6. VLIV DÍLA E. T. SETONA V ČR

6.1. Analýza vlivu woodcraftu na další organizace a hnutí

6.1.1. Junák – svaz skautů a skautek ČR

Dnes již více než stoletý vývoj skautského a woodcrafterského hnutí, zejména v jeho počátcích, probíhal na území bývalého Československa v těsném sepětí a procházel mnoha rozličnými etapami vzájemného ovlivňovaní. Stejně tomu tak je v celosvětovém měřítku, kde je rovněž E.T. Seton uváděn vedle zakladatele R. Baden-Powella a respektován jako jeden ze zakladatelů skautingu. Zajímavým dokladem tohoto vtahu je Břečkova Kronika čs. skautského hnutí, která je současně kronikou československého woodcraftu. Tato, v pečlivém a rozsáhlém zpracování, uvádí i mnohá fakta z dob přerušení (zakázání) oficiální činnosti a právě tyto méně známé skutečnosti jsou dokladem o vzájemném vlivu a provázanosti po celou dobu vývoje těchto dvou nejvýznamnějších výchovných směrů zaměřených na pobyt v přírodě. 122

Skauting však dosáhl nesrovnatelně většího uplatnění. Jeho organizace působí v současné době v 216-ti zemích a teritoriích světa. Na světě je přes 40 milionů skautů, kteří sdílejí stejné hodnoty. Proklamovanému smyslu skautingu „skrze rozvoj jednotlivce tvořit lepší svět“ pomáhá i setkávání napříč kulturami, překonávání jazykových bariér a poznávání cizích národů. S ohledem na vývoj a různé odlišnosti (teritoriální, náboženské a pod.) existuje mnoho skautských organizací různých názvů. Současná nejsilnější česká organizace se nazývá Junák – svaz skautů a skautek ČR, která eviduje přes 46 tisíc členů (dětských členu 30 tisíc) ve 2.131 oddílech a je největší výchovnou organizací u nás. 123

Počátky českého skautingu jsou spjaty s postavou Antonína Benjamína Svojsíka (1876 – 1938), který je uváděn jako zakladatel junáctví. Ve své knize Základy junáctví v roce 1912 uvedl osobnost Setona „Potřeba přirozené výchovy, užšího přimknutí se k přírodě, přiblížení školy a výchovy vůbec skutečnému životu, pociťována byla moderním lidstvem stále intenzívněji. V Americe snahy tyto většinou upínají se ke jménu E.T. Seton. Dříve než generál Baden-Powell organizoval hnutí skautské v Anglii, cvičil již Seton své čety Woodcraft Indians v Americe...“ 124

Na jiném místě, v kapitole o Baden-Powellovi zase píše: „Těžko posouditi, kdo má o které odvětví skautingu větší zásluhy, zda Seton, nebo Baden-Powell. Jisto jest, že ona romantičnost, poetičnost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň a organizace jsou zase dílem Baden-Powellovým.“ 125

Také Miloš Zapletal považuje Setona za jednoho ze dvou zakladatelů skautského hnutí, který měl na český skauting dokonce větší vliv než Baden-Powel. 126

České pojetí skautingu má ve srovnání současného světového skautingu specifika ve svém důrazu na táboření v přírodě i vztahu k náboženství. Je to zcela jistě dáno jeho historickým vývojem a zřejmě také profesním zaměřením zakladatele. Na rozdíl od Baden-Powella Svojsík nebyl voják (byl hudebník) a v textu skautského slibu neuváděl věrnost Bohu. Výrazný vliv na vývoj českého junáctví, které zdůrazňuje význam táboření a života v přírodě, měly především Setonovy knihy vycházející v českém jazyce. Potlačení romantiky a vojenský duch býval Baden-Powellovi z pohledu příznivců Setonova přístupu často vytýkán, což vedlo k častým názorovým rozepřím. Samotný Seton byl s Baden- Powellem v názorových sporech a rozešel se ve špatném se skautským hnutím, když byl po sérii intrik z BSA v podstatě vyloučen. Seton svůj vztah ke skautingu později vyjádřil slovy: “Mým záměrem bylo z nich dělat z nich (skautů) muže, Baden-Powellovým vojáky“. 127 Osobně si z ústního podání (někdy v osmdesátých létech) pamatuji ještě silnější verzi: „Woodcraft vychovává lidi dobré, skauting poslušné“. Kontroverzní nálady a názory se v minulosti objevovaly i v českém prostředí, proto bylo až symbolické, že v den výročí prvního setkání Setona s Baden-Powellem se setkali zástupci Junáka a LLM. Dohodli se na oboustranném respektu, toleranci a spolupráci ve všech směrech, kde to bude možné a užitečné. 128

Setrvávající vzájemně se respektující vztah dokládají i slova zveřejněné v roce 2011: „Woodcrafterské hnutí je úzce spřízněné s ostatními výchovnými směry, které hledají cestu, jak učinit člověka a svět lepšími. Hlásí se tedy k bratrství se skautingem a podobnými směry zaměřenými na výchovu přírodou.“ 129

Příkladem vlivu E.T. Setona i bratrství skautů a woodcrafterů je Ivan Makásek – Hiawatha (*1944). Je skautem, který v dobách totality výrazně ovlivnil vývoj českého hnutí lesní moudrosti. V roce 1957 vstoupil do oddílu Jaroslava Foglara a po nuceném odchodu založil klub Dakota, později stál u zrodu Neskenonu. V létech 1976 -2004 vedl časopis pro ochranu přírody Nika a roku 1992 založil a vedl časopis Wampum Neskenonu pro skauty a woodcraftery, který byl nositelem a šiřitelem junáckého ekumenismu. Je autorem knih o indiánech, o životě svých oddílů a o ochraně přírody.

6.1.2. Trampské hnutí

„Tramping je jediné lidové hnutí u nás, které se komunistům nikdy nepodařilo úplně ovládnout. Trampské principy kamarádství, úcta k přírodě a vlastní písňová kultura byly dostatečně silnými pojítky a ochranou před ideologií rozvratu všech hodnot lidského života.“ říká písničkář Jaroslav Hutka v televizním seriálu V zajetí železné opony v dílu s názvem Přepadený potlach. 131 Tato slova jsou zároveň dokladem mimořádného (a možná dodnes nedoceněného) významu trampského hnutí pro udržení idejí skautingu a woodcraftu v dobách totalitních režimů.

Tramping je popisován a vnímám jako výrazný společenský fenomén, typický a charakteristický pro české a slovenské městské a průmyslové aglomerace v době po vzniku samostatného Československa. V kontextu té doby lze souhlasit s vymezením, že se jedná o neorganizované hnutí, jehož jádrem jsou převážně teenageři. V tomto spojení lze opravdu charakterizovat tramping jako hnutí (či subkulturu), která umožňuje realizovat své představy o životě a klasické touhy po romantice, dobrodružství. Je založen na vztazích přátelství a vzájemné důvěry malých skupin, na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života, který si mohou trampové, jinak svazovaní konvencemi urbanitní společnosti, vytvářet podle svých představ. 132

V kontextu s tématem této diplomové práce je namístě hledat širší spojitosti a předpokládané souvislosti s E.T. Setonem. Kronika trampingu sepsaná roku 1940 Josefem Peterkou alias Bobem Hurikánem v kapitole nazvané „Z historie světového skautingu, který předcházel trampingu“ zmiňuje E.T. Setona jako jednoho z prvních hlasatelů, kteří přiměli lidstvo k užšímu přimknutí k přírodě. Následovně však představuje Roberta Baden-Powella jako člověka, který částečně převzal Setonův směr a vytvořil skauting, který uchvátil celý svět. 133 Podstatné je, že odrostlým skautům často přestal vyhovovat pevný skautský řád. Nadále u nich však setrvával jejich vztah k přírodě a romantice, proto začali o víkendech volně tábořit. V létech první světové války (kam se datují počátky trampingu) se název tramp ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti. Označení tramp se vžilo až později a bylo převzato z dobových překladů románů Jacka Londona (obecně se jako zdroj pro tento pojem uvádí román The Road – Cesta). Zajímavé svědectví, že už v dobách první republiky se trampové rekrutovali i přímo z řad woodcrafterů, lze najít v knize Český tramping 1918-1945 autorů Waice a Kőssla, která cituje vzpomínky jednoho z nestorů trampingu, spisovatele Gézi Včeličky: „...Protože však Spojené sbory junáků – skautů, badenpowellovci i halaburdovci se nám zdáli poněkud militarističtí, vstoupili jsme do organizace, jež slula Sdružení Zálesáků aneb Mládež Ernesta Thompsona Setona, kteréžto skautské sdružení sympatizovalo se socialismem a bojovalo proti jakéžto rasové nenávisti. Rozbíjejíc nesmyslné pověsti o krvežíznivosti Indiánů naopak informovalo nás o jejich ujařmění. Žel, tato skautská organizace se časem rozpadla. Tak osiřelivše jsme do jiné nevstoupili. A začali jsme trampovat, nebo, jak se tehdy říkalo, stali jsme se divokými skauty.“ 134

Tramping je svobodomyslné lidové hnutí, které má své výrazné a specifické odezvy v mnoha uměleckých formách zejména v hudbě a písničkářství, v literatuře či výtvarném umění. Zasloužil se o rozvoj mnoha sportovních odvětví (např. lukostřelba, box, kanoistika, nohejbal, odbíjená). To jsou pozitiva na první pohled jasná. Z pohledu pedagogiky volného času však sehrál úlohu, která svým významem vzrostla zejména v dobách totalitních režimů. Český fenomén odehrávající se na neformálních setkáních byl mimo dosah oficiálních ideologů, měl v sobě spontálnost a čerpal energii svobody přírody, která nepodléhala zákazům ani občasným a nepříliš úspěšným represivním zásahům státních orgánů. Vytvořilo se tak prostředí, které v době nesvobody poskytlo dočasný pomyslný azyl skautingu i woodcraftu, prostředí, kde nacházeli povzbuzení, inspiraci a oporu také mnozí vedoucí dětských oddílů působících v rámci režimem povolených organizací.

Ve svých ideálech je trampské hnutí založeno na kamarádství (kamarád je tradiční oslovení trampů), přirozeném humanismu, lásce a úctě k přírodě a svobodě každého člověka. Vnější atributy trampingu se v průběhu let měnily, ale jeho neformální zákony a zásady, které jsou z velké části převzaty z woodcraftu, zůstávají platné dodnes. Mnoho trampských zvyků pochází z hnutí lesní moudrosti zcela zjevně: typické je například zapalování slavnostního potlachového ohně ze čtyř stran nebo domovenky osad se znakem lesní moudrosti. V trampingu se se tyto zvyky rozšířily zejména po roce 1948, kdy v souvislosti zákazu skautské i woodcrafterské organizace, mnozí skauti a woodcrafteři pokračovali v neorganizované činnosti v rámci trampského hnutí a obohatili jej o mnohé zvyky, myšlenky i obřady. Tramping se odvděčil tím, že právě z jeho řad pochází většina zakladatelů současné Ligy lesní moudrosti, kteří spojili své síly se starými předválečnými woodcraftery. 135

Michael Antony - Tony vystoupil, jako zástupce současné generace trampů, na semináři ke 150. výročí narození E.T. Setona. Ve svém příspěvku mimo jiné upozornil, že z hlediska vztahu trampů k osobnosti zakladatele woodcraftu byla zcela jiná byla situace do roku 1948, než v následujících létech. V době zákazů se stal neorganizovaný tramping prostorem k šíření i praktikovaní myšlenek lesní moudrosti. To, že trampovaní je neorganizovaným hnutím mu pomohlo přežít všechny historické peripetie předešlého století. I přes mnohé pokusy o jeho likvidaci, tramping nešlo jednoduše rozpustit či zakázat. Pronásledovaní režimem zahnalo trampy jen do jakési částečné ilegality lesů a ve své podstatě tak podporovalo zálesáctví. 136

V době polistopadových změn došlo přirozeně k oslabení trampského hnutí. V důsledku společenských pohybů se objevilo nejen mnoho nových forem pobytu v přírodě a outdoorových aktivit, ale také myšlenkové ekvivalenty dostávají prostor v mnoha např. ekologických a společenských iniciativách. Rozvíjí se polemika o budoucnosti trampského hnutí, které někteří s nadsázkou označují za vymírající folklór. Současný tramping změnou politického režimu nesporně pozbyl některé atributy a ztratil na početnosti svých příznivců, ale nadále však zůstává živým hnutím s historií, která měla na woodcraft výrazný vliv.

6.1.3. Česká tábornická unie - ČTU

Jedná se o organizaci, která na základě společného zájmu volně sdružuje děti, mládež a dospělé v tábornických klubech a trampských osadách, přičemž vychází z myšlenek lesní moudrosti, navazuje na tradice České tábornické unie z let 1968–70 a tradice historického trampského hnutí.

Už samotný znak ČTU, kterým je upravený znak woodcraftu, je zjevným odkazem na Setonův vliv a lze usuzovat, že tento byl do organizace přenesen prostřednictvím trampingu (jeden z důvodů vzniku ČTU byl poskytnout skupinám neorganizovaných trampů možnost využití určitého oficiálního právního zastřešení). ČTU nemá definován žádný společný výchovný cíl ani program. Na svých webových stránkách i ve svých stanovách zmiňuje blízkost myšlenek lesní moudrosti a uvádí, že zaměřuje svoji činnost na pobyt v přírodě. Sdružuje takové zájemce o pobyt v přírodě, kteří chtějí být jejími důvěrnými znalci, vnikat do jejích zákonů, vést ostatní k poznávání přírody a stát se jejími ochránci. Přírodou však není jen les a volnost, ale i člověk a vše krásné, co vytvořil. 137

V současné době dvě třetiny členů tvoří děti a mládež a ve své činnosti vychází dětské kluby a oddíly z metod skautingu a woodcraftu. Posláním ČTU není něco předepisovat, ale vyjádřit společné potřeby a zájmy tábornických klubů, trampských osad a samotářů. ČTU však přispívá ke vzdělávání svých vedoucích v rámci tradičních tábornických škol, vícestupňového vzdělávání v odbornosti práce s dětmi a kolektivy, v problematice zdravotní prevence a první pomoci. Vyvrcholením činnosti dětských kolektivů jsou letní tábory, tradiční jsou potlachy a setkání v lesích. Unie také rozvíjí žánrovou kulturu, z čehož vyniká tradiční festival Porta a jeho mladší obdoba pro děti a mládež Brána. Součástí činnosti ČTU jsou zahraniční poznávací pobyty, expedice a další akce v oblasti kultury a sportu. 138

ČTU vznikla na půdě Československého svazu mládeže, když byla na jeho plénu v roce 1968 vyhlášena a její budoucí představitelé se od činnosti ČSM distancovali. Byla víceméně vnímána za trampskou záležitost, přestože byla některými z trampů označena za pokus o organizaci trampingu. O blízkých vztazích s woodcraftery svědčí i skutečnost, že u zrodu ČTU stál i pozdější náčelník LLM Milouš Stárek – Mahykan. 139 Když se roku 1968 po okupaci Československa začalo oddalovat vyřízení žádosti o registraci LLM, využili tito možnost působit legálně jako kluby lesní moudrosti v rámci ČTU. 140

Jenže již v roce 1970 byla nucena ČTU ukončit svou činnost, kterou se podařilo obnovit až v lednu 1990. Jeden z výrazných členů a mluvčí unie, známý trampský bard Wabi Ryvola složil v roce 1976 k 20. výročí své osady Zlatý klíč píseň a vyjádřil v ní pocity, které jej těch dvacet let táhly a provázely. Není bez zajímavosti, že ji nazval Zvláštní znamení woodcraft...

ČTU je kolektivním členem České rady dětí a mládeže

6.1.4. Další organizace

Seton nebyl nikdy proti tomu, aby z jeho výchovných metod čerpaly i další organizace a hnutí. Dělo se tak po celém světě a nešlo by tomu ani nijak zabránit. Jenom litoval, že tyto organizace nepřebíraly všechno, jak by bývalo jeho přáním. 141

Lze říci, že na území Československa Seton v různé míře něčím ovlivnil činnost všech významnějších československých organizací skautského, tábornického a woodcrafterského charakteru. Za naše československé specifikum lze považovat situaci, která nastala v éře komunismu, kdy nebylo oficiálně možné pracovat podle výchovných programů skautingu a woodcraftu. Vedoucí, který chtěli pracovat nadále (zde je namístě dodat, že zdaleka ne všichni, kdo „chtěli“ také „mohli“) se zapojili skrytě do činnosti pod hlavičkou organizací ČSTV, Svazarmu nebo i Pionýra (tehdy PO SSM). Na Fakultě sportovních studií MU Brno se Lukáš Gabriel ve své diplomové práci věnoval analýze činnosti organizací zabývajících se pobytem v přírodě. Přináší zajímavé teze k této době. Uvádí, že v praxi těchto většinou antikomunisticky laděných vedoucích došlo k syntéze pojetí woodcraftu E. T. Setona a M. Seiferta s pojetím skautingu R. Baden-Powella a A.B. Svojsíka. V závislosti na kreativitě jednotlivých vedoucích a velmi relativní svobodě socialistického Československa se tak pojetí lišilo oddíl od oddílu, modifikovalo se a přežívalo až do revoluce 1989. Mnozí vedoucí té doby přiznávají, že vedle záliby práce s dětmi, jim byl důležitým motivačním prvkem k vedení oddílu také lehce diverzní podtext. 142

Po roce 1989 došlo vesměs k odchodu těchto oddílu do obnovujících se tradičních organizací. Jako pamětník a na základě osobní zkušeností, bych chtěl zmínit, že si vážím i těch poctivých vedoucích, kteří zůstali pracovat v organizaci Pionýr. Tato se v době společenských změn dokázala (často za nepříznivého a mnohdy ideologicky zkreslovaného pohledu) úspěšně transformovat v demokratické, dobrovolné, samostatné a nezávislé sdružení dětí, mládeže a dospělých. Proklamuje, že v současnosti vede své členy k aktivnímu občanství a kladným morálním hodnotám a hlásí se k Úmluvě o právech dítěte a k zásadám Listiny práv a svobod. 143 Transformace organizace probíhala odlišně dle místních specifik. Z pohledu syntézy metod a zejména vlivu Setona je zajímavé uskupení Pionýrských tábornických oddílů (PTO) v Brně a okolí. Vliv woodcraftu lze tušit už ze znaku sdružení (modifikovaný znak lesní moudrosti s ohništěm uvnitř štítu) i z některých specifik činnosti např. každoroční Setonův závod (letos 23.ročník) nebo i v samotném názvu jednoho z oddílů 27. PTO Lesní moudrost. 144

Ve zmiňovaném kontextu proběhlé syntézy výchovných programů bych zmínil i opačný pól, kdy dle mého názoru, nedochází k naplňování Setonových idejí, ale spíše k nepochopení jeho myšlenek. Mám na mysli organizaci Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě. V době normalizace její příznivci sdružení kolem zakladatele Rostislava Zabloudila pracovali pod organizací brněnského Svazarmu jako jeho složka Branný pobyt v přírodě. Už tento název dává tušit jeho militantně zaměřený program. V roce 1990 vytváří samostatnou organizaci Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě. Pojetí jeho výchovně – výcvikového programu je však v kontrastu se zvoleným znakem svazu. Tímto je Setonův znak lesní moudrosti, jen mírně modifikovaný, kdy původně modrá barva rohů (původně symbolizující modrou oblohu) je nahrazena černou. Ve svých materiálech pak zdůrazňují, že sdružení je orientované spíše moderně a civilně, takže romantika indiánských symbolů je nahrazena moderními. Tzv. technické zaměření pobytu v přírodě vyjadřuje výcviková část, která má rozvíjet především organizační, poznávací, zeměpisné, zdravotnické, tábornické, přesunové, branné a tělovýchovné schopnosti a dovednosti. 145 Při relativně podrobném teoretickém i praktickém seznámení s činnosti této organizace jsem nenašel (kromě znaku) žádné spojitosti s naplňováním woodcrafterských myšlenek.

6.2. Překladatelé a pokračovatelé díla E.T. Setona

Je mnoho lidí, kteří se zasloužili překladatelskou činností o zprostředkování Setonova literárního a pedagogického díla do českého prostředí. Čeština byla jedním z prvních jazyků, do kterého byly Setonovy knihy a povídky překládány a z hlediska celkového počtu titulů je jazykem zcela jistě nejčetnějším. 146 Pokusím se představit některé z výrazných osobností, které výchovný a pedagogický program woodcraftu specifickým způsobem popularizovali a rozšířili. Při úvahách o jejich výběru, jsem zvážil jejich význam při současné snaze vybrat zástupce jednotlivých dějinných etap. Má subjektivní volba zástupců období počínaje rokem 1967 po současnost nebyla jednoznačnou volbou. Osobností, které by si zde zasloužily připomenutí, je daleko více než dovoluje rozsah této práce. Kromě civilních jmen uvádím také jejich přezdívky či tzv. lesní jména. Užívání přezdívek je běžné ve skautingu i trampingu. Obvykle odvozena od osobní vlastnosti, záliby, příhody atd. Ve wodcrafterském společenství je změna jména jedním z měřítek osobního růstu, přijetí lesního jména patří mezi nejstarší tradice a její původ lze najít u indiánů. Indiáni měnívali své jméno i několikrát za život, obzvláště při mimořádných skutcích, kterými se proslavili. 147

6.2.1. Miloš Seifert - Woowotanna

(8. 1.1887, Sušice – 3.12.1941, Bechyně)

pedagog, přírodovědec, překladatel a zakladatel československého woodcrafterského hnutí

Již roku 1911 se jako gymnazijní učitel přírodovědy v Berouně pokoušel organizovat Kroužek přátel přírody. V té době přicházela do pedagogických kruhů vlna zájmu o anglické skautské hnutí a Seifert dostal příležitost stát u zrodu skautské družiny na berounském gymnáziu. Pacifisticky zaměřenému Seifertovi však více než zakladatel skautingu voják Robert Baden-Powell imponoval spisovatel, malíř a přírodovědec Seton. Navázal s ním v první polovině roku 1913 písemný kontakt a obratem od něj obdržel poslední vydání The Birch Bark Roll. Toho léta podle něj začíná pracovat berounský kmen Děti živěny. Takto vznikla první woodcrafterská organizace u nás, která pracovala striktně v duchu idejí E. T. Setona a v počátku hledala pro svou náplň staroslovanské motivy. 148

Seifert je označován za zakladatele českého woodcraftu. K tomuto uvádí Libor Pecha: „U Seiferta jde o zakladatelství ve smyslu národním, českém a slovenském, tedy o tlumočení amerického vzoru Setonova, ale ne s pasivním kopírováním, nýbrž s plnou tvůrčí vervou nadšeného procítění, promýšlení a s plným porozuměním, posunutím do roviny evropské, české a mravně vypjaté.“ 149

Pod Seifertovým vedením se toto sdružení čile rozvíjelo a zpočátku spolupracovalo se Svojsíkovým Junákem – českým skautem. Postupem času se však začaly objevovat názorové rozdíly, především zásluhou neústupnosti Svojsíka a Seiferta, dvou hlavních propagátorů organizovaného pobytu v přírodě u nás. Oba svůj směr brali vážně a bezvýhradně. Od svého odchodu ze Svazu skautů v roce 1919 patřil Seifert k jeho nejvýraznějším kritikům, kdy mu vytýkal především militarismus, vojenský výcvik a klerikalismus.

Z pohledu sociální pedagogiky jsou zajímavé jeho výhrady, že skauting se stává hnutím pouze pro bohaté. Seifert se stavěl se proti nošení krojů, které považoval jen za obraz anglického stylu života: kroj, praporečky, odznaky, salutování. Doslova říká: „Bez kroje je možno být tisíckrát lepším skautem než s krojem a vyšňořen medailemi jako veterán.“ 150

Důležitější ovšem je, že vedle této kritiky věnoval mimořádné úsilí rozšiřování woodcrafterských myšlenek v cílené snaze o založení jednotné wodcrafterské organizace. Tento cíl naplnil roku 1922, kdy opravdu došlo k založení organizace s názvem Zálesácká liga československá. Tato byla Setonem oficiálně uznána (stala se tak první v pevninské Evropě) a byla mezinárodně spojena s The woodcraft league of America. Tato organizace prožívala vývoj plný zvratů (viz. kapitola 5.1. Historie Ligy lesní moudrosti v ČR), několikrát se rozštěpila a změnila název a jedním z důvodů tohoto vývoje byla zřejmě skutečnost, že Seifert neměl přílišné organizátorské schopnosti, chyběla mu schopnost systematické administrativní práce a diplomacie při jednáních. Na jaře 1931 se vzdal náčelnictví Ligy lesní moudrosti. 151

Jeho vztah k Setonovi lze charakterizovat vztahem mistra a žáka, vztahem nevídané oddanosti, ale ne slepé. Dokázal Setona tvrdě hájit, ale neváhal ho ani kritizovat, když bylo něco v rozporu s jeho svědomím. Např: „Říkal, že by mohl na Setonovu základní příručku The Book of Woodcraft přísahat, jen kdyby v ní nebyly návody na vycpávání zvířat.“ 152 Se Setonem udržoval od roku 1921 písemný kontakt a roku 1936 došlo i na jejich osobní setkání.

Seifert je uváděn jako překladatel Setonových knih. Toto označení, s výjimkou povídek o zvířatech, je však nepřesné. Jeho překlady woodcrafterské literatury se od originálu často liší. Seifert doplňuje text svými myšlenkami, něco vynechává, něco upravuje – nelze rozlišit, co je překladem a co je takto upraveno. Zřejmě nejzásadnějším dílem Seiferta je kniha Přírodou a životem k čistému lidství. 153 Jedná se v převažující části o autorské dílo s použitím citací ze Setonovi The Book of Woodcraft. Ve své výchovné koncepci považuje za jeden ze základních pilířů sociální a vychovatelskou péči o mládež. Setonův výchovný program přetlumočil a tvůrčím způsobem upravil na české podmínky a hlavně ho posunul do nové roviny. Byl zaníceným ochráncem přírody a šíření ochranářských myšlenek prosazoval nejen ve woodcraftu, ale i prostřednictvím časopisu Krása našeho domova. 154

Průkopník woodcrafterské myšlenky v naší zemi byl kontroverzní postavou, během svého života často a v mnohém nepochopenou. Na konci života opomíjený, nemocen a opuštěný zemřel na mozkový nádor během 2. světové války roku 1941. Až o mnoho let později si řada woodcrafterů uvědomila, jaké dílo jím bylo vytvořeno.

6.2.2. Jaroslav Foglar - Jestřáb

(6.7.1907, Praha – 23.1.1999, Praha)

spisovatel, redaktor a skautský vůdce

Zřejmě nejčtenější a i přes zákazy v dobách totalitních režimů nejvydávanější český spisovatel spisovatel literatury pro mládež se do woodcrafterského hnutí zřejmě nikdy přímo nezapojil. Rovněž nepřeložil žádnou ze Setonových knih. Přesto se domnívám, že jeho výchovného působení, které je cíleně zaměřeno na chlapce staršího školního věku, ovlivnilo i vývoj českého hnutí lesní moudrosti. Nebudu se na tomto místě obecně zabývat tvorbou a významem Foglara. Omezím se pouze na několik postřehů k názoru, že jedním z inspiračních zdrojů pro Foglarovu literární i pedagogickou činnost bylo právě dílo E. T. Setona. Lze se usoudit, že to bylo ovlivněno i faktem, že Foglar byl skaut, tedy členem organizace jejíž české pojetí bylo Setonem výrazně ovlivněno. Jisté pak je, že Foglar jeho knihy znal a obdivně o Setonovi mluvil.

Měl jsem to štěstí, že jsem se s Jaroslavem Foglarem na sklonku jeho života několikrát setkal. Dobře si pamatuji, jak na dnes již legendárních besedách, 155 které proběhly roku 1986 v Brně, barvitě vyprávěl mj. také o osobním setkání se Setonem. Vyprávěl o tom, že se americkému spisovateli během návštěvy Prahy roku 1936 natolik líbila jejich oddílová klubovna na vyřazeném nákladním parníku, že učinil výjimku v neposkytování autogramů a podepsal se do kroniky jeho Pražské Dvojky. 156

V psaných vzpomínkách Foglar však nějaká konkretní vyjádření o vztahu k Setonovi nezmiňuje. Také v autobiografické knize Život v poklusu, kde návštěvu Setona na lodi zařazuje mezi významné okamžiky, se do osobnějšího objasnění významu se nepustil. 157

Foglarova literární tvorba však nabízí přímé důkazy o inspiraci a souznění s tvorbou Setonovou. Blízký mu byl zejména důraz na poznávání krás přírody, kouzla táboření, objevování malebnosti ve všem kolem nás i dokonalý lidský ideál indiána.

Podobnost můžeme zaznamenat v koncepci jeho knih. Foglar stejně jako Seton nepíše příručky a encyklopedie, ale využívá románové podoby, která je v knižním zpracování doplněna celou řadou instruktážních a ilustrativních obrázků. Toto je typické např. pro Kroniku Ztracené stopy, kde lze nalézt ilustrativní obrázky ze života indiánů i označení indiánských měsíců 158 , které je převzato z Knihy lesní moudrosti. 159

Výraznou inspiraci knihou Dva divoši je možné zaznamenat ve Foglarově zřejmě nejslavnějším díle Hoši od Bobří řeky. Setonova kniha u nás poprvé vyšla v roce 1925 a zanedlouho se pustil Foglar do psaní Hochů od Bobří řeky. V obou příbězích najdeme Bobří řeku, důležitou roli zde hraje legenda o ušlechtilých indiánech, kteří jsou u Foglara učiteli bílého chlapce Roye, u Setona Yana a Sama, shodně se objevují zkoušky a za jejich splnění odměna (u Setona orlí péra u Foglara bobříci). Také Foglar román doplnil o perokresby podobné stylu Setona. 160 Objevila se i kritika, že Foglar to vše od Setona vlastně opsal. Na jeho obhajobu napsal Miloš Zapletal: „Nepopírám, že ze Setonova románu čerpal hlavní inspiraci, ale dokázal stejné motivy mistrovsky upravit pro naše prostředí.“ 161

Také další paralelu můžeme najít ve Foglarově knize Hoši od Bobří řeky. Vznik prvního woodcrafterského kmene Seton popisuje, jako reakci na vandalství místních hochů na majetku jeho farmy. Uvědomil si, že to nejsou žádní rození zločinci a namísto, aby zvolil nějakou represi, se jim začal věnovat. Rozvíjí tak myšlenku, že když jim nenabídne dobrodružství nikdo z dospělých, najdou si je sami. Stejně tak Foglarův hrdina Rikitan zaujme hochy rváče spoustou neznámých her a novými dobrodružstvími. Z pohledu sociální pedagogiky (a s trochou nadsázky) v tomto postupu lze vidět princip formy terénní sociální práce streetwork, která spočívá ve vyhledávání a v navázání kontaktu s mladými lidmi, kteří jsou stylem svého života a zejména volného času ohroženi negativními jevy.

Foglar, který za svého života zažil mnoho křivd, je v současnosti právem označován za velikána české literatury pro mládež. Dovolím si však poznámku, že je stále opomíjen z pohledu odborné veřejnosti pedagogické. Na rozdíl např. od jiného spisovatele a skautského vůdce, pedagoga Eduarda Štorcha (představitele reformního pedagogického hnutí 20. let), jsem během studia sociální pedagogiky nezaznamenal ve studijních materiálech o Foglarovi jedinou zmínku. Přitom Foglar v době, kdy v českých zemích byl pojem sociální pedagogika ještě neznámý, vymyslel a realizoval originální metodu výchovného působení na děti formou sdružování do neformálních skupinek tzv. čtenářských klubů Mladého hlasatele. Myšlenka se zrodila roku 1937. Program byl nepochybně inspirován činností skautských družin, ale nikdy součástí junácké organizace nebyl. Foglar dokázal mistrně využívat vhodné a citlivé formy (např. využití kresleného seriálu Rychlé šípy – fiktivní a nejslavnější čtenářský klub) a dokázal tak pozitivně ovlivňovat výchovu téměř neuvěřitelný počet 100.000 dětí. Tato skutečnost je zřejmě světově pedagogicky unikátní. Je přitom možné, že počet dětí byl ještě větší. Toto číslo vychází z údaje, že ve chvíli, kdy bylo vydávání Mladého hlasatele okupačními úřady zastaveno, bylo registrováno 24.600 klubů (odhad počtu dětí vychází z toho, že počet členů klubu měl být nejméně 4). 162

Foglar, který děti (psal sice téměř výhradně o chlapcích, ale jeho knihy četla mnohá děvčata) vychovával k morálnímu a altruistickému chování a Setona je v mnohém. Nejvíce zřetelná je metoda působení přes média prostřednictvím knih a časopisů. Zároveň však můžeme pozorovat mnohé rozdíly. Foglar neřeší čas dospívání, jeho oddíl dospívající jinoch opouští a odchází do reality běžného života. Pro Setona je důležitá kontinuita lidského vývoje a jeho cílem je výchova k nezávislosti a samostatnosti, minimum jeho zkoušek (činů) a odborností (mistrovství) je věnováno kolektivním činnostem.

Z pohledu hnutí lesní moudrosti má či může mít význam skutečnost, že Foglar nabízí program jen dětem školního věku také určité pozitivum. Jedinec či celá parta děti ovlivněná „světem foglarovek“ v době dospívání hledá nové podněty. Foglaring se tedy stává určitou přípravkou pro pokračování a rozvíjení zájmových volnočasových činností a aktivit. Takovou alternativou může být právě woodcraft, samozřejmě vedle celé škály dalších alternativ (namátkou vzpomenu např. speleologii, horolezectví, ekologické a ochranářské aktivity, cestování, outdoorové sporty apod.). Tuhle úvahu mohu podpořit svou osobní zkušeností. Zjednodušeně řečeno: „přes Foglara jsem poznal Setona“.

6.2.3. Miloš Zapletal - Zet

(13.1.1930, Prostějov)

spisovatel, pedagog, skaut, překladatel, editor a sběratel

Miloš Zapletal bývá často označován za pokračovatele Jaroslava Foglara. Vystudoval tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě University Karlovy a se skautováním spojil svůj život na Pardubicku, kde vedl vodácký oddíl. Skautingu zůstává pak věrný celý svůj život. 163 Rozsah a záběr jeho literární tvorby je však mnohem širší a zdaleka se netýká pouze beletrie. Obdobně jako jiní skautští spisovatelé nemohl po celou svou tvůrčí éru psát pouze literaturu pro skauty - to by nemohl psát vůbec. V dobách totality se tedy věnoval práci pro všechny vedoucí a lidi, co se chtěli věnovat práci s dětmi a mládeží. V dobách husákovy éry se například zapojil do jednoho z nejzajímavějších projektů. Lipnická prázdninová škola v pojetí současné teorie zážitkové pedagogiky předběhla svou dobu. Editorsky sestavil její odkaz Zlatý fond her, pokladnici, ze které se dodnes čerpá inspirace především pro skupinu mládeže od 16-ti let výše. Jako malou poznámku k Setonově stopě i v tomto projektu uvádím, že seznam her obsahuje například i hru s názvem Strasti Rolfa zálesáka. 164

Miloši Zapletalovi, zapálenému skautovi, učarovaly knihy E.T. Setona tak, že ovlivnily jeho vlastní autorskou tvorbu a vedly k zájmu podílet se na jejich šíření i jako překladatel. Dva divochy a Rolfa Zálesáka znal už od dětství, v době svého vysokoškolského studia na začátku padesátých let, se mu při jeho častých návštěvách antikvariátů, podařilo získat většinu svazků woodcrafterské knihovny Walden. V té vycházely, během dvacátých a třicátých let, především Setonovi spisy. Po druhé světové válce vyšly u nás pouze čtyři tituly knížek od Setona, což v polovině šedesátých let vedlo Zapletala k návrhu k nové edici. Na toto období vzpomíná: „Zdála se mi k tomu příhodná doba, jednak trochu polevilo tažení proti skautům, ale hlavně se nám dostalo do ruky ruské vydání Setonových knih. To byl argument, který na české komunisty platil (i když ne vždycky).“ 165

Rozhodl se, že se pokusí o nové překlady některých Setonových knih. K tomu ale potřeboval originály. Vyhledal překladatele Nekovaříka, který mu odprodal asi patnáct anglických originálů. Zapletal se tak stal majitelem největší sbírky anglických setonovek u nás. Vedení nakladatelství Olympia projevilo zájem a v období Pražského jara 1968 vyšel první z deseti plánovaných svazků Setonova díla. Kniha Stopy v divočině vyšla v nákladu 60.000 výtisků, který se brzy rozprodal. Po vydání dalších čtyř knih však přišla doba normalizace, po které Seton na dlouhá léta nemohl vycházet. Pro woodcraftery zásadní dílo Knihu lesní moudrosti se podařilo vydat opravdu na poslední chvíli. Vyšla měsíc po třetí likvidaci skautské organizace v roce 1970 a na dalších dvacet let výrazně ovlivnila program a specifiku českého tábornictví a pobytu v přírodě. 166

Význam pedagogické a sběratelské práce Miloše Zapletala dalece přesahuje cílové skupiny mládeže školního věku a specifika skautingu, woodcraftu a tábornictví. V rozsáhlém literárním díle, kde vedle beletrie a překladů je autorem především naučné prózy, k níž shromažďoval materiály neúnavným studiem literatury z celého světa, které doplňoval dlouholetými zkušenostmi pedagoga. 167 Z pohledu významu je nutno připomenout, že v několika směrech tento přesáhl hranice České republiky, například jeho Encyklopedie her vyšla také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině.

Zapletal se zřejmě nikdy se nepokládal za woodcraftera. Přesto se, zejména svou zásluhou o vydání Knihy lesní moudrosti, výrazně zapsal do historie českého hnutí lesní moudrosti. Tato zásluha, stejně jako mnoho jiných, zůstává v kontrastu s jeho obrovskou skromností a životem v dobrovolném skrytu stranou pozornosti.

6.2.4. Martin Kupka – Logan

(28.2.1958, Praha)

pedagog, překladatel, woodcrafter a ekolog

„Řekl mi svými stopami mnoho, co jsem doposud nevěděl, ale mrzelo mě jedno: nikdy jsem ho na vlastní oči nespatřil, nikdy jsem ho nedohonil. Jeho stopy mi řekli, že je příliš daleko přede mnou. Jmenoval se totiž Ernest Thompson Seton.“ 168 Tohle vyznání Martin Kupka napsal, když mu bylo 15 let. V té době byl člen Klubu Černých Vlků, ve kterém ilegálně navázali na svou činnost bývalí členové zakázaného Junáka. V Junáku prožil dva roky a v roce 1970 ještě stihl složit junácký slib, ale tenhle klub se již orientoval na woodcraft. „Stalo se tak díky staršímu klukovi, který nás vedl. Ten si dokázal najít knihy a materiály o woodcraftu a také navázal kontakty s generací předválečných woodcrafterů“, vzpomíná Logan na své woodcrafterské začátky. Klub se později přejmenoval na Tecumthu, která ve stejném složení existovala do roku 1972. Na své další cestě ve Sboru Stopařů TISu - svazu pro ochranu přírody a krajiny potkal dva zájemce o woodcraft a s nimi založil ilegální kmen lesní moudrosti Mawaden. Kmen víceméně existoval až do sametové revoluce. Podle jeho slov se v programu kmene snoubil již plnokrevný a nefalšovaný woodcraft s dobrovolnou ochranou přírody. „Na konci sedmdesátých let a v létech osmdesátých se v celých Čechách a na Moravě setkávali nejrůznější lidé a různorodé skupiny, vzájemně se obohacovali zkušenostmi a inspirací, a to navzdory husákovské normalizaci. Bylo to neobyčejně vzrušující, protože to bylo proti režimu a bylo to naplněno nádhernými ideály a zároveň potlačovanou touhou.“ 169

V roce 1982 získal od jednoho z předválečných woodcrafterů Vladimíra Kysilky-Losa fotokopii originálu knihy Poselství rudého muže. Překládal ji během vojenské služby v létech 1983-84 a o její vydání samizdatem (v několika málo výtiscích) se v roce 1985 postaral Wanblitanka, náčelník Bílého Wampumu (po převratu ji vydalo v roce 1992 nakladatelství Rout). Po zkušenostech s vedením dětského kmene Sinawa (1980-1985, Kunratice) založil kmen Lenapa jako Stanici mladých přírodovědců při JZD Orion Davle. V roce 1989 spolu s Wanblitankou a Biminijim členem ilegálního přípravného výboru, který měl za cíl ilegálně obnovit Ligu lesní moudrosti.

Na tuto dobu vzpomíná: „Ligu jsem obnovil s Wanblitankou - Danielem Hoffmannem a s Biminijim - Františkem Kožíškem díky nezdolné touze mít ve vlastní zemi Setonovu organizaci woodcraftu. Seminář na Albertově na jaře 1990 měl být původně ilegálním shromážděním, pod rouškou literárního semináře ke 130. výročí Setonova narození, na kterém jsme chtěli sondovat ochotu spřízněných duší tajně obnovit ligu. Díky Listopadu 1989 se ze semináře stala valná hromada k obnovení ligy. Jelikož bylo organizované fungování hnutí přetrženo po dlouhých 42 let a z předválečných woodcrafterů zbyla jen hrstka těch, kteří byli schopni aktivní práce, byli jsme to logicky mi tři, kdo zvedl vlajku woodcraftu ze země a nesl ji dál. V ilegalitě vzniklo mnoho kmenů a rodů, působilo tu mnoho jednotlivců a volných skupin. A každý měl jinou představu jak by měla organizace LLM vypadat. Čekal nás nelehký úkol tyto proudy sjednotit. Ta skutečnost si vzala svoji daň. Díky velkým rozporům a bohužel i osobním invektivám z LLM záhy po obnovení odešel Biminiji a v roce 1994 i Wanblitanka. Nicméně liga se rozjela. Protože jsme se rozhodli začít úplně od začátku, tak LLM od první chvíle své obnovené existence důsledně kopírovala Setonovu předlohu, jak ji představil v roce 1902. Z tohoto důvodu v ní velmi rychle získala navrch indiánská motivace a bohužel slabé pokusy na založení větve pravěkých a také zálesáckých woodcrafterů záhy vzaly za své.“ 170

Kupka byl zvolen prvním náčelníkem obnovené LLM, tuto funkci zastával do roku 1995. Jako činovník pro zahraniční styky byl členem náčelnictva do roku 1997 a organizoval několik mezinárodních woodcrafterských setkání. Je namístě také zmínit překlad Andersonova životopisu E.T.Setona. Kniha The Chief – Ernest Thompson Seton and the Changing West ke Kupkovi doputovala už v roce 1986 (tedy v roce jejího prvního vydání). Po revoluci zcela změnil profesi (ze zemědělského inženýra se stal učitelem angličtiny) a členové LLM se začali zajímat o překlad této knihy, neboť se o ní opakovaně zmiňoval. Knihu ve volném čase překládal přibližně rok, musel dojednat souhlas k jejímu vydaní a najít českého vydavatele. Bylo zřejmé, že nebude atraktivním titulem pro dnešní přesycený knižní trh. Naštěstí se toho zhostil zhostil Václav Vávra, jeho kamarád a člen LLM a kniha vyšla v březnu 2012. 171

Vedle činnosti v hnutí lesní moudrosti se v posledních létech Kupka angažuje v České společnosti ornitologické a v české pobočce Greenpeace, kde působil 7 roků ve funkci předsedy představenstva.

6.3. Indiáni v Čechách a Slovensku

6.3.1. Specifika pohledu na indiány

„Pro přijetí Setonova výchovného programu vycházejícího z idealizované postavy indiána byli v české společnosti počátkem 20. století vhodné podmínky. Glorifikaci severoamerických indiánů a solidaritu s nimi lze v české společnosti vystopovat zhruba od poloviny 19.století,“ uvádí ve svém příspěvku na semináři ke 150.výročí E.T. Setona Petr Jehlička z Katedry geografie, The Open University ve Velké Británii. 172 A nezbývá než souhlasit. V úplném počátku se o původních obyvatelích Ameriky lidé v zemích Koruny české dozvěděli stejně tak, jako v ostatní celé kulturní střední a západní Evropě. A to prostřednictvím latinských spisů a cestopisných zpráv krátce po “objevení Nového světa” Kryštofem Kolumbem. Po dalších přibližně 350 let se o původních obyvatelích Ameriky mluvilo jako o nekulturních divoších a pohanech, kterým je nutné ukázat jediného křesťanského boha a jedinou opravdovou civilizaci. V duchu prastarého práva silnějšího se tato vize i naplňovala. 173

Jenže pak se objevil J.V. Sládek a po svém dvouletém pobytu v Americe překládá roku 1872 Longfellowu Píseň o Hiawatě, píše několik pojednání v novinových článcích o utrpení indiánů a roku 1909 pak své dílo ještě přepracovává. Jeho básně a fejetony na indiánské motivy Nad hrobem indiánským pak vyšly spolu s cyklem Živly Mikoláše Alše. Také Antonín Dvořák se pro své Largo z Novosvětské inspiroval četbou Písně o Hiawathovi. 174

Ale nepodlehněme úvahám, že pouze působení klasiků českého uměleckého světa, mělo rozhodující vliv na utváření specificky českého fenoménu pojmu „indián“. Kniha J.F. Coopera Poslední Mohykán byla do češtiny přeložena již v roce 1852. Právě ta se stala inspirací M. Alšovi nejprve dětským hrám na indiány a v dospělosti k umělecké tvorbě. V roce 1988 vyšel první překlad knihy Karla Maye. Jeho dobrodružné knihy odehrávající se na Divokém západě napsané v duchu žánru „vznešeného rudého muže“ se staly v českém prostředí nesmírně populární po celé další století. K tomu samozřejmě výrazně přispělo i zpracování filmové série „indiánek“ na motivy jeho knih. 175

Nemalý vliv jistě měly knihy E.T. Setona, ale ještě výrazněji a silněji ovlivnili populaci v tehdejším Československu hrdinové naivních filmů s herci Piere Bricem a Gojko Mitičem. Hra na indiány se u nás stala snad nejrozšířenější klukovskou zábavou. Indián v ní představuje ušlechtilého, vysoce morálního a příkladného protivníka opilého a negramotného vojáka, případně kovboje. Takto zkreslené schématické pojetí se vcelku pochopitelně časem promítlo do vnímání několika generací. Teprve později se vážnějšímu zájemci zásluhou populárních knih amerikanistů Miloslava Stingla, Václava Šolce a Mnislava Zeleného dostalo i reálnějších představ.

Z hlediska geografické polohy naší země je pozoruhodná i dlouhá tradice táboření v indiánském týpí. Poprvé ho Miloš Seifert na našem území postavil už roku 1913 na louce nedaleko Příbrami. 176

V návaznosti na výše uvedené shrnutí širokého spektra vlivů, není už záhadou, proč se napodobování života indiánů setkalo v Československu s takovým ohlasem.

6.3.2. Euroindiáni

„Myslím, že budete raději dělati to, co má vztah k vašim horám a divokému životu, než to, co je vlastní Americe. Nám, jak vidíte, je primitivní indián vzorem prostého života v přírodě. Přirozeně nemůže býti pro vás tím, čím je nám. Předpokládám tudíž, že studujete a obnovujete prosté způsoby svých nejprimitivnějších předků a předchůdců.“ To je citace z dopisu E.T. Setona do Čech, který byl zveřejněn v časopise Vatra. 177 V tomto se však mýlil. Někdy se paradoxně zdá, že mnohé události indiánské historie jsou u nás ve větší obecné známosti, než ty naše české. Československý woodcraft se zhlédl v daleké romantice indiánů a nelze tvrdit, že to byli pouze wodcrafteři, kdo se životem původních Američanů nechali inspirovat.

Koncem 70. let minulého století se objevily mezi trampy první skupinky lidí tábořící ve stylu severoamerických indiánů. V této době byly velmi obtížně dosažitelné informace publikované v zahraničí. Každý nový zdroj byl ceněnou relikvií, některé knihy kolovaly v cyklostylovaných i ručně opisovaných kopiích. V roce 1980 se uskutečnilo první setkání různých hobby skupinek s cílem výměny informací a zprostředkování kontaktů. Ve stejném roce vznikl v Praze kmen Bílý Wampum, který po dlouhá léta (až do svého zániku v roce 1995) udával tempo ve znalostech.

„V socialistické všednosti byly morální hodnoty, způsob života a lpění na osobní svobodě původních Američanů silnou inspirací a motivací pro mnoho lidí v mnoha neoficiálních společenstvích při hledání jejich vlastní svobody, kterou si vytvářeli poctivou snahou o život ve štědrosti, malebnosti, poctivosti a v pevných přátelských a rodinných svazcích nejen během "indiánských" víkendů, ale stále, jako vlastní životní styl. Důležitý byl, a stále je, důraz na dobrovolnou skromnost jako alternativu ke konzumní společnosti euroamerického typu. Generace převážně mladých lidí byla postupně obohacena o jejich děti, které se účastnily táboření i dalších společných aktivit. Kruh života se dal do pohybu.“ 178

Napodoboval se život původních Američanů, osvojovaly se staré techniky, přejímala se filozofie – hlavně lakotského národa (tedy někdy s příměsí New Age). Ve své podstatě se jedná o syntézu několika původně samostatných ideových směrů do jednoho celku, praktické panindiánské mystiky, oživené historie a woodcraftu. V lednu 1990 proběhla ustanovující schůze občanského sdružení Indian Corral Westerners International, které se přihlásilo k celosvětové organizaci zabývající se historií osídlování Ameriky Westerners International se sídlem v USA. Píše se oficiální začátek českého euroidniánského hnutí. Jeho příznivci se vyznačují svým precizním přístupem, kdy všechny své oděvy a předměty denní potřeby vyrábějí starými technikami podle původních vzorů. Je známé, že když se někteří z nich zúčastnili v Americe domorodých setkání, působili většinou indiánštěji než současní indiáni.

Zřejmě vrcholem společné práce byl letní tábor v roce 1992, který navštívil krijský mediciman Bílý medvěd. Přijel s ním dokonce i štáb kanadské televize, jenž tam natočil film o českých indiánech. Tábor, který tvořilo celkem 44 týpí, se stal rekordem ve velikosti společného indiánského táboření v České republice. V roce 1993 došlo k nárůstu byznysu mezi euroindiány. Náčelník Bílého Wampumu Daniel Hoffmann – Wanblitanka se netajil heslem: „Na indiánství si vydělat pomocí indiánů.“ 179 Několik skupin na protest z organizace odešlo. Dalším mezníkem se stal rok 1996. Do tohoto data bylo výhradním trendem táboření ve “starém stylu”, kdy se účastníci snažili o napodobení života v jiném čase (časová hranice je stanovena rokem 1890) a na jiném místě než zrovna jsou. V roce 1996 se však poprvé uskutečnilo velké pow wow v moderním stylu. Jedná se zejména o taneční setkání, na kterém tanečníci soutěží v různých kategoriích podle vzoru současných pow wow v USA, Kanadě, ale i v Německu. Změnu ve filozofii organizovaných euroindiánů v Indian Corralu dosvědčují i aktuální texty na jejich webových stránkách, kde uvádí: „Naší snahou není jen napodobování života z 19. století, ale hlavně všestranné pochopení národů původních Američanů a všech okolností, které jejich život ovlivňovaly a doposud ovlivňují.“ 180 Praktikování indiánské spirituality není zakotveno v programu Indian Corralu. Tento však nesdružuje všechny současné české euroindiány. Pro mnohé z euroindiánů je indiánská duchovní cesta naprostým základem jejich životů. Někteří z nich údajně své spojení s kulturou původních Američanů prožívají natolik silně, že jsou přesvědčeni o svém minulém životě, kdy byli skutečnými indiány.

6.3.3. Využívání zvyků a obřadů

Formulace „využívání“ v nadpisu teto kapitoly není gramatická neobratnost. Naopak, čeština mi nabídla vhodnou formu označení záležitosti, na kterou nemám jednoznačný názor. Slovo „využívání“ může stejně tak významově označit časté praktikování jakož i význam obsahující negaci tj. „neoprávněného užití“.

Roku 1993 proběhlo v Pine Ridge velké sněmování kanadských a amerických Lakotů, Dakotů a Nakotů za účasti 500 zástupců z 40-ti kmenů a skupin nazvané 5. Lakotský summit. K vysvětlení uvedu, že názvy těchto tří etnických celků znamenají jedno: „Spojenci“. Pro ně nepřátelský kmen Odžibvejů je nazýval Siouxové a toto, jim hanlivé označení, se obecně vžilo do literatury. Uvedený summit však zmiňuji z důvodu, že zde byla přijata Declaration of War Against Exploiters of Lakota Spirituality vyhlašující válku všem vykořisťovatelům lakotské spirituality – ať bílým či rudým. Text této deklarace, která je obranou před vykrádáním, znesvěcováním a zneužíváním jejich posvátných tradic byl zveřejněn v českém překladu v časopise Wampum Neskenonu 2/1994. Autor českého překladu František Kožíšek připojil komentář: „A přátelům se nedělá něco, o čem víme, že ubližuje.“ 181

Deklarace samozřejmě nemohla dosáhnout výsledku, že by rázem Ti, kteří napodobují život starých Lakotů, zpívají jejich písně a provádí jejich obřady a rituály, tohoto zanechali. Vyhlášení války bylo zaměřeno prioritně proti komerčnímu využívání, ale polemika na toto téma se rozpoutala i mezi euroindiány a woodcraftery. Závěry těchto diskuzí však nebyly jednoznačné a jejich případný dopad nelze dokladovat.

Oficiální stanovisko nezaujalo ani náčelnictvo LLM. V současnosti nadále obsahují woodcrafterské obřady prvky indiánské spirituality (např. zpěv modlitby kmene Omaha). Jsou také provozovány tzv. pokrokročilejší obřady např. medicínové kolo, vysvěcení týpí, dýmkový obřad nebo obřad potní chýše. Četnost a forma provádění takových obřadů se liší v každém kmeni. Závisí také na stupni formy a kvality ohnivectví jednotlivého kmene. Funkce ohnivce je typická pro woodcraft a tento má snahu vést člověka k určitému duchovnímu přesahu, k vědomí, že mimo tělesnou existenci existuje i duchovní rozměr života. 182

Zjevně daleko více se provádění rituálů stalo součástí euroindiánské činnosti. Zpočátku byly informace pro mystické obřady čerpány především z knih např. Posvátná dýmka, Mluví Černý jelen, Oglala religion. Kvalita takových obřadů byla a je pochopitelně velmi různá, často jdeo pouze o formu bez obsahu (např. odříkávání textů bez znalosti jazyka a významu). Je však skutečností, že někteří lidé začali brát indiánskou mystiku velmi vážně. Osobně jsem zde v Brně potkal i jednoho muže (a z doslechu vím o dalších), který absolvoval Tanec slunce. Jedná se o obřad, který kdysi patřil k nejrozšířenějším slavnostem severoamerických indiánů. V rezervacích USA byl zakázán koncem 19. století, v Kanadě v roce 1921, ale v sedmdesátých létech 20. století byl v obou zemích zase povolen. Je obřadem sebetrýznění trvající až osm dní, tanečníci si nechají od medicinmana nařezat kůži na prsou, do zářezů pak provléci řemínky a po hodinách tance za chřestění a víření bubnů jsou v závěru vytáhnuti na sluneční sloup. 183

Musím říci, že sám nemám k problematice tzv. vykrádání indiánských posvátných tradic vyhraněné stanovisko. Zamítavě se samozřejmě stavím ke komerčnímu využití. Ale v případě woodcraftu, beru především v úvahu jednoznačně proindiánský úmysl zakladatele Setona. Navíc prolínání kultur provází celou dobu lidské existence. Proto je i diskutabilní nakolik jsou (po sto letech od svého vzniku) woodcraftery užívané obřadní praktiky ještě indiánské nebo již woodcrafterské. Síla obřadu se, dle mého názoru, nedá ukrást. Převzetí vnějších znaků neznamená, že daný obřad bude skutečným obřadem duchovního rozměru. Osobně jsem se během života několikrát setkal obřady z nichž jsem žádnou sílu nepociťoval. Několikrát jsem měl během svých cest i to štěstí, že jsem dostal příležitost prožít opravdu neopakovatelné chvíle jako např. tanec s indiány na horním toku řeky Xingú v Amazonii nebo společný zpěv s laponskou šamankou na poloostrově Kola. Obdobné pocity (zvláštního mrazení a vstávání chloupků na těle) jsem však také několikrát zažil třeba při slavnostním zapalování trampského potlachového ohně.

Je také důležité zmínit, že skutečnost „brát“ inspiraci z indiánů se může v průběhu času změnit ve smyslu „vracet“. Jan Ullrich (nar. 1968) byl úplně prvním euroindiánem, se kterým jsem se setkal. Tehdy si z mého pohledu „hrál“ na Dakoty a vůbec mě nenapadlo, že se za několik roků budu dozvídat o jeho aktivitách v lakotských rezervacích. Důvod těchto pobytů byl vskutku neobvyklý. Jezdil učit lakotské děti jejich vlastní, dnes již zanikající jazyk. Od roku 2004 je lingvistickým ředitelem organizace pro revitalizaci lakotštiny Konsorcium lakotského jazyka (Lakota Language Consortium). Vydal dvojjazyčnou česko-lakotskou antologii Mýty Lakotů aneb Když ještě po zemi chodil Iktómi (Praha 2002) a zahájil projekt mnohadílné učebnice lakotštiny. Shromáždil a digitalizoval rozsáhlý textový materiál jazyka Lakotů a Dakotů, který dnes představuje největší digitální textový korpus mezi severoamerickými indiánskými jazyky. V současnosti pracuje mimo jiné na slovníku, který bude jako vůbec první obsahovat všech pět nářečí jazyka Siouxů. Americká akademická Společnost pro studium domorodých jazyků Amerik (SSILA) projekt v lednu 2006 ocenila prestižní cenou Ken Hale Prize 184

---

¹²² BŘEČKA, B. Kronika čs. skautského hnutí 1900-1990, 2.vyd. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999, s. 288
¹²³ http://www.skaut.cz/skauting/o-skautingu/fakta-cisla
¹²⁴ BŘEČKA, B. Kronika čs. skautského hnutí 1900-1990, 2.vyd. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999, s. 23
¹²⁵ BŘEČKA, B. Kronika čs. skautského hnutí 1900-1990, 2.vyd. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999, s. 23
¹²⁶ JIRÁSEK, I.(ed), ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s. 12
¹²⁷ RAŠKA,V.(ed.), Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 33
¹²⁸ Bizoní vítr, č. 3-4/1990, s. 24
¹²⁹ PORSCH, J. a kol. Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 8
¹³⁰ www.skautskestoleti.cz
¹³¹ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121085020-v-zajeti-zelezne-opony/408235100221023-prepadeny-potlach/
¹³² http://cs.wikipedia.org/wiki/Tramping
¹³³ HURIKÁN, B. Dějiny trampingu, Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář, 1990, s. 12-13
¹³⁴ WAIC, M., KÖSSL, J. Český tramping 1918 – 1945, Praha: společně Práh a Ruch, 1992, s. 11
¹³⁵ RAŠKA,V.(ed.), Ernest Thompson Seton, bibliografie, životopis, překlady, Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s. 34
¹³⁶ ANTONY, M., Vliv Setona na hnutí českého trampingu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 38-40
¹³⁷ http://www.tabornici.cz
¹³⁸ http://www.crdm.cz
¹³⁹ ANTONY, M., Vliv Setona na hnutí českého trampingu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 39
¹⁴⁰ PORSCH, J. a kol., Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 11
¹⁴¹ KOŽÍŠEK, F., Smysl woodcraftu – osobní reflexe po 20 letech, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 30
¹⁴² GABRIEL, L., Analýza činnosti organizací zabývajících se pobytem v přírodě, Brno: Masarykova universita, Fakulta sportovních studií, 2006, diplomová práce, s.41-42
¹⁴³ http://www.crdm.cz
¹⁴⁴ http://pto.pionyr.cz/
¹⁴⁵ http://www.1strediskozalesak.cz/
¹⁴⁶ KOŽÍŠEK, F., Česká knižní bibliografie Ernesta Thompsona Setona,1.vyd. Praha: LLM, 1990, s. 5
¹⁴⁷ KONEČNÁ, H. Tvoření přezdívek a hypokoristik ve Woodcraftu, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav jazyka českého, 2009, s. 23-24
¹⁴⁸ PORSCH, J. a kol., Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s. 11
¹⁴⁹ PECHA, L., Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 32
¹⁵⁰ KOŽÍŠEK, F., Nejsnílkovatější snílek, Gymnasion, březen 2010
¹⁵¹ PECHA, L., Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 32 - 50
¹⁵² KOŽÍŠEK, F., Nejsnílkovatější snílek, Gymnasion, březen 2010
¹⁵³ SEIFERT, M., Přírodou a životem k čistému lidství, příručka českých Junáků, Praha: Dědictví Komenského,1920
¹⁵⁴ JEHLIČKA, P., Ve stopách severoamerických Indiánů: Kořeny českého environmentalismu ve woodcraftu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 25
¹⁵⁵ Besedy organizoval Český svaz ochránců přírody, 24. základní organizace v Brně a k druhé besedě uspořádané dne 29.září 1986 byl vydán (povoleno jako účelová publikace) i unikátní sborník Píseň úplňku.
¹⁵⁶ Pražská Dvojka (později nazývaná i jako Hoši od Bobří řeky) je nejdéle nepřetržitě pracující dětský oddíl v Česku. Foglar stál v jeho čele celých šedesát let (1927 -1987). Historie oddílu sahá až k roku 1913, v letošním roce tedy oslaví tedy tento náš nejslavnější skautský oddíl sté výročí.
¹⁵⁷ FOGLAR, J., Život v poklusu, 1. vyd. Silůvky: TJ Sokol Silůvky, 1989, s. 108
¹⁵⁸ FOGLAR, J., Kronika Ztracené stopy, 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1970, s. 203-204
¹⁵⁹ SETON, E.T., Kniha lesní moudrosti 1.vyd. Praha: Olympia, 1970, s.75-76
¹⁶⁰ FOGLAR, J., Život v poklusu, 1. vyd. Silůvky: TJ Sokol Silůvky, 1989, s. 77
¹⁶¹ ZAPLETAL, M., Záhady a tajemství Jaroslava Foglara, Praha: Euromedia Group k.s. 2007, s. 48
¹⁶² ZAPLETAL, M., Záhady a tajemství Jaroslava Foglara, Praha: Euromedia Group k.s. 2007, s. 54
¹⁶³ JIRÁSEK, I.(ed), ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s.35
¹⁶⁴ ZAPLETAL, M. a kol., Zlatý fond her, 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1990, s. 188-189
¹⁶⁵ JIRÁSEK, I.(ed), ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s.190
¹⁶⁶ JIRÁSEK, I.(ed), ZET Miloš Zapletal, Pět životů, 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, s.191
¹⁶⁷ RAŠKA, V., Miloš Zapletal, personální bibliografie neperiodických publikací, 2.vyd. Vyškov: Knihovna Karla Dvořáčka, 2012, s.
¹⁶⁸ Odkaz Černého vlka, sborník referátů ze semináře ke 150.výročí narození E. T. Setona, Praha 17.11.2010, Praha: Sdružení Avalon, 2010, s. 42
¹⁶⁹ Osobní korespondence autora DP s Martinem Kupkou, 2013
¹⁷⁰ Osobní korespondence autora DP s Martinem Kupkou, 2013
¹⁷¹ Osobní korespondence autora DP s Martinem Kupkou, 2013
¹⁷² JEHLIČKA, P. Ve stopách severoamerických Indiánů: Kořeny českého environmentalismu ve woodcraftu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 24
¹⁷³ http://www.indiancorral.cz/
¹⁷⁴ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 260-261
¹⁷⁵ JEHLIČKA, P. Ve stopách severoamerických Indiánů: Kořeny českého environmentalismu ve woodcraftu, In sborník semináře k 150.výročí narození E.T.Setona, Praha 17.11.2010, s. 24-25
¹⁷⁶ MACEK, J. Táboříme v týpí, Praha: Liga lesní moudrosti, 1990, s. 80
¹⁷⁷ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 271
¹⁷⁸ http://www.woodcraft.cz
¹⁷⁹ Indian Hobby Courier, č. 7/1991, s. 2
¹⁸⁰ http://www.indiancorral.cz/
¹⁸¹ PECHA, L. Woodcraft, Lesní moudrost a lesní bratrstvo, Olomouc: Votobia, 1999, s. 264-267
¹⁸² PORSCH, J. a kol., Kmenové zřízení, 1. vyd. Praha: Liga lesní moudrosti, 2011, s.91-118
¹⁸³ ZELENÝ, M. Indiánská encyklopedie, Indiáni tří Amerik, 1.vyd. Praha: Albatros, 1994, s. 255
¹⁸⁴ http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/3/mluvte-lakotsky-/