Vliv Setona na hnutí českého trampingu

Přesně stanovit, jak dalece Ernest Thompson Seton a jeho myšlenka woodcraftu ovlivnila trampské hnutí v Čechách, na Moravě a Slovensku, nejde. Pro začátek se pokusím o trochu statistiky.

V letos vydané knize Sbírka trampských domovenek a jiných atributů je na 4000 reprodukcí těchto nášivek, které trampové nosí na rukávu jako odznak příslušnosti k dané osadě. Asi 40 procent z nich je ve tvaru znaku lesní moudrosti, často stylizovaně upravených a s modrobílým originálem mají někdy až velmi vzdálenou podobu. To je zhruba 1500 osad. Průměrná osada má kolem 5 až 6 členů, což by dohromady dělalo kolem 8000 trampů. Kniha samozřejmě nepodchycuje všechny trampské osady, které kdy vznikly. A tak je otázka, kolik jich bylo ve skutečnosti. Dvojnásobně víc? Trojnásobně? Pokud dodržíme přímou úměru počtu domovenek se znakem lesní moudrosti a vynásobíme alespoň těma dvěma, počet trampů s touto domovenku samozřejmě úměrně vzroste.

Je jasné, že jde o stejné hraní s čísly, jaké je třeba u předvolebních průzkumů. Chtěl jsem tímto jen naznačit, že k Setonovi, nebo alespoň k symbolice s jeho jménem spjaté, se v trampingu za ta léta hlásilo opravdu velké množství lidí. Neodvážím se tvrdit, že každý tramp, který na rukávu nosil či nosí domovenku ve tvaru lesní moudrosti je hotový, nebo alespoň potenciální woodcrafter. V mnoha případech se jistě jednalo jen o přejmutí stylového tvaru domovenky.

Každopádně Seton ovlivnil tramping víc, než si někteří trampové dokáží připustit a to tak, že může být považován za jednu z významných osobností trampského hnutí, ačkoliv se dá s určitostí říci, že o existenci českého trampingu vůbec nevěděl.

Jak k tomu vlastně došlo?

Tramping je českým fenoménem již skoro sto let, první zmínky o jeho průkopnících jsou z roku 1914. Tramping je zároveň i nejviditelnější českou, nikým neorganizovanou subkulturou, která za dobu své existence ovlivnila stovky tisíc lidí. Některé nakrátko, jiné na celý život. Ne náhodou na připravované mezinárodní výstavě nazvané „Volný čas“, která bude příští rok v Národní galerii, zastupuje Českou republiku právě tramping - kulturní fenomén nemající ve světě obdoby. Trampové si postupně vytvořili vlastní písně, slang, zvyky, obřady, pověsti, literaturu a oděv, který jim pomáhal a pomáhá v odlišení od ostatních.

Během 1. republiky se k trampům myšlenky E.T.Setona dostávaly buď prostřednictvím jeho knih vydávaných v edici Walden, nebo příchodem mnohých skautů, kteří vyměnili polovojenskou disciplínu za volnost a toulání. Nicméně k nějakému širšímu ovlivnění Setonem v té době v trampingu nedošlo. Na Kačáku sice byla založena v roce 1928 osada Rujana, která si dala do vlajky znak lesní moudrosti, a v tomtéž roce ve stejném údolí byla založena osada Seton, ale to je tak vše, co se mi s těchto dřevních dob podařilo najít. Za zmínku stojí ještě zálesácký kmen Inků, který se na Sázavě postupně přerodil do osady Hurikán.

V tehdejším časopise Tramp nebyla za tři roky jeho vydávání o Setonovi ani zmínka. Taktéž v Ahoji. Troufám si tvrdit, že v podobném nezájmu mezi trampy proběhla i Setonova návštěva v Praze v roce 1936.

Zcela jiná situace nastala po únoru 1948.

Po zákazu Ligy československých woodcrafterů, Skauta a dalších organizací, jezdili dál mnozí jejich členové do lesů a to jak sólo, nebo v partě, tak jako vůdcové ilegálních oddílů a kmenů. O setkání s trampy jistě nebyla nouze. Navíc mnozí z těchto trampů měli za sebou skautskou či zálesáckou minulost, a tak vznikly mnohá přátelství a společné osady.

Tito nově příchozí postupně během let a zcela spontánně přinesli do trampingu mnohé ze zálesáckých zvyklostí a samozřejmě i Setonovu myšlenku lesní moudrosti, kterou si trampové, jak už je jejich zvykem, upravili podle svého. Šíření zálesáckých dovedností podporoval u trampů i samotný tehdejší režim, který je ustavičným pronásledováním zahnal do částečné ilegality a na řadu let skončily okázalé projevy velkých trampských potlachů, koncertů trampské písně a dalších setkání.

V šedesátých letech došlo k celkovému uvolnění a v trampingu je Setonův vliv už jen těžko přehlédnutelný. Samozřejmě, že trampy stále v té době ovlivňovala (a dodnes ovlivňuje a doufám, že ještě dlouho ovlivňovat bude) romantika Divokého západu, romány Jacka Londona a další vzory, ale i „ten Seton“ se stal nedílnou součástí trampského hnutí.

V dokumentu Potlach, který byl natočen v roce 1965 je již zachyceno zapalování slavnostního ohně ze čtyř světových stran, doplněné patřičným slovním doprovodem a všichni zúčastnění se tváří, jako by se takto ohně zapalovaly odnepaměti.

Vznikají trampské osady mající odkaz na lesní moudrost přímo v názvu - například osada Woodcraft z Karviné, či osada Woodcraft z Kokořínska. V Ostravě je dokonce založena osada Woodcraft league. Osady mající v názvu Setonovo jméno se mi podařilo najít čtyři (kromě již zmiňované prvorepublikové osady na Kačáku) a to z Kutné hory, Brna, Prahy a Mníšku u Liberce. Osady Walden vznikly ve Valašských Kloboukách a u Benešova.

Jiné osady měly ve vlajce vyšitou zkratku Setonova jména - E.T.S. a nejznámější trampská literární soutěž Trapsavec má na vlajce znak lesní moudrosti propíchnutý dřevěnou tužkou.

Do znaku lesní moudrosti umístila klíč osada, která ovlivnila tramping víc, než kterákoliv jiná - osada Zlatý klíč, známější pod jménem svého sídla Fort Hazard a svojí kapelou Hoboes, bratrů Wabiho a Mikiho Ryvolových.

Jednou z nejznámějších písní Wabiho Ryvoly je Zvláštní znamení Woodcraft, která musela být za totality přejmenována na Zvláštní znamení touha, ale každý stejně věděl své...

Zvláštní znamení Woodcraft
touhám prostřenej stůl
dálka ruku ti podá
chleba a sůl
Zvláštní znamení touha
v nohách tisíce mil
obzor kdo v očích nemá
nic nepochopil

V roce 1968 byla založena i Česká tábornické unie, která se v té době považovala víceméně za trampskou záležitost a to tak, že mnohými trampy byla nařčena z pokusu o organizaci trampingu. Ve znaku měla (a po své obnově v roce 1990 nadále má) woodcraft s písmenem U a u jejího vzniku byl i pozdější náčelník Ligy lesní moudrosti Milouš Stárek - Mahykan.

Setonovy knihy

Setonovo jméno nebylo trampům neznámé i díky jeho knihám. Například již v roce 1957 vydalo SNDK Dva divochy v překladu Libuše Bubeníkové a dále pak v nezměněném vydání v roce 1962, 1971, 1976, 1983 a i v dalších letech. V roce 1961 vychází u SNDK Setonova kniha Moji známí z divočiny v překladu Jiřího Šedy a potom znova v roce 1968. V překladech Miloše Zapletala vydává nakladatelství Olympie několik svazků edice Vybraných spisů E.T. Setona a to Stopy v divočině, Z lesního království, Povídky od táborového ohně, Král vlků a v roce 1970 neúplný překlad Knihy lesní moudrosti.

V nakladatelství Mladá fronta vychází v roce 1969 Rolf zálesák a potom ještě o čtyři roky později v dalším vydání. V roce 1977 vydává Orbis v překladu Míly Vavrdy i Setonovu knihu Cesta životem a přírodou.

Všechny tyto knihy byly vydány v dostatečném nákladu (pro zajímavost, jen kniha Dva divoši vyšla ve výše uvedených vydáních v celkovém nákladu 460 000 výtisků), aby mohly oslovit tu připravenou část trampů a mnohé z nich nasměrovat blíž ke stezce lesní moudrosti.

V letech sedmdesátých vychází i první číslo Dýmu a začíná ojedinělá éra trampských samizdatů, psaných na průklepovém papíru, případně tištěných na cyklostylu. Odhaduje se, že do konce let osmdesátých bylo těchto samizdatových trampských časopisů kolem dvou set, mnohé z nich s jepičí životností, ale jiné byly vydávány po dlouhou řadu let v nákladu několika set kusů. Narozdíl od těch prvorepublikových se v nich objevuje Setonovo jméno velmi často a s ním i články o Lesní moudrosti a ukázky z jeho knih. Některé z těchto časopisů mají znak lesní moudrosti přímo na titulní stránce.

V cancácích a v kempovkách umístěných na trampských kempech a osadách se pravidelně každých několik stránek, až poněkud inflačně, objevují zápisy citující známou Setonovu větu o vykopání studně. Existují party, které přísně vyžadují čistotu ohně, a to nejen slavnostního, ale i užitkového. Některé osady běžně používaly klasickou woodcrafterskou záležitost a to tzv. Zasvěcovací stezku - zkoušku nebo i zkoušky, které musel zájemce o vstup do osady splnit, stejně jako adept při vstupu do kmene Lesní moudrosti.

Zlomovým okamžikem byl pro tramping listopad 1989. Spousta trampů využila nových možností a začala se jim plně věnovat a byli mezi nimi i ti, které oslovila myšlenka Woodcraftu, jako něčeho vyššího, než jen „obyčejného“ ježdění do přírody a kteří zvedli pomyslnou pochodeň lesní moudrosti a pomáhali obnovovat současnou Ligu. A s trochou nadsázky si dovolím napsat, že tímto tramping na oplátku přinesl mezi woodraftery rovněž pár svých zvyků. Například na letošním sněmu na Kosím potoce mě palec od tradičního trampského zalamování palců bolel víc, než po mnohém trampském potlachu a pozdrav „Ahoj“ zněl výrazně častěji než „Hau kola“.

Tramping je neorganizované hnutí, díky čemuž přežil všechny historické peripetie předešlého století, protože ho neměl kdo zakázat, neměl ho kdo rozpustit, ačkoliv tyto snahy zde byly. V trampingu lze proto díky jeho neorganizovanosti nalézt různé druhy jeho praktikování, přes klasické jezdění s usárnou do lesů, přes festivalové toulání po všech možných akcích, až po chatový tramping x-té trampské generace, se satelitním přijímačem ve tvaru lesní moudrosti (to si opravdu nevymýšlím) visícím nad hlavou hráče na kytaru, zpívajícího něco o mládí, tom našem ztraceném mládí.

Přesto mají jedno společné, když se zeptáte trampa s usárnou sedícího u malého ohníčku, i trampa pod satelitem, kdo to byl Seton, v naprosté většině případů bude vědět.

Literatura:

František Kožíšek - Biminiji. Česká knižní bibliografie E.T.S. Praha: Liga lesní moudrosti, 1990
Pavel Vinklát - Déčko. Kronika trampingu v Jizerských horách. Liberec: Knihy 555, 2004
Zdeněk a Olga Moidlovi. Sbírka trampských domovenek a jiných atributů. Liberec: Rosa, 2010
Josef Peterka - Bob Hurikán. Dějiny trampingu. Praha: J. Tožička, 1940
Miki Ryvola. Listí aneb Co zbejvá. Praha: Avalon, 2008
Ivan Makásek - Hiawatha. Hoši z Dakoty. Praha: Ostrov, 2003
Karel Růžička - Lišák. Čtení pouze pro otrlé. Puchejř č.6, 1996
Fredy Schubert. O Vstavačových loukách a o Bíkeji. Brdská vločka č. 2, 2002