Woodcraft pro jedenadvacáté století

Praktické důvody, proč bychom měli zreformovat organizaci LLM mají též svou filozofickou stránku.

Po mnoha letech prožitých v hnutí woodcraftu mě často napadá otázka co je na woodcraftu opravdu nejcennější. Od mnoha lidí slýchám, že to je mravní kodex, který je jasně vymezen dvanácterem přikázání vycházejících z ústředního kruhu, symbolizujícícho ducha, čtyřmi cestami, které se opravdu zdají charakterizovat vyváženého člověka. Tato věc je vskutku geniální a posouvá ideu woodcraftu mezi nejzajímavější ideově ucelené myšlenkové počiny lidstva. Jakýkoli mravní kodex ovšem vždy byl a vždy bude věcí dobrovolného rozhodnutí a přiznání se na straně jedné a naplňování jeho obsahu v individuálním životě na straně druhé. Lidé nejsou andělé, a tak každý z nás především bojuje se svým svědomím v tom smyslu, že hodnotí sám sebe, nakolik dostál těmto přikázáním a ještě raději hodnotí jiné, jak oni se s tímto problémem srovnali. Je to tak přirozené. Zde ovšem číhají na hlubokomyslná hnutí vážná úskalí v podobě neustálých sporů těch, kteří se cítí být věrnějšími, zásadovějšími a bohabojnějšími, a sice s těmi, kteří jsou osočováni z menší důslednosti a ideové vlažnosti. Tyto problémy provázejí i hnutí woodcraftu tak jako provázejí i jiné silné myšlenky. Pokud takové spory příliš obě strany zaměstnávají, pak se ta nejlepší věc paradoxně stává brzdou, neboť hnutí se nedokáže přes tyto spory přenést a vydat se dál po cestě vývoje.

Proto mě stále více získává myšlenka zbavit se přílišného tíhnutí k čisté ideologii a kádrování potenciálních členů LLM a oslovuje mě myšlenka větší liberálnosti a jakési obdoby náboženské tolerance. Možná například proto, že mívám v posledních letech velmi smíšené pocity z různých magických obřadů, které provádíme, když tam vzýváme něco, co většina z nás neumí ani definovat, abychom navíc druhý den žili a jednali jako hříšní smrtelníci a přitom se hrdě bili v prsa, jaké máme ušlechtilé zásady.

Proto si na woodcraftu daleko více cením jeho další stránky: jeho cesty, na kterou přivádí lidi, aby jim otevíral oči pro vidění jejich vlastní minulosti, jejich vlastních kořenů.

Nepochybuji o tom, že jsme v posledních desetiletích svědky masivní destrukce všeho co se dá nazvat dobrými tradicemi lidskosti.

Na ničení životního prostředí není nejtragičtější agrese vůči jiným formám života, ale fakt, že pohrdáme přírodou, ze které jsme jako lidští tvorové vzešli a že vše co existuje mimo náš umělý svět, je nám stále lhostejnější.

Na nárůstu agresivity mezi lidmi nejsou nejtragičtější její lidské oběti, ale fakt, že jsme se zřekli lidskosti v mezilidských vztazích, jejíž podmínkou je přítomnost lásky. Neboť neláska to je nelidskost.

Na stále se prohlubujícím konzumu není nejtragičtější plýtvání přírodními zdroji, ale fakt, že jsme se zřekli něčeho tak hluboce lidského, jako je pokora.

Na stále se prohlubujícím ohlupování lidí, že smyslem života je hromadit majetek, úspěch měřit růstem výroby při současném nárůstu volného času obyčejného člověka není nejtragičtější fakt, že lidé magoří, nudí se a pak dělají hlouposti, ale skutečnost, že jsme se zřekli něčeho tak hluboce lidského, jako je radost z obyčejného lidského výtvoru jako výsledku práce lidských rukou.

Pokud woodcraft vede lidi do přírody a vychovává je k vnímání přírody, pokud vede k široké toleranci a přivádí k sobě dělníky i intelektuály, věřící i ateisty, pokud propaguje skromnost v nárocích na zdroje a pokud se nestydí prohlásit, že obyčejná manuální práce je zdrojem nejčistší a nefalšované radosti, pak propaguje něco, co je v jedenadvacátém století, vezmeme-li v úvahu stav světa, nadmíru aktuální a potřebné. A protože nepochybuji, že masivní destrukce lidskosti je na pochodu, může woodcraft přispět ke zpomalení tohoto procesu. Nemyslím, že má woodcraft zázračný návod na uzdravení lidské společnosti a že jeho úlohou je spasit lidstvo. Ani si nemyslím, že woodcraft je ta nejlepší idea, která kdy vznikla a že Seton je učitel národů. Jen jsem přesvědčen, že woodcraft může dát mnoha lidem cestu a alternativu. Pokud se u nás demokracie usídlí natrvalo, pokud se bude rozvíjet občanská společnost a integrovaná Evropa, pak se woodcraft může stát jednou z mnoha cest, které dávají naději a opravňují k optimismu.

Lidí, kteří hledají alternativu k životnímu stylu stále více odlidšťujícího naši civilizaci, přibývá. Woodcraft může takové lidi oslovit a uspokojit je. Měli bychom začít přemýšlet o tom, jak takovým lidem otevřít přístup k Setonově studni , protože Seton ji nevykopal jenom pro nás.