8. KVALITATIVNÍ VÝZKUM SOUČASNÉ WOODCRAFTERSKÉ PRAXE

8.1. Struktura sledovaného souboru a výběr respondentů

Záměrem této části bylo zkoumat praktické využití pedagogiky Setona v současné organizaci Liga lesní moudrosti. Analytickou jednotkou pro tyto účely jsou poměry v brněnském kmeni Wallowa a kmenech, které vznikly vlivem jeho působení. Observační jednotkou jsou osoby činné v náčelnictvu Ligy lesní moudrosti a kmene. Z pohledu regionu je kmen Wallova nejdéle aktivně působícím kmenem regionu brněnska, který ještě v nedávné době patřil i k nejpočetnějším v celé LLM. Kořeny kmene sahají do sedmdesátých let. Pozdější zakladatelé Wallowy tehdy působili pod hlavičkou různých organizací (zejména Svazarm a Zálesák) a vyvíjeli činnost, kterou lze charakterizovat jako ilegální skauting. Nynější kmen Wallova kontinuálně navazuje na oddíl TOM Stopaři, který byl před listopadem 1989 dobře fungující organizací. V době legalizace skautské činnosti, však nastaly problémy s jeho zařazením do struktury tehdy značně nesourodého nově vytvářeného skautského střediska. Bylo obtížné přijmout nabízenou šablonu, nešlo se vracet. V té době dospělé vedení Stopařů již inklinovalo k woodcraftu. Roku 1990 situace vyústila v založení kmene, který se stal organizační jednotkou obnovené Ligy lesní moudrosti. Název Wallowa je podle údolí, řeky i jezera, které od nepaměti patřilo indiánům Nez Percé. Za čas svého působení kmen vychoval nové generace woodcrafterů a bylo složité kolos dosahující počtu přibližně sta členů organizovat. Proto byla přirozeně dána možnost vzniku nových kmenů. Jako první vznikl roku 2004 kmen Jezerní lidé. Další štěpení nastalo počátkem roku roku 2011, kdy kmen Wallowa měl kmen celkem 91 členů různého věkového složení. Zástupci tří, už tehdy víceméně nezávislých rodů (Kynkažu, Stopaři, Wapiti), se ve shodě rozhodli, že vytvoří kmeny nové a zefektivní tak práci jednotlivých skupin. Vznikly tak dva nové kmeny – kmen Stopaři (dětský kmen) a kmen Kynkažu (kmen pro mládež a dospělé). Vedle stále činné Wallovy se tedy výzkum zaměřil na kmeny Jezerní lidé, Stopaři a Kynkažu. 188

• Kmen Wallowa (založen 1990)

  Ve kmeni zůstali členové, které tvoří z převážné části rodiny s „odrostlými“ (již dospělými) dětmi, ale není výjimkou ani rodina s dětmi malými (do 6-ti let) a naopak členové v již důchodovém věku. Věkové členění je tedy rozmanité a velká část členů je ve věku nad 26 let. Rozličná činnost odpovídá specifiku věku a zdatnosti jednotlivých členů. Jedná se o akce především sportovního zaměření, ale nechybí ani poznávání přírody, památek, historie, společenské akce, rukodělné činnosti, vzdělávací programy. Kmen má v pronájmu tábořiště Malý Walden v obci Bobrůvka u rybníka Čecháč, které je využíváno na různé akce LLM. Během roku se kmen schází kmen nepravidelně, k dispozici má klubovnu (spolu s kmenem Kynkažu), pořádá výpravy a zimní a letní tábor. 189

• Kmen Jezerní lidé (založen 2004)

  Roku 2004 se naskytla možnost odkoupení dřevěného srubu u obce Sklené nad Oslavou, který byl již po dobu mnoha předchozích let (patřil státním státním lesům) základnou pro woodcrafterskou činnost. Deset zapálených dospělých členů se rozhodlo věnovat své soukromé prostředky k zakoupení této woodcrafterské základny a právně zastřešilo svou činnost registrací nového kmene s názvem Jezerní lidé. V následujících letech aktivně prováděli nutné opravy, úpravy a úklidové práce, aby byl objekt v dostatečně únosném stavu pro pořádání hromadných dětských a mládežnických akcí. Nyní je základna využívána kmeny LLM i jiných organizací pro víkendové a prázdninové akce dětí, mládeže i dospělých, konají se zde i celorepublikové ligové programy. Na řadě z nich se členové kmene aktivně podílí jako organizátoři nebo lektoři. Mimo nutných brigád kmen pořádá víkendové akce zaměřené na sportovní, přírodovědnou či řemeslnou činnost vyplývající z náplně woodcraftu. Jedná se o akce pro dospělé nebo pro rodiny s dětmi. 190

• Kmen Stopaři (založen 2011)

  Je dětským kmenem s klubovnou v Bílovicích nad Svitavou, kde konají každý týden své schůzky. Každý měsíc kmen pořádá výpravy do přírody, vícedenní v době školních prázdnin a vyvrcholením činnosti je letní tábor v indiánském stylu. Počet členů je 38, z toho 22 dětí do 16 let, 8 členů do 26 let a 8 dospělých. 191

• Kmen Kynkažu (založen 2011)

  Má v současnosti zhruba 15 členů ve věku 15 až 30 roků. Schází se ve své klubovně v Brně – Židenicích s hřištěm a přírodou okolo. Na své webové prezentaci uvádí: Podnikáme různé outdoorové aktivity (putování, běžkování, cyklistika, extrémní turistika, vodáctví, táboření, kolečkové brusle..), indoorové i sportovní aktivity. To vše pod záštitou Ligy lesní moudrosti s orientací na indiány, plněním orlích per a s chutí do života. Pravidelně jezdíme na naše stálé tábořiště na Vysočině. Jsme znalí, školení a zodpovědní s mnohaletou praxí v práci s dětmi. Hledáme děti od předškolního věku, které chtějí zažít něco neobvyklého, naučit se spoustu dovedností z různých oborů působnosti, nabýt trošku té zručnosti, pravidelně se scházet, potkat nové kamarády a sblížit se se svými vrstevníky po celé republice.“ 192

V návaznosti na aktuální seznámení s organizační strukturou LLM, jsem vytipoval vhodné osoby z ústředního vedení (náčelnictva LLM) a činovníky z vedení kmenů v regionu Jihomoravského kraje. V průběhu zpracování práce jsem navázal kontakt s Martinem Kupkou, který v současnosti nepůsobí v náčelnictvu, ale zůstává výraznou osobností woodcrafterského hnutí. Byl prvním náčelníkem obnovené LLM (více se o něm zmiňuji v kapitole 6.2.4.) a nyní sám sebe označuje za příznivce zdravého skepticismu a kritického myšlení. Během zpracovávání práce jsem s ním vedl poměrně rozsáhlou korespondenci a získal tak mnoho cenných informací. Vyjádřil i celou řadu svých osobních názorů na současné fungování LLM a také své vize o možnostech jejího směřování do budoucnosti. Rozhodl jsem se (s jeho souhlasem) části jeho názorů využít pro konfrontaci s názory současného náčelnictva i zástupci jednotlivých kmenů. S ohledem na zkoumaná témata se podařilo získat pro spolupráci velmi reprezentativní respondenty. Náčelnictvo LLM zastupují náčelnice Kamila Lunerová, Vladimír Levínský (dlouholetý člen náčelnictva, který se výrazně podílí na aktualizaci výchovného programu), Bedřich Homola (jeden z nejstarších woodcrafterů, člen Ústřední rady orlích per), Jana Kluiberová (členka náčelnictva, která má starosti mezinárodní spolupráci) a Jan Klement (náčelník Malé lóže).

Každý z vybraných respondentů, kteří zastupují náčelnictvo LLM, současně patří i do nějakého kmene. Domovské kmeny většiny z nich jsou součástí sledovaného souboru z okruhu kmene Wallowa a i zde, na úrovni kmene, respondenti zastávají významné funkce. Zastoupení respondentů, zástupců kmenů, je tedy následující:

• Wallowa – Bedřich Homola, který výrazně ovlivnil směřování kmene k lesní moudrosti.
• Jezerní lidé – Kamila Lunerová a Vladimír Levinský, zakládající členové kmene.
• Stopaři – Petr Mikauš, ohnivec kmene.
• Kynkažu - Jan Klement, náčelník kmene.

Otázky se dotýkají osobních názorů na woodcrafterskou činnost LLM i jednotlivých kmenů, využití pedagogiky E.T. Setona a jejího významu v současné době.

8.2. Záznam rozhovorů

Před záznamy rozhovorů s jednotlivými respondenty jsem se rozhodl předřadit vyjádření Martina Kupky:

„Uteklo dalších více než dvacet let a z mého pohledu liga ustrnula na začátku. Dnes je skanzenem woodcraftu, který již nikde ve světě neexistuje. Woodcrafterské organizace ve světě, které měly svůj počátek u Setona, a pochopitelně měly možnost se bez přerušení rozvíjet, jsou dnes již úplně jinde. Stačí se podívat na stránky Woodcraft Folk nebo Woodcraft Rangers. V dnešní lize lidé dovedli úroveň táboření (a s tím indiánského folklóru) velmi vysoko. Všechna čest! Lidé v lize opravdu umí tábořit a umí úžasné věci! Obrovské pozitivum woodcraftu v Čechách je, že členové ligy opravdu plní činy, a nejedná se jen o děti a mládež, ale také o dospělé a dokonce seniory. Čeští woodcrafteři tak naplňují jádro Setonovy myšlenky – a sice, aby woodcraft byl celoživotním stoupáním k vyšším úrovním lidství. V dnešní lize mi ale vadí její uzavřenost, přestože náčelnictvo deklaruje otevřenost komukoli. Tvrdé jádro ligy si ve skutečnosti chce udržet svou úzkou komunitu lidí a nijak se nežene do změn, které by ligu otevřely daleko širšímu okruhu lidí. Tito skalňáci jsou přesvědčeni, že by nově příchozí narušili souznění a atmosféru lidí, kteří si to chtějí „pytlíkovat“ pro sebe a nechtějí, aby se komunita woodcrafterů rozrůstala o lidi, kteří nebudou chápat to jejich a budou přinášet něco, co by tu pohodičku rozkolísalo. Liga tím, ale hraje o čas. Lidi v lize jsou sice strašně fajn, ale jsou to stále titíž lidé se stejnými názory a s jistými stereotypy. Liga už dávno ztratila dynamiku. Dusí se ve vlastní šťávě. Připomíná místnost, ve které by bylo potřeba otevřít okna a vyvětrat tam. Až na výjimky se přestalo diskutovat. Na provokativní témata a otázky nikdo nereaguje. Je ticho. Já jsem příznivcem zdravého skepticismu a kritického myšlení. Lidé, kteří nevědí nic o kritickém myšlení mě obviňují z negativismu. Nic takového se v lize nepěstuje. Lize hrozí v příštích letech úpadek. Další fáze její současné stagnace. V dnešní době, která je tak typická relativizací tradičních hodnot, nárůstem agresivity, vyprazdňováním idejí, by woodcraft (ale i skauting) mohl posloužit jako maják pro lidi, kteří dosud hledají ideál, kteří jsou schopni sledovat utopickou představu o člověku. Chtělo by to změnit – posílit organizaci LLM, převést ji na společenskou organizaci pro lidi od 4 do 94 let, prohlásit ji za organizaci celosvětovou, zavést institut mezinárodního členství, začít fundraisovat, začít se vědomě propojovat s nejušlechtilejšími hnutími našeho typu v celém světě a hlavně zapracovat na tom, jak působíme navenek, aby lidé tíhnoucí k přírodě, k tradičním hodnotám woodcraftu a skautingu atd., byli woodcraftem vábeni a ne odrazováni. Jestli má LLM zůstat organizací dětí a mládeže (za situace, kdy počet dětských zájemců stagnuje či spíš klesá) nebo se posunout dál směrem ke společenské organizaci (která samozřejmě sdružuje i děti) a začít fundraisovat, je velmi ožehavé téma, na něž řada lidí v LLM nechce vůbec zavádět řeč. S řečenou transformací souvisí i přerod ligy na mezinárodní woodcrafterskou organizaci, což je rovněž téma, které lidem v lize zní jako utopie. Lidstvo má před sebou velké civilizační problémy. Říkat, že se to týká politiků a že občanská sdružení mají zůstat nepolitická je pohodlné a zbabělé (mám rád Havlův termín nepolitická politika). Lidstvo bude moci předejít katastrofě, která je již na horizontu, jen tehdy, pokud bude spolupracovat napříč národy a režimy. Musí to přijít zdola. Lidé musejí otevřít svá srdce. Potlačit rozum a otevřít svá srdce. Woodcraft a mezinárodní woodcrafterská organizace by v tom mohla sehrát svou malou, ale záslužnou roli. Jezdit tábořit na Kosák do týpí, rozdělávat tam oheň křesáním a třením dřev, střílet z luku, tančit u bubnu, plnit činy, pracovat na sobě, mít kamarády, bratry, sestry atd., atd. je hrozně fajn... Je třeba jít dál, překročit vše, co už tu bylo. To, co děláme tu už v lize bylo před rokem 1948, 1938. Tak co bude dál?“ 193

Bedřich Homola – Osamělý Bobr (*1927)

Vysokoškolské vzdělaní, lesní inženýr, nyní důchodce, v létech 1946 - 1948 člen brněnského Kmene Ohně, kde vykonával funkci hospodáře – strážce wampumu, od roku 1990 člen kmene Wallowa (před tím, v období komunistické totality, několik let čestným členem), člen Ústřední rady orlích per, strážce kopí LLM, získaný titul Orlí Sachem Ipawa.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkal (a) s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „V roce 1944 jsem se seznámil s Norkem, který měl Setonovy knížky od svého otce. Seton vyjadřoval to, co nám bylo blízké, život v přírodě a ve společenství. Oba nás to zaujalo, ale nevěděli jsme jestli nějaká liga u nás existuje. Kmen jsme založili až po setkání s Lesanem, který byl členem předválečného Kmene Ohně. Kmen jsme společně obnovili k 1.1.1946. Činnost ligy byla však roku 1948 zakázána komunistickým režimem, potom ještě nějakou dobu do roku 1951 fungoval kmen skrytě pod Svazem mládeže.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „Bratrství a přátelství do konce života.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene Wallowa?

     „Smysl zůstal stejný jako u Kmene Ohně. Přátelství mělo vždy přednost, proto nás nemrzí, že se kmen postupně rozdělil na další tři kmeny. Bylo nás ve kmeni kolem stovky členů. Považujeme to za přirozené, že mladší generace vytvořily nové kmeny.“

  4. Jste woodcrafterem bezmála už sedmdesát let. Jsou v něčem současní woodcrafteři výrazně jiní než za Vašeho mládí?

     „Neřekl bych, že jsou dnešní woodcrafteři jiní. Snad jen jedna věc trochu slábne a to je duchovní princip. Já jsem člověk , který věří v Boha... nejenom věří, já jsem si stoprocentně jistý.“

  5. Jak hodnotíte z pohledu člena Ústřední rady orlích per, současný stav v lize? Byl Vám v poslední době přiznán nějaký čin?

     „Jsem spokojen. Několik woodcrafterů pracuje na novém vydání upraveného Svitku březové kůry – Knihy orlích per, rozšířeného o Mistrovství. Vyjde v roce 2013 a největší zásluhu na tom má Čiksika. V srpnu 2007 na sněmu mi byla přiznána tři orlí pera.“

  6. V současné LLM máte funkci Strážce kopí, co si mám za obsahem takové funkce představit? Jaké je poslání Strážce kopí?

     „Strážce kopí má u sebe v opatrování kopí, které je určeno pro pasování šlechtickými tituly woodcraftu těm, kteří si to zaslouží. Zavedl E.T. Seton již v prvních létech jako nejvyšší ocenění zásluh, snahy po sebezdokonalení a dobrého vlivu na své okolí. Vzorem je pasování rytířů v dobách rozkvětu, kdy šlo o čest, pravdu, morální poctivost. Viditelnou částí je rovnoměrné získávání orlích per podle Svitku březové kůry.“

Kamila Lunerová (*1972)

Vysokoškolské vzdělaní, zaměstnána jako chemik, členka kmene Wallowa (1992 - 2004), Jezerní lidé (2004 dosud), zde byla náčelnicí v létech 2006 – 2010, od roku 2007 je členkou náčelnictva LLM, od roku 2010 zastává funkci náčelnice LLM, získaný titul sagamor.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkala s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „Přes bratra, který byl členem kmene Wallowa včetně předchozího členství v oddíle pod Svazarmem. V roce 1990 nebo 1991 jsme společně ušili první týpí a v zimě jsem pak jela s klukama z Wallowy na první zimní táboření. A pak postupně jsem s nimi začala jezdit častěji a stala se členkou kmene. V té době už jsem znala některé Setonovy knihy, Dva divoši, povídky o zvířatech, na těch mi učarovalo pozorování přírody, pobyt v divočině, vlastnoruční vyrábění pomůcek na táboření, to vše mne bavilo vždycky – v tomto duchu jsme byli doma vychovaní bez ohledu na to, jestli to někdo popsal v nějaké knize nebo ne. S Knihou lesní moudrosti, orlími pery, sněmy, woodcrafterským zákonem atd. jsem se setkala až ve Wallově. V té době mě ale nejvíce přitahoval a fascinoval indiánský styl, který v té době byl v LLM velmi silný. O morálním a výchovném aspektu woodcraftu jsem začala přemýšlet až mnohem později, tehdy jsem vnímala jen to, že kolem mne je spousta obdivuhodných lidí, kteří mne přibírají mezi sebe.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „Woodcraft rozhodně velmi významně ovlivňuje můj současný život, náčelníkování LLM mi zabírá docela dost času, ale přesto tomu dávám méně, než by bylo potřeba. Woodcraft je životní styl, životní názor - slušnost, odpovědnost, tolerance a zároveň radost z pobytu v divoké přírodě, kterou umím číst. V tomto duchu se snažím žít i v každodenním životě, ale co si budeme povídat, nikdo není dokonalý, ani já. Čím mě ovlivňuje? Zejména přátelstvím s lidmi, které jsem díky woodcraftu poznala a kteří vyznávají stejné životní hodnoty a kterých si velice vážím.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene?

     „Náš kmen je v současnosti skupina převážně rodin s dětmi. Tím pádem naše děti mají od malička partu věrných kamarádů, se kterými lítají po lese, staví si bunkry, jezdí na vodu, na vandry apod. a jsou pro ně přednější než televize nebo počítače. A my dospělí si občas vyrazíme zatím bez dětí na puťák nebo na vandr stejně jako když nám bylo dvacet. Moji vrstevníci z jiných oblastí než je kmen nebo LLM už jsou pohodlní, líní a pomalu tloustnou a stárnou. Ale my ne, nám je pořád dvacet a bude až do smrti.“

  4. Jakou roli v činnosti LLM hraje osobnostní růst formou získávání orlích per? Jsou členové LLM k plnění podmínek činů dostatečně motivovaní např. osobním příkladem starších nebo jsou k tomu vedeni i jinak? Považujete počet orlích per a titulů za kritérium hodnocení dobré činnosti kmene, rodu či jednotlivce?

     „Získávání orlích per je jedním ze základních kamenů woodcrafterské výchovy. Touha a ochota plnit činy je značně individuální, nikdo to myslím nebere jako povinnost. Někdo má dobrý pocit z toho, že má činů mnoho a cíleně pracuje na získávání dalších, jiný se zaměří na činy dlouhodobé a splní si třeba jeden čin za rok nebo za dva, někdo po přiznání orlího pera na sněmu nijak neprahne, ale přesto Svitkem březové kůry listuje a aktivity, které Svitek nabízí, plní. Důležitý je pocit, že směřuji k nějakému cíli. Měřítka stanovená orlími pery rozhodně takovým cílem jsou. V některých kmenech je míra plnění činů velmi vysoká, kmen si naplánuje výpravu cíleně tak, aby splňovala nároky činu. V jiném kmeni naplánují výpravu podle jiných hledisek, a když to na čin vyjde, dobrá, když ne, nic se neděje. V obou případech je hlavní, že kmen vyjel na výpravu. Těžko obecně posoudit, jestli je motivace dostatečná nebo nedostatečná. Osobní příklad starších (a snad ještě více i mladších) je určitě nejsilnější motivací k plnění činů. Myslím, že z každého sněmu, na kterém si někdo uznává orlí pera či titul lesní moudrosti, většina účastníků odchází s pocitem, že by se sebou měli něco udělat a opět otevřít Svitek a splnit si pár nedodělaných činů či nových očividně splnitelných činů, aby to dotáhnuli na nejbližší titul. V dětských kmenech hodně závisí na náčelníkovi, jaké připraví pro kmen aktivity. Svitek březové kůry nabízí nepřeberné množství námětů pro celoroční kmenovou činnost a je na náčelníkovi, zdali připraví program takový, aby si členové činy splnili jen tím, že se programu dlouhodobě aktivně účastní. Počet orlích per jednotlivce/v kmeni je určitě dosti zjevným ukazatelem woodcrafterské činnosti. Asi platí, že vysoký počet uznaných orlích per v kmeni ukazuje na aktivní kmen, ale implicitně to myslím neplatí, tj. že kmen s nízkým počtem orlích per je automaticky považován za neaktivní, to určitě ne. Pro hodnocení „úrovně“ jednotlivců či kmenů je myslím důležitější osobní kontakt, zkušenost s daným člověkem či kmenem, jeho chování, vystupování, dovednosti, schopnosti atd. atd. V LLM je řada úctyhodných lidí, kteří mají relativně nízký počet orlích per. Asi je to tím, že je pro ně důležitější směřovat k cíli než jej dosáhnout, anebo v tom hraje roli pocit, že by šlo čin splnit ještě lépe - ve smyslu „čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím“. Každopádně platí, že stojí-li přede mnou woodcrafter se šerpou plnou orlích per a s vysokým titulem, mám jistotu, že přede mnou stojí mimořádně šikovný všestranný renesanční člověk.“

  5. LLM údajně zůstala, z pohledu situace ve světě, poslední aktivní woodcrafterskou organizací setonovského typu. Máte jako náčelnice LLM pocit, že nastal čas, aby liga převzala a zastávala nějakou mezinárodní funkci? Nebo, aby se případně stala mezinárodní organizací?

     „Pro mě jako náčelnici LLM je prioritní, aby hlavně vše co nejlépe fungovalo uvnitř. Mezinárodní funkce je nadstavba, která závisí na několika faktorech: a) na zájmu lidí zevnitř organizace o mezinárodní dění, b) na zájmu lidí zvenčí o zapojení LLM do mezinárodních aktivit a c) na tom, aby byl v LLM člověk, který by takovou činnost zaštiťoval. V současné době jsou body a) – c) splněny pouze v malé míře. Takže z realistického současného (a mého přízemního) pohledu, bych řekla, že čas, aby LLM zastávala významnou mezinárodní funkci ve woodcrafterském dění, teď není. Každopádně se hodláme zaměřit na podporu bodu b) – rozšířit a aktualizovat náš web v anglické verzi, uvažujeme o přeložení a vydání některé naší publikace v angličtině, poslední dobou se objevilo pár zájemců o členství z cizích zemí (Slovensko, Švýcarsko apod.), takže upravujeme systém registrace, aby to bylo možné, naši členové se zapojují do různých mezinárodních aktivit (pro dětské a mládežnické organizace), členka náčelnictva zodpovědná za mezinárodní styky komunikuje s občasnými zájemci ze zahraničí atd. Pokud se tímto rozhýbe i bod a) a c), tak bych nebyla proti zapojení do nějakého širšího společenství. Každopádně by to muselo být v souladu s názory členů LLM, nikoliv tlak a úkolování ze strany náčelnictva. Nutno vzít v úvahu, že nesení pochodně woodcraftu na mezinárodní pole by obnášelo psaní článků do zahraničních časopisů, vyhledávání a komunikace s podobně zaměřenými skupinami, účast na mezinárodních akcích, osobní návštěvy v zahraničí atd. atd. Na to v této chvíli nemáme ani člověka ani peníze. Určitě by se daly sehnat, ale na to chce dalšího člověka, který by se věnoval shánění dalších peněz. Já osobně raději v této chvíli upřu své síly na podporu naší činnosti uvnitř, protože kdyby skomírala ta, tak bychom beztak mezinárodnímu společenství nabízeli jen prázdnou slupku, a to nepovažuji za správné. Ale bude-li příležitost, oboustranný zájem a realizovatelná šance v tomto směru něco podniknout, tak není důvod se k tomu stavět zády.“

  6. První náčelník obnovené LLM Martin Kupka označil současný stav činnosti „skanzenem woodcraftu“. Ocenil sice vysokou úroveň táboření a plnění činů, ale současně konstatoval, že LLM ztratila dynamiku vývoje. Podle něj to vše už tu bylo před rokem 1938 i 1948. Opravdu se náplň činnosti neposunula dál?

     Z určitého pohledu má pravdu. Logan to nazývá „skanzen“, pro mě je to úcta k tradicím, zachování stále stejných hodnot – pravda, láska, čest, odvaha, pevná vůle, úcta k přírodě, k práci, k ostatním lidem, k tajemství všehomíra… tyto hodnoty byly základem woodcraftu v roce 1938, 1948, i 1900, kdy je Seton formoval, platí stovky a tisíce let všude na světě. Jsou to hodnoty, které musí dodržet jednotlivec – člověk. Pokud morálně selhávají jednotlivci, selhává celá společnost. Forma, jak k tomu člověka vychovat, je druhořadá. Měla by člověka bavit, povznášet, přitahovat, zprostředkovat mu kontakt se stejně zamýšlejícími lidmi. Pokud je to pro určitou skupinu lidí „táboření vysoké úrovně“ a plnění činů, tak proč od toho upouštět. Osobně se domnívám, že právě jakési vyšší nároky na členy, na jejich morální vlastnosti, zručnost, vědomosti apod. je to, co lidi do LLM přitahuje - plytkosti a povrchnosti máme všichni kolem sebe dost. Na druhou stranu to asi i některé zájemce odrazuje. Pak jde o to s těmi lidmi mluvit, vysvětlovat, na kterých věcech se lpí a naopak které se provádí „dobrovolně“ a není problém je provádět jinak, ale taky dobře. O to se snažíme, ale je to stále stejná písnička – chce to lidi, kteří se tomu budou aktivně věnovat. Takže sice s veřejností komunikujeme, ale bylo by dobré, aby se to provádělo tak 20 x intenzivněji. Činnosti, které se dělají v kmenech už celá léta, jsou v dnešní době nadmíru moderní – outdoorové aktivity, environmentální výchova, výchova k dlouhodobě udržitelnému rozvoji, ekologické hospodaření, teambuilding, demokratické způsoby řízení organizace, výchova pochvalou a nikoliv trestem, výchova osobním prožitkem a ne biflováním, ocenění na základě osobní zlepšení nikoliv soutěží s ostatními, celoživotní vzdělávání apod., takže LLM čili woodcraft vlastně opravdu nepřináší nic převratného, co tu ještě nikdy nebylo. Jenže to dělá už dost dlouho (není jediná), tzn. dynamiku vývoje z pohledu sebe sama ztratila, zatímco řada jiných výchovných systémů objevuje objevené (a dynamicky se rozvíjí). Seton i Seifert byli velmi nadčasoví. Těžko udržet dynamiku vývoje u organizace staré sto let, to už by přece byla úplně jiná organizace! Určitě jsou organizace, které stojí na podobných principech jako LLM, ale náplň činnosti mají jinou, jsou dynamické a rozvíjejí se, protože jsou něčím nové a tím atraktivní. Ale jaké budou za sto let? Buď nebudou vůbec nebo budou stejné jak nyní (tedy ztratí dynamiku vývoje) nebo budou úplně jiné. Jestli je něco stoletá organizace na určitém základu a určitého jména, tak asi musí být tak jaksi v něčem stále „stejná“. Prožít alespoň pár dní primitivním způsobem bez počítače, internetu, mobilu, televize, auta, to je duševní rekreace, které se letecký zájezd do přeplněného blikajícího letoviska nemůže rovnat. A woodcraft je rekreace, tedy obnova sil. V LLM jsme hodně velcí tradicionalisté, to je pravda. Ale pokud by tyto tradice udržovali jen staří pardáli a mladým by přišly hloupé a zbytečné, tak by určitě bylo na místě vše přehodnotit. Jenže řada mladých jsou větší tradicionalisté než ti staří. Je to jako se vším – bude-li tlak věci měnit a bude-li to krok k lepšímu a nikoliv ústupek pohodlnosti, proč ne. Jinak z hlediska organizace LLM si nemyslím, že bychom byli zkostnatělí a zaseknutí v roce 1948. Myslím, že se učíme žít v současném světě z hlediska organizačních, administrativních a hospodářských záležitostí, určitě fungujeme stejným (možná i pružnějším a demokratičtějším) způsobem než jiné dětské a mládežnické organizace našeho typu, hospodářsky rosteme a vzdělávání náčelníků by nám mohl každý závidět. Každopádně vše směřuje k zásadnímu cíli – kvalitní fungování kmenů a zajištění zázemí pro činnost. Ale určitě řada věcí funguje jinde lépe, nikdo není dokonalý, ani LLM, stále je co zlepšovat. Jestli se „ztracenou dynamikou vývoje“ dá chápat to, že stále stojíme na základních principech daných Setonem, případně Seifertem (i když ten dosti upadl v zapomnění, ale v posledních letech se snažíme jeho myšlenky co nejvíce oprašovat), a že v posledních letech nemá woodcraft ve svém středu výraznou osobnost – myslitele, filozofa, který rozšíří obzory woodcraftu a strhne davy k budování lepšího světa nejlépe na woodcrafterských principech, tak je „ztracená dynamika vývoje“ realita. Ale mají takovou osobnost skauti, tomíci, pionýři, YMCA… Češi? Nevšimla jsem si. Stejně jako v LLM se vychází z historických základů a upravuje se pouze forma činnosti dle současných trendů společnosti. V současné době je v části společnosti moderní návrat k přírodě a tradicím, pronikání do filozofií přírodních národů, mezikulturní tolerance… a jsme zase u toho, že toto vše je ve woodcraftu od samého počátku.“

Vladimír Levínský - Wikki (*1960)

Vysokoškolské vzdělání, zaměstnán jako geodet, po obnově LLM zakládajícím členem kmene Wallowa (po založení ohnivec, poté náčelník části Stopaři-Wallowa), nyní působí ve kmeni Jezerní lidé, zde v současnosti bez funkce (dříve náčelník, poté ohnivec), od roku 2004 je členem náčelnictva LLM, získaný titul sagamor.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkal s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „S woodcraftem jsem se setkal prostřednictvím knih již v dětství a dospívání. Pak především ve středisku Zálesáka Černá pole v čele s Milanem Hubáčkem, na rádcovských kursech vedených Janem Němčanským-Johnem ve skautském duchu, zájem se prohloubil díky seznámení s Bedřichem Homolou - Bobrem roku 1978, od roku 1981 to bylo pravidelné setkávání. Woodcraft mě zaujal především součinností ohnivce a náčelníka při směřování kmenové činnosti, malebnými obřady a úrovní táboření.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „V době kdy jsem aktivně vedl kmen dítek povětšinou na rozhraní dětství a dospívání mi bral veškerý volný čas a dával za to nepřeberné množství naplňujících zážitků a bytí hluboký smysl. Obřadnictví mě přivedlo k přemýšlení o věcech, které nás přesahují.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene?

     „V pokračování nekončícího přátelství s lidmi, které znám většinou od dětství a dnes vidím vyrůstat i jejich děti. V možnosti udržet woodcrafterskou základnu "Bobří hrad" našeho srubu u Velkého sklenského rybníka jako zázemí pro dětská společenství k prožívání dobrodružství, které dávají prožít dobré oddíly a kmeny.“

  4. Působíte v LLM od počátků její obnovené existence. Tehdy v začátcích vedlo její směřování k původním kořenům programu. Takovému, jaký zhruba před sto lety začal budovat Seton. Lze předpokládat, že jeho původní představy bylo potřebné aktualizovat a přiblížit životu současné společnosti. Proběhly takové změny? Pokud ano, ve kterých oblastech je bylo potřebné provést?

     „Po obnovení ligy se na sněmech a různých setkáních skutečně několikrát probíralo, že vyjdeme z programu tak jak byl popsán samotným Setonem a až po získání patřičné zkušenosti jej budeme moci upravovat. První podstatná a výrazná změna byla úprava Svitku březové kůry. Prosazení této změny bylo velmi složité, hodně z těch, kteří pracovali s původním (velmi nepřehledným) Svitkem se jej báli opustit. Myslím, že zpřehledněním a citlivým doplněním Svitku došlo k posunu v činnosti v celé LLM. Návrat ke kořenům pomohl lize udržet malebnost v činnosti a především styl táboření. LLM se tím výrazně liší od jiných organizací, přestože mnohé z nich se tábořením také zabývají. Činnost ligy se však nesoustředí pouze na toto stylové táboření. V současné době v LLM narůstá počet kmenů tzv. rodinného typu. Spousta členů, kteří prošli původními dětskými kmeny u činnosti zůstává, případně se k ní vrací. Tím jen potvrzují původní Setonovu myšlenku o woodcraftu "od čtyř do devadesáti čtyř". Nezakládají však nové dětské kmeny, ale se svými vrstevníky zapojují do kmenové činnosti celé své rodiny. Vzniká lóže skřítků a Korálkový svitek. Poslední metodická příručka Kmenové zřízení má za cíl zachytit současnou zkušenost s woodcraftem a být východištěm pro jeho další vývoj.“

  5. Zmiňujete v jedné ze svých předchozích odpovědí obřadnictví. Jak velký vliv na wodcrafterské obřady mají indiánské předlohy? V čem vidíte podstatu ohnivectví, který je specifickým rysem woodcraftu?

     „Začnu od druhé části otázky. Ohnivectví v LLM je velice široké a každý ohnivec může jeho podstatu spatřovat maličko jinde a požadavky na ohnivce mohou být i v jednotlivých kmenech maličko různé. Pro mne je podstatné aby ohnivci byli citlivými "strážci" woodcrafterské myšlenky (zákona, tradice) a přinášeli porozumění nejen do svých kmenů. V některých kmenech fungují celá ohnivecká společenství. Pro přiblížení uvedu malý příklad. Do kmene přijde nováček. Začne plnit Zasvěcovací stezku (tedy nováčkovskou zkoušku), jejíž podmínky mu sdělí náčelník (v některých kmenech i ohnivec) obvykle na sněmu. Náčelník a u větších kmenů je i Rada orlích per, která bude hodnotit jak jsou podmínky plněny. Ohnivec či společenství jsou ti, kteří se budou snažit pomoci radou či povzbuzením, aby nováček zkouškou řádně prošel. Už slyším tu námitku: "Ale to přece dělají všichni členové kmene". Ano, dělají, ohnivec je tu proto, aby to tak skutečně bylo. Ohnivec je ten, který dokáže pochválit maličkost, ale také vyslechnout mlčení kamaráda, je-li to třeba. V rámci LLM dobře funguje ohnivecké společenství. Na svých pravidelných setkáních se snaží o co nejširší výměnu zkušeností, pro činnost ve kmenech, ve společnosti i pro osobní rozvoj jednotlivce. A tím se pomalu dostávám i k první části otázky. Indiánská předloha (Setonův ideální hrdina) má podstatný vliv na styl woodcrafterského táboření a tím i na woodcrafterské obřady. Seton vycházel z původních indiánských obřadů a ty se tedy odráží v současných tradicích a obřadech woodcrafterských. S tím vším je potřeba pracovat citlivě. I tím se ohnivecké společenství na svých setkáních zabývá. Mimochodem, oproti počátkům při obnově LLM ubylo aktivní užívání kalumetu při obřadech (zřejmě pro hlubší pochopení a úctu). V devadesátých letech bylo silným tématem, zda se užíváním indiánských obřadů nevykrádá indiánská kultura. V dnešní době je snadné si zakoupit víkend, kde se účastníte obřadu potní chýše initi, či jiného tradičního obřadu. O tento druh zkušenosti však ve woodcraftu nejde. Vyjít od kořenů a cosi prožít, je něco jiného než "zaplacený víkend", něco naprosto jiného.“

  6. První náčelník obnovené LLM Martin Kupka označil současný stav činnosti „skanzenem woodcraftu“. Ocenil sice vysokou úroveň táboření a plnění činů, ale současně konstatoval, že LLM ztratila dynamiku vývoje. Podle něj to vše už tu bylo před rokem 1938 i 1948. Opravdu se náplň činnosti neposunula dál?

     „Myslím si, že činnost LLM se v mnoha směrech neustále posouvá a současně se jí daří udržet vlastní podobu, malebnost a náročnost ("hloubku"). Po obnově ligy se na počátku devadesátých let skutečně prala se snahou Logana a Wanblitanky vytvořit jakýsi "skanzen" původních Setonových myšlenek. Několik nadšenců to v neprospěch obnovované LLM odradilo a několik dalších se s tím prostě "popralo"... Velmi obtížně se tehdy např. prosazovala i potřebná úprava Svitku březové kůry apod. Pomiňme naznačená negativa tohoto období a odpovězme si co to LLM bezesporu přineslo: především je to malebná stylovost táboření, výběr členské základny, která je ochotna náročnost programu akceptovat, rozeznatelnost od ostatních organizací. Možná by bylo jednoduché snížit požadavky, maximálně se přizpůsobit tomu jak to dělají ostatní a současně pohřbít samotný woodcraft (protože už by jej nebylo možné rozeznat). Touto zkratkou se stávající náčelnictvo naštěstí nevydalo. Účastí v řadě projektů (např. Klíče pro život) se snaží činnost ligy přiblížit širokému spektru zájemců, zkvalitnit vlastní činnost a dobře připravit nové ligové činovníky a náčelníky kmenů. Svojí metodikou ovlivňuje LLM řadu organizací mající v programu táboření. Spoluprací s dětskými lesními školkami hledá možnosti jak dále šířit myšlenky woodcraftu. Na úbytek dětských kmenů přichází významná odpověď uvnitř vlastní organizace. Vznik, posilování a přibývání kmenů rodinného typu. Celé rodiny se celoročně zabývají ve svém volném čase woodcraftem. To je i potvrzení dobrého programu kmenů ve kterých zakladatelé těchto společenství vyrůstali. Souběžně pro nejmenší v těchto kmenech vznikají korálkové činy (ty mj. přebírají i zmíněné lesní školky) a programy pro lóži skřítků. Snahou zachytit současný stav ligy a také vytvořit příručku nejen pro nové zájemce o woodcraft je vydání Kmenového zřízení. Význam pro LLM vidím osobně právě v udržení si jisté odlišnosti, vlastního názoru a dalšího rozvoje vycházejícího z nabyté zkušenosti. Určitě máme stále co zlepšovat, především na vlastní prezentaci, aby byl woodcraft více vnímán jako výchovný systém a nikoliv pouze jako "hra na indiány", ve hledání průniku s ostatními organizacemi podobného zaměření (i to se však děje, jak jinak by se Tokaheya stal předsedou ČRDM?). V současnosti je LLM jistě dynamičtější než v době své obnovy před dvaceti lety. Občas mám naopak obavu, aby se původní myšlenky příliš nerozmělnily a nepodlehly "falešné poptávce" uspěchané doby.“

Jana Kluiberová – Čeyanala (*1981)

Středoškolské vzdělání, zaměstnána jako odborná lektorka počítačových kurzů, od roku 1990 členka kmene Sacagawea, zde byla v létech 2000-2005 a 2010-2011 náčelnicí, od června 2011 zakládající členka a náčelnice kmene Lacerta Peta. Od roku je 2003 členkou náčelnictva LLM, kde má na starosti mezinárodní spolupráci, získaný titul sagamor.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkala s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „Jako devítiletá jsem přišla do tehdy skautského oddílu, který o čtyři roky později vstoupil do Ligy lesní moudrosti. Woodcraft tak nějak samovolně probíhal kolem mě, nevnímala jsem jej nijak výrazně, mnohem intenzivnější bylo působení společenství Midewiwin. To se změnilo, když jsem se v roce 2000 neplánovaně stala náčelnicí Sacagawey. Pojem woodcraft nabral konkrétnější obrysy a dlouho se mi silně prolínal s LLM. Udělala jsem náčelnické zkoušky, jela na Čotokvu Velké lóže, poznala více lidí kolem LLM (woodcrafterů podle mého tehdejšího pohledu). Woodcraft a LLM pro mě byly mnohem konkrétnější než Midewiwin, proto jsem se Sacagaweou chtěla jít právě tímto směrem. Asi největší „woodcrafto - uvědomění si“ jsem si prožila v roce 2011. Za pro mě nepříjemných okolností jsem ze dne na den skončila s náčelníkováním i členstvím v Sacagawee, kmeni, který byl součástí dvaceti let mého předchozího života. Najednou jsem si musela dost konkrétně ujasnit, co dál. Díky funkci v náčelnictvu jsem tou dobou měla k dispozici ještě nevydané texty Kmenového zřízení. V tu chvíli pro mě byly hodně podstatné a pomohly mi vidět další možnosti a naději, že vše má nějaký důvod i smysl. Pomohly mi utřídit si woodcraft a jak ho vnímám. Teď je pro mě woodcraft životní cesta a woodcrafteři jsou pro mě společenství, komunita, jíž jsem součástí. Právě v roce 2011 pro mě jedna z hlavních zásad, woodcraft je rekreace, nabyla nevídaných rozměrů a dodnes mi pomáhá v rozhodnutích, co a jak dál, čemu se ve kmeni, lize i osobně věnovat.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „Určitě. Nedokážu jmenovat konkrétní vlivy, ale prostě byl a je nedílnou součástí mé výchovy.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene?

     „Na samém začátku byla čistě ekonomická myšlenka, berte prosím s nadsázkou. Nyní je to menší společenství, ve kterém by každý z členů měl být schopen najít si svoji roli, která ho bude naplňovat i rozvíjet a díky níž přispěje kmenovému celku. Možnost žít a sdílet woodcraft.“

  4. Wodcrafterské hnutí je vnímáno jako celosvětové. Je záměr LLM v tomto smyslu vychovávat děti např. motivovat je k mezinárodní spolupráci s podobně smýšlejícími organizacemi? Mohl by to být třeba vhodný motiv pro činnost teenagerů, kteří hledají nové inspirace?

     „Ano. I když možná jen částečně. V tuto chvíli mnohem více stavíme na podobnosti mládežnických organizací celkově. Nechceme se vymezovat vůči jiným (zdánlivě newoodcrafterským) organizacím. Chceme ukázat dětem nebo spíše členům v „problematickém“ věku (zpravidla kolem 15 let), kdy se rozhoduje zda zůstane ve kmeni LLM nebo odejde, alternativu, ukázat možnosti.“

  5. Jak z pozice činovníka pro mezinárodní styky vnímáte současnost světového woodcrafterského hnutí? Jak hodnotíte situaci v Anglii, Americe případně jinde v světě?

     „Myšlenka woodcraftu je živá, ale z mého pohledu hlavně v jednotlivcích nikoliv ve woodcrafterských organizacích, kdekoliv jinde ve světě.“

  6. Máte pocit, že nastal čas, aby liga převzala a zastávala nějakou mezinárodní (např. koordinační) funkci? Nebo, aby se případně stala mezinárodní organizací?

     „Ne. Jako mnohem větší prioritu vnímám fungování uvnitř a budování či pěstování pozice v ČR. Na druhou stranu, pokud by se do toho chtěl někdo pustit zcela konkrétními činy, myslím, že podporu by našel.“

Petr Mikauš - Kopčem (*1991)

Středoškolské vzdělání, obor automatizace a robotika + jazyková škola, angličtina, momentálně nezaměstnaný, od roku 2001 člen kmene Stopaři - Wallowa, následně od roku 2010 kmen Stopaři, funkce kmenový ohnivec, získaný titul sagamor.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkal s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „Poprvé jsem se s woodcraftem setkal, když mě můj bratr vzal na jednu akci kmene, byl to turnaj ve Stiga hokeji. Půlrok nato jsem se stal členem kmene Stopaři - Wallowa a v té době mě zaujal možností získat nové kamarády, hrát hry a jezdit s ostatními kamarády na výpravy.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „Rozhodně v přístupu k lidem, přírodě a také životu. Za posledních pár let i velmi velkou touhou po vědění o severoamerických indiánech a jejich životě, zvycích, tradicích a povaze.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene?

     „Hlavním smyslem vidím výchovu mladších generací a jejich přípravu do dalšího života. Jelikož jsme dětský kmen je to i naším hlavním cílem. Samozřejmě, že je vše v rámci různých her a zábavného programu“

  4. Jakou roli v činnosti Vašeho kmene hraje osobnostní růst formou získávání orlích per? Jsou dětí k plnění podmínek činů samy dostatečně motivovaní např. osobním příkladem náčelníka nebo jsou k tomu vedeni i jinak? Považuješ počet orlích per a titulů za kritérium hodnocení dobré činnosti kmene?

     „Řekl bych, že naším hlavní cílem je, aby děti chodily do kmene rády a bavilo je jezdit s námi na výpravy, tudíž počet orlích per není úplně kritériem hodnocení činnosti kmene. Ale řekl bych, že dostatečně motivováni jsou, jak mnou (jakožto ohnivcem) tak i náčelníkem kmene. A plnění činů zahrnuje i naše programy na výpravách a táboře. Takže, děti mají dostatek příležitostí jak si činy plnit buďto individuálně, ale i společně.“

  5. V čem vidíte svou úlohu ohnivce kmene? Předpokládám, že pojetí ohnivectví není unifikované v rámci všech kmenů LLM. Jak se na tuto roli připravujete a odkud čerpáte inspiraci?

     „Myslím, že mojí úlohou je od každého něco a nedá se úplně přesně říci, co by mělo být úlohou ohnivce. Ohnivec podle mého, by se měl starat o tradice ve kmeni,být příkladem na cestě lesní moudrosti (plnění orlích per a získávání titulů) starat se o malebnost ve kmeni a vést k tomu i děti. Být pro ostatní členy kmene vrbou, u které můžou najít porozumění, pomocnou ruku či radu. A jak se připravuji. No, snažím se číst vhodné knihy a všímat si věcí kolem sebe a také učit se od druhých, starších a moudřejších. A v neposlední řadě se snažím poslouchat svou intuici a srdce. Důležité pro mě také je, najít si určitý čas pro sebe, abych se mohl jaksi naladit na správnou vlnu a vstřebával pocity a emoce ostatních.“

  6. Jakým způsobem získáváte nové zájemce o členství ve vašem kmeni? Probíhá nějaký organizovaný nábor nováčků? Jsou kladena nějaká omezení pro přijetí do vašeho kmene?

     „Když chceme získat nové zájemce o členství, vždy to děláme pomocí organizovaného náboru v prvních a druhých třídách základní školy. V našem případě se jedná jen o jednu školu, protože jsme naši činnost přesunuli před pár lety kousek od Brna, do Bílovic nad Svitavou, kde se nachází jen jedna základní škola. A omezení kladena úplně nejsou, ale u dětí preferujeme ty, které umí číst, psát a počítat kvůli snadnější práci při vymýšlení her tak, aby bavily všechny děti ve kmeni.“

Jan Klement – Čiko (*1986)

Vysokoškolské vzdělání, informační technologie, zaměstnán jako Technical tester ve společnosti embed/it, od roku 1995 člen kmene Wallowa, od roku 2011 náčelníkem kmene Kynkažu. V náčelnictvu LLM zastává od roku 2007 funkci náčelníka Malé lóže, získaný titul sagamor.

• Záznam rozhovoru:
  1. Kdy a jak jste se setkal s woodcraftem, čím Vás zaujal?

     „S woodcraftem jsem se setkal na podzim roku 1992, kdy mi bylo 6 let. Tehdy mě nezaujal ničím specifickým, či konkrétním. Byl jsem ještě malý kluk, co chodil se svým tátou do Junáka. Začali jsme tehdy měnit působiště pro naši činnost, hledali jsme základnu, která by byla blíž našemu bydlišti, abychom nemuseli dojíždět daleko. Přechod od junácké k woodcrafterské činnosti nebyl nijak drastický, činnost obou společenství byla velmi podobná. S woodcraftem, jako takovým, jsem se na vlastní kůži setkal mnohem později. To už jsem byl několik let členem Ligy lesní moudrosti. Woodcraft mne zaujal svými prostředky pro výchovu a vývoj člověka ve všech jeho životních etapách.“

  2. Pokud Vás osobně woodcraft nějak či v něčem konkrétně ovlivnil, můžete říci v čem?

     „Věřím, že jakákoliv životní zkušenost člověka do jisté míry ovlivní. Mě woodcraft ovlivnil velmi a ovlivňuje můj život do velké míry doteď. Značnou část života jsem strávil přípravou programu pro děti, později i pro dospívající a dospělé. Mnohokrát jsem si mohl vyzkoušet zážitkovou pedagogiku v praxi, stejně tak učení hrou. Začal jsem se zabývat pobytem v přírodě se vším, co k tomu patří. Začal jsem se zajímat o praktiky a zvyky přírodních národů, zejména indiánů. Těžko říct, zda by mé životní kroky a zkušenosti směřovaly jiným směrem, kdybych nebyl součástí woodcrafterského společenství, ale to už se nikdy nedozvíme.“

  3. V čem vidíte hlavní smysl existence a činnosti svého kmene?

     „Tato otázka není v čase invariantní. V současné době se náš kmen skládá ze členů převážně ve věku 20 - 27 let, takže jsme kmen mladých dospělých, kteří si spolu v životě celkem dost prošli a podnikají spolu akce a aktivity, které odpovídají našemu věku a schopnostem. Smyslem existence a činnosti našeho současného kmene je tedy zážitkově rekreační, rekreace zvlášť ve woodcrafterském smyslu je odpočinutí od shonu moderní doby. Kdybyste se zeptal pár let zpět, to jsme měli ještě ve kmeni děti, smyslem činnosti kmene byla jednoznačně výchova dětí v tíženém směru. No a pokud byste se zeptal za pár let, kdy se z našich členů stanou praktikující pedagogové a hlavně rodiče, tak smyslem činnosti bude opět výchova nejen našich dětí k tomu, aby vyrůstaly v kolektivu, byly schopny se o sebe v různých situacích postarat, byly kreativní, znalé a aby své znalosti, dovednosti a zkušenosti byly schopny uplatnit v každodenním životě.“

  4. Na kmenovém webu Kynkažu, je vyjádřen zájem, aby se do činnosti kmene zapojily děti. Jak takový „nábor“ probíhá? Máte nějaký plán nebo se už případný plán dokonce naplnil?

     „Současný stav je takový, že nemáme náborový plán. Informace je určena především zájemcům a rodičům. Většina z nás dokončuje studium a věnujeme se tedy přípravě programu a akcí sami sobě. V minulosti několik náborových akcí proběhlo. Většinou dost neúspěšně a podařilo se nalákat jen jednotlivce. Své náborové zkušenosti jsme sdíleli napříč ligové i meziorganizační spektrum a zjistili jsme, že v Brně je s náborem dětí velký problém. Je tu mnoho škol, kterým stále chybějí děti a samy se přetahují o žáky. Ty pak lákají na volnočasový program organizovaný v rámci školy. Pochopitelně je naše činnost pak konkurenční a vedení škol nemají zájem nás vůbec pouštět do svých budov. Ale to je jen zlomek problémů s nábory. Nejčastějším přísunem dětí byly děti známých a případně jejich kamarádi. V budoucnu se díky novým kontaktům a zkušenostem vrhneme na nábory znovu.“

  5. Jakou roli v činnosti LLM hraje osobnostní růst formou získávání orlích per? Jsou jednotlivé děti k plnění podmínek činů dostatečně motivovaní např. osobním příkladem náčelníka nebo jsou k tomu vedeni i jinak? Považujete počet orlích per a titulů za kritérium hodnocení dobré činnosti kmene?

     „Získávání orlích per a tím způsobené "stoupání na horu" hraje v činnosti LLM významnou roli. Je to výborná metodika, která zdokonaluje člověka při všech etapách jeho života. Přehlednou formou je znázorněno, jak si kdo stojí, každý si vybere a začne v odvětví jemu blízkém a přitom je mu nenásilnou formou nabídnuto několik dalších činů, které si může vyzkoušet a plnit. Člověk je z podstaty zvídavý tvor a výzvy, zkoušení svých limitů a poznání nepoznaného patří jeho přirozenosti, i když jsou jedinci, kteří se toto snaží potlačit. Děti jsou k plnění činů vedeny zpočátku hrou a když po jejím konci zjistí, že si v rámci hry splnily nějaké to orlí pero, umocní to jejich radost a podnítí jejich přirozenou soutěživost. Náčelník musí být samozřejmě příkladem, ale nejen on, ale i všichni, kdo s dětmi pracují. Záleží proto do velké míry na nich, aby podnítili děti k plnění orlích per a šli jim v tom sami příkladem. Každým rokem náčelnictvo LLM uspořádává Náčelnické zkoušky, což je MŠMT akreditovaný kurz pro náčelníky kmenů a rodů. Dále jsou pak periodicky připravovány další kurzy a zážitkové akce, kde jsou účastníci informováni a školeni nejen v oblasti pedagogiky, ale i woodcrafterské výchovy. Plnění činů je jen jeden (i když podstatný) prostředek pro osobnostní růst. Dobrá činnost kmene nemusí být rozhodně přímo úměrná počtu splněných orlích per. Důležitá je všestranná výchova všech členů kmene.“

  6. Wodcrafterské hnutí je vnímáno jako celosvětové. Je záměr náčelníka Malé lóže v tomto smyslu vychovávat děti např. motivovat je k mezinárodní spolupráci s podobně zaměřenými organizacemi? Mohl by to být třeba vhodný motiv pro činnost teenagerů, kteří hledají nové inspirace?

     „Toto vnímání se příliš neshoduje s realitou. Až na vzácné výjimky už woodcrafterské hnutí zůstalo pouze v Česku a s poměrně malými vazbami do zahraničí. Snaha náčelníka Malé lóže je především propojovat děti a teenagery na ligové úrovni a až poté na republikové úrovni mezi jednotlivými organizacemi. Nad mezinárodní spoluprací jsem zatím příliš ze své pozice nepřemýšlel. O to se zajímá celé náčelnictvo v oboru mezinárodních vztahů, kde je členům nabízeno každoročně několik aktivit k mezinárodním projektům ve většině věkových kategorií. Motiv pro činnost teenagerů by to samozřejmě být mohl, ale rozhodně ne majoritní.“

8.3. Dílčí závěr

V oslovení každého z respondentů jsem opět sledoval konkrétní záměr, aby představoval zástupce některé oblasti činnosti, které se výzkum podrobněji věnuje. Přesto byly první tři položené otázky pro všech šest respondentů formulovány jednotně.

V otázce č. 1 zjišťuji, kdy a jak se respondent setkal s woodcraftem a čím ho tento zaujal. Otázku jsme víceméně položit se záměrem představit respondenta. Vzhledem k malému počtu respondentů nelze brát údaje jako směrodatné k zobecnění. Odpovědi však opět potvrzují můj předpoklad, že k prvnímu seznámení s woodcraftem dochází nejčastěji v dětství. Zde bych upozornil na Osamělého Bobra, jehož cenné osobní vzpomínky zahrnují dvojí obnovení činnosti LLM (v roce 1945 a 1990). Zajímavější a pestřejší pohledy přináší druhá část otázky. V odpovědích, čím woodcraft respondenty zaujal, nenacházíme zpočátku také nic neobvyklého (z pohledu dítěte bude zřejmě typické Čikovo sdělení, kdy doslova říká, že se činnost nijak nelišila od skautu), je zmiňován život s kamarády ve společenství, výpravy a táboření v přírodě či indiánský styl. Opravdové poznání a zaujetí woodcraftem přichází až později. Wikki, u kterého předcházela činnost ve skautském stylu a s woodcraftem se podrobněji a postupně seznámil až v dospělosti, je zaujat specifikem vedení společenství (součinnost náčelníka a ohnivce), která souvisí s malebnými obřady a úrovní táboření. Zajímavé proměny ve vnímaní woodcraftu popisuje Čeyanala. Zatímco v počátku „woodcraft samovolně probíhal kolem ní“ postupem času dochází ke zjištění, že „woodcraft je pro ní životní cestou a woodcrafteři společenstvím, komunitou, jejíž je součástí“. Také Kamila obdobně popisuje svůj posun od „fascinace indiánským stylem“ k uvědomění si „morálního a výchovného aspektu woodcraftu“. V souhrnu lze říci, že odpovědi byly zajímavé, přičemž však nebyla shledána žádná překvapivá informace.

V otázce č. 2 zjišťuji v čem woodcraft může člověka ovlivnit. Respondenti k odpověd vesměs přistupují z pohledu dospělého člověka. Vyzdvihují zejména význam života ve společenství, což symbolizuje Bobrova (86 roků) odpověď: „bratrství a přátelství do konce života“. Skutečnost, že woodcraft je výchovný systém dokládá Čikova odpověď, kde zdůrazňuje praktickou realizaci „výchovných metod zážitkové pedagogiky“. Opět se objevuje zájem život indiánů (Čiko a Kopčem – tedy dva věkem nejmladší). S věkem respondentů přibývá uvědomění duchovního rozměru woodcraftu, které charakterizuje Wikki větou: „Obřadnictví mě přivedlo k přemýšlení o věcech, které nás přesahují“. Kamila, která woodcraft považuje za životní styl a životní názor, zmiňuje „slušnost, odpovědnost, toleranci a zároveň radost z pobytu v divoké přírodě, kterou se naučila číst“. Všichni respondenti se shodují, že woodcraft měl a má na jejich život významný vliv.

V otázce č. 3 zjišťuji v čem spočívá smysl existence a činnosti woodcrafterského kmene. Zde se odpovědi přirozeně liší od typu jednotlivého kmene. Zástupci kmenů dospělých (za takový lze považovat zejména kmen Wallowa) se shodují na významu v životě společenství, k čemuž se mohou přidružit i související důvody ryze praktické v příkladu Jezerních lidí, kteří spravují základnu Bobří hrad. Kmeny dětské, které jsou zastoupeny kmenem Stopaři a částečně Kynkažu (rozšířit členskou základnu o děti plánují) vidí smysl „ve výchově mladších generací a jejich přípravě do dalšího života“.

Následující otázky nejsou již směřovány ke všem respondentům stejně, ale vždy se zabývají nějakou konkrétní problematikou. Základním rysem woodcrafterské činnosti byl po celou dobu existence systém osobnostního růstu formou získávání poct dle Knihy orlích per. Snažil jsem se zjistit, jaký význam je v současnosti tomuto přikládán a jak dalece bylo nutné tento výchovný systém aktualizovat. V odpovědích respondentů lze najít shodu v tom, že získávání orlích per zůstává jedním ze základních kamenů woodcrafterské činnosti. Wikki potvrzuje, že aktualizaci zpracování podmínek získávání orlích per a mistrovství byla (a je nadále) věnována patřičná pozornost a to ve všech věkových kategoriích (např. zcela nově vznikl korálkový svitek pro nejmenší děti ). Kamila zdůrazňuje důležitost „pocitu, že člověk směřuje k nějakému cíli a v měřítku stanoveném orlími pery takové cíle vidí“. Také Čiko oceňuje systém orlích per jako „výbornou metodiku, která zdokonaluje člověka při všech etapách jeho života“. Dokladem celoživotní cesty je opět Bobr, který zmiňuje, že mu tři orlí pera byla přiznána na sněmu v roce 1997 (tedy ve věku jeho osmdesáti let). Zda-li je počet titulů a orlích per kritériem pro hodnocení činnosti kmene se respondenti v odpovědích zdánlivě neshodují (např. Kopčem takové kriterium za hlavní nepovažuje). Jedná se však spíše o úhel pohledu ve zvýraznění individuálního přístupu k plnění stanovených podmínek. „Pro některé může hrát roli pocit, že by šlo čin splnit ještě lépe, je řada úctyhodných lidí, kteří mají relativně nízký počet per“, uvádí Kamila.

Problematika náboru nováčků se týkala zejména kmenů Stopaři a Kynkažu. Zde se objevila rozdílnost přístupu vlivem podmínek ve městě a na vesnici. Na vesnici je menší konkurence v nabídce volnočasových aktivit, proto jsou organizované nábory možné a zřejmě i úspěšné. U dětského kmene ve městě jsou nováčci získávaní spíše na základě osobních referencí (do oddílu chodil sourozenec atd.). Zajímavým poznatkem je narůstající atraktivita kmenů rodinného typu.

Specifikem woodcraftu je ohnivectví a význam obřadů. Také přístup k této problematice se zřejmě liší kmen od kmene. Pro Wikkiho je podstatné, aby „ohnivci byli citlivými strážci woodcrafterské myšlenky a přinášeli porozumění nejen do svých kmenů“. Obřady lze považovat za woodcrafterské, přestože je zřejmé, že Seton vycházel z původních indiánských obřadů. Woodcrafteři si uvědomují, že je potřeba s indiánským ideálním vzorem i „indiánskými“ obřady pracovat citlivě a i takovou problematikou se (mimo jiné) zabývají ohnivecká setkání.

Poslední skupina otázek reaguje na kritické názory Logana. Z pohledu nezaujatého pozorovatele, který se relativně podrobně seznámil s vývojem obnovené LLM, si dovolím k jeho názorům komentář. Domnívám se, že Logan v uplynulém dvacetiletí prošel výraznou proměnou. V počátku devadesátých let ve funkci náčelníka LLM prosazoval důrazně směr návratu ke kořenům woodcraftu včetně „indiánského stylu“ táboření a obřadnosti. Nyní však takový trend považuje za přežitý (za 23 roků lze názorový vývoj předpokládat a respektovat), ale v jeho názorech lze najít protichůdné argumenty. Na jedné straně konstatuje, že LLM je poslední woodcrafterskou organizací setonovského typu a v souvislosti s tím vyjadřuje přesvědčení, že by takovou skutečnost měla zvýraznit rozšířením mezinárodní působnosti. Na straně druhé organizaci vytýká ztrátu dynamiky vývoje (označuje LLM za skanzen woodcraftu) a za vzor dává organizace v zahraničí, ve kterých původní Setonův výchovný program ustoupil zcela do pozadí nebo se vytratil úplně. V každém případě jsou jeho názory podnětné k zamyšlení nad současností LLM i nad dalším směřováním programu v budoucnosti. Proto jsem jeho kritická stanoviska použil pro formulaci otázek, které se týkají vývoje organizace LLM a postavení organizace v rámci celosvětového woodcrafterského hnutí.

V otázce mezinárodní působnosti jsem oslovil Čeyenalu, členku náčelnictva s odpovědností za mezinárodní spolupráci. Ta považuje myšlenky woodcraftu ve světě stále za živé, nejedná se však o konkrétní organizace, ale pouze o jednotlivce. Ve shodě s náčelnicí ligy vidí prioritu v tom, aby především organizace fungovala uvnitř a spolupráci rozvíjela s partnerskými organizacemi v ČR. Mezinárodní spolupráci se může pak věnovat také, pokud k tomu budou podmínky. Ty zatím nenalézá na patřičné úrovni. Náčelnice zastává v oblasti mezinárodních aktivit stanovisko, že takovou věc není možné úkolovat ze strany náčelnictva, ale musí být v souladu s názory členské základny. Hodlá podporovat zájem lidí ze zahraničí vytvořením anglické verze webu a uvažuje o vydání některých publikací v angličtině. Vše závisí na zájmu lidí. Stejně tak náčelník Malé lóže, nevidí oblast mezinárodní spolupráce za prioritní.

V otázce dynamiky vývoje přinesli respondenti Kamila a Wikki řadu argumentů, které přibližují vývoj posledního dvacetiletí a objasňují současné postavení organizace. Jejich vyjádřené postoje a názory k této problematice považuji vůbec za nejhodnotnější část prováděného výzkumu o současné činnosti woodcrafterské organizace. Zaznívá zde výčet moderních metod, které se již po léta v pedagogické činnosti woodcrafterů využívají jako jsou např. outdoorové aktivity, environmentální výchova, výchova k dlouhodobě udržitelnému rozvoji, ekologické hospodaření, teambuilding, demokratické přístupy řízení organizace, výchova prožitkem, ocenění na základě osobního zlepšení nikoliv soutěží, celoživotní vzdělávání apod.. Domnívám se, že rozhodující myšlenka je vyjádřena v konstatování, že Seton i Seifert byli velmi nadčasoví a základ jejich myšlenek a metod je stále platný a aktuální. Těžko je pak předpokládat razantní dynamiku vývoje, takovou jaká lze spatřit u některých jiných organizacích, které výchovný systém teprve vytvářejí. Často při tom objevují objevené a tudíž se dynamicky rozvíjí. Postavení LLM, která svou metodikou naopak po celou svou existenci ovlivňuje celou řadu organizací zabývajících se pobytem v přírodě, je jiné. Pro její existenci je důležité udržení jisté odlišnosti, výběrovosti členské základny (ne uzavřeností, ale požadavkem ochoty akceptovat náročnost programu), vlastního názoru i dalšího rozvoje, který bude vycházet z nabyté zkušenosti. Některé vyslovené názory je přesto dobré vystavit polemice. Za diskutabilní považuji např. Wikkiho potvrzení dobrého programu stávajících kmenů argumentem o vzniku nových kmenů rodinného typu. Souhlasím, že je dobré a potěšitelné, že se tato forma rozvíjí. Stavět ji však jako argument v odpovědi na úbytek dětských kmenů nepovažuji za správné. Zastávám názor, že dlouhodobou udržitelnost a rozvoj woodcrafterské činnosti i členské základny je potřebné stavět především na dětských kmenech. U kmene rodinného typu vidím nebezpečí vzniku uzavřenosti takovéto komunity.

Provedený výzkum zahrnul jen některé oblasti a nekladl si za cíl podrobně analyzovat celou širokou a pestrou škálu woodcrafterských činností a aktivit. Přesto jsem přesvědčen, že prokázal, že woodcraft, uváděný do praxe organizací Liga lesní moudrosti, je ucelený, aktuální a životaschopný výchovný systém a nikoliv pouhá hra na indiány. Oceňuji velkou vstřícnost i pedagogickou odbornost oslovených respondentů.

---

¹⁸⁸ Výroční zpráva 2011 kmene Wallowa
¹⁸⁹ Výroční zpráva 2011 kmene Wallowa
¹⁹⁰ Výroční zpráva o činnosti kmene LLM Jezerní lidé za rok 2011
¹⁹¹ http://www.stopari.unas.cz
¹⁹² http://kynkazu.webnode.cz
¹⁹³ Osobní korespondence autora DP s Martinem Kupkou, 2013