Doufám ve woodcraft

V tomto roce oslavujeme sté výročí založení woodcraftu. Na světě neexistuje mnoho myšlenek, které by přežily sto let.

Seton založil Woodcrafterské Indiány v roce 1902, protože měl potřebu vyvézt mladé chlapce, většina z nich náležela do party newyorkských rošťáků, do lesů a naučit je "tisíc milých věcí", aby tak formoval jejich charakter, aby jim poskytl legraci, odpočinek a zábavu. Všichni tito chlapci potřebovali takový výlet, protože žili v ohromném městě, kde neměli žádnou příležitost setkat se s divokou přírodou a užít si volnosti života na venkově.

Dnes, sto let po založení Woodcrafterských Indiánů, máme stejný problém.I naše děti tráví většinu času ve městech.Většinou se nudí, protože ani televize, ani počítačové hry ani videofilmy a ani zabíjení času v ulicích je nemohou uspokojit. Oni si možná myslí, že takto trávený čas je trávený příjemně, ale stejně je většina z nich znuděná a vyhledává nové a nové silné zážitky, kterými by tuto nudu přehlušila. Většinou jsou těmi silnými zážitky alkohol a drogy.

Všichni se setkáváme s dospělými lidmi, kteří jsou poznamenáni zvláštním neklidem. Vypadají uštvaně, mají nepřítomný výraz a mrtvé oči. Jejich náboženstvím jsou peníze. Věří, že čím více vydělají peněz, tím budou šťastnější. Sní o velkém dni, kdy vyhrají miliony a budou bohatí. I oni se nudí, protože jejich nové auto, jejich nový mobil, jejich nový počítač nebo nový bazén nejsou po několika měsících nové a oni chtějí více a stále něco nového. A tak to jde den za dnem.

Náš systém, závislý na ochotě lidí utrácet peníze a spotřebovávat dosud nespotřebované, tuto posedlost vyživuje rafinovaně promyšlenou kulisou v podobě nepřetržitě probíhajícího mediálního reklamního tlaku a vymývání mozků televizními programy, které jsou také jen konzumním zbožím.

Většina takových lidí se také nudí, a proto také touží po silných zážitcích. Tito lidé střídají sexuální partnery a vyhledávají speciální služby v této oblasti, vyhledávají filmy plné násilí, holdují alkoholu a drogám…

Mám pocit, že jsem se nikdy nenudil.Jsem šťastný i když nevydělávám sumy peněz. Mám také rád silné zážitky. Východ i západ slunce v táboře nebo v horách. Planoucí čistý oheň v kruhu přátel a také planoucí hvězdy na noční obloze. Nádhernou vůni dřeva, trávy, země. Ptáky, květiny, stromy, kteří mají jména. Stopy zvířat na sněhu, které vyprávějí příběhy. Pohled na malebnou skupinu týpí ve woodcrafterském táboře a spoustu dalších věcí.

To vše ze mě dělá šťastného člověka. Díky dnu v mém životě, kdy jsem poznal Knihu lesní moudrosti a Svitek březové kůry. Díky woodcraftu, který je mou životní cestou.

My nejsme poslední generace woodcrafterů. Seton, Westlake, Hargrave, Seifert a další, nepsali knihy, nekonali přednášky a nevedli mládež protože chtěli být slavní a protože chtěli být uvedeni v naučných slovnících. Vytvořili myšlenku woodcraftu pro lidi žijící v jejich době, pro nás, a také pro lidi, kteří přijdou po nás. Je tudíž naší povinností předat vědomě mystérium woodcraftu našim dětem a jejich dětem. Předat vědomě mystérium woodcraftu našim následovníkům znamená ale aktivně v tomto směru působit a hledat účinné způsoby jak toho dosahovat. Znamená to nebát se změnit tradiční organizační schemata, která jsou již neúčinná a vytvořit moderní organizaci, která by opravdu šíření myšlenky pomáhala. Je otázkou, zdali má současná generace woodcrafterů vůli k vykročení na takovou cestu.

Náš moderní svět je díky technickému pokroku stále menší a menší. Je to dobře, protože je nejvyšší čas učinit zadost odpovědnosti za tento nemocný svět. Úlohou woodcraftu není spasit svět. Woodcraft není ideologická šablona ani praktický návod k řízení lidské společnosti. Je to způsob života. Dobrý způsob života, který může být alternativou konzumního života. Ne ovšem alternativou, která přeroste ve fundamentalismus nebo zažene své zastánce někam mimo majoritní společnost, ale alternativou, která nabídne dobrý způsob života lidem, kteří se nechtějí chovat nezodpovědně a nechtějí prožívat život v šedivé beznaději konzumu.Woodcraft může skutečně alternativu nabídnout, protože je díky univerzálnosti a nadčasovosti své myšlenky schopen vývoje a je schopen se přizpůsobovat se době.

Zbývá jen tatáž otázka jako ta předchozí: zdali nechybí současné generaci woodcrafterů sdružených v Lize lesní moudrosti odhodlání vědomě se jasně postavit do takového světla.