7. KVALITATIVNÍ VÝZKUM VLIVU A VÝZNAMU DÍLA E.T. SETONA

7.1. Výběr a představení respondentů

K provedení výzkumu jsem vytipoval a oslovil výrazné osobnosti společenského života, u kterých jsem z různých důvodů předpokládal znalost Setonova díla, případně i určitou znalost woodcrafterského hnutí. Zároveň jsem také předpokládal, že v současné době nejsou aktivními členy Ligy lesní moudrosti. Jejich výběr byl volen tak, aby sledoval záměr zjištění vztahů woodcraftu k ekologii, skautingu a trampingu. Zkoumaným předmětem jsou osobní názory a reflexe respondentů na případný Setonův vliv na jejich osobu a také na význam odkazu E. T. Setona v kontextu života v současné společnosti.

• Bedřich Moldan (*15.8.1935, Praha)
  
  
  zdroj: http://cs.wikipedia.org

  Profesor Univerzity Karlovy v Praze, ředitel Centra pro otázky životního prostředí. Vystudoval analytickou chemii na Matematicko - fyzikální fakultě UK a od sedmdesátých let se zabývá studiem životního prostředí. Po listopadové revoluci byl jmenován ministrem životního prostředí, v naší zemi vůbec prvním. Od té doby zastával různé veřejné funkce doma i v zahraničí. Byl mj. senátorem Parlamentu České republiky a v zahraničí například předsedou Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani. Je autorem mnoha odborných prací, článků, knížek, učebnic a také textů určených široké veřejnosti. 185

• Ivan Makásek – Hiawatha (* 3.5.1944, Praha)
  
  
  zdroj: http://cs.wikipedia.org

  Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a profesionálně pracoval v oblasti ochrany přírody (v létech 2003-2005 i jako ekologický poradce premiéra ČR). Založil a vedl ochranářský časopis Nika (a stejnojmennou nadaci) a také časopis pro skauty a woodcraftery - Wampum Neskenonu. Za komunistické totality založil skautský roverský kmen, který připravoval obnovu Junáka. V roce 1965, přes všechna rizika s tím spojená, spoluzakládal a vedl tábornické středisko Psohlavci, které pak v roce 1968 bylo veřejně prohlášeno za junácký klub a tím byl dán signál skautům k povstání z ilegality. Je autorem řady knih pro mládež a populárně naučných knih o kultuře severoamerických indiánů. 186

• Aleš Bojanovský – Agi (* 3.6.1968, Brno )
  
  
  zdroj: http://pupinci.folktime.cz

  Vystudoval VUT v Brně a pracuje jako systémový inženýr ve správě IT, současně je muzikantem a autorem přibližně 250-ti písniček. Se skupinou F.T. Prim vydal čtyři alba, další autorské písničky vydal na sólových albech a na albech jiných kapel. K hudbě jej přivedl otec, který mu při kytaře hrával staré trampské písničky. Rodiče jej v šesti letech přihlásili na LŠU do akordeonu. Dnes je kapelníkem a kytaristou nejen u F.T. Primu, ale současně vystupuje i s rodinou sestavou Bojánci. Také je šerifem T.O. Tuláci, která má svoje osadní místo na řece Chvojnici v Údolí pavučin. K dalším jeho zájmům patří turistika, vlastivěda a podzemí ČR, kolo a geocaching.

• Michael Antony – Tony (* 31.1.1970, Praha)
  
  
  zdroj: https://sites.google.com/site/nastrampvto/

  Šéfredaktor časopisu Puchejř (od roku 1994 a od roku 2002 současně i Brdské vločky) patří k současné generaci aktivně jezdících trampů. Trampovat začal ve třinácti a za svá nejoblíbenější místa považuje Brdy, pískovcovou Zadní zem, Roverky a říčku Střelu. Post šéfredaktora okusil také v Portýru (1999-2003) a redaktorsky se podílel na Wampumu Neskenonu (od roku 2001 až do ukončení vydávání v roce 2006). V trampském Sdružení Avalon vydal víc jak stovku publikací, zpěvníků, sborníků a knih. Deset let pořádal trampskou literární soutěž Trapsavec, založil Trampskou soutěž (dnešní TRASU), je také aktivním autorem např. sbírka povídek Noc zůčtování. V trampské muzice se věnuje organizování písničkového pořadu Stopy sešlapanejch bot i občasnému vydávání CD.

• Jiří Červinka – Brko (* 7.2.1950, Praha)
  
  
  zdroj: www.bohousek.cz

  Spolu s manželkou Helenou Červinkovou a Ladislavem Tintěrou – Hombrem založil oddíl experimentální archeologie Mamuti (roku 1980 byli první, kdo v naší zemi zvolil experimentální archeologii jako hlavní náplň činnosti dětského oddílu). Stál také u počátku oddílu Bílý Orel a byl členem redakcí Wampumu Neskenonu a Nika. Je spoluautorem knih Výpravy do pravěku, Velká pravěká past a dalších návodů z oblasti přírodních technik a pravěku; autorem knihy Výpravy do přírody aj. Napsal také několik povídek s náměty z dávné historie. V současnosti se zabývá turistickou výstrojí a výzbrojí, pracuje jako redaktor www.svetoutdooru.cz. Je autorem stolních her na foglarovské motivy: Stínadla, Cesta do Sluneční zátoky a dalších.

7.2. Záznamy rozhovorů

• Rozhovor s Bedřichem Moldanem:
  1. Kdy a jak jste se setkal s dílem E.T. Setona, čím Vás zaujalo?

     „S dílem Ernesta Thompsona Setona jsem se setkal, když mi bylo asi 15 let. Bylo to prostřednictvím Zdeňka Fišery – Klena, který založil woodcrafterský kmen Vycházejícího slunce. Chodil jsem do gymnázia v Děčíně a kmen tvořilo několik mých spolužáků. Program jsme měli zcela standardní woodcrafterský, to znamená výlety a letní tábory, které byly na Podbansku v Tatrách. Zabývali jsme se také získáváním orlích per a tady nám byly návodem knihy Setona.“

  2. Pokud Vás Setonovo dílo nějak konkrétně ovlivnilo, můžete říci v čem?

     „Praktická stránka naší činnosti byla jednou z oblastí, kterou ovlivnily knihy Ernesta Thomsona Setona. Pozdější čas ukázal, že ještě důležitější byl Setonův přístup k přírodě a k životu. Ten mě ovlivnil na celý život, což se projevilo plně až v mém zájmu o životní prostředí. Tomuto tématu se věnuji asi od 34 let a když si to tak zpětně připomínám, woodcrafterská minulost v tom hrála velmi důležitou roli.“

  3. Seton a jeho dílo se setkalo s nebývalým ohlasem právě na území bývalého Československa. Máte nějaké zdůvodnění proč?

     „Proč se ujaly myšlenky Setona zrovna v Československu, nedovedu vůbec posoudit.“

  4. Spatřujete v Setonových idejích lesní moudrosti nějakou konkrétní aktuálnost pro dnešní dobu?

     „Jsem přesvědčen, že myšlenky Setona mají význam i dnes. Svědčí o tom skutečnost, že se vydávají nově jeho knihy, že žije a vzkvétá skautské hnutí, jež z něj vždycky čerpalo a stále čerpá a že žije česká Liga lesní moudrosti.“

  5. Určitě víte, že skauting a woodcraft má mnoho společného a také, že na první pohled se woodcraft odlišuje zejména v pojetí ideálního vzoru, konkrétně postavou „ideálního indiána“. Jak jste vnímal indiány v době Vašeho mládí Vy? Domníváte se, že pro současnou dobu a prostředí České republiky je indiánský vzor stále vhodný?

     „My jsme indiány nikdy zvlášť neadorovali, neměli jsme žádné kroje, čelenky atd.. Nicméně jsme rádi zpívali indiánské písně (nebo to, co jsme za ně považovali), měli rádi některé symboly a zejména si vážili indiánských dovedností, zprostředkovaných Setonem. Myslím, že pokud se to nepřehání, je indiánská symbolika pořád přitažlivá a vhodná i pro dnešní dobu a dobře vybrané vzory životního stylu - skromnost, statečnost, obejít se s minimem civilizace, vzájemná pomoc - určitě inspirující. Nevím, zda by to všechno prošlo u etnografů, ale pro některé mladé chlapce a snad i dívky, kteří netráví volný čas jen na diskotékách, by mohl být ušlechtilý Irokéz docela přitažlivým vzorem.“

  6. Na Vašich osobních internetových stránkách máte v záhlaví ústřední slogan: „Ochrana přírody je ekonomicky výhodná!“. Předpokládám, že výběr tohoto textu není náhodný a že je výrazem určitého osobního názoru. Jste si vědom, že takový názor by zastánci filozofie Setona zřejmě nepovažovali za stěžejní? Přístup Setona, v jeho pohledu na přírodu a její ochranu, který je zřejmě také z velké části inspirovaný indiány, vychází přece z názoru, že hodnota přírody není odvozena od užitečnosti pro člověka.

     „Plná odpověď na tuto otázku je poněkud složitá. Příroda má nepochybně pro člověka zcela zásadní užitnou hodnotu, ale má také hodnotu sama o sobě, svou vnitřní hodnotu, na člověku nezávislou, a právě to je pro mnoho lidí rozhodující. Že je ochrana přírody ekonomicky výhodná je pravda v širším kontextu a v dlouhodobé perspektivě, protože celá naše ekonomika je na ní plně závislá, a proto ji ve vlastním zájmu musíme chránit. V reálném životě a v krátkodobých záležitostech samozřejmě může docházet a dochází ke sporům a ochrana přírody naopak něco stojí, je to ovšem ve skutečnosti zároveň investice do budoucnosti.“

     Doufám, že jsem se Vás poslední otázkou nějak osobně nedotkl.

     „Rozhodně jste se mne nijak nedotkl. Naopak, zamyslel jsem se nad tím heslem a dospěl k závěru, že je trochu vytržené z kontextu a bez širšího vysvětlení zavádějící. Takže je změním. Vidíte, jak jste mi pomohl.“ 187

• Rozhovor s Ivanem Makáskem:
  1. Kdy a jak jste se setkal s dílem E.T. Setona, čím Vás zaujalo?

     „Asi v 11-ti letech jsem přečetl jeho knihy Stopami Černého vlka a Dva divoši. Zaujaly mě jeho prožitky v přírodě jako zálesáka, lovce, severského cestovatele, malíře, jeho laskavý přístup k indiánům.“

  2. Pokud Vás Setonovo dílo nějak konkrétně ovlivnilo, můžete říci v čem?

     „Jeho organizace Woodcraft Indians mi byla vzorem. Kniha lesní moudrosti, Svitek březové kůry inspirací. Fascinovala mě jeho přírodní filozofie, až mystický přístup k divočině (Duch lesů) i jeho ochranářské či ekologické tendence.“

  3. E. T. Seton a jeho dílo se setkalo s nebývalým ohlasem právě na území bývalého Československa. Máte nějaké zdůvodnění proč?

     „U nás bylo jeho dílo dostatečně rychle překládáno (hlavně díky Miloši Seifertovi) a publikováno. Knihovna Walden je mezi odborníky populární dodnes. Romantik, pacifista, buřič Seton byl jako spisovatel a malíř českému naturelu bližší, než voják Baden -Powell. Trampské hnutí (endemický český fenomén), které vyrostlo ze skautingu a woodcraftu, si vzalo ze Setona rozhodně více než z Bí- Pí. V běžném životě je dostatek příležitostí uplatnit řád, odpovědnost, kázeň skauta a stát se tak dobrým občanem. Seton ovšem vedle toho nabídl konkrétní cestu orlích per pro osobní růst a vzdělávání se tzv. stoupání na Horu poznání při zachování osobní duchovní volnosti, představivosti, rámované malebností prostého života v lesích, pro všechny od 4- do 94 let.“

  4. Spatřujete v Setonových idejích lesní moudrosti nějakou konkrétní aktuálnost pro dnešní dobu?

     „Ano, a odpověď jsem již naznačil v předchozí otázce. Woodcraft nabízí krásný, malebný, nenáročný život i v 21. století techniky, vzdor úprku za penězi a bezduchými krátkodobými požitky nedokonalých a nevychovaných lidí.“

  5. Český woodcraft i skauting začal psát svou historii ve stejné době a také jeho vývoj má stejné historické pozadí (doby zákazů a obnovení činnosti). Junák – svaz skautů a skautek je v současnosti největší a nejznámější organizací dětí a mládeže u nás. O existenci LLM ví naopak jen poměrně malá část veřejnosti a i v této informovanější části veřejnosti jsou představy o její činnosti často velmi zkreslené. Napadá Vás nějaké zdůvodnění proč tomu tak je?

     „O LLM veřejnost téměř neví, což odpovídá samé podstatě společnosti, která se ve své většině zajímá jen o mediálně úspěšné, slavné a silné, protože jen tací se domohou svého cíle a vlivu, podle všeobecných představ. V dalších souvislostech se snad ani vůbec nepřemýšlí. Zvídavější, ale stále povrchní pozorovatel, nevidí rozdíl mezi LLM a Junákem, neboť se jejich členové oblékají podobně (skauti mají sice předepsaná kroj, ale ...), využívají ke své činnosti především přírodu, obě organizace mají stejné zájmy a věnují se výchově mládeže, ale rozdíl ve "zrání" dospělých už na první pohled patrný není. A tak skauti a woodcrafteři vyjdou nastejno. Slovo skaut se ovšem lépe pamatuje a překlad druhého je v češtině dlouhý - praktikant (vyznavač) lesní moudrosti a nejednoznačného významu. V historické době, ale i dnes, je tendence překládat je jako zálesák. Což je velmi zavádějící. Jednak to není pravda, i když anglické wood by to mohlo napovídat, a pak existovaly a dosud existují u nás organizace, v jejichž názvu se termín zálesák objevuje. Situace v českém junáctví kopírovala historický vývoj ve světě a přestože obě organizace šly v prvních desetiletích minulého století držíce se za ruce, osobní ambice jejich předáků udělaly své. A ti už pak dohlédli, aby se jejich členové naučili rozlišovat a oni nepřišli o své pozice. U nás na českém plácku to měli zvláště obtížné, protože do vínku českého skautingu začlenil jeho zakladatel A. B. Svojsík i woodcraft, který právě v Čechách nalezl v Evropě svou nejvýživnější půdu. Proč tomu tak bylo je veliká otázka pro historiky, sociology, psychology a jiné discipliny, ale přesto se českým společenským poměrům časem podařilo dostat woodcraft do kouta. Krásnou paralelou je u nás situace ekologů. Mohu osobně potvrdit, že před rokem 89 a snad ještě další dva roky stáli se svou filozofií na špici společenských změn, a většina národa jejich argumenty brala, načež je táž společnost dokázala vzápětí odmrštit jako nebezpečné a nepotřebné. A kde jsou dnes? Jak se třeba lidé chovají k Havlovu dědictví. Na mysli mám ekologické hnutí, které nemá nic společného s politickou stranou zelených. Ale zpět k našemu tématu: Vždy jsem ve věci srovnávání rozdílností říkal: Woodcrafter je lepší skaut. A za tím si stojím. Lapidárně řečeno: U skautů může být, po splnění přijímacích zkoušek, kde kdo a také proto je jich více. Zaplať Bůh, v naší většinově materialistické společnosti, je to požehnání. V Lize lesní moudrosti jsou junáci, kteří však svou cestu životem vidí duchovněji, aniž se dovolávají církve. A to je cesta sice obtížná, leč, nebojím se říci, opravdovější. Vím je to všechno složitější, ale teď se tomu nemohu věnovat. Ale LLM nezachází na úbytě. I v době své slávy za první republiky neměla nikdy více než 1.000 lidí. Dnes má cca 700-800 lidí, což je v dnešní době skoro zázrak. Je vůbec otázkou, zda její vůdcové u publicitu stojí. Soudím, že ani ne. Možná se tak lépe chrání infiltraci nekvalitními lidmi. Ale z hlediska širšího výchovného působení musíme připustit, že obrovsky na Junáka ztrácí, i když i to může záležet na úhlu pohledu. Není však divu, že se veřejnost neorientuje v množství současných mládežnických organizací, kterých je daleko více než v 30-tých a 40-tých létech v Československu. A pak je tu jedna důležitá zkušenost. Zkuste si koupit ve stánku s novinami junácké či woodcrafterské časopisy. Nepořídíte. Existují, ale vycházejí jen pro členy. Rodiče zkrátka nemají možnost přístupnější a lákavější formu svým dětem sdělit, co vlastně ti skauti, nebo woodcrafteři běžně dělají.“

  6. Jste znám jako zastánce tzv. junáckého ekumenismu. Co Vás k tomu vedlo?

     „Od jinošských let jsem se se svou roverskou partou (kmenem) připravoval na obnovu junáka. Světe div se, byli jsme v 68. roce u toho. V roce 1965 jsme spolu s Josefem Zikánem založili pražský turistický oddíl Psohlavců a klub jejich oddílů se začátkem Pražského jara prohlásil za junáky. Souhlas s tímto krokem jsem sám dojednal s posledním historickým náčelníkem Junáka Dr. Rudolfem Plajnerem. Přesto naše role byla později zpochybňována a jakási imaginární síla nám málem téměř zakazovala si říkat skauti. A když ústředí zjistilo (a to šlo mimo Plajnera a další rozumné, ale méně vlivné), že v mém 3. skautském oddíle Neskenon holdujeme woodcraftu, dostali jsme se do jakési kladby. Ústřední rada Junáka nestačilo zabránit vydání mého Kultu ohně ( v JUNu roku 1986), ale další mé příručky Stezkou Neskenonu, roverskou Službu, jsme už museli vydat jako samizdat pro potřebu oddílu a našeho 3. střediska Tekumtha, i když ředitel JUNu měl zájem o jejich vydání. Však byl v té době naprostý nedostatek junácké literatury. Ve svých publikacích jsem proto "tlačil" skautskou snášenlivost tedy junácký ekumenismus. Nechtěl jsem pokračovat ve špatném historickém dědictví řevnivosti, nesnášenlivosti, hloupém nálepkování, nedemokratičnosti. Po druhé obnově v roce 1989 jsem měl tyto přístupy za překonané, leč tradice, je tradice. V rámci malé prodejní výstavky knih na xtém ročníku ELŠ v prostoru Saleziánského divadla v pražských Kobylisích v roce 2012 byl tamní skautský prodavač peskován za mé vystavené publikace. Mě samozřejmě nejde o foukání na má bebíčka, jen upozorňuji, že staré stereotypní názory skautských činovníků jsou stále tady. Nejen mou nadějí je ekumenické hnutí Midewiwinu (oddíly, kmeny následující příkladu Neskenonu), které loňského roku oslavilo již 30 let svého trvání. Jen připomínám, že Neskenon znovu zavedl do českého skautingu woodcrafterské prvky - táboření v týpí, indiánskou hru lakros, zápas muh-mohwa, kult ohně, obřadní sněmování, cestu orlí per a další.“

  7. Původní setonovský woodcraft (v téměř nezměněné podobě) zřejmě nyní existuje pouze v českých (případně slovenských) podmínkách. Je spjat s romantikou vzoru „ideálního indiána“. Domníváte se, že by se woodcraft takto pevně zakořenil v českých zemích, kdyby bylo vyslyšeno doporučení Setona vzít si „svůj ideální vzor“ z české historie?

     „Vzor ideálního indiána je pro setonovský woodcraft vskutku podstatný a největší uplatnění nalezl právě jen v českých zemích. A i když to woodcrafteři u nás s původním národním vzorem také zkoušeli. Nedopadlo to. Ti, kteří se indiána drželi a drží, snad ještě nějaký čas vydrží. On je to opravdu už jakýsi anachronismus, ale stále funkční. Berme to jako český fenomén, podobně jako je tramping. Trampové indiány skloňují ve všech pádech, pořádají potlachy (potlače správně), vyřezávají totemy a mnoho a mnoho dalších indiánských fetišů zkrášluje jejich společenské prostředí. Paradoxem ovšem je, že vzor indiána, v samotné Americe a Kanadě srazil vaz samotnému Setonovi. Ne, že by něco přehnal, zkazil, ale narazil na americkou tehdejší mentalitu, která ovšem vyvěrá z jejich dobývání indiánské země. Vždyť bitva na Little Big Hornu proběhla roku 1876. Třicet let nestačilo na vystřízlivění, když Seton přišel se svými Woodcraft Indians. A kvůli nim byl nakonec vyobcován od amerických skautů, přestože byl 10 let jejich náčelníkem.“

• Rozhovor s Alešem Bojanovským:
  1. Kdy a jak jste se setkal s dílem E.T. Setona, čím Vás zaujalo?

     „Když jsme jako malý kluk začal číst dobrodružné knížky a dostali se mi do ruky Dva divoši a později i Kniha lesní moudrosti. Zaujaly mě hlavně upřímným pohledem na svět a přírodu.“

  2. Pokud Vás Setonovo dílo nějak konkrétně ovlivnilo, můžete říci v čem?

     „Hlavně asi Kniha lesní moudrosti mě asi hodně ovlivnila hlavně při prvních vandrech a pronikání do tajů přírody.“

  3. Seton a jeho dílo se setkalo s nebývalým ohlasem právě na území bývalého Československa. Máte nějaké zdůvodnění proč?

     „Československo bylo a je Mekkou trampingu a Kniha lesní moudrosti možná takovou trampskou biblí, hodně se z ní dá čerpat.“

  4. Spatřujete v Setonových idejích lesní moudrosti nějakou konkrétní aktuálnost pro dnešní dobu?

     „Hlavně spíše tu ekologickou a lidskou, ta je důležitá pro jakoukoliv dobu.“

  5. Poslední album Vaší kapely je nazváno Woodcraft, stejně jako jedna v něm uvedených písní. Co Vás k napsání této písně inspirovalo a proč jste podle ní nazval celé album?

     „Už asi od 15 let chodím na vandry a trampuji. Woodcraft je nejen znakem lesní moudrosti, ale také i nejvíce používaný motiv na trampských domovenkách. Většina osad ho má ve znaku. A tato písnička je o toulání, o obyčejných lidech, kteří ještě pořád chodí rádi ven do přírody, takový hold všem trampům.“

  6. Woodcraft je obecně spojován se vzorem ideálního indiána. Jaký je Váš vztah k indiánům? Máte případně nějaký svůj osobní vzor, například z české historie?

     „Osobně v životě jsem nikdy žádného indiána neviděl, kromě filmových hrdinů, samozřejmě. Aspoň filmový indián byl pro mě vždycky velký vzor a jako kluci jsme si na indiány často hráli, pokračovali jsme i u našich dětí a můžu říct, že na dobrou indiánku se vždycky rád podívám. S tím vzorem, to si nejsem moc jistý, asi moji rodičové.“

• Rozhovor s Michaelem Antonym:
  1. Kdy a jak jste se setkal s dílem E.T. Setona, čím Vás zaujalo?

     „Prvně jsem se s dílem E.T.S. setkal ve svých dvanácti letech, když jsem v rodiči koupené chatě našel stará předválečná vydání Setonových knih z edice Walden. Bohužel to tehdy pro mě byly zrovna ty nezajímavé knihy o zvířatech, ke kterým jsem se dostal zpětně až o pár let později, po přečtení Rolfa zálesáka a Dvou divochů, ale pořád ještě včas.“

  2. Pokud Vás nějak konkrétně ovlivnilo, můžete říci v čem?

     „Setonův vliv určitě pociťuji ve svém v pohledu na přírodu, zvířata a myslím, že i v životním stylu, protože dílo E.T.S. se netýká jen „těch zvířátek“ a románů pro dospívající chlapce. Ale nejde o jediný vliv. Snažím se být ovlivňován i jinými inspirujícími zdroji.“

  3. Proč našlo dílo E. T. Setona velký ohlas právě na území bývalého Československa?

     „Tak na to se dá těžko odpovědět krátce. Před asi třemi lety jsem o tomto napsal obsáhlou práci do sborníku věnovanému E.T.S. a dnes mám pocit, že šlo o prostor nedostačující. Myslím, že ohlas na Setonovo dílo má dvě časové roviny. Tou první je období předválečného Československa, kdy Setonovi knihy a jeho myšlenky u nás propagoval profesor Miloš Seifert - Woowotanna, zakladatel Ligy lesní moudrosti v tehdejším Československu. Málokterá jiná země, kromě USA a Velké Británie měla to štěstí, aby Setonovo pojetí woodcraftu propagovala osobnost srovnatelná s Woowotannou, to vše ve šťastné časové shodě se vznikem československého fenoménu - trampingu, který postupně převzal celou řadu Setonových nápadů: znak lesní moudrosti, pravidla čistého ohně, obřady při jeho zapálení, dokonce existovala trampská osada s názvem Seton, aby je v poněkud upravené podobě šířil dál. Nelze však tvrdit, že prvorepublikový tramping žil Setonem. Pouze se díky němu se Setonovým dílem mohlo seznámit větší množství lidí v tom správném věku, kdy je jejich pohled na svět teprve utvářen. Druhou rovinou bylo období komunistické vlády, kdy po zákazu Ligy lesní moudrosti i Junáka mnozí členové těchto organizací posílili trampské řady a ačkoliv si to někteří trampové nepřipouští výrazně ovlivnili další směřování trampingu. A protože tramping byl tehdy opravdu masovou záležitostí a sám si vzpomínám moc dobře, že jednou z nejrozšířenějších citací v trampských cancácích a osadních kempovkách byla kromě vět o kamarádství i slavná Setonova věta: „Protože jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby z ní i jiní mohli pít“, podařilo se Setonovým ideám oslovovat čím dál tím větší množství ochotně naslouchajících lidí. Navíc se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, těsně před nastupující normalizací, podařilo vydat mnohé Setonovi knihy a to dokonce i stěžejní Knihu lesní moudrosti. Například jen samotná kniha Dva divoši vyšla v několika vydáních v souhrnném nákladu kolem půl milionu výtisků. Tramping se woodcrafterům po roce 1989 odvděčil tím, že právě z jeho řad pocházela naprostá většina zakladatelů novodobé Ligy lesní moudrosti, o čemž třeba dodnes svědčí trampský pozdrav Ahoj a zalomení palců používané zcela běžně mezi woodcraftery na jejich setkáních. V současné době je česká Liga lesní moudrosti nejpočetnější woodcrafterskou organizací na světě, což je naprosto neuvěřitelný fakt, ale je to tak. Studnu se v Čechách a na Moravě podařilo vykopat hodně hlubokou.“

  4. Spatřujete v Setonových idejích lesní moudrosti nějakou aktuálnost pro dnešní dobu?

     „Určitě. Dokonce si myslím, že s civilizačním rozvojem, který mě osobně připadá, že se „urval ze řetězů“, je důležité, aby tady bylo něco, co dokáže k člověku promlouvat o životě v přírodě, o skromnosti i spoléhání sám na sebe a o zdokonalování svého já v praktických i teoretických dovednostech. Že se vyplatí pravidelně z toho koloběhu práce, peněz, hypoték, politiky i stresu vyskočit a věnovat se tak nedůležitým věcem, jako je toulání po lesích, mít oporu v podobně smýšlejících přátelích, či jen pociťovat radost z prvního zapáleného ohně pomocí tření dřev. Ale abych to upřesnil, nemyslím si, že lesní moudrost je společenský všelék. Pouze jde o jednu s těch dobrých cest, jak ten život kolem nás trochu znormálnět.“

  5. V minulosti poskytovalo trampské hnutí pomyslný azyl pro skauty, woodcraftery, euroindiány a pod. Vznikají v současnosti nové trampské osady, když pro mládež nyní existuje možnost zapojit se do činnosti tradičních organizací nebo se věnovat řadě nových tzv. outdoorových aktivit?

     „Pravdou je, že dnešní tramping má velkou konkurenci nejen v outdoorových aktivitách, ale i v současném životním stylu, který zrovna moc trampské romantice nepřeje, nemluvě o tom, že přibývá tradičních trampských destinací, kde za nejbližším bukem čeká ochranář s pokutovým bločkem, nebo developer se svým investičním plánem. Přesto ještě nenastal čas na házení „ešusu do žita“. Nové osady vznikají, sice jich není tolik co bývalo, ale jsou tady. Což je částečně zapříčiněné i tím, že hodně mladých trampských smeček necítí potřebu osadního života a jeho zvyklostí (šerif, osadní zákony, kronika, výročák) - prostě jim stačí samotné trampování v trampském ohozu a vzájemné sdílení prožitků. Je to vidět i na jejich naprosté neúčasti na velkých trampských festivalových akcích, kterou je třeba každoroční Československý potlach, kde pak vznikají smutné řeči starých trampů o tom, že mladí trampové již nejsou. V tomto směru se asi mladý tramping začíná odlišovat, ale nemyslím si, že by byl horší, než ten náš, nebo dokonce, že by se nejednalo o tramping. Je holt jen trochu jiný, my se taky odlišujeme od trampů z dob první republiky, ale pořád si uchovává svoji romantiku.“

  6. Tramping několikrát ve své historii procházel obdobím stagnace, po kterém však vždy přišla vlna nového zájmu. Domníváte se, že taková vlna ještě přijde? V čem může být tramping atraktivní pro mládež?

     „Nedokážu říci, jestli přijde nová vlna. Pokud ano, určitě nebude v takové míře, v jaké třeba byla v létech šedesátých, či v létech osmdesátých. A pokud nepřijde? Tak holt se za několik desetiletí tramping stane minulostí a objektem etnografického výzkumu. Nic netrvá věčně. Taktéž se přiznávám, že ani nedokážu říci, v čem může být atraktivní pro současnou mládež. Nebo možná dokážu, ale nechci o tom psát, protože když jsem byl mladým nadějným trampem, tak jsem v tehdejším Mladém světě, myslím, že to bylo v něm, četl úplně stejnou úvahu na téma atraktivnosti trampingu a moc jsem se nad ní smál a nechápal jsem, kde autor bere takový rozumy a teorie, když je to přece tak jasné. Ale rád bych vše zakončil optimisticky. Nedávno jsem byl na trampské akci, kde bylo kolem 400 trampů a trampek a já ve svých 42 letech jsem byl jedním ze „stařešinů rodu“ a „stará rezem zasviněná kotva“.

• Rozhovor s Jiřím Červinkou:
  1. Kdy a jak jste se setkal s dílem E.T. Setona, čím Vás zaujalo?

     „V roce 1970 Miloš Zapletal přeložil a vydal Knihu lesní moudrosti, která se stala součástí mé cesty vedení postupně dvou dětských oddílů i součástí vlastního přístupu k životu. Stále víc mně bavily tábornické a přírodní dovednosti a postupně jsem se nacházel i myšlenky stojící za těmito praktickými náměty. V roce 1986 jsem se pak seznámil s kmenem, který Setonovou lesní moudrostí žil a odtud už byla přímá cesta k prvnímu porevolučnímu semináři o woodcraftu na Albertově a k účasti při obnovení Ligy lesní moudrosti.“

  2. Pokud Vás dílo E.T. Setona nějak konkrétně ovlivnilo, můžete říci v čem?

     „Myslím, že ovlivnění by se dalo nazvat jako dlouhodobý proces, který podpořil můj vztah k přírodě a přírodním technikám. Největším přínosem bylo zjištění, že existuje životní náplň a moudrost založená na tomto jednoduchém základě a že se touto náplní řídí nemalé a velmi vážené společenství lidí. Později jsem díky Lize lesní moudrosti poznal osobnosti, jejichž životní moudrost jsem obdivoval (a obdivuji) a bylo mi velkou ctí, že jsem mohl jejich názory porovnávat se svými a případně vzít za vlastní.“

  3. E. T. Seton a jeho dílo se setkalo s nebývalým ohlasem právě na území bývalého Československa. Máte nějaké zdůvodnění proč?

     „Ze stejného důvodu jako byly u nás úspěšné skautské a trampské a také turistické spolky. Češi mají na rozdíl od Němců a jižních národů v krvi méně demonstrativní hlučné pospolitosti, jsou uzavřenější a v přírodě v menších kolektivech se snadněji uvolní a dostanou ke sdíleným emocím. To už musí něco být, aby se Češi semkli, přišlo jich milión na Letnou a společně skandovali nebo hopsli. Navíc dnešní moderní technologie umožňují zcela jiné individuální přístupy k témuž, doba je rychlejší a proto také všechna zpočátku zmíněná neadrenalinová hnutí ztrácejí na popularitě.“

  4. Spatřujete v Setonových idejích lesní moudrosti nějakou konkrétní aktuálnost pro dnešní dobu?

     „Jak jsem řekl, popularita všech podobných idejí klesá a zřejmě dál klesat bude. To ale neznamená, že moudří nebo ve smyslu lesní moudrosti žízniví lidé si k nim nenajdou cestu, a že v dnešní době člověka tato cesta neobohatí. Jen okruh lidí, kteří ji dokážou najít bude menší. Možná to ale zase bude společenství o to upřímnější.“

  5. V době obnovení LLM jste snažil o prosazení směru táboření ve stylu pravěku. Například časopis Bizoní vítr tomuto tématu tehdy věnoval značný prostor. Přesto se tento směr ve woodcrafterské praxi neuchytil, máte nějaké zdůvodnění proč?

     „Pro prosazení každé obohacující myšlenky je třeba splnit kromě formulování samotné ideje ještě plno dalších podmínek. Jsem přesvědčen, že táboření ve stylu pravěku je bytostně woodcrafterskou disciplinou, a že jeho čas nepochybně přijde.“

  6. Domníváte se, že indiánská motivace (styl táboření, obřady, písně) je pro členy LLM a získávání dalších příznivců ten nejdůležitější prvek, na kterém stoji existence a budoucnost woodcrafterského hnutí?

     „Základy woodcraftu spočívají na indiánské motivaci a především v duchovní oblasti je těžko oddělitelná. Ale podle mého přesvědčení je svět přírodních národů, ať se jedná o severoamerické indiány, o Eskymáky nebo o pravěk v české kotlině, natolik blízký, že stavět existenci pouze na indiánech nemá opodstatnění. Navíc je třeba hledět do budoucna a woodcraft se musí posouvat kupředu. Pokud dnes stojí woodcraft na myšlenkách, které se zrodily včera, bude podle mého názoru budoucnost lesní moudrosti záviset na myšlenkách, které se rodí dnes.“

7.3. Dílčí závěr

V oslovení každého z respondentů jsem sledoval konkrétní záměr, aby představoval zástupce některé z oblastí, kde šlo vliv Setona předpokládat. Už samotné osobní životy vybraných respondentů mají určitou výpovědní hodnotu vztaženou k tématu této diplomové práce. Zastavím se proto u každého z nich.

Bedřich Moldan je známá postava z oborů ochrany přírody, ekologie i pravicové politiky. V jeho profesním zaměření ekologa je možné předpokládat vliv Setona. V případě aktivní politiky (nyní TOP 09) by mohlo být jeho zapojení v pravicové straně z pohledu woodcraftu možná překvapující. Vycházím přitom ze skutečnosti, že Seton se ve svém smýšlení blížil socialistům. Postavení respondenta (který přiznává vliv Setona) na pravici, by mohlo vést k podpoře názoru, že Seton nikdy nestranil žádné politické straně ani církvi. To je samozřejmě jen a jen ničím nepodložená myšlenka, neboť Setonův výchovný program určitě není jediným faktorem, který formuje osobnost byť i toho nejortodoxnějšího woodcraftrera.

Ivan Makásek je osobností, která se výrazně zapsala do dějin českého skautingu i woodcraftu. Oslovil jsem ho především jako skauta a šiřitele tzv. junáckého ekumenismu. Jeho profese angažovaná v ochraně přírody určitě potvrzuje předpoklad výrazného Setonova vlivu.

Aleš Bojanovský je představitelem současného trampingu. Oslovil jsem ho víceméně náhodně, v návaznosti na název „Woodcraft“, kterým pojmenoval své album trampských písní. Konkrétní výrazné osobní ovlivnění Setonem u něj patrné není. Woodcraft vnímá především v jeho sekundární podobě trampingu, který jeho život ovlivňuje v oblasti volnočasové aktivity i životního stylu. Do jeho profesního zaměření se vliv Setona zřejmě nijak nepromítá.

Michael Antony je rovněž představitelem současného trampingu. Zájem o dílo Setona je u něj podstatně hlubší. Aktivně se účastnil semináře ke 150. výročí narození E.T. Setona a stál za sestavením a vydáním sborníku Odkaz Černého vlka. Jeho přístup k woodcraftu lze považovat za jakousi specializaci (další rozvíjení zájmu) související s trampingem.

Jiří Červinka se v minulosti pokoušel prosadit do činnosti LLM prvky experimentální archeologie zaměřené na pravěk. S odstupem času lze hodnotit, že neúspěšně. Zjistit proč tomu tak bylo, se stalo i jedním z důvodů k jeho oslovení.

První čtyři položené otázky byly pro všech pět respondentů formulovány jednotně. V otázce č. 1 zjišťuji, kdy a jak se respondent setkal s dílem E.T. Setona a čím ho zaujalo. Jsem si vědom, že počet pěti respondentů nelze brát jako směrodatný k nějakému zobecnění. Odpovědi tak jen potvrdili můj předpoklad, že k prvnímu seznámení s dílem Setona dochází nejčastěji v dětství (4 respondenti uvedli věk 15 let a nižší), většinou prostřednictvím inspirativní knihy Dva divoši (název této knihy uvedli 3 respondenti, což lze předpokládat i k vzhledem počtu vydaných výtisků téměř půl milionu a faktu, že tento titul nebyl nikdy stažen z veřejných knihoven). Jeden z respondentů uvedl, že ho k woodcraftu přivedlo členství v kmeni a jeden poznal woodcraft až v dospělosti, když hledal inspiraci k vedené dětského oddílu. Souhrnem lze konstatovat, že odpovědi žádnou překvapivou informaci nepřinesly.

V otázce č. 2 zjišťuji v čem konkrétně respondenta ovlivnilo dílo Setona. V odpovědích všech pěti respondentů se objevil vztah k přírodě (zejména v oblasti poznávání přírody), dva z nich přímo uvedli inspiraci k vlastním iniciativám v oblasti ochrany přírody. Dva z respondentů uvedli ovlivnění v životním stylu, což jeden z nich konkretizuje v přínosu životní náplně a v poznání zajímavých a inspirativních lidi (woodcrafterů). Při pokusu odpovědi shrnout do obecného sdělení, lze říci, že dle názorů respondentů dílo E.T. Setona inspiruje k zájmu o poznávání přírody a ovlivňuje životní styl. Za zajímavé považuji, že nikdo z těchto respondentů neuvedl zájem o indiány, což je typické pro mladší generaci woodcrafterů.

V otázce č. 3 zjišťuji názory proč se dílo Setona setkalo s nebývalým ohlasem právě na území bývalého Československa. Zde se v odpovědích sešlo několik názorů. Pokusím se (subjektivně) sestavit z nich žebříček důležitosti. Na prvním místě bych společně uvedl dva propojené faktory a to dostupnost a včasný překlad jeho knih a štěstí v osobnosti překladatele a propagátora woodcraftu - Seiferta. Dva z respondentů zmiňují tramping. Ten zcela jistě sehrál důležitou roli při přežití idejí lesní moudrosti v dobách totalitních režimů. Skutečnost, že tramping převzal některé prvky z woodcraftu, nepřímo podporuje i vyslovenou tezi, že woodcraft byl přitažlivější než skauting svou duchovní volností. Posoudit váhu uvedeného názoru, že příčina spočívá v české národní mentalitě, si netroufám.

V otázce č. 4. zjišťuji názory na aktuálnost Setonových idejí lesní moudrosti pro dnešní dobu. Všichni respondenti se shodli v názoru, že woodcrafterské myšlenky neztrácí na své aktuálnosti. Opakovaně je zmíněna jejich alternativnost k uspěchanému přetechnizovanému pojetí současné doby.

Zbývající otázky se vztahují přímo ke konkrétnímu respondentovi. Od Bedřicha Moldana byl zjišťován názor na vhodnost a atraktivnost pojetí vzoru „ideálního indiána“ pro dnešní mládež. V přiměřeném rozsahu považuje využití takového vzoru, který symbolizuje skromnost, statečnost, vzájemnou pomoc a umění obejít se minimem civilizace, za inspirující i v dnešní době. Svůj charakteristický pohled na ochranu přírody formuloval jako: „Hledání souladu mezi ochranou přírody a společenským rozvojem“.

Ivan Makásek se pokusil o zdůvodnění větší popularity organizace Junák ve srovnání s LLM. Příčinu vidí v podstatě současné společnosti, která se se zajímá jen o mediálně úspěšné a slavné. Také v tom, že navenek pojetí činnosti skauta a woodcraftera vlastně splývá. Zajímavá je jeho formulace osobního názoru, že woodcrafter je lepší skaut. V otázce vtahující se k jeho postoji propagátora junáckého ekumenismu (snášenlivosti) jsem získal cennou výpověď o jeho úloze při obnově junáka v roce 1968. Překvapivé pro mne bylo sdělení o pokračování historické řevnivosti a nesnášenlivosti vůči woodcraftu, která mezi některými skautskými činovníky stále setrvává. Využití vzoru ideálního indiána považuje za prokazatelně funkční a označuje ho za český fenomen.

Aleš Bojanovský byl tázán na důvod pojmenování písně a alba názvem Woodcraft. Jeho odpověď představuje zřejmě typický pohled běžného trampa. Trampové považují prvky převzaté z woodcraftu za své tradice a nějaký hlubší význam či souvislosti v nich většinou nehledají. Stejně tak jsem názoru, že trampové většinou nevnímají souvislost ani s indiány (a od nich převzatých symbolech jako jsou totemy, slavnost potlach apod.).

Michael Antony se v odpovědi zamyslel nad budoucností trampského hnutí a jeho atraktivností pro dnešní mládež. Brání se pozici prognostika, přesto vyjádřil mírně optimistický názor na současnost trampingu. Jeho vyjádření rozumím, neboť tramping nemá a nikdy neměl žádný svůj „výchovný systém“, ale vždy byl neorganizovaným živelným hnutím reagujícím na současný stav společnosti.

Jiří Červinka je přesvědčen, že doba táboření ve stylu pravěku přijde. Indiánskou motivaci považuje v dosavadní existenci woodcraftu, zejména v duchovní oblasti, za stěžejní, ale zároveň ji považuje za součást světa přírodních národů. Stavět tedy existenci pouze jen na indiánech nepovažuje za opodstatnělé. Domnívá se, že nové formy a myšlenky musí woodcraft posouvat kupředu.

Provedený výzkum vlivu a významu díla E.T. Setona prokázal v několika bodech relativně častou shodu v názorech respondentů a poskytl zajímavé poznatky, někdy i nová dokreslující fakta, k dané problematice. Týkal se zejména objasnění pojmů a vtahů v oblasti woodcraftu, ochrany přírody, trampingu, skautingu a pojetí indiánského vzoru. Všichni respondenti přiznávají své osobní ovlivnění Setonem, které se promítlo do jejich profesního zaměření nebo životního stylu. Hloubka jednotlivých odpovědí se samozřejmě liší mírou jejich osobního „zasažení“ myšlenkami lesní moudrosti. Již samotná ochota respondentů věnovat svůj čas tomuto výzkumu, je dokladem o aktuálnosti Setonových myšlenek. Zmíněná „míra zasažení“ je znát v rozsahu i výpovědní hodnotě jednotlivých vyjádření k tématům zaměřeným na praktikování woodcraftu. Toto zaujetí lze pozorovat zejména v názorech Ivana Makáska. Ten je právem řazen mezi osobnosti, které sehráli výraznou roli při formování českého woodcrafterského hnutí. Výzkum potvrdil, že filozofie a pedagogika E.T. Setona měla na respondenty výrazný vliv, jejich názory vyjadřují přesvědčení o pozitivních aspektech tohoto vlivu a přesvědčení, že v dnešním přetechnizovaném světě neztratila na aktuálnosti a přináší reálnou alternativu k mnohým negativním vlivům života současné společnosti.

¹⁸⁵ http://www.moldan.cz/
¹⁸⁶ http://www.cbdb.cz/autor-803-ivan-makasek
¹⁸⁷ Bedřich Moldan opravdu následně vyměnil text za nové heslo „Hledání souladu mezi ochranou přírody a společenským rozvojem“