepravdivé údaje, klame pouze sám sebe. U sportovních, znalostních a podobných činů by měl vždy být přítomný svědek (odborník) kontrolující správnost provedení, popřípadě znalosti žadatele. O uznání OP se žádá rada orlích per (tvořená členy kmene s nejvyšším počtem uznaných per) a žadatel poté žádá i celý sněm. Ten má právo se ptát na podrobnosti plnění činu. Jednou splněné orlí pero nelze již nikdy odebrat. I kdyby došlo ke změně výkonosti či podmínek, splněné OP náleží (Macek a kol. 2012). Takto propracovaný systém OP je charakteristický pro českou LLM, jinde se s ním nelze setkat, nebo jen v méně propracované podobě.

3.3 Ohnivectví

Ohnivectví je další výchovný prvek typický pro woodcraft. Je realizovaný v osobě ohnivce, která vede členy kmene (obzvláště mladší, kteří vedení potřebují) k seberozvoji, sebepoznávání a k uvědomění si existence duchovního rozměru života. Ohnivec dále slouží jako strážce tradic (Porsch a kol. 2011). Připravuje obřady (sněmy na začátku, konci tábora) a má nezastupitelnou roli kmenového psychologa. Měl by znát všechny členy velmi dobře, vycítit potenciální problémy a spolupodílet se na jejich efektivním řešení.

Neexistuje žádný obecně platný předpis, který by ohnivectví definoval. Na každém jedinci je, aby si našel svou cestu a způsob, jak bude hodnoty woodcraftu udržovat a předávat dalším generacím. V rámci LLM funguje Ohnivecké společenství, které sdružuje jednotlivé kmenové ohnivce a dává jim prostor pro výměnu názorů, zkušeností, vzájemnou podporu a další vývoj jednotlivců zastávajících právě tuto pozici.

3.4 Kmen jako malá sociální skupina

Kmenové uspořádání představuje malou sociální skupinu s pozitivně působící rozvojovou i preventivní složkou. Mladšími členy je vnímána jako skupina vlastní (můj kmen); v pozdějším věku je členství v LLM vnímáno i jako náležitost k referenční skupině (taková, ke které se člověk hlásí a identifikuje se s ní). Kmen má silný formativní vliv na každého jedince a jeho předností je především věková různorodost členů (Čáp, Mareš 2001). Jednou z hlavních motivací člověka je pochvala či projev respektu dalších členů společenstva. Tato motivace je obzvláště silná v období adolescence (Krejčířová, Langmeier 2006).

Jako v malé sociální skupině působí ve kmeni vztahy pracovní (spjaté s programem, společnou činností; stabilní) a vztahy osobně výběrové (citové; labilní). Bohatosti těchto vztahů přispívá velká různorodost v členské základně (Pecha 1993). Woodcraft svým programem umožňuje, aby se v jednom kmeni sešla obě pohlaví, celá věková škála a lidé na různých stupních woodcrafterské vyspělosti. Rozmanitost, kterou nabízí koncepce kmene, odpovídá požadavkům pro kontinuální společnost, jak je nastínila Liedloffová (2007). Podle ní by taková společnost měla umožnit dětem naslouchat dospělým, mít vrstevníky, se kterými by mohly komunikovat na své úrovni a o něco málo starší přátelé udávající představu o směru vývoje jedince. Vrstevníci fungují jako společníci, starší členové jako příklady. Dále uvádí, že pro kontinuálnost společnosti je důležité, aby se do styku dostávalo co nejvíce generací. Táboření v týpí umožňuje, aby se setkaly až čtyři generace najednou a učily se spolu fungovat, což dnešní společnost, kdy se děti rodí stále starším rodičům, již v rodinném prostředí téměř neumožňuje.

Každý člen má ve kmeni své nezastupitelné místo. Měl by přiměřeně svým schopnostem a znalostem přispívat k celkovému chodu kmene (nejen na táboře, ale i v průběhu roku). Což má pozitivní vliv na rozvoj osobnosti, protože „ požadavky přiměřené jedincovým předpokladům rozvíjejí osobnost. Požadavky příliš nízké nebo příliš vysoké mají nepříznivé účinky ve vývoji osobnosti “ (Čáp, Mareš 2001, s. 196).

V poslední řadě je třeba podívat se na problematiku fungování kmene prizmatem dospělého člověka. Fungování v určitém společenství, trávení volného času příjemnými aktivitami a návrat motivu hry do života má pozitivní preventivní vliv v oblasti psychohygieny. Dospělí by se neměli bát přijímat prvek hry zpět do svého života a tím umožnit kreativní ventilaci nahromaděné frustrace (Froněk 2008). Táboření v tradičním stylu, sebevýchova i výchova dětí v duchu lesní moudrosti toto umožňují.