Woodcraft na české vsi

Neustále nosím v paměti citát z Knihy lesní moudrosti: "Nejdéle jsou živi ti, kdo žijí nejblíže půdě, tj. ti, kteří žijí prostým životem pradávných dob, oproštěným od všech nedostatků, které tehdy přinášela nevědomost." Co měl autor na mysli oním prostým životem pradávných dob, a které nedostatky přinášela nevědomost? "Polovina našich nemocí je v našich myslích, polovina v našich domech. Ty ostatní můžeme s klidem přenechat našim lékařům.", praví dále Seton. Je také o něm známo, že nás nabádal, abychom ve svém woodcrafterském programu vycházeli ze svých národních tradic.

A tak sním o české vesničce, leží někde na úpatí našich pohraničních hor. Lidé žijí v malebných chaloupkách, jejich obživu zajišťuje pole, louka, les, kravička, koza, ovce, slepice. Sednici vytápí kachlová kamna, na nich se připravuje i každodenní jídlo. Strava je prostá, hlavní potravinou jsou brambory, oves, pšeničná a žitná mouka, ječné kroupy, pohanka, jáhly, mléko, sýr, zelenina a ovoce. Vesničané se oblékají do kroje, ušitého z vlněných a lněných vláken spředených na kolovrátku. Zruční řemeslníci dokáží pomocí jednoduchých nástrojů vyrobit užitkové i umělecké předměty. Obchod je založený na principu lokální směny. Rytmus venkovského života je svázán s přírodním řádem, vstává se před východem slunce, s jeho západem se rodiny scházejí u domácího krbu. Večer je čas na vyprávění, četbu. V neděli zajdou lidé do kostela, odpoledne se někteří vydají na výlet do blízkého nebo i širokého okolí, jiní se těší do hospody.

Roční období jsou vymezena venkovskými slavnostmi - masopust, vynášení Smrtky, Velikonoce, pálení čarodějnic, první koupání v přírodě, svatojánská noc, poutě na posvátná místa, dožínky, posvícení, Vánoce, slunovrat. Pod křesťanskou tradicí tu prosvítají někdejší pohanské zvyky.

Venkované žijí ve vícegeneračních rodinách, kdy spolu bydlí děti, jejich rodiče i jejich prarodiče. Děti se tak učí úctě ke stáří a nenásilně přejímají od prarodičů celoživotní moudrosti, které ovlivní jejich názory v dospělosti.

Děti vidí rodiče pracovat, to posiluje autoritu rodičů. Navíc mohou děti pomáhat, a tak získávají dobrý vztah k práci. Při hrách vystačí s jednoduchými pomůckami, které dotvářejí svojí fantazií. Hřištěm je náves, louka nebo les.

A proč vám to tady vyprávím? Vždyť z vlastní zkušenosti víte, že realita je jiná. Propadli jsme konzumnímu způsobu života.

Setonův woodcraft byl stavěn pro rekreaci (viz první z Devíti hlavních zásad). Myslím si, že se ale mnohým z nás stal životním stylem. Čtyřnásobný zákon ovlivňuje naše každodenní rozhodování, v našem počínání bereme ohled na přírodu, životní prostředí a potřeby bližních. Plnění činů upevňuje naše tělo a povznáší naší mysl.

Woodcraft by nám mohl pomoci stát se opravdovými domorodci, lidmi, kteří jsou doma v místě, kde se narodili a kde přebývají. Být domorodcem znamená znát historii svého kraje, vědět, co se pěstuje na místních polích, kteří živočichové žijí v okolních lesích, účastnit se společenského života obce. Vědět, kam vede která pěšina, kde je studánka s dobrou vodou, které byliny, jež tu rostou, jsou léčivé, vhodné k přípravě jídla, a které jsou naopak jedovaté. Učit se stará pozapomenutá řemesla, než odejdou s lidmi, kteří je ještě umí. Obnovit a udržovat lidové tradice. To vše se může stát náplní celoročního programu venkovského woodcrafterského kmene. Tak to zkoušíme u nás v Holoubkově.

A tak může být woodcraft alternativou ke konzumnímu způsobu života, alternativou, kterou hledá stále větší počet (zvláště mladých) lidí, jenž se uchylují na staré usedlosti, zakládají vesničky trvale udržitelného života, provozují ekofarmy apod. Možná je woodcraft cestou k naplnění snu o české vsi.