2. ERNEST THOMPSON SETON

2.1. Životopis

Malíř, přírodovědec, lovec, spisovatel, vypravěč, znalec jazykové mluvy, reformátor, pedagog, filozof, ochránce přírody a práv indiánů... To zřejmě není úplný výčet odborností a profesí, ve kterých vynikal Ernest Thompson Seton. Z pohledu této práce je však důležité, že celý jeho životní příběh měl úzkou a přímou souvislost se vznikem a vývojem woodcrafterského hnutí. Seton je obecně vnímán především jako spisovatel a zálesák. Pro mnohé jeho české čtenáře (a to včetně skautů, woodcrafterů, trampů...) může být však překvapující, že jeho život nebyl spjat pouze se světem divokých zvířat a indiánů, ale také se světem společenské smetánky a to např. včetně prezidenta Roosevelta. Již samotné zpracování Setonových životních osudů přitahovalo. Tři rozsáhlá životopisná díla postupně zpracovali J. Samson, B. Keller a H.A. Anderson a v menším rozsahu se tématu věnovalo již mnoho autorů. Pro zpracování stručného životopisu jsem čerpal ze zdrojů současné Ligy lesní moudrosti, 6 vzpomínek jeho adoptivní dcery Dee Seton Barber 7 a zejména z Andersonovy knihy Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ v překladu Martina Kupky. 8 Vedle uvedení základních životních dat, se v dalším textu věnuji jeho působení v oblastech, které jsou pro charakteristiku jeho osoby nejvýznamnější.

2.1.1. Biografie

Narodil se 14. srpna 1860 na severovýchodě Anglie v South Shields ve velké skotské rodině (měl 12 sourozenců) a původně se jmenoval Ernest Evan Thompson (jméno si později změnil na Ernest Thompson Seton pro neshody s otcem 9). V šesti letech odjel s rodiči do Kanady. Jeho otec se zpočátku pokoušel farmařit a pro mladého Ernesta tato doba byla škola zálesáctví, kdy se naučil zacházet se sekyrou i puškou a také rozumět zvířatům. Otci se však při farmaření nevedlo a rodina přesídlila roku 1870 do Toronta, kde se otec uplatnil jako účetní. Zde Seton strávil středoškolská léta na Toronto Collegiate Institute. Otec pohrdal přáním syna stát se přírodovědcem. Všiml si však jeho uměleckého nadání a rozhodl, že by měl na některé akademii získat hodnotné vzdělaní a stát se profesionálním umělcem. Na Ontarijské umělecké škole získal Seton zlatou medajli a pokračoval ve studiu v létech 1879 - 1881 na Královské akademii v Londýně. 10

V období let 1882- 1884 se věnoval ornitologickým a zoologickým studiím v divočině Manitoby. Svými pracemi o savcích a ptácích však ve vědeckých kruzích neuspěl. Odjíždí roku 1891 do Paříže, aby okusil kariéru malíře. Zaujal obrazem „Marné čekání“, ale úspěchu docílil až po sérii intrik, které ho vyřadily z uměleckých kruhů. Neúspěch ho přivádí roku 1893 opět na americký Západ, kde se stává lovcem vlků. Svůj lovecký příběh o vlku Lobovi sepsal do povídky, která sklidila obrovský úspěch v Americe i v zahraničí a povzbudila Setona do dalšího psaní. 11

Seton se seznámil s Grace Gallatin (1872-1959), se kterou se roku 1896 uzavřel sňatek. V roce 1904 se jim narodila dcera Ann (později populární jako Anya Seton, spisovatelka historických románů, zemřela roku 1990). 12

Od roku 1901 začal Seton cílevědomě pracovat na realizaci své myšlenky založení woodcrafterského hnutí. Roku 1902 vychází jeho román Dva divoši a existuje již 60 kmenů Woodcrafterských indiánů. Jeho příklad ovlivnil vznik skautingu a Seton věřil v koexistenci obou hnutí v jedné organizaci. Rozdílné přístupy Setona a Baden-Powella však vedly k neshodám a Seton se rozhodl jít vlastní cestou. Zakládá v létech 1916 - 1917 Americkou ligu lesní moudrosti. Jako uznávaný spisoval podniká nejedno přednáškové turné i cesty do přírody a k indiánům, jeho literární i organizátorská činnost dosahuje svého vrcholu. 13

Běhen přednáškového turné roku 1923 začala jeho spolupráce s Julií Moos Butree, roku 1931 se stal občanem Spojených států amerických. Technologický rozvoj přináší posun v myšlení lidí a dostává se do rozporu s jeho programem uvědomělého primitivismu. Rozhodl se proto natrvalo opustit průmyslový východ, kde již nenacházel dostatek lidí, kteří by mu naslouchali. Přesídlil se na jihozápad a v létech 1931 -1932 začíná budovat poblíž Santa Fé Seton Village. Zakládá zde Univerzitu indiánské moudrosti (College of Indian Wisdom). Roku 1935 se oficiálně rozvedl a čtyři dny poté vstupuje do manželství s Julií Moss Butree (1889-1975). 14 Roku 1938 adoptovali děvčátko Beuah Dee Seton (později známá jako Dee Seton Barber, 1938-2006). Roku 1940 v College of Indian Wisdom studovalo 200 studentů a pracovalo 20 zaměstnanců. E.T. Seton zemřel 23. října 1946 ve své Seton Village, Nové Mexiko, USA. Roku 1960 jeho dcera Dee rozprášila z malého letadla otcův popel u hory High-Cone Moutain, v místech kam často chodíval trávit své vigílie. 15

2.1.2. Malíř a spisovatel

Láska k přírodě a k divokým tvorům přivedla Setona k malování. Během výprav do divočiny se jeho deníky rychle plnily poznámkami a skicami. Dokázal sám v pustině trávit dlouhé dny sledováním zvířat, aby pochopil příběhy jejich života. Snažil se nejprve prosadit v přírodovědných kruzích, ale jeho práce byly odmítány jako příliš antropomorfní. Prosadit se v kariéře malíře se pokoušel v Paříži, kde dosáhl uznání s plátnem „Spící vlk“. Další velké ambice vkládal do díla „Triumf vlků“, které na rady přátel přejmenoval na „Marné čekání“. Pařížský salon však tento obraz zamítl. Seton se rozhodl poslat ho přes oceán a roku 1893 usiluje o jeho vystavení na Světové Kolumbově výstavě. Po prvním nepříznivém posouzení, využil svých kontaktů a vystavení obrazu docílil. Jeho umění politických intrik převážilo nad uměním malíře. Seton za to zaplatil vysokou cenu, když se tím vyřadil z uměleckých kruhů. 16

Odešel zapomenout na hořkost pohraných bojů a nechal se najmout na currumpawských pláních jako lovec vlků. Setkání s králem vlků Lobem změnilo jeho další život. Příběh psaný životem byl roku 1894 publikován ve Scribnerově magazínu a okamžitě se stal proslulým po celém světě. L.N. Tolstoj prohlásil: „Je to nejlepší vlčí příběh, jaký jsem kdy slyšel.“ 17 Důležitější však bylo, že znamenal nový literární styl – nejen pro Setona, ale i pro další spisovatele. Úspěch povzbudil Setona k dalšímu psaní a v následujícím období 1894-1900 napsal desítky dalších povídek o zvířatech. Co se zdálo pro vědeckou obec příliš a bylo odmítáno z důvodu antropomorfismu, ukázalo se správnou mírou pro povídkovou tvorbu. Vyprávění o zvířatech zůstávají sice do určité míry antropomorfní, respektují však ve všech projevech jedinečnost a přirozenost zvířat. Pokud jim Seton nějaké myšlenky či projevy přisuzuje, pak jen proto, aby je čtenářům přiblížil a vysvětlil. 18

Seton se v tomto období cíleně snažil ve své tvorbě smazat hranici mezi uměním a vědou. Zároveň však dokázal napsat i striktně vědecká díla, která jsou dodnes ceněná v amerických přírodopisných kruzích. Mezi ty hlavní patří Umělecká anatomie zvířat (1894), Životy severských zvířat (1909) a Životy lovné zvěře (1925 a 1927). 19

V dalším období psal především se záměrem propagovat svou myšlenku woodcrafterského hnutí. Dva nejslavnější romány Dva divoši a Rolf zálesák mu v tomto úsilí získaly ohlas po celém světě. Knihy jsou plné autobiografických výpovědí, zážitků z dětství a dospívání i osamělých cest divočinou, vábí romantikou indiánského života, voláním po životě nepoznamenaném slabostmi technické civilizace, inspirují k následovaní.

„Seton byl nejen úspěšným spisovatelem, ale především velmi vyhledávaným vypravěčem. Na vrcholů své slávy vyprodával sály do posledního místa a objednavatelé museli dlouhé měsíce čekat. Jeho pražská přednáška roku 1936 nebyla výjimkou.“ 20

Setonovy sbírky, které jsou uloženy v Knihovně a muzeu Ernesta Thompsona Setona v Philmontonu (Philmont Scout Ranch), obsahují na 3.250 kreseb, maleb a sochařských prací. 21

2.1.3. Ochránce přírody a indiánů

Rok 1894 se stal mezníkem v Setonově životě nejen ve spisovatelské kariéře. Usmrcením vlka Loba skončilo jeho období lovce. Stal se obhájcem práva na život pro vše živé a neúnavným bojovníkem za zachování velkého amerického dědictví neporušené divočiny. 22

V pozdějších létech pomohl svou autoritou prosadit v americkém senátě několik zákonů na ochranu přírody. V počátku 20. století sehrál opakovaně roli prostředníka mezi kanadskou a americkou vládou, v případech, kde se jednalo o spolupráci národních parků. Byl autorem a realizátorem projektu na zřízení útočišť pro divokou zvěř. 23

Ve formování a propagování modelu woodcrafterské výchovy našel Seton způsob, jak vzbudit zájem o kulturu indiánů. Snažil se ukázat, čím mohou obohatit kulturu bílého člověka a věřil, že americká mládež uslyší jeho hlas a ponese jeho myšlenky dál k prosazení lepších podmínek ve špinavých indiánských rezervacích na Západě. 24

Rozhodl se postavit indiána za vzor svého hnutí, což pramenilo z jeho čilých styků s indiány a z poznání jejich kultury, filozofie a náboženství. Ještě před započetím realizace svých woodcrafterských idejí, se stal jedním z delegátů setkání Sequoya League (organizace pojmenovaná po vynálezci čerokíské abecedy). Záměr tohoto washingtonského setkání byl propagovat politiku „skutečného soucitu, spravedlnosti a zdravého rozumu“ a realizace hesla: „vychovávat lepší indiány lepším zacházením s nimi“. Inspirace k rozhodnutí, stát se zastáncem indiánů, se zrodila však již mnohem dříve při setkáních s indiány (v roce 1882 s Časkou, r. 1897 s Vraními indiány, r. 1901 při návštěvě Šajenů, Dakotů a Černonožců). V té době Seton také prohloubil svá přátelství s guruem amerických indiánských pokrokářů Charlesem A. Eastmanem – Ohiyesou (1858-1939, indián kmene Santee-Sioux, reformátor, spisovatel a lékař) a Emily Pauline Johnsonovou – Tekahiowake (1861-1913, kanadská básnířka, spisovatelka jevištní umělkyně, její otec byl náčelníkem Mohawků, matka Angličanka). 25

Mnohé Setonovi návrhy týkající se života indiánů byly později začleněny americkou vládou do jejích reforem. Jeho zájem o indiány uzrál ve vášnivou lásku. Ta se projevila v úsilí zbudovat Univerzitu indiánské moudrosti, která byla slavnostně otevřena roku 1932 v Seton Village v Novém Mexiku. 26

2.1.4. Náčelník a rozporuplná osobnost

E.T. Seton se podepisoval jako Black Wolf - Černý vlk, ale často byl, ať již oficiálně či neoficiálně, označován jako Chief – Náčelník. Mluvila tak o něm i jeho druhá manželka Julie. 27 Toto oslovení je možná i odrazem jeho, místy snad i přehnané, ctižádosti a touhy po uznání. V úplném závěru své autobiografické knihy Cesta životem a přírodou s důrazem píše: „Bylo mi ctí, stát se přírodovědcem vlády manitobské. Autority Smithsonian Institute, Biological Survey a American Museum mě prohlašovaly za nejlepšího kreslíře ptactva a zvířeny v Americe. Byl jsem zvolen za člena National Institute of Arts and Letters. Za své vědecké práce jsem dostal zlatou Elliottovu medaili National Instituce of Science, zlatou medaili Johna Burroughse a ještě několik méně významných vyznamenání.“ 28

Seton po dlouhá léta usiloval o uznání, zřejmě i toto ho motivovalo k vybudování několika sídel, na které vynaložil nemalé prostředky a usilí. Sídlo Wyndygoul sám projektoval, dále Winton, Little Peequo či na sklonku života Seton Castle poblíž Santa Fé v Novém Mexiku. 29

Seton byl nejen přírodovědec a zálesák, který dovedl vášnivě milovat divoký život, sledovat stopy zvířat a žít s indiány v rezervacích. Stejně tak ctižádostivě toužil být členem umělecké lobby a součástí společenské smetánky na východě. Rád se elegantně oblékal a přijímal pozvánky na bankety newyorských společenských špiček. Dělalo mu dobře být viděn ve společnosti nejmocnějších lidí té doby, včetně prezidenta Roosevelta, jehož byl osobním přítelem. 30

Oženil se Grace Gallatin, ženou aristokratického vystupování pocházející z rodiny jednoho z nejbohatších mužů Kalifornie. Jen stěží mohl předpokládat, že s ním tato žena bude sdílet jeho zájem o divočinu. 31

Získal za svého života věhlas spisovatele, malíře, vědce a reformátora, jeho život však provázely časté spory, do kterých opakovaně a paličatě vstupoval a odhaloval tak svou sebestřednost, rozpolcenost, vizionářství i útěk z reality. 32

Jeho povahové vlastnosti ve velké míře přispěly k rozpadu wodcrafterského hnutí v Americe. Martin Kupka považuje za nejpříznačnější skutečnost, že naprostá většina práce vynaložená pro formování a rozvíjení hnutí byla jeho přímé autorství. Veškeré zásadní teze a příručky psal bez přispění dalších autorů, nespojil se (na rozdíl od skautských zakladatelů) k úzké spolupráci s nikým ze svých blízkých spolupracovníků. 33

„Na sklonku života, ve třicátých létech, otevřeně obdivoval společné vlastnictví půdy u indiánů a jejich způsob sdílení prostředků, které my nazýváme výrobními prostředky, a nepokrytě je dával za vzor bílým Američanům.“ 34 Toto je možná i důvod, proč byly jeho knihy nejen tolerovány a vydávány v komunistickém Sovětském svazu a v Československu i v době normalizace.

2.2. Rozbor literárních děl (stěžejních z pohledu českého woodcraftu)

2.2.1. Dva divoši

Tato kniha je v českém prostředí nejvydávanějším dílem E.T. Setona. V mnoha vydáních lze v průběhu let sečíst její celkový náklad 460 000 výtisků. 35 Již samotný mimořádně vysoký náklad knihy, která byla prvoplánovitě napsána se záměrem uvádět v život myšlenku woodcraftu, je zcela jistě jedním z důvodů, proč u nás toto hnutí zapustilo tak hluboké kořeny.

Vznik díla popisuje druhá Setonova žena Julie Moses Seton v knize By a Thousand Fires: Nature Notes and Extracts from the Life and Unpublished journals of Ernest Thompson Seton. Zde uvádí, že záměr napsat tento román ovlivnilo Setonovo přátelství s autorem slavné Knihy džunglí Rudyardem Kiplingem. Seton vyprávěl svému příteli o přesvědčení, že život v přírodě s prostými radostmi a zálesáckou činností je tou pravou školou lidství a prostředkem pro výchovu mládeže. Měl záměr prosadit tuto myšlenku v národním měřítku. Kipling byl takovou myšlenkou nadšen a ptal se, jak by tohoto chtěl docílit. Když mu Seton sdělil, že plánuje napsat slovník lesní moudrosti, pochyboval a poradil mu, ať raději napíše román. 36

K realizaci záměru však došlo až za několik let. V roce 1903, když už se začalo formovat jeho hnutí Woodcraft Indians, začal otiskovat v časopise Ladies Home Journal na pokračování Two Little Savages (Dva divoši) a v předvánočním čase téhož roku vyšel román knižně. V tu chvíli již fungovalo po celé zemi na šedesát kmenů Wodcrafterských indiánů. 37

Dva divoši jsou současně autobiografickým příběhem Setonova dětství. Otec Raften je zde záměrně vykreslen jako opak Setonova otce. Hraničář Caleb Clark se stal učitelem lesní moudrosti. Jednotlivé součásti děje přivádějí ideál indiána, zvířata, děti a divočinu do jednoho celku, do nejčistší nevinnosti. Yan nakonec získá díky svým woodcrafterským aktivitám nejvyšší status a z Guye, ze špinavého a všemi zesměšňovaného mameluka, se stane hrdina díky působení příkladu silnějších osobností a díky woodcrafterské výchově. Setonův model výchovné cesty o povznesení slabého jedince osobním příkladem je hotov. 38

Děj knihy není komplikovaný, ale udrží čtenáře v napětí. Je považován za obdobu amerického románu Marka Twaina o Tomu Sawyerovi a je zabydlen postavami místních lidí, se kterými se Seton a jeho kamarádi skutečně setkali. V ději využil svá klukovská dobrodružství v údolí řeky Don a zážitků z letních prázdnin na farmě Blackwellových (v knize Raftenových). Seton v příběhu zvolil jméno Yan (stejně jako už dříve v povídce Za sandhillským jelenem). Yan a Sam se vydávají daleko v poznávání indiánské kultury. Seton vypráví a současně si dovolí filozofovat a vyučovat. Pomocí náčrtků a detailních popisů se čtenář dovídá, jak vyrobit luk a šípy, náčelnickou čelenku, týpí, jak rozdělat sněmovní oheň. Probíhá seznámení s kulturou různých indiánských kmenů (např. Vran , Siouxů, Pieganů a Černonožců), přestože vlastní příběh je situován do oblasti, kde žili Odžibvejové. Vzniká tak pojetí panindiánského ideálu. 39

2.2.2. Svitek březové kůry - Kniha lesní moudrosti

Z českého pohledu považuji za zásadní počin, který udržel woodcrafterského hnutí (v takové podobě, jak ho známe v současnosti) vydání Knihy lesní moudrosti v roce 1970 (tedy v době tzv. normalizace). Na zadní stranu tohoto vydání její překladatel Miloš Zapletal napsal: „Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, z níž by mohli i jiní pít. Tahle myšlenka vedla Setona k napsání dvou velkých knih, které v příštích létech daly program všem skautským, zálesáckým a tábornickým hnutím. Jsou to Kniha lesní moudrosti a Svitek březové kůry.“ 40

Ve skutečnosti se jedná o knihy dvě The Birch Bark Roll of Woodcraft a The Book of Woodcraft. Pokud bychom opravdu chtěli jít do podrobností původních předloh, zjistíme, že pod těmito názvy byly publikovány i texty z dalších setonových knih. Jedná se o dílo, ve kterém Seton formuloval své představy o woodcrafterském výchovném programu. Ten pak v dalších vydáních doplňoval, proto se texty často prolínají a opakují. Seton vydal mezi lety 1902 -1930 téměř třicet upravených vydání Svitků březové kůry - The Birch Bark Roll určených pro členy a současně od roku 1902 The Book of Woodcraft jako příručku určenou pro pobyt v přírodě pro nečleny. 41

Seton činí badatelům situaci ještě nepřehlednější skutečností, že svůj „Svitek“ ne vždy vydal pod tímto názvem. První vydání nazval How to play Indian (Jak si hrát na indiány), název „Svitek“ se ustálil až od šestého vydání. Z řady vybočuje osmé vydání, na kterém spolupracoval s E. M. Robinsonem a nazval je The American Boy Scout. 42

Svitek březové kůry obsahuje soupis činů a velkých činů (jsou to výkony rozdělené do čtyř skupin tzv. světel, za které se udělují orlí pera (podrobněji popisuji v kapitole 3.2.2. Stoupání na horu). Ty jsou spolu s mistrovstvím (důkaz všestranné dovednosti v daném oboru) individuálním měřítkem osobního růstu. Orlí pera a mistrovství, jsou upomínkou toho, co hledač lesní moudrosti na své cestě vykonal. V této části překladatel Miloš Zapletal nechtěl bez hlubšího smyslu pouze překládat, ale snažil se obsah přizpůsobit českému prostředí a době (není zcela jasné jaké originály použil, sám za zdroj uvedl 23. vydání z roku 1925 a 25. vydání z roku 1931 43 – tyto údaje jsou však zřejmě nepřesné). Některé části byly tak úzce spojeny s americkou přírodou, že je nemělo českému čtenáři smysl předkládat. Zkoušky se snažil uspořádat tak, aby zachovaly co nejvíce z původních požadavků a přiměřeně je nahradil v případech, kdy je nešlo realizovat v českém prostředí. 44

Po obnovení LLM její členové sice plně uznávali význam Zapletalova překladu Knihy lesní moudrosti, ale v oblasti orlích per měli výhrady v jejich uspořádání i obsahu. V průběhu následujícího desetiletí vznikla tedy celá řada Svitků či Knih orlích per. Již v roce 1990 vydala LLM Svitek březové kůry - Kniha orlích per (překlad The Birch Bark Roll of Woodcraft Coups and Degrees z roku 1930). Tato byla radikálně modernizována v letech 1997, 2003 a 2011. Pro potřeby dětských kmenů byla sestavena Kniha orlích per pro Malou lóži. 45 Tyto příručky nelze považovat za překlady, jsou již dílem kolektivu současných českých autorů, specialistů na jednotlivé obory.

Význam celého díla podtrhuji ještě jednou citací Zapletala: „Je to základní tábornická a zálesácká příručka již proto, že byla napsaná dřív než všechny ostatní podobné příručky. Původně to byly vlastně dvě knihy: Svitek březové kůry a Kniha lesní moudrosti. A obě znamenaly obrat v životě miliónů chlapců a děvčat.“ 46

2.2.3. Rolf zálesák

Pro objasnění podstaty a důvodu vzniku tohoto románu je potřebné znát historické souvislosti vztahu Setonových představ o woodcraftu v kontextu narůstajícího vlivu evropského modelu skautingu. Seton v té době byl, díky své reputaci v oficiálních kruzích, charismatu a schopnosti vystupovat na veřejnosti, hybnou silou skautského programu a smířil se s faktem, že všechny tehdy existující chlapecké organizace byly v podstatě sjednocené pod znakem Boy Scout of America (BSA). Do roku 1910 sice byli woodcrafterští indiáni nejpočetnější, ale Setonův program v praxi postrádal jednoznačný výklad a účinnost. V důsledku toho sílil vliv Baden-Powellův. Seton se pomalu stával pouhou figurkou, která byla zárukou důvěryhodnosti a propůjčovala organizaci BSA prestiž. Přestože mu lichotilo mít titul Chief Scout, uvědomoval si, že je odsunut stranou. Nechtěl se smířit s tím, že organizace BSA odstranila ze skautského programu duchovnost, sílu obřadů, kouzlo romantiky a tolik zdůrazňovanou malebnost. Ve snaze zachránit nepříznivý vývoj se znovu chopil pera a vyjádřil své myšlenky pomocí románu. Výsledkem je román Rolf zálesák, který odráží Setonův názor na pojetí skautingu jako výuku umění života v přírodě. 47

Knihu Rolf in the Woods (Rolf v lesích, česky vyšla s názvem Rolf zálesák) napsal roku 1911 a opět zde projevil schopnost napsat nesmrtelný román (dodnes je tato kniha v Manitobě povinnou školní četbou). 48 Příběh se odehrává ve státech Connectitucutt a New York v období války roku 1812. Aby dal příběhu správný historický rámec, prostudoval Seton řadu prací, hlavně Rooseveltovu knihu Námořní válka 1812. Také v tomto pohledu je výjimečný, neboť jedním ze záměrů Setona bylo připomenout sté výročí válečných událostí. 49

Tím hlavním záměrem ovšem bylo dát odpověď na otázku: „Jaký je ideál skautingu?" Seton zde v Rolfovi vykresluje svůj pohled na ideálního skauta. Rolf je vychován indiánem, woodcrafterskou cestou, aby pomohl své vlasti, když ho potřebuje. Dokazuje, že vyspěl v řádného občana a přičinlivého člověka. Quonab - ideální rudoch a učitel lesní moudrosti nakonec umírá jako symbol mizející Ameriky. 50

V postavě Quonaba Seton zosobnil morálně nadřazený ideál předkolumbovského indiána. Poslední muž z myanoských Sinawů je od přírody přátelský, hluboce věřící, prodchnutý morálními zásadami. Jelikož Seton nesnáší militarismus, zatlačuje válku do pozadí. Motiv se objevuje až na konci příběhu, kdy Rolf zúročí svou školu woodcraftu jako kurýr ve službách americké armády. Po uzavření míru, proměněn v člověka pomáhajícího v postupu civilizace, nezapomíná na Quonaba a zásady, kterým jej učil. Smrtí Quanaba vyjádřil Seton svou nostalgii nad nevyhnutelností přicházejících změn. Celé dílo je ve své podstatě syntézou protikladů myšlenek Setona a Baden-Powella. 51

2.2.4. Poselství rudého muže

Knihu The Gospel of the Redman (Poselství rudého muže) napsal E.T. Seton roku 1936, tedy ve věku svých sedmdesáti šesti let. Byl v té době již dlouhá léta uznávaným spisovatelem a každá jeho nová kniha se stávala bestsellerem. Příznivého přijetí se dostalo i tomuto dílu, přestože někteří kritikové oprávněně tvrdili, že je příliš poznamenáno autorovou slabostí pro indiány. 52

Seton tímto dílem chtěl zřejmě dát poslední slovo svého obdivu k indiánům a zejména snahám v prosazování vzoru indiána pro své výchovné hnutí. Indiána, jako vzor člověka moudrého cestami lesa, mužného, čistého, vznešeného a zbožného, vybral jako ideální vzor woodcraftu a přes naléhavé upozorňování přátel, že tím hnutí poškodil, tvrdošíjně trval na svém. V knize se odráží skutečnost, že se opravdu vzhlédl životní filozofii původních obyvatel a nekriticky ji obdivoval. Rozsahem nepříliš obsáhlé dílo (v českém knižním vydání 85 stran) je v některých místech značně neobjektivní a indiánům straní, přičemž některé formulace zavání až mesiášstvím.

V jistém smyslu lze například obdiv k indiánskému společného vlastnictví půdy a sdílení prostředků, který v knize nepokrytě dával za vzor bílým Američanům, považovat za obdiv principů komunismu. Poselství rudého muže pojal jako otevřený apel, kterým se snaží upozornit na rychle se prohlubující úpadek bělošské civilizace. Tento přístup je výrazný zejména v závěrečném epilogu, kde Seton promlouvá jménem indiánů. V tomto poselství píše: „Civilizace bílého muže je nezdar, viditelně se okolo nás rozpadá“ a v závěru oslovuje: „Lidé bílé rasy! Hovoříme k vám nyní jako zástupci nejhrdinštější rasy, jakou kdy svět poznal, tělesně nejdokonalejší rasy a nejduchovnější civilizace, jakou kdy svět znal.“ 53

Nutno připomenout, že na vzoru indiána trval v době, kdy už skautská organizace byla jednoznačně úspěšnější a k napsání knihy došlo, kdy už se woodcraft dostával mimo hlavní proud výchovy mládeže. Kniha byla do češtiny přeložena údajně již koncem třicátých let Milošem Seifertem. Tento překlad tehdy však pouze koloval v rukopise (strojopise) mezi přáteli, k jeho zachování nedošlo. Ještě před obnovením činnosti LLM text znovu přeložil Martin Kupka a roku 1988 vydal jako xeroxovaný samizdat. Oficiálního vydání se kniha dočkala až v roce 1992 v nakladatelství Rout a roku 1997 ve Chvojkově vydavatelství. Je zajímavé, že Kožíškova bibliografie Setona 54 uvádí původní název v podobě The Gospel of the Redman: An Indian Bible. Tento název je asi záměrně v tiráži českého vydání uveden zkráceně The Gospel of the Redman (uvedení slova Bible se zřejmě mohlo považovat za nevhodné).

V době vydání knihy jsem se aktivně zajímal o woodcrafterskou praxi a mohu tedy vyjádřit i svůj subjektivní pohled na význam knihy pro české hnutí lesní moudrosti. Od díla se očekávalo zřejmě víc, než mohla v době vydání nabídnout. V období po listopadu 1989 byl již dostatek dostupných zdrojů o indiánech, zpracovaných z mnoha pohledů (od populární literatury po odborné etnologické a kulturně antropologické studie). Určité zklamání mnohých příznivců přineslo i přehnané očekávání nějakého zásadního (myšleno ve smyslu nového pro woodcraft) filozofického poslání. Rovněž z pohledu současné sociální pedagogiky neshledávám v této knize nějakého konkrétně mimořádného významu.

---

⁶ www.woodcraft.cz
⁷ http://www.etsetoninstitute.org
⁸ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, 295 s
⁹ SETON, E.T. Cesta životem a přírodou, 1. vyd. Praha: Orbis, 1977, s. 346-349
¹⁰ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 13-30
¹¹ KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 45-46
¹² http://www.etsetoninstitute.org
¹³ ANTONY. M. Ernest Thompson Seton, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 32-33
¹⁴ RAŠKA,V.(ed.), Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 66-67
¹⁵ http://www.etsetoninstitute.org
¹⁶ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 52-60
¹⁷ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 71
¹⁸ JIRÁSEK, I. (ed.). ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010, s. 167
¹⁹ SETON, E.T. Poselství rudého muže, 1.vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1997, s.83
²⁰ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 10
²¹ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 293
²² KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 45
²³ SETON, E.T. Poselství rudého muže, 1.vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1997, s.84
²⁴ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 161
²⁵ KUPKA, M. Setonovi nejbližší přátelé a jejich vliv na jeho život, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 12
²⁶ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 252-261
²⁷ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s.6
²⁸ SETON, E.T. Cesta životem a přírodou, 1. vyd. Praha: Orbis, 1977, s. 345
²⁹ KUPKA, M. Vliv osobnosti E.T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, In sborník semináře k 150. výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 5
³⁰ SETON, E.T. Poselství rudého muže, 2.vyd. Praha, Chvojkovo nakladatelství 1997, s.80
³¹ KUPKA, M. Vliv osobnosti E.T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, In sborník semináře k 150. výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 5
³² ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 288-293
³³ KUPKA, M. Vliv osobnosti E.T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, In sborník semináře k 150. výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 6
³⁴ KUPKA, M. Vliv osobnosti E.T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu, In sborník semináře k 150. výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s.6
³⁵ ANTONY, M. Vliv Setona na hnutí českého trampingu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T. Setona, Praha 17.11.2010, s. 39
³⁶ SETON, J. M. By a Thousand Fires: Nature Notes and Extracts from the Life and Unpublished journals of Ernest Thompson Seton, New York: Doubleday,1967, s. 97
³⁷ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 166-168
³⁸ KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 46
³⁹ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 166-168
⁴⁰ JIRÁSEK, I.(ed). ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s.191
⁴¹ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s.139
⁴² BŘEČKA, B. Kronika čs. skautského hnutí 1900-1990, 2.vyd. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999, s.13
⁴³ RAŠKA, V. Miloš Zapletal, personální bibliografie neperiodických publikací, 2.vyd. Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 35
⁴⁴ SETON, E.T. Svitek březové kůry, Praha: Nakladatelství Leprez, 2004, s. 373
⁴⁵ Kniha Orlích per pro Malou lóži, 2. vydání, Praha: LLL a Rout,1992, 61 s
⁴⁶ SETON, E.T. Kniha lesní moudrosti, 1.vyd. Praha: Olympia, 1970, s.339
⁴⁷ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 185-188
⁴⁸ KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 46
⁴⁹ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 189
⁵⁰ KUPKA, M. Životopis ETS, In Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 46
⁵¹ ANDERSON, H. A. Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ, 1.vyd. Praha: Vydavatelství Václav Vávra, 2012, s. 190
⁵² SETON, E.T. Poselství rudého muže, 1.vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1997, s. 80
⁵³ SETON, E.T. Poselství rudého muže, 1.vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1997, s.79
⁵⁴ KOŽÍŠEK, F. Česká knižní bibliografie Ernesta Thompsona Setona,1.vyd. Praha: LLM, 1990