Woodcraft dnešníma očima

Woodcraftu je dnes 100 let, ale mne oslovil, když trval teprve polovinu této doby.

Kmen Vycházejícího slunce vedený osvíceným lesníkem Klenem byl pro mne základním zdrojem světonázorové orientace. Jak vím dnes, byla to orientace na celý život. Pokusím se v deseti stručných bodech naznačit, jak vidím její podstatné rysy.

1. Poznání přírody. Důraz je kladen na porozumění vzájemným vztahům, na pochopení procesů, změn, vývoje. Živí tvorové i jejich neživé prostředí tvoří složitě propojený celek, který je domovem všech přírodních bytostí a také zdrojem služeb a statků pro člověka.

2. Široký obzor. Woodcrafterský pozdrav "S modrou oblohou" symbolizuje potřebu širokého horizontu poznání a chápání: obloha se klene nad celým světem a spojuje nás i s nejvzdálenějšími místy.

3. Dlouhodobá perspektiva. Příroda, stejně jako lidská společnost, je společenstvím živých, mrtvých a ještě nenarozených. Náš pohled nesmí být upoután jen na přítomnost a bezprostřední budoucnost, ale musí obsáhnout jak minulost, tak i budoucnost vzdálenější i vzdálenou.

4. Potřeba přesahu. Přesahuje nás nejen široký obzor klenby oblohy a dlouhý čas minulosti a budoucnosti, ale i vesmírný řád, v němž jsme zakotveni. Pro mne křesťana je řádem Božím, jeho symbolem je Kristus.

5. Individualismus a zodpovědnost. Woodcrafteři si váží každého dobrého lidského společenství, ale především zdůrazňují osobní, individuální svobodu. Svoboda však nemá žádný smysl bez zodpovědnosti, kterou z nikoho nemůže sejmout žádný kolektiv, ani nějaká ideologie, ani cokoliv jiného.

6. Skromnost. Cílem života ve woodcrafterském kmeni není hledání štěstí, a už vůbec ne prostřednictvím vlastnictví předmětů. Skromnost a schopnost vyjít s málem je naopak jednou ze základních zásad. Skromnost se netýká jenom vlastnictví předmětů, ale i požadovaných služeb nebo i - na druhé straně - ticha, které v přírodě zachováváme.

7. Ohleduplnost. Nežijeme sami, jsme součástí lidského společenství. Jsme však také součástí přírody, planetární biosféry. V každém svém konání mějme ohled na ostatní bytosti, ať už jsou to bytosti lidské nebo přírodní. Woodcrafterům je vlastní úcta a ohleduplnost ke každému životu.

8. Úcta ke vzdáleným národům. Woodcrafterské zanícení pro severoamerické indiány symbolizuje uznání vzdálených národů a civilizací. Toto je poselství zvláště významné v dnešním globalizovaném světě, jehož nerovnoměrný rozvoj s velkými rozdíly mezi chudými a bohatými nás velmi trápí.

9. Zručnost a dovednost. Indiáni jsou woodcrafterům často vzorem svou schopností života v přírodě založeném nikoliv na síle techniky, ale na své vlastní zručnosti, dovednosti a umění využít přírodních podmínek.

10. Statečnost a odolnost. Třetím, možná nejdůležitějším vzkazem od indiánů je jejich důraz na statečnost, otužilost, odolnost. Pro nás, kteří jsme hýčkáni pohodlím technických vymožeností na každém kroku - těch kroků navíc děláme stále méně - je tento vzkaz opravdu naléhavý.

Nejsem tak namyšlený, abych si myslel, že se sám dokážu těmito zásadami vždycky řídit. Také si nečiním nárok na to, že jsem ve stručných deseti bodech v úplnosti vystihl celé bohaté poselství woodcraftu. Ostatně zmíněný woodcrafterský individualismus přímo vylučuje, aby existoval jeden jediný výklad jeho myšlenek. Chtěl jsem jen zdůraznit, co já sám považuji za podstatné a zároveň o čem jsem přesvědčen, že je významné právě dnes.

Žijeme v rychle se měnícím světě, kde technický a ekonomický rozvoj přináší nesmírný růst prosperity spojené s lepší výživou, zdravím, vzděláním, komunikací mezi lidmi. Zároveň však rostou problémy ve sféře sociální, protože dobrodiní všeobecného pokroku zdaleka není dopřáno všem. Chudé země i chudí a sociálně vyloučení lidé v zemích bohatých jsou od svých úspěšných a kosmopolitních bližních oddělení přehradami ještě méně překonatelnými než byla železná opona mezi svobodným Západem a komunistickým východem. Zející propas se nedaří zmenšovat. Hospodářský růst je také spojen s rostoucí zátěží životního prostředí. Trpí živá příroda, jejíž bohatství se snižuje, ohroženy jsou mnohé přírodní zdroje, základní životní podmínky jako je klima nebo vodní koloběh jsou v různé míře lidskou činností změněny, většinou s nepříznivými důsledky.

Takový rozvoj lidské civilizace není trvale udržitelný. Ekonomický a technický růst není pevně opřen ani o pilíř sociální, ani o ekologický. Hledání rovnováhy mezi všemi třemi rozměry patří mezi stěžejní úkoly dneška. Myšlenky woodcraftu jsou v této souvislosti zvláště aktuální.